Věc T‑562/12
John Dalli
v.
Evropská komise
„Člen Komise – Vyšetřování OLAF – Údajné ústní rozhodnutí předsedy Komise propustit dotyčnou osobu – Žaloba na neplatnost – Neexistence žalovatelného aktu – Nepřípustnost – Žaloba na náhradu škody“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (třetího rozšířeného senátu) ze dne 12. května 2015
1. Soudní řízení – Organizační procesní opatření – Návrh na vynětí interních dokumentů orgánu ze spisu – Všeobecné pravidlo – Přípustnost – Výjimky – Dokumenty rozhodující pro zajištění soudního přezkumu
(Jednací řád Tribunálu, článek 64)
2. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Zásada rovnosti zbraní – Dodržování v rámci soudního řízení – Rozsah – Předložení nové procesní písemnosti na jednání – Přípustnost – Podmínky
3. Žaloba na neplatnost – Neexistence žalovatelného aktu – Nepřípustnost – Údajné ústní rozhodnutí předsedy Komise požadující odstoupení komisaře
(Článek 17 odst. 6 SEU; článek 263 SFEU)
4. Komise – Propuštění členů – Diskreční pravomoc předsedy Komise požadovat odstoupení člena – Podmínky formy – Neexistence
(Článek 17 odst. 6 SEU)
5. Komise – Složení – Vykonávané funkce – Politická povaha
(Článek 17 odst. 1, 3, 7 a 8 SEU)
1. V rámci návrhu na vynětí dokumentů založených ve spisu věci předložené unijnímu soudu nebrání případná důvěrná povaha předmětných dokumentů ani skutečnost, že tyto dokumenty byly případně získány neoprávněně, tomu, aby byly ponechány ve spise. Neexistuje totiž ustanovení, které by výslovně zakazovalo přihlížet k důkazům, které byly získány protiprávně. Ve spisu věci mohou v určitých případech oprávněně figurovat dokonce i interní dokumenty. V některých situacích tak není nutné, aby žalobce prokázal, že důvěrný dokument, kterého se dovolává na podporu své žaloby, získal legálně. Při zvažování chráněných zájmů je přitom třeba posoudit, zda zvláštní okolnosti, jako například to, že předložení dokumentu je rozhodující pro zajištění přezkumu řádnosti postupu, jímž byl napadený akt přijat, nebo pro dokázání existence zneužití pravomoci, odůvodňují ponechání dokumentu ve spisu.
(viz body 47, 48)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 56–60)
3. Pokud žalobce nepředloží v rámci řízení o žalobě na neplatnost žádný důkaz ani indicii o existenci napadeného rozhodnutí a neprokáže skutečnou existenci takového rozhodnutí, jeho návrh na zrušení musí být odmítnut jako nepřípustný z důvodu neexistence žalovatelného aktu ve smyslu článku 263 SFEU.
Pokud jde o žalobu na neplatnost směřující proti údajnému rozhodnutí předsedy Komise použít pravomoc, kterou má na základě čl. 17 odst. 6 SEU, požadovat odstoupení člena Komise, okolnost, že uvedený předseda čím dál naléhavěji poukazoval dotčené osobě s přihlédnutím k její zdrženlivosti a váhavosti na to, že by bylo čestnější, aby odstoupila z vlastní iniciativy, než aby byla k odstoupení vyzvána, nestačí k prokázání údajného napadeného rozhodnutí. Dokud totiž není výzva k odstoupení na základě čl. 17 odst. 6 SEU jasně formulována, neexistuje v tomto smyslu žádná výzva, která by se mohla dotýkat zájmů dotčeného člena Komise tím, že by podstatným způsobem měnila jeho právní postavení.
(viz body 66, 67, 145, 146)
4. Co se týče výsady předsedy Komise žádat odstoupení člena Komise v souladu s čl. 17 odst. 6 SEU, jak vyplývá z geneze a ratio legis tohoto ustanovení, toto ustanovení se týká konkrétně případu, kdy by člen Komise odmítl dobrovolně odstoupit z vlastní iniciativy za okolností, kdy v něj předseda Komise ztratil důvěru a má za to, že by jeho setrvání ve funkcích mohlo ohrozit důvěryhodnost, či dokonce politické přežití orgánu. Vyjádří-li v tomto ohledu předseda Komise pevnou vůli vykonat případně pravomoc vyzvat k odstoupení člena Komise diskrečně svěřenou zmíněnému předsedovi Smlouvou o EU, pokud dotyčný neodstoupí dobrovolně, nelze to považovat za neoprávněný tlak, který se dotýká platnosti nebo dobrovolnosti odstoupení dotyčného.
Krom toho čl. 17 odst. 6 SEU nepodřizuje ani výzvu předsedy Komise, ani odstoupení, které musí následovat, zvláštní podmínce formy, zejména písemnosti. Nezdá se ani, že by taková formalita byla vyžadována obecnou zásadou právní jistoty, jelikož důkazní břemeno ohledně odstoupení nese v každém případě účastník řízení, který se jej dovolává. To samé platí ostatně v případě dobrovolného odstoupení člena Komise.
(viz body 128, 141, 142, 157)
5. Funkce člena Komise spadají do mandátu převážně politické povahy, přiznaného Evropskou radou dotyčné osobě ve vzájemné shodě s předsedou Komise a po schválení Parlamentem. Pokud jde o obsah těchto funkcí, definovaný v čl. 17 odst. 1 SEU, zahrnuje především koordinační, výkonné, řídící a kontrolní funkce z hlediska provádění politik Unie v oblastech pravomocí přiznaných Unii Smlouvami.
(viz bod 133)