Věc T-107/08
Transnational Company „Kazchrome“ AO a ENRC Marketing AG
v.
Rada Evropské unie a Evropská komise
„Dumping – Dovoz silikomanganu pocházejícího z Číny a Kazachstánu – Žaloba na neplatnost – Vývozní cena – Srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou – Výpočet rozpětí cenového podbízení – Mimosmluvní odpovědnost“
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba na neplatnost – Nařízení Rady, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo– Žaloba směřující proti Komisi– Nepřípustnost
(Článek 230 ES; nařízení Rady č. 1420/2007)
2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Nařízení, kterým se ukládají antidumpingová cla – Úprava vývozní ceny za účelem zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou – Neexistence dostatečného odůvodnění
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 1420/2007)
3. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Uložení antidumpingového cla – Podmínka – Újma – Určení – Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny – Výpočet rozpětí cenového podbízení
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 2 a 3, č. 1225/2009, čl. 3 odst. 2 a 3, a č. 1420/2007, body 104 a 105 odůvodnění)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Nařízení, kterým se ukládají antidumpingová cla – Zmenšení objemu prodeje podniku, na který se vztahuje toto nařízení – Neexistence příčinné souvislosti
(Článek 288 ES; nařízení Rady č. 1420/2007)
5. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Náklady vynaložené pro účely účasti podniku na antidumpingovém řízení ohledně nařízení, které bylo stiženo protiprávností – Neexistence příčinné souvislosti
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
1. Role Komise v antidumpingových řízeních je součástí rozhodovacího procesu Rady. Je pověřena vedením šetření a na základě těchto šetření rozhodováním o ukončení řízení, nebo naopak o jeho pokračování tím, že přijímá předběžná opatření a navrhuje přijetí takových konečných opatření Radě, jako je nařízení, kterým se ukládá antidumpingové clo. Rozhodovací pravomoc však přísluší Radě, která může upustit od přijetí jakéhokoliv rozhodnutí, pokud s Komisí nesouhlasí, nebo naopak může na základě jejích návrhů rozhodnutí přijmout. Za těchto podmínek je žaloba na neplatnost nařízení přijatého pouze Radou nepřípustná, pokud směřuje proti Komisi.
(viz bod 26)
2. Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.
Co se týče nařízení Rady, kterým se ukládá antidumpingové clo, je posouzení, podle kterého má společnost prodávající výrobky, na které se vztahuje antidumpingové clo, v prodeji vyrábějícího podniku funkci podobnou funkci obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize, nedostatečně odůvodněno, jelikož k zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou a k úpravě vývozní ceny s ohledem na provize Rada pouze uvádí, že tyto podniky mezi sebou udržovaly obchodní vztah založený na běžných konkurenčních podmínkách a že za těchto okolností na prodávající společnost nemohlo být nahlíženo tak, že jedná jako vnitřní oddělení prodeje vyrábějícího podniku, přesto, že dotčené podniky předložily důkazy, jejichž účelem bylo prokázat, že vztah mezi nimi byl vztahem existujícím mezi společností a vnitřním oddělením prodeje.
(viz body 31, 34, 36–37, 40)
3. Ustanovení čl. 1 odst. 1 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1225/2009) zakotvuje zásadní pravidlo pro ukládání antidumpingových cel, podle něhož nestačí, aby dovážené zboží bylo předmětem dumpingu, je ještě třeba, aby jeho propuštění do volného oběhu způsobilo újmu. Právě za účelem určení existence újmy uvedené nařízení ve svém čl. 3 odst. 2 a 3 (nyní čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení č. 1225/2009) stanoví, že je třeba provést objektivní přezkum účinku dovozů na ceny obdobných výrobků na unijním trhu, a že se za tímto účelem posoudí, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingového dovozu, nebo zda tento dovoz jinak způsobil významnou měrou pokles cen nebo zabránil významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo.
Za těchto okolností, pokud v nařízení č. 1420/2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozů silikomanganu pocházejícího z Čínské lidové republiky a Kazachstánu a ukončuje se řízení týkající se dovozů silikomanganu pocházejícího z Ukrajiny, Rada vypočítává cenové podbízení dovezených výrobků pro účely srovnání dovozních cen a cen unijního průmyslového odvětví a určení existence škody způsobené tomuto odvětví dovozy, které byly předmětem dumpingu, dopouští se zjevně nesprávného posouzení, když usuzuje, že objektivní srovnání cen unijního výrobního odvětví s dovozními cenami vyžaduje, aby referenčním bodem pro určení dovozních cen bylo místo prvního vstupu na unijní území a nikoliv místo proclení, navzdory vzdálenosti dělící tato dvě místa, a vylučuje tedy z ceny značné náklady na přepravu mezi uvedenými místy.
Byly to totiž ceny dohodnuté mezi vyvážejícími společnostmi a zákazníky s odkazem na místo proclení, a nikoliv ceny vypočítané Radou s odkazem na přechodnou fázi přepravy, byť na území Unie, které mohly ovlivnit rozhodnutí zákazníků zakoupit výrobky vyvážejících společností, a nikoliv výrobky unijního výrobního odvětví. Rada a Komise musí však v rámci své posuzovací pravomoci zohlednit všechny relevantní skutečnosti každého případu, včetně indicií umožňujících usoudit, že volba přepravy a míst proclení směřovala k narušení srovnání cen dovozů a unijních výrobků.
(viz body 58, 63, 67–68)
4. Pouhý odkaz na snížení objemu prodejů podniku, na který se vztahovalo nařízení č. 1420/2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozů silikomanganu pocházejícího z Čínské lidové republiky a Kazachstánu a ukončuje se řízení týkající se dovozů silikomanganu pocházejícího z Ukrajiny, nemůže být dostačující k prokázání příčinné souvislosti mezi ušlým ziskem tohoto podniku a protiprávnostmi, které byly uplatněny vůči tomuto nařízení, což je vazba vyžadovaná pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, a to z důvodu značných rozdílů v objemech prodejů rok od roku, nezávisle na přijetí uvedeného nařízení.
(viz body 76–77)
5. V oblasti mimosmluvní odpovědnosti Unie musí škoda vyplývat z dovolávané protiprávnosti, a nikoliv z volby žalobce způsobu jeho reakce na údajně protiprávní akt. K prokázání příčinné souvislosti nestačí tedy pouhá skutečnost, že protiprávní jednání představovalo nezbytnou podmínku pro vznik škody v tom smyslu, že škoda by nevznikla, nedošlo-li by k takovému jednání.
Náklady vynaložené pro účely účasti podniku na antidumpingovém řízení nemohou tedy být považovány za škodu, která vyplynula z přijetí antidumpingového nařízení, které bylo stiženo protiprávností, jelikož uvedená účast vyvážejících výrobců (nebo jakékoliv další dotčené strany) na antidumpingovém řízení se nevyžaduje a tito mají volnost posoudit vhodnost a zájem na účasti, jakož i intenzitu své účasti a náklady vynaložené za tímto účelem. Kromě toho náklady odpovídající práci zaměstnanců takového vyvážejícího výrobce nelze posuzovat tak, že bezprostředně souvisí s šetřením, jelikož výplaty zaměstnanců musely být vypláceny bez ohledu na existenci probíhajícího antidumpingového řízení.
(viz body 80–82)