Věc C‑476/17
Pelham GmbH a další
v.
Ralf Hütter
a
Florian Schneider-Esleben
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo)]
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 29. července 2019
„Řízení o předběžné otázce – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Informační společnost – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících – Vzorkování (sampling) – Článek 2 písm. c) – Výrobce zvukových záznamů – Právo na rozmnožování – Rozmnožování ‚po částech‘ – Článek 5 odst. 2 a 3 – Výjimky a omezení – Rozsah – Článek 5 odst. 3 písm. d) – Citace – Směrnice 2006/115/ES – Článek 9 odst. 1 písm. b) – Právo na rozšiřování – Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Článek 13 – Svoboda umění“
1. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Právo na rozmnožování – Rozsah – Použití třetí osobou byť jen velmi krátkého zvukového vzorku ze zvukového záznamu za účelem jeho začlenění do jiného zvukového záznamu – Zahrnutí – Výjimka
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 2 písm. c)]
(viz body 27, 34, 35, 37–39, výrok 1)
2. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2006/115 – Právo na rozšiřování – Rozmnoženina – Pojem – Zvukový záznam, který obsahuje hudební vzorky přenesené z jiného zvukového záznamu – Vyloučení – Podmínky
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115, čl. 9 odst. 1 písm. b)]
(viz body 47, 51, 52, 54, 55, výrok 2)
3. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Právo na rozmnožování – Výjimky a omezení – Rozsah – Výjimka či omezení, která není stanovena ve směrnici – Vyloučení
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 2 písm. c) a článek 5]
(viz body 58, 65, výrok 3)
4. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Právo na rozmnožování – Výjimky a omezení – Pojem „citát [citace]“ – Situace, kdy nelze rozeznat dílo, které je předmětem dotčené citace – Vyloučení
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 5 odst. 3 písm. d)]
(viz body 72, 74, výrok 4)
5. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Právo na rozmnožování – Rozsah – Úplná harmonizace
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 2 písm. c)]
(viz body 84–86, výrok 5)
Shrnutí
V rozsudku ze dne 29. července 2019, Pelham a další (C‑476/17), velký senát Soudního dvora provedl výklad výlučných práv výrobců zvukových záznamů na rozmnožování a rozšiřování jejich zvukových záznamů i výjimek a omezení těchto práv, jak jsou stanoveny ve směrnicích 2001/29(1) a 2006/115(2), a to v souvislosti s případem, kdy byl z hudebního díla vyjmut zvukový vzorek (sampling), který byl použit k vytvoření nového hudebního díla.
R. Hütter a F. Schneider-Esleben (dále jen „R. Hütter a další“) jsou členy hudební skupiny „Kraftwerk“. Tato skupina v roce 1977 zveřejnila zvukový záznam, který obsahoval hudební skladbu „Metall auf Metall“. M. Pelham a M. Haas jsou skladateli hudební skladby „Nur mir“, která byla zveřejněna na zvukových záznamech, které v roce 1997 vyrobila společnost Pelham. R. Hütter a další tvrdili, že Pelham pořídil v elektronické formě rozmnoženinu přibližně dvouvteřinového vzorku (samplu) rytmické sekvence hudební skladby „Metall auf Metall“ a začlenil tento vzorek v rámci postupných opakování do hudební skladby „Nur mir“. R. Hütter a další se domnívali, že Pelham porušil právo související s autorským právem, jehož jsou nositeli jakožto výrobci zvukových záznamů.
Soudní dvůr v těchto souvislostech předně uvedl, že rozmnoží-li uživatel byť jen velmi krátký zvukový vzorek zvukového záznamu, je v zásadě nutno mít za to, že se jedná o rozmnožování tohoto zvukového záznamu „po částech“, které spadá pod výlučné právo výrobce takového zvukového záznamu stanovené ve směrnici 2001/29.
Soudní dvůr nicméně připomněl, že je třeba poměřit právo duševního vlastnictví(3) zakotvené v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) s ostatními základními právy zaručenými Listinou, mezi něž patří i svoboda umění(4), která spadá pod svobodu projevu(5), a umožňuje se tedy podílet na veřejné výměně kulturních, politických a sociálních informací a myšlenek jakéhokoliv druhu.
Soudní dvůr tedy rozhodl, že s ohledem na Listinu se výrobce zvukových záznamů na základě svého výlučného práva udělit svolení nebo zakázat rozmnožování svého zvukového záznamu(6) může bránit tomu, aby třetí osoba použila byť jen velmi krátký zvukový vzorek z jeho zvukového záznamu a začlenila ho do jiného zvukového záznamu, ledaže je tento vzorek začleněn do nového díla v pozměněné a při poslechu nerozpoznatelné podobě.
Co se dále týče tohoto výlučného práva, Soudní dvůr rovněž upřesnil, že článek 2 písm. c) směrnice 2001/29 představuje opatření úplné harmonizace věcného obsahu práva, které je v něm uvedeno. Výlučné právo na rozmnožování, které mají v Unii výrobci zvukových záznamů, je totiž ve této směrnici vymezeno jednoznačně, přičemž není vázáno na žádnou podmínku a při svém provádění ani ve svých účincích není podmíněno žádným aktem.
Pokud jde kromě toho o výlučné právo výrobce zvukových záznamů na zpřístupňování svých zvukových záznamů včetně jejich „rozmnoženin“(7), Soudní dvůr rozhodl, že pojem „snímek [rozmnoženina]“, který je použit i v Ženevské úmluvě(8), v souladu s níž musí být proveden předmětný výklad, musí být vykládán v tom smyslu, že pod něj nespadá zvukový záznam, který sice obsahuje hudební vzorky přenesené z jiného zvukového záznamu, ale nepřebírá celý tento zvukový záznam nebo jeho podstatnou část.
Soudní dvůr se kromě toho zabýval možnými výjimkami z výlučného práva výrobců zvukových záznamů na rozmnožování jejich zvukových záznamů a rozhodl, že členský stát nemůže ve svém vnitrostátním právu upravit žádnou jinou výjimku nebo omezení, než které jsou stanoveny ve směrnici 2001/29(9). V tomto ohledu připomněl, že výčet výjimek a omezení, které jsou uvedeny v této směrnici, je taxativní.
Co se nakonec týče pojmu „citát [citace]“ uvedeného ve směrnici 2001/29(10), Soudní dvůr měl za to, že pod něj nespadá situace, kdy dílo, které je předmětem dotčené citace, nelze rozeznat. Pokud však tvůrce nového hudebního díla použije zvukový vzorek (sample), který je vyňat ze zvukového záznamu, jenž průměrnému posluchači umožňuje rozeznat dílo, z něhož byl tento vzorek vyjmut, užití tohoto zvukového vzorku může v závislosti na okolnostech daného případu představovat „citát [citaci]“ ve smyslu směrnice 2001/29 vykládané ve světle článku 13 Listiny, je-li cílem uvedeného užití interakce s dílem, z něhož byl vzorek vyjmut a jsou-li splněny podmínky stanovené ve směrnici 2001/29.