Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Županijski Sud u Zagrebu (Chorvatsko) dne 18. května 2017 – Ured za suzbijanje korupcije i organiziranog kriminaliteta v. AY

(Věc C-268/17)

Jednací jazyk: chorvatština

Předkládající soud

Županijski Sud u Zagrebu

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Ured za suzbijanje korupcije i organiziranog kriminaliteta

Odpůrce: AY

Předběžné otázky

Musí být čl. 4 bod 3 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV vykládán v tom smyslu, že se rozhodnutí nezahájit stíhání kvůli trestnému činu, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán, nebo takové stíhání zastavit vztahuje výlučně na trestný čin, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán, nebo je třeba toto ustanovení chápat v tom smyslu, že vzdání se nebo upuštění od stíhání se také musí týkat vyžádané osoby jako podezřelého nebo obviněného v tomto stíhání?

Může členský stát odmítnout na základě čl. 4 bodu 3 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV vykonat vydaný evropský zatýkací rozkaz, pokud justiční orgán jiného členského státu rozhodl buď nezahájit stíhání pro trestný čin, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán, nebo takové stíhání zastavit, v případě, kdy má v rámci tohoto stíhání vyžádaná osoba postavení svědka, a nikoli podezřelého nebo obviněného?

Představuje rozhodnutí zastavit vyšetřování, v rámci kterého neměla vyžádaná osoba postavení podezřelého, ale byla vyslechnuta jako svědek, pro ostatní členské státy důvod nevyhovět vydanému evropskému zatýkacímu rozkazu v souladu s čl. 3 bodem 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV?

Jaký je vztah mezi povinným důvodem pro odmítnutí předání stanoveným v čl. 3 bodě 2 rámcového rozhodnutí v případě, že „má vykonávající justiční orgán informace, že vyžádaná osoba byla pravomocně odsouzená za stejný čin členským státem“ a nepovinným důvodem pro odmítnutí předání stanoveným v čl. 4 bodě 3 rámcového rozhodnutí v případě, že „[byl] v členském státě vynesen proti vyžádané osobě za stejné jednání pravomocný rozsudek, který zamezuje dalšímu trestnímu stíhání“?

Musí být čl. 1 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV vykládán v tom smyslu, že vykonávající stát je povinen přijmout rozhodnutí o každém evropském zatýkacím rozkazu, který mu je doručen, a to i tehdy, pokud už rozhodl o předešlém evropském zatýkacím rozkazu vydaném jiným justičním orgánem proti téže vyžádané osobě v rámci téhož trestního řízení, a pokud je nový evropský zatýkací rozkaz vydaný z důvodu změny okolností ve státě vydávajícím evropský zatýkací rozkaz (rozhodnutí o postoupení věci - zahájení trestního řízení, přísnější kritéria pro důkazy o spáchání trestného činu, nový příslušný justiční orgán nebo soud)?

____________