Language of document : ECLI:EU:T:2013:39

Věc T‑496/10

Bank Mellat

v.

Rada Evropské unie

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Zjevně nesprávné posouzení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 29. ledna 2013

1.      Řízení – Rozhodnutí nebo nařízení, kterým se v průběhu řízení nahradí napadený akt – Nová skutečnost – Rozšíření původních návrhových žádání a žalobních důvodů

2.      Základní práva – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Uplatnění právnickou osobou považovanou za odnož státu – Přípustnost – Procesní pravidla stanovená pro stížnosti podávané k Evropskému soudu pro lidská práva – Nepřípustnost stížností předkládaných vládními organizacemi – Použitelnost před unijním soudem – Vyloučení

(Listina základních práv Evropské unie, články 17, 41 a 47)

3.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Minimální požadavky

(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 423/2007, čl. 15 odst. 3, nařízení Rady č. 961/2010, čl. 36 odst. 3, a nařízení Rady č. 267/2012, čl. 46 odst. 3; rozhodnutí Rady 2010/413, čl. 24 odst. 3)

4.      Právní předpisy Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Povinnost sdělit skutečnosti zohledněné v neprospěch dotyčného – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; společný postoj Rady 2001/931, čl. 1 odst. 4 a 6)

5.      Právní předpisy Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Právo na přístup k dokumentům – Právo podmíněné předložením příslušné žádosti Radě

(Nařízení Rady č. 423/2007, č. 961/2010 a č. 267/2012; rozhodnutí Rady 2010/413)

6.      Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Žaloba na neplatnost podaná subjektem, kterého se týká rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků – Rozložení důkazního břemene – Soudní přezkum

(Nařízení Rady č. 423/2007, č. 668/2010, č. 961/2010, č. 1245/2011 a č. 267/2012; rozhodnutí Rady 2010/413/ES)

7.      Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Unijní akty ukládající zmrazení finančních prostředků – Územní působnost

(Nařízení Rady č. 423/2007, článek 18, nařízení Rady č. 961/2010, článek 39, a nařízení Rady č. 267/2012, článek 49)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 32)

2.      Unijní právo neobsahuje pravidlo, jež by právnickým osobám, které jsou odnoží třetího státu, znemožňovalo dovolávat se ve svůj prospěch ochrany a záruk spojených se základními právy. Články 17, 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie naopak zaručují práva „každému“ a tento výraz zahrnuje i tyto právnické osoby. Uvedené osoby se tedy mohou těchto práv před unijním soudem dovolávat, pokud jsou slučitelná s jejich postavením coby právnické osoby.

Takovéto upření základních práv by nemohlo být založeno ani na článku 34 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, podle kterého jsou stížnosti předložené Evropskému soudu pro lidská práva vládními organizacemi nepřípustné.

(viz body 36–38, 41)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 49–51)

4.      Zásada dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby byly dotyčnému subjektu sděleny skutečnosti, na jejichž základě má být vůči němu vydán akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení. A dále mu musí být umožněno účelně vyjádřit své stanovisko k těmto skutečnostem.

Proto v případě prvního aktu, kterým se určitému subjektu zmrazují finanční prostředky, musí být tomuto subjektu skutečnosti zohledněné v jeho neprospěch sděleny současně s přijetím daného aktu nebo co možná nejdříve po jeho přijetí, ledaže tomu brání bezpečnostní imperativy Unie nebo členských států nebo důvody spojené s jejich mezinárodními vztahy. Na základě vlastní žádosti má dotyčný subjekt rovněž právo vyjádřit stanovisko k těmto skutečnostem po přijetí aktu. S týmiž výhradami musí být v zásadě před každým následným rozhodnutím, jímž se zmrazují finanční prostředky, sděleny dotyčnému subjektu nové skutečnosti zohledněné v jeho neprospěch a musí mu být znovu umožněno vyjádřit stanovisko.

Poskytnutí návrhu na přijetí omezujícího opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky, dotyčné osobě až po uplynutí lhůty, která jí byla stanovena k předložení připomínek, tedy nezajišťuje včasný přístup k informacím obsaženým v jejím spise, a vede tak k porušení práva na obhajobu.

Pokud jde dále o zásadu účinné soudní ochrany, účinnost soudního přezkumu znamená, že příslušný unijní orgán má povinnost sdělit důvody omezujícího opatření dotčenému subjektu v nejširším možném rozsahu, a to buď v okamžiku, kdy je uvedené opatření přijato, nebo alespoň co nejdříve poté, aby bylo dotčenému subjektu umožněno využít v příslušných lhůtách práva takové opatření napadnout. Dodržení této povinnosti sdělit uvedené důvody je totiž nezbytné jak k tomu, aby adresátům omezujících opatření bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na unijní soud, tak i k tomu, aby byl unijní soud plně schopen přezkoumat legalitu dotčeného aktu, tak jak mu to přísluší.

Neurčitost důvodů pro přijetí rozhodnutí, kterým se zmrazují finanční prostředky, a opožděné poskytnutí návrhu na přijetí takového rozhodnutí jsou tedy porušením práva adresáta takového rozhodnutí na účinnou soudní ochranu.

(viz body 53, 54, 56, 85, 96, 105)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 55)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 111)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 122–124)