ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
11. ledna 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Duševní a průmyslové vlastnictví – Humánní léčivé přípravky – Dodatkové ochranné osvědčení (DOO) – Směrnice 2004/48/ES – Článek 9 odst. 7 – Uvedení na trh výrobků v rozporu s právy udělenými DOO – Předběžná opatření nařízená na základě DOO – Následné zrušení DOO a zrušení opatření – Následky – Nárok na přiměřenou náhradu škody způsobené předběžnými opatřeními – Odpovědnost navrhovatele uvedených opatření za jimi způsobenou škodu – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví objektivní odpovědnost“
Ve věci C‑473/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím markkinaoikeus (obchodní soud, Finsko) ze dne 14. července 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 14. července 2022, v řízení
Mylan AB
proti
Gilead Sciences Finland Oy,
Gilead Biopharmaceutics Ireland UC,
Gilead Sciences Inc.,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení: K. Jürimäe (zpravodajka), předsedkyně senátu, N. Piçarra, M. Safjan, N. Jääskinen a M. Gavalec, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Mylan AB: A. Jäälinoja a B. Rapinoja, asianajajat,
– za Gilead Sciences Finland Oy, Gilead Biopharmaceutics Ireland UC a Gilead Sciences Inc.: R. Hilli a M. Segercrantz, asianajajat,
– za finskou vládu: M. Pere, jako zmocněnkyně,
– za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman a J. M. Hoogveld, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: S. L. Kalėda, P.-J. Loewenthal, J. Ringborg, J. Samnadda a I. Söderlund, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 21. září 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 9 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. 2004, L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Mylan AB a společnostmi Gilead Sciences Finland Oy, Gilead Biopharmaceutics Ireland UC a Gilead Sciences Inc. (dále jen společně „Gilead a další“) týkajícího se náhrady škody, kterou společnost Mylan utrpěla v důsledku předběžného opatření přijatého vůči ní na návrh společnosti Gilead a dalších, které bylo následně zrušeno.
Právní rámec
Mezinárodní právo
3 První bod preambule Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „Dohoda TRIPS“), která je přílohou 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80), zní následovně:
„přejíce si zmenšit deformace a překážky mezinárodního obchodu a berouce v úvahu nutnost podporovat účinnou a přiměřenou ochranu práv k duševnímu vlastnictví a zajistit, aby opatření a postupy k dodržování práv k duševnímu vlastnictví se samy o sobě nestaly překážkami oprávněného obchodu“.
4 Článek 1 Dohody TRIPS, nadepsaný „Povaha a rozsah povinností“, v odstavci 1 stanoví:
„Členové uvedou v účinnost ustanovení této Dohody. Členové mohou, nemají však povinnost, zavést v domácím právním řádu rozsáhlejší ochranu, než jakou vyžaduje tato Dohoda, za předpokladu, že takováto ochrana není v rozporu s ustanoveními této Dohody. Členové mohou určit vhodný způsob, jak uplatňovat ustanovení této Dohody v rámci svého vlastního právního systému a praxe.“
5 Článek 50 této dohody, nadepsaný „Prozatímní opatření“, v odstavci 7 stanoví:
„V případech, kdy jsou prozatímní opatření zrušena nebo pozbyla platnosti vzhledem k jednání nebo opomenutí ze strany žadatele, nebo kdy se následně zjistí, že k porušení nebo hrozbě porušení práva k duševnímu vlastnictví nedošlo, budou mít soudní orgány pravomoc nařídit na žádost odpůrce žadateli, aby odpůrci poskytl přiměřenou náhradu za jakoukoliv škodu, způsobenou těmito opatřeními.“
Unijní právo
6 Body 4, 5, 7, 8, 10 a 22 odůvodnění směrnice 2004/48 uvádějí:
„(4) Na mezinárodní úrovni jsou všechny členské státy i samo [Evropské s]polečenství v záležitostech spadajících do jejich pravomoci vázány [Dohodou TRIPS].
(5) Dohoda TRIPS obsahuje zejména ustanovení o prostředcích k dodržování práv duševního vlastnictví, které tvoří společná pravidla použitelná na mezinárodní úrovni a prováděná ve všech členských státech. Touto směrnicí by neměly být dotčeny mezinárodní závazky členských států, včetně závazků vyplývajících z dohody TRIPS.
[…]
(7) Z konzultací [Evropské k]omise týkajících se této otázky vyplývá, že v členských státech, nehledě na dohodu TRIPS, stále existují velké rozdíly v prostředcích k dodržování práv duševního vlastnictví. Například existují výrazné rozdíly v jednotlivých členských státech mezi prováděcími pravidly pro používání prozatímních opatření, užívaných zejména k zajištění důkazů, stanovení výše náhrady škody, nebo v řízení vedoucímu k vydání soudního zákazu. […]
(8) Rozdíly mezi úpravami v jednotlivých členských státech týkajícími se prostředků k dodržování práv duševního vlastnictví jsou na újmu řádnému fungování vnitřního trhu a znemožňují zajištění rovnocenné úrovně ochrany práv duševního vlastnictví v celém Společenství. […]
[…]
(10) Cílem této směrnice je sblížení právních systémů [členských států] tak, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany [duševního vlastnictví na] vnitřní[m] trhu.
[…]
(22) Je také nezbytné stanovit prozatímní opatření k okamžitému ukončení porušování práv, bez čekání na rozhodnutí ve věci samé, při zajištění práva na obhajobu, přiměřenosti prozatímních opatření s ohledem na zvláštní okolnosti dotyčného případu a poskytnutím záruky úhrady nákladů a škody způsobené žalovanému neoprávněným návrhem. Taková opatření jsou zvlášť oprávněná tam, kde by prodlení způsobilo nenapravitelnou újmu nositeli práva duševního vlastnictví.“
7 Článek 1 této směrnice zní:
„Tato směrnice se týká opatření, řízení a nápravných opatření nezbytných k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví. Pro účely této směrnice zahrnuje pojem ‚práva duševního vlastnictví‘ práva průmyslového vlastnictví.“
8 Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 3 stanoví:
„Touto směrnicí nejsou dotčeny:
[…]
b) mezinárodní závazky členských států, a zejména dohoda TRIPS, včetně závazků, které se týkají trestního řízení a sankcí;
[…]“
9 Kapitola II směrnice 2004/48, nadepsaná „Opatření, řízení a nápravná opatření“, obsahuje články 3 až 15 této směrnice. Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Obecná povinnost“, stanoví:
„1. Členské státy stanoví opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, na něž se vztahuje tato směrnice. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmějí obsahovat nerozumné [nepřiměřené] lhůty ani nesmějí mít za následek bezdůvodná zdržení.
2. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být rovněž účinná, přiměřená a odrazující a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití.“
10 Článek 7 uvedené směrnice, nadepsaný „Opatření k zajištění důkazů“, zní takto:
„1. Členské státy zajistí, aby příslušné soudní orgány mohly i před zahájením řízení ve věci samé, na žádost strany, která předložila přiměřeně dostupné důkazy dostatečně podporující její tvrzení, že bylo porušeno její právo duševního vlastnictví nebo že toto porušení hrozí, nařídit okamžitá a účinná předběžná opatření k zajištění významných důkazů údajného porušování, s výhradou ochrany důvěrných informací. Tato opatření mohou zahrnovat podrobný popis, včetně odebrání vzorků nebo bez něj, či fyzické zabavení zboží porušujícího právo, a ve vhodných případech i materiálů a nástrojů použitých k výrobě nebo distribuci tohoto zboží a dokumentů vztahujících se k tomuto zboží. Tato opatření jsou v případě potřeby přijata i bez slyšení protistrany, zejména pokud by prodlení mohlo způsobit nevratnou újmu nositeli práva nebo existuje-li prokazatelná hrozba zničení důkazů.
[…]
4. Jsou-li zrušena opatření k zajištění důkazů, nebo použitelnost těchto opatření skončí v důsledku jednání nebo opomenutí navrhovatele, nebo je-li následně zjištěno, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva duševního vlastnictví, jsou soudní orgány oprávněny na žádost žalovaného nařídit navrhovateli, aby žalovanému poskytl přiměřenou náhradu škody způsobené těmito opatřeními.
[…]“
11 Článek 9 téže směrnice, nadepsaný „Předběžná a zajišťovací opatření“, stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby soudní orgány na žádost navrhovatele mohly:
a) vydat vůči údajnému porušovateli práv prozatímní soudní zákaz s cílem zamezit hrozící porušení práva duševního vlastnictví nebo prozatímně zakázat, případně pod penále, pokud to vnitrostátní právo umožňuje, pokračování v údajném porušování tohoto práva, nebo podmínit takové pokračování složením záruky k zajištění odškodnění nositele práva; prozatímní soudní zákaz lze vydat za stejných podmínek i vůči zprostředkovateli, jehož služeb využívá třetí osoba k porušování práv duševního vlastnictví; soudní zákazy vůči zprostředkovatelům, jejichž služeb využívá třetí osoba k porušování práva autorského a práv s ním souvisejících, upravuje [směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230)];
b) nařídit zabavení nebo vydání zboží, u kterého je podezření, že jsou jím porušována práva duševního vlastnictví, aby se zabránilo jeho vstupu do obchodních kanálů nebo oběhu v nich.
2. V případě porušení, ke kterému došlo v obchodním měřítku, zajistí členské státy, prokáže-li poškozený okolnosti, které by mohly ohrozit náhradu škody, že soudní orgány mohou nařídit předběžné zabavení movitého a nemovitého majetku údajného porušovatele práv, včetně zmrazení jeho bankovních účtů nebo jiného majetku. K tomuto účelu mohou příslušné orgány nařídit předání bankovních, finančních nebo obchodních dokladů, nebo přiměřený přístup k souvisejícím informacím.
3. Soudní orgány jsou oprávněny požadovat, pokud jde o opatření uvedená v odstavci 1 a 2, aby navrhovatel poskytl obvykle dostupné důkazy, které je s dostatečnou jistotou přesvědčí, že je navrhovatel nositelem práv a navrhovatelovo právo je porušováno nebo že takové porušení hrozí.
4. Členské státy zajistí, aby předběžná opatření uvedená v odstavci 1 a 2 mohla být ve vhodných případech přijata i bez slyšení žalovaného, zejména v případě, že by prodlení způsobilo nositeli práv nenapravitelnou škodu. V takovém případě jsou o tom strany informovány nejpozději ihned po provedení opatření.
Na žádost žalovaného se provede přezkum umožňující výkon práva být slyšen za účelem rozhodnutí v přiměřené lhůtě po oznámení o změně, zrušení nebo potvrzení těchto opatření.
5. Členské státy zajistí, aby předběžná opatření uvedená v odstavci 1 a 2 byla na žádost žalovaného zrušena nebo aby byla ukončena jejich použitelnost, jestliže navrhovatel nezahájí v přiměřené lhůtě řízení před příslušným soudním orgánem vedoucí k rozhodnutí ve věci samé, přičemž tuto lhůtu určí soudní orgán nařizující tato opatření, pokud to právo členského státu povoluje, při jejich nařízení, nebo neurčí-li ji, ve lhůtě nejvýše 20 pracovních dnů nebo 31 kalendářních dnů, přičemž platí delší lhůta.
6. Příslušné soudní orgány mohou podmínit vydání předběžných opatření uvedených v odstavci 1 a 2 tím, že navrhovatel složí přiměřenou jistotu nebo rovnocennou záruku k zajištění náhrady jakékoliv újmy způsobené žalovanému, jak je stanoveno v odstavci 7.
7. Jsou-li předběžná opatření zrušena nebo skončí-li jejich použitelnost v důsledku jednání nebo opomenutí ze strany navrhovatele nebo je-li následně zjištěno, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva duševního vlastnictví, jsou soudní orgány oprávněny na žádost žalovaného nařídit navrhovateli, aby poskytl žalovanému přiměřenou náhradu škody způsobené těmito opatřeními.“
Finské právo
12 Kapitola 7 oikeudenkäymiskaari (soudní řád) obsahuje § 11, z něhož vyplývá, že v případě, že bylo předběžné opatření přijato bezdůvodně na návrh účastníka řízení, musí tento účastník řízení nahradit protistraně škodu způsobenou tímto opatřením a jeho provedením, včetně vzniklých nákladů.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
13 Dne 3. prosince 2009 vystavil Patentti – ja rekisterihallitus (Patentový a rejstříkový úřad, Finsko) na základě evropského patentu č. EP 0 915 894 označujícího Finskou republiku společnosti Gilead a dalším dodatkové ochranné osvědčení č. 266 „Tenofovir-disoproxil (TD) a jeho soli, hydráty, tautomery a solváty v kombinaci s emtricitabinem“ (dále jen „dotčené DOO“) pro antiretrovirový léčivý přípravek určený k léčbě osob s HIV.
14 Na jaře roku 2017 se společnost Mylan ucházela o veřejné zakázky dvou finských zdravotních okrsků za účelem dodávání svého generického léčivého přípravku „EMTRICITABINE/TENOFOVIR DISOPROXIL MYLAN 200 mg/245 mg, potahovaná tableta“ (dále jen „dotčené generikum“). Obě tyto zakázky získala.
15 Platnost evropského patentu č. EP 0 915 894 uplynula dne 25. července 2017.
16 Společnost Gilead a další podali dne 15. září 2017 žalobu k markkinaoikeus (obchodní soud, Finsko) pro porušení práv plynoucích z dotčeného DOO proti společnosti Mylan. Společnost Gilead a další rovněž podali návrh na vydání předběžných opatření proti společnosti Mylan. Posledně uvedená společnost se proti žalobě pro porušení a návrhu na vydání předběžných opatření bránila. Dne 30. listopadu 2017 podala rovněž k tomuto soudu žalobu na neplatnost dotčeného DOO.
17 Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2017 markkinaoikeus (obchodní soud) vyhověl návrhu společnosti Gilead a dalších na vydání předběžných opatření na základě dotčeného DOO a zakázal společnosti Mylan pod hrozbou pokuty ve výši 500 000 eur, aby během doby platnosti dotčeného DOO nabízela, uváděla na trh a používala dotčené generikum, jakož i aby dotčené generikum pro tyto účely dovážela, vyráběla a měla v držení. Tento soud dále nařídil, že tato opatření zůstanou v platnosti do doby, než bude rozhodnuto v řízení ve věci samé nebo než budou ve věci vydána jiná nařízení.
18 Výše uvedená předběžná opatření byla později na návrh společnosti Mylan zrušena rozhodnutím Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko) ze dne 11. dubna 2019.
19 Markkinaoikeus (obchodní soud) rozsudkem ze dne 25. září 2019 dotčené DOO zrušil. Proti tomuto rozsudku byl podán kasační opravný prostředek ke Korkein oikeus (Nejvyšší soud), který rozhodnutím ze dne 13. listopadu 2020 zamítl návrh na připuštění kasačního opravného prostředku podaný společnostmi Gilead a dalšími, čímž uvedený rozsudek nabyl právní moci.
20 Na základě § 11 kapitoly 7 soudního řádu, který provádí čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 do finského práva, se pak společnost Mylan u markkinaoikeus (obchodní soud), který je předkládajícím soudem v projednávané věci, domáhala, aby společnosti Gilead a dalším uložil povinnost zaplatit jí náhradu škody ve výši 2 367 854,99 eur, navýšenou o úroky z prodlení, jako náhradu škody způsobené předběžnými opatřeními, která byla přijata bezdůvodně na základě dotčeného DOO, které bylo následně zrušeno.
21 Podle společnosti Mylan výklad tohoto čl. 9 odst. 7 Soudním dvorem v rozsudku ze dne 12. září 2019, Bayer Pharma (C‑688/17, dále jen „rozsudek Bayer Pharma“, EU:C:2019:722), neumožňuje dospět k závěru, že tato směrnice brání uplatnění zásady objektivní odpovědnosti stanovené finským právem. Společnost Gilead a další naopak tvrdí, že rozsudek Bayer Pharma poskytl výklad tohoto ustanovení, který brání tomu, aby byla uložena povinnost k náhradě škody pouze z toho důvodu, že dotčené DOO, jehož porušení odůvodňovalo přijetí usnesení o předběžných opatřeních, bylo následně zrušeno.
22 Předkládající soud podotýká, že podle finské judikatury a právní doktríny stanoví § 11 kapitola 7 soudního řádu odpovědnost bez ohledu na zavinění, tj. objektivní odpovědnost. Z toho vyplývá, že každý, kdo dosáhne vydání předběžného opatření, je povinen zaplatit náhradu škody, pokud je právo duševního vlastnictví, na jehož základě bylo předběžné opatření vydáno, následně zrušeno.
23 Uvádí však, že podle ustálené finské judikatury může být i v případech uvedených v tomto ustanovení výše náhrady škody snížena z důvodu, že žalovaný sám umožnil vznik škody nebo nepřijal přiměřená opatření k jejímu zabránění nebo omezení, a přispěl tak k jejímu vzniku.
24 Kromě toho předkládající soud zdůrazňuje, že zásada objektivní odpovědnosti, jak je uvedena ve finském právním řádu, je rovněž zohledněna při nařízení předběžného opatření. K tomu, aby takové opatření mohlo být nařízeno, je totiž třeba posoudit pravděpodobnost toho, že právo duševního vlastnictví, které je základem tohoto opatření, bude po případné žalobě na neplatnost zrušeno. Pokud jde o vzniklé škody, je třeba poměřit škodu, která nařízením předběžného opatření vznikne osobě, proti níž směřuje, se škodou, která by vznikla navrhovateli, pokud by předběžné opatření nebylo přijato.
25 S ohledem na výklad podaný Soudním dvorem v rozsudku Bayer Pharma si však předkládající soud klade otázku, zda režim náhrady škody založený na objektivní odpovědnosti může být považován za slučitelný s čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48.
26 V tomto kontextu se markkinaoikeus (obchodní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Má být finská právní úprava náhrady škody, která je založena na objektivní odpovědnosti […], považována za slučitelnou s čl. 9 odst. 7 [směrnice 2004/48]?
2) V případě záporné odpovědi na první otázku, na jakém druhu odpovědnosti za škodu se pak zakládá odpovědnost podle čl. 9 odst. 7 [směrnice 2004/48]? Je nutno mít za to, že tato odpovědnost je určitou formou odpovědnosti za zavinění, určitou formou odpovědnosti za zneužití práva nebo odpovědností z jiného důvodu?
3) Pokud jde o druhou otázku, k jakým okolnostem je nutno přihlédnout při posuzování otázky existence odpovědnosti?
4) Musí být, pokud jde zejména o třetí otázku, provedeno posouzení pouze na základě okolností známých při vydání předběžného opatření, nebo lze například zohlednit, že právo duševního vlastnictví, jehož údajným porušením bylo předběžné opatření odůvodněno, bylo později, po vydání tohoto předběžného opatření, prohlášeno od počátku za neplatné, a pokud ano, jaký význam musí být posledně uvedené okolnosti přisouzen?“
K předběžným otázkám
K první otázce
27 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví mechanismus náhrady jakékoli škody způsobené předběžným opatřením ve smyslu tohoto ustanovení založený na režimu objektivní odpovědnosti navrhovatele těchto opatření, v jehož rámci je soud nicméně oprávněn upravit výši náhrady škody s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci, včetně případné účasti žalovaného na vzniku škody.
28 Článek 9 odst. 1 a 2 směrnice 2004/48 stanoví, že nositel práva duševního vlastnictví může u příslušných soudních orgánů navrhnout přijetí různých předběžných opatření, která jsou vyjmenována v tomto ustanovení a zejména umožňují okamžité ukončení porušování tohoto práva bez čekání na rozhodnutí ve věci samé. Tato předběžná opatření však musí být, jak uvádí bod 22 odůvodnění této směrnice, přijata při zajištění práva na obhajobu, musí být přiměřená s ohledem na zvláštní okolnosti dotyčného případu a musí poskytovat záruky úhrady nákladů a škody způsobené žalovanému neoprávněným návrhem.
29 V této souvislosti čl. 9 odst. 7 uvedené směrnice stanoví, že jsou-li předběžná opatření zrušena nebo skončí-li jejich použitelnost v důsledku jednání nebo opomenutí ze strany navrhovatele nebo je-li následně zjištěno, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva duševního vlastnictví, jsou soudní orgány oprávněny na žádost žalovaného nařídit tomuto navrhovateli, aby poskytl žalovanému přiměřenou náhradu škody způsobené uvedenými opatřeními.
30 Ze znění tohoto ustanovení tak jasně vyplývá, že přísluší soudnímu orgánu, kterému byl takový návrh předložen, aby posoudil, zda jsou splněny všechny tři podmínky stanovené v uvedeném ustanovení. Zaprvé musí ověřit, zda předběžná opatření byla zrušena nebo přestala být použitelná z důvodu jednání nebo opomenutí navrhovatele, nebo zda nedošlo k porušení nebo nehrozí porušení práva duševního vlastnictví tohoto navrhovatele. Zadruhé musí posoudit existenci škody. Zatřetí musí určit, zda existuje příčinná souvislost mezi touto škodou a těmito opatřeními.
31 Je však třeba konstatovat, že totéž ustanovení mezi těmito podmínkami nezmiňuje existenci zavinění navrhovatele předběžných opatření.
32 Pro účely určení, zda čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 ukládá členským státům zvláštní režim odpovědnosti s ohledem na navrhovatele předběžných opatření, je třeba zohlednit kontext, do něhož toto ustanovení spadá, cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí, jakož i historii vzniku tohoto ustanovení.
33 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury účelem ustanovení této směrnice není upravit všechny aspekty práv duševního vlastnictví, nýbrž pouze ty, které se týkají dodržování těchto práv a jejich porušování, a to stanovením povinnosti zavést účinné právní prostředky k předcházení, ukončení nebo nápravě jakéhokoli porušení existujícího práva duševního vlastnictví. Unijní normotvůrce se tak rozhodl provést minimální harmonizaci týkající se obecného dodržování práv duševního vlastnictví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. dubna 2022, Koch Media, C‑559/20, EU:C:2022:317, body 31 a 32, jakož i citovaná judikatura).
34 Pokud jde konkrétně o právo na náhradu škody vzniklé žalovanému z důvodu předběžných opatření, znění čl. 9 odst. 7 uvedené směrnice v podstatě odpovídá znění čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS. Tato Dohoda přitom v čl. 1 odst. 1 výslovně stanoví, že členové Světové obchodní organizace mohou určit vhodný způsob, jak uplatňovat ustanovení uvedené Dohody v rámci svého vlastního právního systému a praxe.
35 Unijní normotvůrce tak tím, že v čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 převzal velmi širokou formulaci čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS, projevil vůli neharmonizovat pravidla pro náhradu škody žalovanému nad rámec toho, co je vyžadováno touto Dohodou, a dále ponechat členským státům určitý prostor pro uvážení, pokud jde o konkrétní provádění režimu odpovědnosti navrhovatele.
36 Z toho vyplývá, že čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 ve spojení s čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS musí být vykládán v tom smyslu, že stanoví minimální standard týkající se dodržování práv duševního vlastnictví, přičemž členským státům v zásadě ponechává prostor pro uvážení, který jim umožňuje případně zvolit režim objektivní nebo subjektivní odpovědnosti.
37 Je sice pravda, že v rozsudku Bayer Pharma Soudní dvůr rozhodl, že čl. 9 odst. 7 této směrnice v zásadě nebrání vnitrostátním právním předpisům, které odmítají nahradit škodu žalovanému, vůči němuž byla přijata předběžná opatření, pokud nejednal tak, jak lze od každého obecně očekávat za účelem odvrácení nebo snížení újmy, i když patent, na jehož základě byla tato opatření přijata, byl následně zrušen. Soudní dvůr však výslovně upřesnil, že takové právní předpisy jsou s tímto ustanovením slučitelné pouze za podmínky, že soud může zohlednit všechny okolnosti věci, aby případně dospěl k takovému odmítnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Bayer Pharma, bod 71).
38 Z uvedeného rozsudku naproti tomu nelze s ohledem na specifickou situaci, na níž Soudní dvůr v tomto rozsudku omezil svou odpověď, vyvodit, že čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 stanoví náhradu škody žalovanému pouze v případě zavinění navrhovatele předběžných opatření. Jak vyplývá z bodu 51 rozsudku Bayer Pharma, Soudní dvůr chtěl pouze připomenout soudnímu orgánu, že mu přísluší posoudit zvláštní okolnosti věci, která mu byla předložena, za účelem rozhodnutí, zda je důvodné uložit navrhovateli, aby žalovanému poskytl náhradu, která je „přiměřená“, tedy odůvodněná s ohledem na uvedené okolnosti.
39 Pravomoc příslušných vnitrostátních soudů přiznat takovou náhradu sice striktně podléhá podmínkám uvedeným v čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48, skutečnost, že jsou tyto podmínky v konkrétní věci splněny, však neznamená, že jsou tyto soudy automaticky a v každém případě povinny uložit navrhovateli povinnost nahradit jakoukoli škodu způsobenou žalovanému uvedenými opatřeními (v tomto smyslu viz rozsudek Bayer Pharma, bod 52).
40 Z toho vyplývá, že při provádění čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 musí členské státy zohlednit požadavek, podle něhož musí mít soud možnost zohlednit všechny okolnosti věci, která mu byla předložena, včetně chování účastníků řízení (v tomto smyslu viz rozsudek Bayer Pharma, bod 71), a to nezávisle na uplatňovaném režimu odpovědnosti.
41 Rozhodovací prostor, který mají členské státy při tomto provádění, je rovněž vymezen požadavky článku 3 směrnice 2004/48. Prostředky stanovené těmito státy k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví při uplatňování této směrnice totiž musí být podle tohoto článku 3 zejména spravedlivé, přiměřené a odrazující a musí být používány způsobem, který zabraňuje vzniku překážek oprávněného obchodu, jehož ochrana je dle prvního bodu preambule Dohody TRIPS jedním z cílů této dohody, a musí poskytovat záruky proti jejich zneužití.
42 Za účelem určení, zda je režim objektivní odpovědnosti v souladu s požadavky článku 3 směrnice 2004/48, je třeba jej zasadit do kontextu předběžných opatření stanovených v článku 9 této směrnice a posoudit, zda je právní úprava vytvořená jejich kombinací spravedlivá, přiměřená a zda navzdory své odrazující povaze nevytváří překážku oprávněného obchodu.
43 V projednávané věci z vysvětlení poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že podle vnitrostátních právních předpisů dotčených ve věci v původním řízení musí navrhovatel, na jehož návrh bylo bezdůvodně nebo neopodstatněně přijato předběžné opatření, nahradit žalovanému škodu způsobenou předběžným opatřením a jeho provedením, jakož i náklady vzniklé v tomto ohledu. V rámci takových právních předpisů tak není k založení odpovědnosti navrhovatele nezbytné jeho zavinění. Z toho vyplývá, že každý, kdo podá návrh na předběžné opatření, je povinen nahradit škodu způsobenou tímto opatřením, je-li právo duševního vlastnictví, na jehož základě bylo uvedené opatření vydáno, následně prohlášeno za neplatné. Podle vnitrostátní judikatury však může být výše náhrady škody snížena, jestliže žalovaný sám umožnil vznik škody nebo nepřijal přiměřená opatření k zabránění nebo omezení škody, a přispěl tak k jejímu vzniku.
44 Pokud jde zaprvé o přiměřenost a spravedlnost právní úpravy předběžných opatření zahrnující režim objektivní odpovědnosti za účelem zajištění náhrady škody žalovanému, který utrpěl škodu způsobenou neodůvodněnými předběžnými opatřeními, je třeba konstatovat, že unijní normotvůrce směrnicí 2004/48 stanovil právní nástroje, které umožňují globálním způsobem zmírnit riziko, že žalovanému vznikne újma v důsledku předběžných opatření, a tak ho chránit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. dubna 2022, Phoenix Contact, C‑44/21, EU:C:2022:309, bod 44). Unijní normotvůrce tím chtěl zajistit rovnováhu mezi vysokou úrovní ochrany práv duševního vlastnictví a právy a svobodami žalovaného.
45 Z opatření, řízení a nápravných opatření stanovených směrnicí 2004/48 totiž vyplývá, že právní prostředky, které mají zajistit ochranu práv duševního vlastnictví, jsou doplněny žalobami na náhradu škody, které s nimi úzce souvisejí. Článek 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 této směrnice stanoví zajišťovací a předběžná opatření s cílem zejména zamezit hrozícímu porušení práva duševního vlastnictví, mezi něž patří zejména zabavení zboží, u kterého je podezření, že je jím porušováno takové právo. Dále pak za účelem zajištění rovnováhy uvedené v bodě 44 tohoto rozsudku stanoví čl. 7 odst. 4 a čl. 9 odst. 7 uvedené směrnice opatření, která umožňují žalovanému domáhat se náhrady škody v případě, že se následně ukáže, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva duševního vlastnictví. Jak vyplývá z bodu 22 odůvodnění téže směrnice, tato opatření spočívající v náhradě škody představují záruky, které normotvůrce považoval za nezbytné k vyvážení okamžitých a účinných předběžných opatření, která stanovil (rozsudek ze dne 16. července 2015, Diageo Brands, C‑681/13, EU:C:2015:471, bod 74).
46 Nelze tvrdit, že takový mechanismus objektivní odpovědnosti, jako je mechanismus dotčený ve věci v původním řízení, by zpochybnil rovnováhu popsanou v předchozím bodě tím, že by odrazoval nositele práva duševního vlastnictví od podání žaloby a od uplatnění tohoto práva. Předběžná opatření jsou totiž určena k zabránění hrozícímu porušení takového práva nebo k zabránění pokračování v údajném porušování. Pokud se však nakonec ukáže, že k porušení tohoto práva nedošlo, právní základ předběžných opatření zanikne, což v zásadě ukládá navrhovateli povinnost nahradit jakoukoli škodu způsobenou těmito neodůvodněnými opatřeními. V posledně uvedeném ohledu je však třeba uvést, že takový mechanismus objektivní odpovědnosti, jako je mechanismus dotčený ve věci v původním řízení, v jehož rámci soud, jemuž byla věc předložena, může zohlednit všechny okolnosti projednávaného případu, včetně případné účasti žalovaného na vzniku škody, umožňuje zejména upravit výši náhrady škody, a tím zmírnit případný odrazující účinek pro nositele práva duševního vlastnictví.
47 Skutečnost, že je navrhovatel takových opatření povinen posoudit riziko jejich provedení, odpovídá riziku, které nese žalovaný tím, že se rozhodne uvádět na trh výrobky, které mohou představovat porušení práv. Mechanismus objektivní odpovědnosti založený na riziku, které nese navrhovatel, se tak jeví jako přiměřený cíli unijního normotvůrce, kterým je zajistit dodržování práv duševního vlastnictví a zároveň globálním způsobem zmírnit riziko, že žalovanému vznikne újma v důsledku předběžných opatření.
48 Ostatně se jeví, že rovnováha práv navrhovatele a žalovaného je plně zaručena takovým mechanismem objektivní odpovědnosti, jako je mechanismus dotčený v původním řízení. Skutečnost, že žalovaný nemusí prokázat zavinění navrhovatele, je totiž vyvážena tím, že taková opatření mohla být přijata na návrh tohoto navrhovatele, aniž by musel předložit rozhodující důkaz o případném porušování práv v souladu s čl. 9 odst. 3 směrnice 2004/48.
49 Pokud jde zadruhé o neexistenci překážky oprávněného obchodu, je třeba uvést, že domněnka platnosti práva duševního vlastnictví umožňuje jeho nositeli podat žalobu a podat návrh na vydání předběžných opatření před jakýmkoliv řízením ve věci samé. Tento nositel však musí podat žalobu pro porušení práva ve lhůtě stanovené v čl. 9 odst. 5 směrnice 2004/48, přičemž tato žaloba je obecně doprovázena žalobou nebo protinávrhem žalovaného na prohlášení neplatnosti uvedeného práva. Pokud je na konci těchto řízení právo duševního vlastnictví, které sloužilo jako základ pro předběžná opatření, zrušeno se zpětnou účinností, jako je tomu ve věci v původním řízení, je třeba konstatovat, že činnost žalovaného, která byla těmito opatřeními znemožněna, byla plně součástí oprávněného obchodu a neměla být narušena. Stejně tak se v takovém případě nelze dovolávat vysoké úrovně ochrany duševního vlastnictví zamýšlené unijním normotvůrcem, jelikož se má za to, že právo duševního vlastnictví zrušené se zpětnou účinností nikdy neexistovalo. Z toho vyplývá, že právní úprava předběžných opatření zahrnující takový režim objektivní odpovědnosti, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, nevytváří překážku oprávněného obchodu.
50 Pokud jde zatřetí o odrazující povahu takové právní úpravy předběžných opatření, jako je právní úprava v článku 9 směrnice 2004/48, která zahrnuje takový režim objektivní odpovědnosti, jaký je popsán v bodě 43 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že soud, kterému byla předložena žaloba na náhradu škody, může při stanovení výše náhrady škody zohlednit všechny okolnosti věci, včetně chování žalovaného, nemůže takový režim objektivní odpovědnosti zpochybnit odrazující povahu právní úpravy předběžných opatření. Právo na náhradu škody je totiž striktně omezeno na škodu, která vznikla žalovanému a byla způsobena neodůvodněnými předběžnými opatřeními, jež navrhl dotčený nositel práva duševního vlastnictví. Z tohoto hlediska se nelze dovolávat práva na náhradu škody stanoveného v čl. 9 odst. 7 této směrnice za účelem náhrady části škody, která vznikla v důsledku chování tohoto žalovaného a případně vedla ke zvýšení škody původně způsobené předběžnými opatřeními.
51 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví mechanismus náhrady jakékoli škody způsobené předběžným opatřením ve smyslu tohoto ustanovení založený na režimu objektivní odpovědnosti navrhovatele těchto opatření, v jehož rámci je soud oprávněn upravit výši náhrady škody s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci, včetně případné účasti žalovaného na vzniku škody.
K druhé až čtvrté otázce
52 Vzhledem k odpovědi podané na první otázku a vzhledem k tomu, že druhá až čtvrtá otázka jsou položeny pouze pro případ záporné odpovědi na první otázku, není třeba na tyto otázky odpovídat.
K nákladům řízení
53 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 9 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví
musí být vykládán v tom smyslu, že
nebrání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví mechanismus náhrady jakékoli škody způsobené předběžným opatřením ve smyslu tohoto ustanovení založený na režimu objektivní odpovědnosti navrhovatele těchto opatření, v jehož rámci je soud oprávněn upravit výši náhrady škody s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci, včetně případné účasti žalovaného na vzniku škody.
Podpisy