Žaloba podaná dne 7. května 2013 – Francie v. Komise

(Věc T-259/13)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Francouzská republika (zástupci: E. Belliard, D. Colas a C. Candat, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

částečně zrušil rozhodnutí Komise č. 2013/123/EU ze dne 26. února 2013, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), a to v rozsahu, v němž se tímto rozhodnutím vylučují výdaje vynaložené Francouzskou republikou v rámci podpory Náhrady za přírodní znevýhodnění (podpora ICHN) z plánu rozvoje francouzského venkova na roky 2007 až 2013 za rozpočtová období let 2008 a 2009;

podpůrně částečně zrušil rozhodnutí 2013/123/EU v části, v níž se tímto rozhodnutím vylučuje z financování Evropskou unií část výdajů vynaložených Francouzskou republikou v rámci podpory ICHN pro ovce, pro něž není uplatňována podpora na ovce, a dále v části, v níž se tímto rozhodnutím vylučuje z financování Evropskou unií část výdajů vynaložených Francouzskou republikou v rámci podpory ICHN pro skot, který byl podroben kontrolám na místě v souvislosti s kontrolami identifikace zvířat či s kontrolami prémií na skot;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 10 odst. 2 a 4 a čl. 14 odst. 2 nařízení č. 1975/2006¹ , neboť měla Komise za to, že francouzská vláda nesplnila své povinnosti v oblasti kontrol z důvodu, že u skotu a u ovcí, pro něž bylo zažádáno o prémii na ovce, neprovedla sčítání těchto zvířat při kontrolách na místě v souvislosti s Náhradami za přírodní znevýhodnění (podpora ICHN). Tento žalobní důvod se člení na dvě části, v jejichž rámci žalobkyně tvrdí:

že povinnost sčítání zvířat při kontrolách na místě v souvislosti s podporou ICHN je v rozporu s kontinuálním charakterem kritéria intenzity chovu a se zásadou rovného zacházení a

že Komise vyložila čl. 10 odst. 2 a 4 a čl. 14 odst. 2 nařízení č. 1975/2006 nesprávně, když měla za to, že francouzský kontrolní systém není vhodný k ověření, zda bylo dodrženo kritérium intenzity chovu.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1082/2003² a čl. 26 odst. 2 písm. b) nařízení č. 796/2004³ týkajících se pravidel provádění kontrol v rámci identifikace skotu či prémií na skot, neboť měla Komise za to, že čl. 10 odst. 2 a 4 a čl. 14 odst. 2 nařízení č. 1975/2006 ukládají povinnost provádět sčítání zvířat při kontrole na místě za účelem ověření, zda bylo dodrženo kritérium intenzity chovu.

Třetí, podpůrně uplatněný žalobní důvod vychází z toho, že Komise protiprávně rozšířila uplatnění paušální korekce i na podniky chovající ovce, pro něž nelze žádat o prémii na ovce, a na podniky chovající skot kontrolované v rámci identifikace skotu či prémií na skot.

____________

¹     Nařízení Komise (ES) č. 1975/2006 ze dne 7. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud jde o provádění kontrolních postupů a podmíněnosti s ohledem na opatření na podporu rozvoje venkova (Úř. věst. L 368, s. 74).

²     Nařízení Komise (ES) č. 1082/2003 ze dne 23. června 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000, pokud jde o minimální kontroly v rámci systému identifikace a evidence skotu (Úř. věst. L 156, s. 9).

³     Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 141, s. 18).