ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
14. září 2023(*)
„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Odvětví letecké dopravy – Provozní podpora, kterou Spolková republika Německo poskytla letišti Frankfurt-Hahn – Článek 108 SFEU – Rozhodnutí nezahajovat formální vyšetřovací řízení – Žaloba na neplatnost – Postavení zúčastněné osoby – Ochrana procesních práv“
Ve věci C‑466/21 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 29. července 2021,
Land Rheinland-Pfalz, zástupci: R. van der Hout a C. Wagner, Rechtsanwälte,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Deutsche Lufthansa AG, se sídlem v Kolíně nad Rýnem (Německo), zástupce: A. Martin-Ehlers, Rechtsanwalt,
žalobkyně v prvním stupni,
Evropská komise, zástupci: C. Georgieva a T. Maxian Rusche, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
Spolková republika Německo,
vedlejší účastnice v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: C. Lycourgos (zpravodaj), předseda senátu, L. S. Rossi, J.‑C. Bonichot, S. Rodin a O. Spineanu-Matei, soudci,
generální advokát: P. Pikamäe,
za soudní kancelář: M. Krausenböck, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. listopadu 2022,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. března 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem se Land Rheinland-Pfalz (spolková země Porýní-Falc, Německo, dále jen „spolková země“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 19. května 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑218/18, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:282), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise C(2017) 5289 final ze dne 31. července 2017 o státní podpoře SA.47969 (2017/N), kterou poskytlo Německo na podporu provozu letiště Frankfurt-Hahn (dále jen „sporné rozhodnutí“).
2 Evropská komise se vedlejším kasačním opravným prostředkem rovněž domáhá zrušení napadeného rozsudku.
3 Společnost Deutsche Lufthansa AG (dále jen „DLH“) se vedlejším kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení uvedeného rozsudku v rozsahu, v němž Tribunál zamítl druhou výtku první části jediného žalobního důvodu, jejž vznesla v rámci žaloby v prvním stupni.
Právní rámec
Nařízení (EU) 2015/1589
4 Článek 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9), stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:
[…]
h) ‚zúčastněnou stranou‘ se rozumí kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení.“
5 Článek 4 tohoto nařízení stanoví:
„[…]
3. Shledá-li Komise po předběžném posouzení, že nejsou vzneseny žádné pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem, pokud opatření spadá pod čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, rozhodne, že opatření je slučitelné s vnitřním trhem (dále jen ‚rozhodnutí nevznášet námitky‘). Rozhodnutí blíže určí, která výjimka podle Smlouvy o fungování EU byla použita.
4. Shledá-li Komise po předběžném posouzení, že existují pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem, rozhodne o zahájení postupu podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU (dále jen ‚rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení‘).
[…]“
Nařízení (EU) č. 651/2014
6 Článek 56a nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 [SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, L 187, s. 1), ve znění nařízení Komise (EU) 2017/1084 ze dne 14. června 2017 (Úř. věst. 2017, L 156, s. 1) (dále jen „nařízení č. 651/2014“), stanoví:
„1. Investiční podpora na letiště je slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 Smlouvy a je vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 3 až 14 tohoto článku a v kapitole I.
2. Provozní podpora na letiště je slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 Smlouvy a je vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 3, 4, 10 a 15 až 18 tohoto článku a v kapitole I.
[…]
6. Investiční podpora se neposkytne letišti, jež se nachází ve vzdálenosti do 100 km nebo 60 minut jízdy autem, autobusem, vlakem nebo vysokorychlostním vlakem od stávajícího letiště, z něhož jsou provozovány pravidelné letecké služby ve smyslu čl. 2 bodu 16 nařízení [Evropského parlamentu a Rady] (ES) č. 1008/2008 [ze dne 14. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. 2008, L 293, s. 3)].
7. Odstavce 5 a 6 se nepoužijí na letiště s průměrným ročním pohybem do 200 000 cestujících během dvou účetních období předcházejících roku, v němž je podpora skutečně poskytnuta, pokud se nepředpokládá, že investiční podpora do uplynutí dvou účetních období po poskytnutí podpory povede ke zvýšení průměrného ročního pohybu nad 200 000 cestujících. Investiční podpora poskytovaná těmto letištím musí být buď v souladu s odstavcem 11, nebo s odstavci 13 a 14.
8. Odstavec 6 se nepoužije v případě, že investiční podpora je poskytnuta letišti vzdálenému méně než 100 km od stávajících letišť, z nichž jsou provozovány pravidelné letecké služby ve smyslu čl. 2 bodu 16 nařízení (ES) č. 1008/2008, za podmínky, že cesta mezi každým z těchto jiných stávajících letišť a letištěm, kterému je poskytována podpora, nevyhnutelně vyžaduje buď celkovou dobu na cestu prostředky námořní dopravy nejméně 90 minut, nebo použití letecké dopravy.
[…]“
Pokyny k podpoře v letecké dopravě
7 Bod 25 pokynů ke státní podpoře letišť a leteckých společností (Úř. věst. 2014, C 99, s. 3, dále jen „pokyny k podpoře v letecké dopravě“) stanoví:
„25. Pro účely těchto pokynů:
[…]
12) ‚spádovou oblastí letiště‘ se rozumí ohraničení zeměpisného trhu, které je běžně stanoveno na zhruba 100 kilometrů nebo přibližně 60 minut doby strávené na cestě autem, autobusem, vlakem nebo vysokorychlostním vlakem; spádové oblasti jednotlivých letišť se však mohou lišit a při jejich stanovení musí být brána v potaz specifika každého letiště; velikost a tvar spádové oblasti se u jednotlivých letišť liší a závisí na různých vlastnostech letiště, mimo jiné na jeho podnikatelském modelu, umístění a destinacích, které obsluhuje;
[…]“
8 Body 114, 115, 131 a 132 pokynů k podpoře v letecké dopravě, které se nacházejí v oddíle 5.1.2 těchto pokynů, nadepsaném „Provozní podpora letištím“, stanoví:
„114. Duplikace neziskových letišť však nepřispívá k cíli společného zájmu. Nachází-li se letiště v téže spádové oblasti jako jiné letiště s volnou kapacitou, musí obchodní plán vycházející ze spolehlivých prognóz objemu osobní i nákladní přepravy určit pravděpodobný dopad na provoz tohoto jiného letiště nacházejícího se v dané spádové oblasti.
115. Komise tedy bude mít pochybnosti o možnostech neziskového letiště docílit plného pokrytí provozních nákladů na konci přechodného období, nachází-li se v téže spádové oblasti jiné letiště.
[…]
131. Při posuzování slučitelnosti provozní podpory Komise zohlední narušení hospodářské soutěže a účinky na obchod. Nachází-li se letiště ve spádové oblasti jiného letiště s volnou kapacitou, musí obchodní plán vycházející ze spolehlivých prognóz objemu osobní i nákladní přepravy určit pravděpodobný dopad na provoz ostatních letišť nacházejících se v dané spádové oblasti.
132. Provozní podpora pro letiště nacházející se ve stejné spádové oblasti bude považována za slučitelnou s vnitřním trhem pouze tehdy, pokud členský stát prokáže, že všechna letiště v téže spádové oblasti budou na konci přechodného období schopna dosáhnout plného pokrytí provozních nákladů.“
Skutečnosti předcházející sporu
9 Dne 7. dubna 2017 oznámila Spolková republika Německo Komisi záměr poskytnout letišti Frankfurt-Hahn v postupných splátkách v letech 2018 až 2022 provozní podporu z důvodu jeho ztrátovosti (dále jen „dotčená podpora“). Toto letiště je provozováno společností Flughafen Frankfurt-Hahn GmbH (dále jen „FFHG“).
10 Sporným rozhodnutím Komise v podstatě rozhodla, že není namístě zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, a to jelikož dotčená podpora, ačkoliv je „státní podporou“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, je slučitelná s vnitřním trhem podle odstavce 3 písm. c) tohoto článku. Komise toto rozhodnutí odůvodnila mimo jiné tvrzením, že se ve spádové oblasti letiště Frankfurt-Hahn, které je příjemcem uvedené podpory, nenacházejí žádná další letiště.
11 Před přijetím sporného rozhodnutí přijala Komise dvě rozhodnutí týkající se opatření přijatých Spolkovou republikou Německo ve prospěch letiště Frankfurt-Hahn a společnosti Ryanair, a sice zaprvé rozhodnutí (EU) 2016/788 ze dne 1. října 2014 o státní podpoře SA.32833 (11/C) (ex 11/NN), kterou poskytlo Německo v souvislosti s opatřeními v oblasti financování letiště Frankfurt-Hahn v období od roku 2009 do roku 2011 (Úř. věst. 2016, L 134, s. 1), které bylo předmětem žaloby na neplatnost, kterou Tribunál zamítl usnesením ze dne 17. května 2019, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑764/15, EU:T:2019:349), a zadruhé rozhodnutí (EU) 2016/789 ze dne 1. října 2014 o státní podpoře SA.21121 (C29/08) (ex NN 54/07), kterou poskytlo Německo v souvislosti s financováním letiště Frankfurt-Hahn a finančními vztahy mezi letištěm a společností Ryanair (Úř. věst. 2016, L 134, s. 46), které bylo předmětem žaloby na neplatnost, kterou Tribunál zamítl rozsudkem ze dne 12. dubna 2019, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, EU:T:2019:252). Kasační opravné prostředky podané proti těmto dvěma rozhodnutím Tribunálu byly Soudním dvorem zamítnuty rozsudky ze dne 15. července 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise (C‑453/19 P, EU:C:2021:608), a ze dne 20. ledna 2022, Deutsche Lufthansa v. Komise (C‑594/19 P, EU:C:2022:40).
12 Kromě toho se Komise dne 26. října 2018 rozhodla zahájit na základě stížnosti společnosti DLH formální vyšetřovací řízení zaevidované pod číslem jednacím SA.43260, pokud jde o další opatření přijatá ve prospěch letiště Frankfurt-Hahn a společnosti Ryanair. Toto rozhodnutí bylo vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. září 2019 (Úř. věst. 2019, C 310, s. 5, dále jen „rozhodnutí Hahn IV“).
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
13 Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 29. března 2018 podala letecká společnost DLH žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.
14 Společnost DLH vznesla před Tribunálem v podstatě jediný žalobní důvod, rozdělený do tří částí, z nichž první vychází z toho, že Komise nezohlednila podstatné skutkové okolnosti věci, která jí byla předložena, druhá vychází z toho, že Komise nezohlednila další podpory, které již byly poskytnuty letišti Frankfurt-Hahn, a třetí vychází z nesprávného posouzení, kterého se údajně dopustila Komise.
15 Tribunál napadeným rozsudkem nejprve rozhodl, že žaloba podaná společností DLH je přípustná. Ve věci samé Tribunál rozhodl, že pokud jde o spádovou oblast letiště Frankfurt-Hahn, Komise řádně nezohlednila všechna kritéria, která jsou nezbytná pro její posouzení prováděné na základě pokynů k podpoře v letecké dopravě, a tudíž „nedostatečná a neúplná povaha“ přezkumu, který z toho vyplynul, tomuto orgánu neumožnila rozptýlit veškeré pochybnosti stran slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem. Tribunál tedy sice zamítl všechny ostatní výtky vznesené společností DLH, nicméně částečně vyhověl třetí části jediného žalobního důvodu vzneseného společností DLH v žalobě v prvním stupni, a sporné rozhodnutí z tohoto důvodu zrušil.
Návrhová žádání účastnic řízení
Návrhová žádání vznesená v rámci hlavního kasačního opravného prostředku
16 Spolková země v rámci svého kasačního opravného prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek a s konečnou platností zamítl žalobu v prvním stupni a
– uložil společnosti DLH náhradu nákladů řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
17 Společnost DLH navrhuje, aby Soudní dvůr:
– odmítl kasační opravný prostředek jako nepřípustný a každopádně jej zamítl jako neopodstatněný a
– uložil spolkové zemi náhradu nákladů řízení.
18 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek,
– odmítl žalobu v prvním stupni jako nepřípustnou a každopádně ji zamítl jako neopodstatněnou a
– uložil společnosti DLH náhradu nákladů řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
Návrhová žádání vznesená v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného společností DLH
19 Společnost DLH v rámci svého vedlejšího kasačního opravného prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál zamítl druhou výtku první části jejího jediného žalobního důvodu, a
– uložil spolkové zemi náhradu nákladů řízení.
20 Spolková země navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl vedlejší kasační opravný prostředek podaný společností DLH,
– zrušil napadený rozsudek a „s konečnou platností zamítl“ žalobu v prvním stupni a
– uložil společnosti DLH náhradu nákladů řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
21 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– odmítl vedlejší kasační opravný prostředek podaný společnosti DLH jako nepřípustný a každopádně jej zamítl jako neopodstatněný a
– uložil společnosti DLH náhradu nákladů řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
Návrhová žádání vznesená v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného Komisí
22 Komise v rámci svého vedlejšího kasačního opravného prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek,
– odmítl žalobu v prvním stupni jako nepřípustnou a každopádně ji zamítl jako neopodstatněnou a
– uložil společnosti DLH náhradu nákladů řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
23 Společnost DLH navrhuje, aby Soudní dvůr:
– odmítl vedlejší kasační opravný prostředek podaný Komisí jako nepřípustný a každopádně jej zamítl jako neopodstatněný a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
24 Spolková země navrhuje, aby Soudní dvůr:
– vyhověl vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku podanému Komisí,
– zrušil napadený rozsudek a „s konečnou platností zamítl“ žalobu v prvním stupni a
– uložil společnosti DLH náhradu nákladů řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
K návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku
25 Návrhem podaným dne 10. září 2021 požádala spolková země Soudní dvůr, aby nařídil odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
26 Usnesením ze dne 30. listopadu 2021, Land Rheinland-Pfalz v. Deutsche Lufthansa (C‑466/21 P-R, EU:C:2021:972), místopředseda Soudního dvora tento návrh zamítl.
K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
27 Po přednesení stanoviska generálního advokáta společnost DLH dvěma podáními došlými soudní kanceláři Soudního dvora dne 6. dubna 2023 a dne 11. července 2023 navrhla, aby bylo v souladu s článkem 83 jednacího řádu Soudního dvora nařízeno znovuotevření ústní části řízení.
28 Společnost DLH na podporu svého návrhu uvádí, že nastaly nové skutečnosti, o nichž před přednesením tohoto stanoviska nevěděla. Zaprvé jde o skutečnost, že spolková země předložila spis v rámci řízení probíhajícího před Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) ve sporu týkajícím se navrácení částek odpovídajících opatřením, jež jsou předmětem rozhodnutí Hahn IV. Společnost DLH konkrétně uvádí, že spolková země v tomto spise tvrdí, že mezi společnostmi DLH a Ryanair existuje soutěžní vztah. Zadruhé společnost DLH poukazuje na rozsudek Oberlandesgericht Koblenz (Vrchní zemský soud v Koblenci, Německo), jímž bylo uznáno, že podpory poskytnuté letišti Frankfurt-Hahn představují křížovou dotaci ve prospěch společnosti Ryanair, což potvrzuje, že společnost DLH je těmito podporami bezprostředně a osobně dotčena.
29 Podle článku 83 svého jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na jeho rozhodnutí.
30 V projednávané věci však návrhy předložené společností DLH neodhalují existenci žádné nové skutečnosti, která by mohla mít rozhodující vliv na rozhodnutí, které má Soudní dvůr vydat.
31 Za těchto podmínek má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že není důvodné nařídit znovuotevření ústní části řízení.
K přípustnosti hlavního kasačního opravného prostředku a vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného Komisí
K přípustnosti hlavního kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
32 Společnost DLH má za to, že hlavní kasační opravný prostředek je nepřípustný zaprvé z důvodu, že dokument předložený spolkovou zemí jako důkaz o existenci procesní plné moci jejího zástupce je příliš starý a obecný a neobsahuje žádnou informaci o totožnosti osoby, která má být zastoupena, i když je podepsán jménem spolkové země. Zadruhé má společnost DLH za to, že spolková země je napadeným rozsudkem bezprostředně dotčena pouze z důvodu své povinnosti zpětně vymáhat ty tranše dotčené podpory, které již byly společnosti FFHG vyplaceny, a v budoucnu již tyto tranše nevyplácet. Spolková země však takovou povinnost odmítla splnit. Podání kasačního opravného prostředku je tedy zneužívající. Zatřetí společnost DLH uvádí, že napadený rozsudek nevede ke změně právní situace spolkové země, jelikož ta se ve skutečnosti snaží chránit zájmy společnosti FFHG, nových akcionářů této společnosti a zájmy společnosti Ryanair. Začtvrté nemá spolková země podle společnosti DLH právní zájem na podání kasačního opravného prostředku, jelikož jí zrušení napadeného rozsudku nepřinese žádný prospěch.
33 V duplice a na jednání před Soudním dvorem společnost DLH konečně tvrdila, že kasační opravný prostředek je v rozporu s překážkou věci pravomocně rozsouzené, jež se pojí k usnesení Tribunálu ze dne 17. května 2019, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑764/15, EU:T:2019:349), a že spolková země již nemá právní zájem na podání kasačního opravného prostředku, jelikož současná hospodářská situace společnosti FFHG již této společnosti neumožňuje získat platbu zbývající části dotčené podpory.
34 Spolková země a Komise tvrdí, že argumentace společnosti DLH musí být odmítnuta.
Závěry Soudního dvora
35 Pokud jde zaprvé o argument uplatněný společností DLH v duplice a na jednání před Soudním dvorem, podle kterého je kasační opravný prostředek nepřípustný, jelikož směřuje ke zpochybnění překážky věci pravomocně rozsouzené vyplývající z usnesení ze dne 14. prosince 2017, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑764/15, EU:T:2017:933), je třeba připomenout, že podle článku 127 jednacího řádu Soudního dvora nelze nové důvody předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.
36 Vzhledem k tomu, že se společnost DLH nedovolávala argumentu týkajícího se překážky věci pravomocně rozsouzené vyplývající z usnesení ze dne 14. prosince 2017, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑764/15, EU:T:2017:933), ve své kasační odpovědi a že se tento argument nezakládá na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, je třeba uvedený argument považovat za opožděný, a tudíž jej odmítnout jako nepřípustný.
37 Zadruhé z čl. 56 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že jiní vedlejší účastníci řízení než členské státy nebo orgány Evropské unie mohou podat kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, pouze pokud se jich toto rozhodnutí bezprostředně dotýká.
38 V projednávané věci spolková země, která byla vedlejší účastnicí řízení před Tribunálem, právně dostačujícím způsobem prokazuje, že se jí napadený rozsudek bezprostředně dotýká.
39 Jak totiž uvádí spolková země ve svém kasačním opravném prostředku, důsledkem uvedeného rozsudku je jednak povinnost spolkové země zpětně vymáhat ty tranše dotčené podpory, které již byly společnosti FFHG vyplaceny, a jednak zákaz vyplácet této společnosti v budoucnu nové tranše této podpory.
40 Argument společnosti DLH uplatněný na jednání před Soudním dvorem, podle něhož vzhledem k insolvenčnímu řízení, kterému je nyní podrobena společnost FFHG, již tato společnost každopádně nemohla obdržet zbývající tranše dotčené podpory, nemůže takový závěr změnit. I kdyby tomu tak bylo, nic by to totiž nezměnilo na tom, že by napadený rozsudek spolkové zemi nadále ukládal, aby v každém případě zpětně vymáhala ty tranše dotčené podpory, které již vyplatila společnosti FFHG.
41 Kromě toho okolnost, že spolková země údajně nepřijala veškerá opatření uložená napadeným rozsudkem, i kdyby byla prokázána, nemůže změnit zjištění uvedená v bodech 39 a 40 tohoto rozsudku, která postačují k prokázání toho, že spolková země je napadeným rozsudkem bezprostředně dotčena, a tudíž může proti posledně uvedenému rozsudku podat kasační opravný prostředek, aniž je nutné dále zkoumat, zda má tento účastník řízení právní zájem na podání kasačního opravného prostředku.
42 Zatřetí plná moc zástupce spolkové země výslovně stanoví, že tento zástupce může zastupovat spolkovou zemi před unijními soudy ve sporech v oblasti státních podpor. Společnost DLH kromě toho netvrdí, a tím spíše ani neprokazuje, že tato plná moc, i když byla vydána dne 7. června 2019, není již platná. Uvedená plná moc tudíž splňuje podmínky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2018, mobile.de/EUIPO, C‑418/16 P, EU:C:2018:128, body 34 a 39).
43 Kasační opravný prostředek podaný spolkovou zemí je tudíž přípustný.
K přípustnosti vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného Komisí
Argumentace účastnic řízení
44 Společnost DLH tvrdí, že vedlejší kasační opravný prostředek podaný Komisí je nepřípustný z důvodu, že zaprvé neuvádí datum, kdy byl tomuto orgánu doručen kasační opravný prostředek podaný spolkovou zemí, což je v rozporu s tím, co je stanoveno v čl. 177 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora.
45 Zadruhé je vedlejší kasační opravný prostředek podaný Komisí v rozporu s čl. 178 odst. 3 druhou větou tohoto jednacího řádu, jelikož je z velké části totožný se spisem předloženým tímto orgánem v odpověď na hlavní kasační opravný prostředek.
46 Zatřetí je tento vedlejší kasační opravný prostředek podle společnosti DLH nepřípustný z důvodu, že samotný hlavní kasační opravný prostředek je nepřípustný.
47 Začtvrté je podání uvedeného vedlejšího kasačního opravného prostředku zneužívající, jelikož Komise nezahájila vůči Spolkové republice Německo žádné řízení pro nesplnění povinnosti, ačkoli společnost DLH Komisi informovala, že po přijetí rozhodnutí Hahn IV společnost FFHG ani spolková země nezajistily navrácení dotčených podpor od společnosti Ryanair, aby byly odpovídající částky převedeny na vázaný účet.
48 Komise a spolková země tvrdí, že argumentace společnosti DLH musí být odmítnuta.
Závěry Soudního dvora
49 Pokud jde zaprvé o argument společnosti DLH, že vedlejší kasační opravný prostředek podaný Komisí je nepřípustný z důvodu, že kasační opravný prostředek podaný spolkovou zemí je rovněž nepřípustný, postačí konstatovat, že tento argument musí být odmítnut s ohledem na zjištění uvedená v bodech 35 až 43 tohoto rozsudku.
50 Zadruhé je třeba připomenout, že podle článků 172 a 174 jednacího řádu Soudního dvora mohou účastníci řízení v dotčené věci před Tribunálem, kteří mají právní zájem na vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo na jeho odmítnutí či zamítnutí, předložit kasační odpověď, jejíž návrhová žádání směřují k vyhovění tomuto kasačnímu opravnému prostředku, nebo k jeho úplnému nebo částečnému odmítnutí či zamítnutí. Tito účastníci řízení mohou rovněž na základě článku 176 a čl. 178 odst. 1 a 3 tohoto jednacího řádu předložit vedlejší kasační opravný prostředek, který musí být předložen samostatným podáním odděleně od kasační odpovědi a jehož návrhová žádání musí směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení rozhodnutí Tribunálu a opírat se o právní důvody a argumenty odlišné od důvodů a argumentů uplatněných v kasační odpovědi (usnesení ze dne 7. prosince 2017, Eurallumina v. Komise, C‑323/16 P, EU:C:2017:952, bod 30, a rozsudek ze dne 3. září 2020, Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise, C‑817/18 P, EU:C:2020:637, bod 47).
51 Z těchto ustanovení vykládaných společně vyplývá, že kasační odpověď nemůže směřovat ke zrušení rozhodnutí Tribunálu z důvodů, které se liší od důvodů uplatněných v tomto kasačním opravném prostředku, nebo z důvodů na nich nezávislých, neboť takové důvody lze předkládat pouze v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 3. září 2020, Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise, C‑817/18 P, EU:C:2020:637, bod 48). Z toho rovněž plyne, že vedlejší kasační opravný prostředek musí v zásadě obsahovat důvody a argumenty odlišné od důvodů a argumentů, které byly uplatněny v kasační odpovědi na hlavní kasační opravný prostředek podané týmž účastníkem řízení, a na těchto důvodech a argumentech nezávislé.
52 V projednávané věci se několik důvodů vznesených ve vedlejším kasačním opravném prostředku podaném Komisí částečně shoduje s argumenty, kterých se Komise dovolávala v kasační odpovědi, kterou předložila na podporu kasačního opravného prostředku podaného spolkovou zemí.
53 Je však třeba uvést, že Komise se svým vedlejším kasačním opravným prostředkem sama domáhá zrušení napadeného rozsudku, když vznáší důvody, které jsou zčásti odlišné od důvodů vznesených v rámci hlavního kasačního opravného prostředku a na nich nezávislé. Podle pravidel připomenutých v bodě 50 tohoto rozsudku nemohl být takový návrh předložen a takové důvody vzneseny v kasační odpovědi, a Komise tedy podala vedlejší kasační opravný prostředek v souladu s těmito pravidly. Za těchto podmínek jí nelze vytýkat, že ve svém vedlejším kasačním opravném prostředku uvedla všechny důvody vznesené na podporu jejího návrhu na zrušení napadeného rozsudku, včetně důvodů, které byly rovněž vzneseny v její kasační odpovědi, místo aby rozdělila popis svých důvodů mezi tento vedlejší kasační opravný prostředek a tuto kasační odpověď, neboť jinak by mohla být narušena soudržnost jejích úvah (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. prosince 2017, Eurallumina v. Komise, C‑323/16 P, EU:C:2017:952, bod 31).
54 Zatřetí podle čl. 177 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora musí vedlejší kasační opravný prostředek uvádět datum, kdy byl hlavní kasační opravný prostředek doručen účastníku řízení, který podal tento vedlejší kasační opravný prostředek. Společnost DLH přitom uvádí, že v projednávané věci taková zmínka ve vedlejším kasačním opravném prostředku podaném Komisí chybí.
55 I když je pravda, že tato zmínka v tomto vedlejším kasačním opravném prostředku chybí, je nesporné, že datum, kdy byl hlavní kasační opravný prostředek doručen Komisi, a sice 5. srpen 2021, je výslovně uvedeno v kasační odpovědi na tento hlavní kasační opravný prostředek, kterou Komise podala a která byla doručena společnosti DLH i spolkové zemi. Mimoto není nijak zpochybňováno, že tento vedlejší kasační opravný prostředek byl Komisí podán ve stanovené lhůtě.
56 Z toho plyne, že okolnost, že Komise ve svém vedlejším kasačním opravném prostředku neuvedla údaj stanovený v čl. 177 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora, nepředstavuje vadu, která by mohla vést k nepřípustnosti tohoto vedlejšího kasačního opravného prostředku, jelikož ostatním účastníkům řízení bylo umožněno ověřit, že uvedený vedlejší kasační opravný prostředek byl skutečně podán ve lhůtě dvou měsíců od doručení kasačního opravného prostředku.
57 Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost DLH ve své duplice k hlavnímu kasačnímu opravnému prostředku, nemůže takový závěr změnit okolnost, že návrhová žádání v kasační odpovědi Komise na hlavní kasační opravný prostředek směřují ke zrušení napadeného rozsudku, a nikoli, jak ukládá článek 174 jednacího řádu Soudního dvora, k vyhovění tomuto kasačnímu opravnému prostředku, nebo k jeho úplnému nebo částečnému odmítnutí či zamítnutí. Taková vada má totiž za následek pouze nepřípustnost bodu návrhových žádání, kterým se Komise v této kasační odpovědi domáhá zrušení napadeného rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 21).
58 A konečně okolnost, že spolková země neučinila kroky nezbytné ke splnění povinností vyplývajících z napadeného rozsudku nebo rozhodnutí Hahn IV – i kdyby byla prokázána – nemůže vést k nepřípustnosti vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného Komisí a směřujícího ke zrušení uvedeného rozsudku.
59 Vedlejší kasační opravný prostředek podaný Komisí je tudíž přípustný.
K opodstatněnosti hlavního kasačního opravného prostředku a vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného Komisí
Úvodní poznámky
60 Spolková země vznáší na podporu svého kasačního opravného prostředku pět důvodů, z nichž první vychází z porušení čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU a z nedostatku odůvodnění, druhý z nesprávného právního posouzení, pokud jde o spádovou oblast letiště Frankfurt-Hahn, třetí z porušení zásady ne ultra petita, čtvrtý z nedodržení podmínek, za kterých Komise nemusí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, a pátý z porušení článku 264 SFEU.
61 Komise vznáší na podporu svého vedlejšího kasačního opravného prostředku šest důvodů, z nichž první vychází z porušení článku 263 SFEU, druhý z porušení pravidel upravujících důkazní břemeno, povinnosti odpovědět na argumenty účastníků řízení a vyslechnout je, třetí z použití nesprávného kritéria při přezkumu platnosti rozhodnutí Komise nezahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, čtvrtý z nesprávného výkladu pokynů k podpoře v letecké dopravě, pátý z porušení pravidel týkajících se důkazního břemene a šestý z porušení jednacího řádu Tribunálu, nesprávného přezkumu z vlastního podnětu a zkreslení důkazu.
K důvodům kasačního opravného prostředku vycházejícím z nedostatku aktivní legitimace společnosti DLH
Argumentace účastnic řízení
– K prvnímu důvodu hlavního kasačního opravného prostředku
62 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku spolková země Tribunálu vytýká, že porušil čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU, jakož i povinnost uvést odůvodnění.
63 Ve druhé části tohoto prvního důvodu kasačního opravného prostředku má spolková země konkrétně za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 62 a 86 napadeného rozsudku za to, že z celkové analýzy žaloby v prvním stupni vyplývá, že společnost DLH před ním uplatnila porušení svých procesních práv. Společnost DLH totiž v této žalobě pouze poukázala na pochybení, kterých se Komise dopustila při schvalování dotčené podpory. Tribunál tím, že se omezil na konstatování, že tvrzení o takovém porušení vyplývá z celkové analýzy uvedené žaloby, kromě toho porušil svou povinnost uvést odůvodnění.
64 Komise má za to, že Tribunál zkreslil obsah téže žaloby, nebo ji přinejmenším vyložil z právního hlediska nesprávně, když konstatoval, že žaloba obsahuje jediný žalobní důvod vycházející z porušení procesních práv společnosti DLH, ačkoli ve skutečnosti obsahuje několik žalobních důvodů. Kromě toho tvrzení Tribunálu v bodech 59, 62 a 86 napadeného rozsudku, podle něhož stačí, aby na porušení procesních práv poukázala žaloba nebo návrh jako celek, je v rozporu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem SFEU.
65 Společnost DLH odpovídá, že v bodě 55 a následujících své žaloby v prvním stupni výslovně uplatnila porušení svých procesních práv, přičemž tento aspekt je dokonce zmíněn v předmětu její žaloby v prvním stupni, jakož i v žalobních důvodech vznesených na její podporu, jak potvrzuje bod 14 této žaloby.
– Ke druhému důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného Komisí
66 V rámci druhého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku Komise, podporovaná spolkovou zemí, tvrdí, že Tribunál porušil pravidla upravující důkazní břemeno a nesplnil svou povinnost odpovědět na argumenty účastníků řízení a vyslechnout je.
67 V první části tohoto druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že společnost DLH před Tribunálem nikdy netvrdila, že si letiště Frankfurt-Hahn a Frankfurt nad Mohanem navzájem konkurují ani že by podpory poskytnuté letišti Frankfurt-Hahn mohly mít jakýkoli dopad na letiště Frankfurt nad Mohanem.
68 Bod 50 napadeného rozsudku je tedy podle Komise stižen nesprávným právním posouzením, neboť Tribunál odkazuje na tvrzení, které společnost DLH před ním nevznesla a jehož pravdivost v každém případě nezkoumal.
69 Komise uvádí, že Tribunál dospěl v bodech 52 až 54 napadeného rozsudku k závěru, že společnost Ryanair vyvíjí na společnost DLH konkurenční tlak, který by se bez poskytnutí dotčené podpory společnosti FFHG snížil, aniž přezkoumal důkazy předložené společností DLH a Komisí, což je rovněž v rozporu s pravidly upravujícími důkazní břemeno.
70 Společnost DLH odpovídá, že ve své žalobě v prvním stupni prokázala, že si obě dotyčná letiště konkurují. Taková konkurenční situace vyplývá již z okolnosti uvedené v bodech 43 a 117 a následujících této žaloby, totiž že se spádové oblasti těchto letišť překrývají. Kromě toho v bodě 43 uvedené žaloby tvrdila, že mezi uvedenými letišti existuje hospodářská soutěž, pokud jde o letecké trasy s odletem z těchto letišť.
71 Komise kromě toho nemůže podle společnosti DLH zpochybňovat skutečnost, kterou konstatoval Tribunál, že si letiště Frankfurt nad Mohanem a letiště Frankfurt-Hahn navzájem konkurují, jelikož se vedlejší kasační opravný prostředek omezuje na právní důvody.
72 Společnost DLH podpůrně uvádí, že prokázala, že letiště Frankfurt-Hahn vyvíjelo konkurenční tlak na letiště Frankfurt nad Mohanem, takže posledně uvedené letiště umožnilo společnosti Ryanair otevřít v březnu 2017 základnu.
73 Ve druhé části druhého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že měl v bodech 52 a 53 napadeného rozsudku za to, že v případě letů nabízených společností Ryanair s odletem z letiště Frankfurt-Hahn a letů do stejných destinací provozovaných společností DLH s odletem z letiště Frankfurt nad Mohanem si společnosti Ryanair a DLH konkurují. Komise přitom před Tribunálem tvrdila, že lety, které DLH zajišťuje z letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, se týkaly „prémiových letů“ a tranzitních cestujících, zatímco společnost Ryanair zajišťuje nízkonákladové lety v rámci dopravy „z místa na místo“. Komise podle svých slov rovněž prokázala, že údajné důkazy poskytnuté společností DLH neobsahují žádnou informaci o vývoji počtu cestujících a cen a že existují značné pochybnosti o tom, které linky společnost DLH skutečně provozovala a k jakým datům. Vzhledem k tomu, že tato argumentace Komise má velký význam pro výsledek věci, měl na ni Tribunál odpovědět.
74 Společnost DLH odpovídá, že Tribunál nemá žádnou povinnost zohlednit argumenty, které před ním byly uplatněny, ale pouze povinnost zajistit, aby bylo dodrženo právo být vyslechnut.
Závěry Soudního dvora
75 Vzhledem k tomu, že sporné rozhodnutí bylo určeno Spolkové republice Německo, a nikoli společnosti DLH, je třeba připomenout, že čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU upravuje dva případy, kdy je fyzická nebo právnická osoba aktivně legitimována k podání žaloby proti unijnímu aktu, který jí není určen. Zaprvé může být takováto žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může taková osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (rozsudek ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 50 a citovaná judikatura).
76 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že Tribunál v bodě 33 napadeného rozsudku rozhodl, že je vyloučeno, aby se v případě sporného rozhodnutí jednalo o nařizovací akt, neboť se týká individuální podpory. Takový závěr ostatně není v rámci projednávaných kasačních opravných prostředků zpochybňován.
77 Pokud jde dále o otázku, zda je společnost DLH sporným rozhodnutím „bezprostředně a osobně“ dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, jsou-li tímto rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje ve vztahu ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (viz zejména rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 223, a ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 51).
78 Vzhledem k tomu, že se žaloba podaná v řízení v prvním stupni týkala rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor, je třeba rovněž připomenout, že v rámci řízení o kontrole státních podpor upraveného v článku 108 SFEU musí být rozlišována jednak předběžná fáze přezkumu podpor zavedená v odstavci 3 tohoto článku, jejímž cílem je pouze umožnit Komisi, aby si mohla utvořit prvotní názor na to, zda je předmětná podpora částečně či plně slučitelná s vnitřním trhem, a jednak fáze vyšetřování podle odstavce 2 uvedeného článku. Právě až v rámci této druhé fáze, která má Komisi umožnit, aby získala úplné informace o všech okolnostech věci, ukládá Smlouva o FEU tomuto orgánu povinnost vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky (viz zejména rozsudky ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 94, a ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 52).
79 Z toho vyplývá – jak Tribunál správně připomněl v bodě 36 napadeného rozsudku – že jestliže Komise, ač nezahájila formální vyšetřovací řízení uvedené v čl. 108 odst. 2 SFEU, rozhodnutím přijatým na základě odstavce 3 tohoto článku konstatuje, že podpora je slučitelná s vnitřním trhem, mohou se nositelé těchto procesních záruk domoci jejich dodržení, pouze pokud mají možnost toto rozhodnutí zpochybnit před unijním soudem. Z těchto důvodů je žaloba na zrušení takového rozhodnutí podaná „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU prohlášena za přípustnou, pokud autor této žaloby jejím podáním sleduje zajištění ochrany procesních práv, kterých požívá na základě posledně uvedeného ustanovení (viz zejména rozsudek ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 53 a citovaná judikatura).
80 V tomto ohledu je třeba připomenout, že unijní normotvůrce kodifikoval definici pojmu „zúčastněná strana“, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, v čl. 1 písm. h) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), jenž byl nahrazen čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589. V posledně uvedeném ustanovení je pojem „zúčastněná strana“ definován jako „kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení“ (rozsudek ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 58).
81 V projednávané věci není pochyb o tom, že sporné rozhodnutí bylo přijato po skončení předběžné fáze přezkumu podle čl. 108 odst. 3 SFEU a čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589, a tedy aniž bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení.
82 Tribunál tudíž právem konstatoval, že žaloba podaná společností DLH může být považována za přípustnou, pokud tato letecká společnost jednak prokázala, že je „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589, a jednak uplatnila porušení svých procesních práv.
83 Spolková země a Komise se nicméně domnívají, že Tribunál v bodech 32 až 64 napadeného rozsudku neprávem rozhodl, že v projednávané věci byly obě z těchto podmínek splněny.
– K postavení společnosti DLH jako „zúčastněné strany“
84 Tribunál v bodech 39 až 56 napadeného rozsudku rozhodl, že společnost DLH je „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589.
85 V tomto ohledu je třeba na prvním místě připomenout, že i když pojem „zúčastněná strana“ ve smyslu tohoto ustanovení zahrnuje zejména podniky konkurující příjemci podpory, nic to nemění na tom, že tento pojem se vztahuje, jak Tribunál právem uvedl v bodě 44 napadeného rozsudku, na neurčitý okruh adresátů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 63, a ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 59).
86 Z judikatury Soudního dvora v této souvislosti vyplývá, že podnik, který není přímým konkurentem příjemce podpory, může i tak být kvalifikován jako „zúčastněná strana“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589, pokud tvrdí, že jeho zájmy mohou být ovlivněny poskytnutím podpory, což vyžaduje, aby tento podnik právně dostačujícím způsobem prokázal, že podpora může mít konkrétní dopad na jeho situaci. Předpokladem pro postavení „zúčastněné strany“ tedy nutně není soutěžní vztah (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, body 64 a 65; ze dne 2. září 2021, Ja zum Nürburgring v. Komise, C‑647/19 P, EU:C:2021:666, bod 58, a ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 60).
87 Na druhém místě je třeba zdůraznit, že Tribunál v bodě 55 napadeného rozsudku rozhodl, že poskytnutí dotčené podpory může mít konkrétní dopad na situaci společnosti DLH, pokud jde jednak o fungování letiště Frankfurt nad Mohanem, které je jejím hlavním „uzlovým letištěm“, a jednak o hospodářskou soutěž týkající se destinací letů, které společnost DLH z tohoto letiště nabízí.
88 Konkrétně měl Tribunál zaprvé v bodě 50 napadeného rozsudku za to, že dotčená podpora může ovlivnit konkurenční postavení letiště Frankfurt nad Mohanem.
89 Jak však Komise správně uvádí v první části druhého důvodu svého vedlejšího kasačního opravného prostředku, ze žaloby v prvním stupni nevyplývá, že by se společnost DLH dovolávala takového argumentu k odůvodnění své aktivní legitimace. Jak je přitom připomenuto v bodě 86 tohoto rozsudku, je pouze na žalobci, aby prokázal, že dotčené opatření podpory může mít konkrétní dopad na jeho situaci.
90 Bod 50 napadeného rozsudku je tudíž stižen nesprávným právním posouzením.
91 Zadruhé Tribunál v bodech 51 až 54 napadeného rozsudku zdůraznil, že poskytnutí dotčené podpory tím, že společnosti FFHG umožnilo pokračovat v jeho činnosti, dalo společnosti Ryanair možnost nadále vyvíjet z letiště Frankfurt-Hahn konkurenční tlak na společnost DLH. Takový závěr vychází ze skutečnosti, že si obě tyto letecké společnosti konkurují, jelikož nabízejí z letišť Frankfurt-Hahn a Frankfurt nad Mohanem lety do stejných destinací; tato skutečnost je potvrzena, jak je uvedeno v bodě 51 napadeného rozsudku, seznamy destinací, které DLH předložila ve svých procesních písemnostech a na jednání před Tribunálem.
92 Z tohoto bodu 51 tedy výslovně vyplývá, že Tribunál zohlednil důkazy předložené společností DLH. Naproti tomu, jak uvádí Komise ve druhé části druhého důvodu svého vedlejšího kasačního opravného prostředku, z napadeného rozsudku nijak nevyplývá, že Tribunál zohlednil argumenty, které Komise uplatnila zejména v bodech 33 až 40 své dupliky před Tribunálem a jejichž cílem bylo zpochybnit relevanci důkazů předložených společností DLH pro účely posouzení existence konkurenčního vztahu mezi touto leteckou společností a společností Ryanair.
93 V tomto ohledu je třeba připomenout, zaprvé že v rámci kasačního opravného prostředku je účelem přezkumu Soudního dvora zejména ověření, zda Tribunál právně dostačujícím způsobem odpověděl na soubor argumentů uplatněných navrhovatelem, a zadruhé že důvod vycházející z nedostatečné odpovědi Tribunálu na argumenty uvedené v prvním stupni v podstatě znamená, že je tvrzeno porušení povinnosti uvést odůvodnění, která vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, použitelného na Tribunál na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu a článku 117 jednacího řádu Tribunálu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. května 2010, Gogos v. Komise, C‑583/08 P, EU:C:2010:287, bod 29; ze dne 29. září 2022, ABLV Bank v. SRB, C‑202/21 P, EU:C:2022:734, bod 106, a ze dne 2. února 2023, Španělsko a další v. Komise, C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P, EU:C:2023:60, bod 118).
94 Je pravda, že Tribunál není povinen poskytnout vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu, a odůvodnění Tribunálu tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným stranám seznámit se s důvody, proč Tribunál nepřijal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum (rozsudky ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, EU:C:2008:476, bod 96, a ze dne 1. prosince 2022, EUIPO v. Vicenti, C‑653/20 P, EU:C:2022:945, bod 47).
95 Avšak vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo cílem údajů předložených Komisí zpochybnit relevanci údajů poskytnutých společností DLH, měl Tribunál za účelem splnění své povinnosti uvést odůvodnění vyložit důvody, proč měl za to, že těmito důkazy nemohl být zpochybněn jeho závěr založený na důkazech poskytnutých společností DLH, že tato letecká společnost a společnost Ryanair působily na stejném trhu letecké přepravy cestujících, a byly tedy konkurenty.
96 Z výše uvedeného vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a nesplnil povinnost uvést odůvodnění, když rozhodl, že společnost DLH je „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589.
97 První a druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného Komisí je tudíž třeba vyhovět.
– K tvrzení společnosti DLH, že byla porušena její procesní práva
98 Na prvním místě je třeba uvést, že tvrzení Tribunálu v bodě 64 napadeného rozsudku, podle něhož se společnost DLH v žalobě v prvním stupni dovolávala porušení svých procesních práv, spočívá na zjištěních, která učinil v bodech 62 a 63 napadeného rozsudku.
99 Tribunál v tomto ohledu v bodě 62 uvedeného rozsudku rozhodl, že „z celkové analýzy žaloby“ vyplývá, že žaloba podaná DLH se „týká zrušení rozhodnutí nevznášet námitky, přičemž zpochybňuje skutečnost, že [toto] rozhodnutí neprovedlo úplný přezkum [dotčené] podpory, což poškodilo [společnost DLH], která byla zúčastněnou stranou, čímž bylo porušeno její právo být vyslechnuta a její procesní práva“.
100 V bodě 63 napadeného rozsudku Tribunál rovněž upřesnil, že „pokud jde o […] žalobu zpochybňující legalitu rozhodnutí přijatého bez zahájení formálního řízení, je třeba přezkoumat všechny argumenty vznesené [společností DLH] v jediném žalobním důvodu za účelem posouzení otázky, zda umožňují identifikovat závažné obtíže, při jejichž existenci by Komise byla povinna zahájit uvedené řízení“.
101 Na druhém místě je třeba připomenout, že unijnímu soudu nepřísluší, aby vykládal žalobu, která zpochybňuje výhradně opodstatněnost rozhodnutí posuzujícího dotčené opatření podpory jako takové, v tom smyslu, že ve skutečnosti směřuje k ochraně procesních práv, kterých žalobce požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud žalobce výslovně neuplatnil žalobní důvod za tímto účelem, neboť jinak by to vedlo k překvalifikování předmětu žaloby (rozsudek ze dne 2. září 2021, Ja zum Nürburgring v. Komise, C‑647/19 P, EU:C:2021:666, bod 115 a citovaná judikatura).
102 Argumenty žalobce, jejichž cílem je konkrétně prokázat, že Komise měla zahájit formální vyšetřovací řízení, jsou však přípustné, pokud žaloba, na jejíž podporu jsou tyto argumenty uplatňovány, skutečně směřuje ke zrušení rozhodnutí nezahájit takové řízení, a pokud podle samotného znění žaloby žalobce tvrdí, že mu nezahájení vyšetřovacího řízení zabránilo v tom, aby využil procesních záruk, které mu svědčí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. září 2011, Belgie v. Deutsche Post a DHL International, C‑148/09 P, EU:C:2011:603, body 61 až 63).
103 V projednávané věci je zaprvé pravda, že – jak Tribunál zdůraznil v bodě 62 napadeného rozsudku – žaloba podaná společností DLH k Tribunálu směřovala ke zrušení rozhodnutí Komise nezahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.
104 Zadruhé je však třeba zdůraznit, jak uvedl generální advokát v bodě 98 svého stanoviska, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění, když se v bodě 62 uvedeného rozsudku omezil na tvrzení, že skutečnost, že se společnost DLH dovolává porušení svých procesních práv, vyplývá z celkové analýzy žaloby v prvním stupni. Tribunál měl naopak výslovně uvést body této žaloby, o něž svůj závěr opíral, aby umožnil účastníkům řízení, jak bylo připomenuto v bodě 94 tohoto rozsudku, seznámit se s důvody, které jej vedly k takovému rozhodnutí, a Soudnímu dvoru vykonat přezkum.
105 Zatřetí, jak v podstatě rovněž uvedl generální advokát v bodě 97 svého stanoviska, byl Tribunál ještě povinen přezkoumat, které z výtek vznesených společností DLH měly konkrétně prokázat, že Komise měla zahájit formální vyšetřovací řízení.
106 Z napadeného rozsudku přitom nevyplývá, že by Tribunál takový přezkum provedl. Naopak – z bodu 63 uvedeného rozsudku vyplývá, že Tribunál měl za to, že jelikož žaloba v prvním stupni směřuje ke zpochybnění odmítnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, byl povinen přezkoumat všechny argumenty, které společnost DLH uplatnila za účelem posouzení, zda tyto argumenty umožňují identifikovat závažné obtíže, které měly vést Komisi k zahájení takového řízení, aniž předtím ověřil, zda každý z těchto argumentů směřoval konkrétně k prokázání existence takových obtíží.
107 Z toho plyne, že závěr Tribunálu, že se společnost DLH dovolávala porušení svých procesních práv, je stižen nesprávným právním posouzením a nedostatkem odůvodnění.
108 Druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku podaného spolkovou zemí tudíž musí být vyhověno.
109 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy, a aniž je třeba rozhodnout o první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku podaného spolkovou zemí nebo o prvním důvodu a třetí části druhého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného Komisí, které směřují ke zpochybnění přípustnosti žaloby z jiných důvodů, či o ostatních důvodech hlavního kasačního opravného prostředku a vedlejších kasačních opravných prostředků, jejichž cílem je zpochybnit úvahy Tribunálu týkající se věci samé, a zejména o důvodech uplatněných společností DLH v jejím vedlejším kasačním opravném prostředku, pokud jde o soulad pojmu „celkový scénář“ použitého Tribunálem s článkem 107 SFEU, je třeba napadený rozsudek zrušit.
K žalobě před Tribunálem
110 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
111 V projednávaném případě tomu tak není.
112 S ohledem na existenci několika nesprávných právních posouzení a nedostatků odůvodnění totiž přezkum přípustnosti žaloby v prvním stupni a případně opodstatněnosti této žaloby vyžaduje posouzení skutkového stavu, k čemuž by bylo zapotřebí, aby Soudní dvůr přijal dodatečná organizační procesní opatření nebo provedl dokazování.
113 Proto je třeba vrátit věc Tribunálu a konstatovat, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 19. května 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑218/18, EU:T:2021:282), se zrušuje.
2) Věc se vrací Tribunálu Evropské unie.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy