ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
3. října 2012(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství TEQUILA MATADOR HECHO EN MEXICO – Starší slovní národní a mezinárodní ochranná známka MATADOR – Relativní důvod pro zamítnutí – Neexistence nebezpečí záměny – Neexistence podobnosti výrobků – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“
Ve věci T‑584/10,
Mustafa Yilmaz, s bydlištěm ve Stuttgartu (Německo), zastoupený původně F. Kuschmirekem, poté F. Stanglem, advokáty,
žalobce,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému A. Folliard-Monguiralem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Tequila Cuervo, SA de CV, se sídlem v Tlaquepaque, Jalisco (Mexiko), zastoupená S. Salvetti, advokátkou,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 13. října 2010 (věc R 1162/2009‑2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Mustafou Yilmazem a společností Tequila Cuervo, SA de CV,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení N. J. Forwood (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a J. Schwarcz, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 27. prosince 2010,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 5. dubna 2011,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 18. dubna 2011,
s přihlédnutím k replice žalobce došlé kanceláři Tribunálu dne 30. září 2011,
s přihlédnutím k replice vedlejší účastnice došlé kanceláři Tribunálu dne 4. října 2011,
s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 12. listopadu 2011, kterým se odmítá povolení podat dupliky,
s přihlédnutí k rozhodnutí ze dne 25. listopadu 2011 o složení senátů Tribunálu,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co na základě zprávy soudce zpravodaje a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
s ohledem na dopis OHIM ze dne 14. února 2012, kterým Tribunál informoval o omezení seznamu dotčených výrobků a navrhl, aby v části věci samé nebylo vydáno rozhodnutí,
s ohledem na vyjádření vedlejší účastnice k tomuto dopisu došlé kanceláři Tribunálu dne 22. března 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 5. srpna 2004 podala vedlejší účastnice, společnost Tequila Cuervo, SA de CV, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají po prvním omezení, o které bylo požádáno dne 24. dubna 2008, do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Alkoholické nápoje, předem namíchané alkoholické koktejly, tequila pocházející z Mexika a likéry z tequily pocházející z Mexika“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 32/2005 ze dne 8. srpna 2005.
5 Dne 8. listopadu 2005 podal žalobce, Mustafa Yilmaz, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009).
6 Námitky byly založeny jednak na starší slovní mezinárodní ochranné známce MATADOR, vyvolávající účinky v zemích Beneluxu, v České republice, v Dánsku, v Estonsku, v Řecku, ve Španělsku, ve Francii, v Itálii, v Lotyšsku, v Litvě, v Maďarsku, v Rakousku, v Polsku, v Portugalsku, ve Slovinsku, na Slovensku, ve Finsku, ve Švédsku a ve Spojeném království, zapsané dne 31. října 2002 pod číslem 792051, jednak na starší slovní německé ochranné známce MATADOR zapsané dne 21. srpna 2002 pod číslem 302050531, přičemž obě tyto ochranné známky označují výrobky spadající do třídy 32 a odpovídají následujícímu popisu: „Pivo; minerální vody, sodovky a ostatní nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a ostatní přípravky na výrobu nápojů“.
7 Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
8 Rozhodnutím ze dne 3. září 2009 námitkové oddělení námitkám vyhovělo, když v zájmu hospodárnosti řízení vycházelo pouze ze starší německé ochranné známky. Mělo za to, že výrobky, kterých se týkají kolidující označení, si konkurují, a jsou tedy podobné a že jsou uvedená označení globálně podobná.
9 Dne 1. října 2009 podala vedlejší účastnice k OHIM proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
10 Z dopisu OHIM Tribunálu ze dne 14. února 2012 vyplývá, že v rámci námitkového řízení probíhajícího souběžně s řízením, které je předmětem projednávané žaloby, vedlejší účastnice návrhem ze dne 2. prosince 2009 podaným u OHIM předložila dodatečné omezení seznamu výrobků, pro které je zápis v projednávané věci požadován, tak aby odpovídaly následujícímu popisu: „Tequila pocházející z Mexika, alkoholické koktejly obsahující tequilu pocházející z Mexika a likéry z tequily pocházející z Mexika“, spadající do třídy 33.
11 Rozhodnutím ze dne 13. října 2010 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání vyhověl, když rozhodnutí námitkového oddělení zrušil, námitky zamítl a zápis přihlášené ochranné známky přijal „pro všechny výrobky a služby uvedené v přihlášce“. V rámci tohoto rozhodnutí však odvolací senát nezohlednil omezení seznamu dotčených výrobků, o které vedlejší účastnice požádala dne 2. prosince 2009, a to v důsledku pochybení, ohledně něhož OHIM uznává, že mu jej lze přičíst. Odvolací senát své rozhodnutí v podstatě odůvodnil následovně:
– v zájmu hospodárnosti řízení je nebezpečí záměny třeba přezkoumat nejprve v rámci srovnání mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší německou ochrannou známkou (bod 17);
– relevantní veřejnost tvoří průměrní spotřebitelé v Německu (bod 18);
– podle judikatury Tribunálu [rozsudky ze dne 18. června 2008, Coca-Cola v. OHIM – San Polo (MEZZOPANE), T‑175/06, Sb. rozh. s. II‑1055 a ze dne 29. dubna 2009, Bodegas Montebello v. OHIM – Montebello (MONTEBELLO RHUM AGRICOLE), T‑430/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí] jsou alkoholické nápoje, kterých se týká přihlášená ochranná známka, odlišné jak od výrobků „pivo“ (body 21 až 30), tak od výrobků „minerální vody, sodovky a ostatní nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a ostatní přípravky na výrobu nápojů“ (body 32 až 40), kterých se týká starší německá ochranná známka, a to v důsledku jejich povahy, původu, složení, způsobu výroby, účelu, užívání, nezastupitelnosti a toho, že nejsou komplementární, i když některé z těchto výrobků jsou v určité míře v konkurenčním vztahu;
– závěr, pokud jde o neexistenci podobnosti dotčených výrobků, zůstává platný ve všech členských státech s výjimkou Německa, ve kterých je starší mezinárodní ochranná známka chráněna (bod 41);
– jedna z kumulativních podmínek vyžadovaných pro účely použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, a sice totožnost či podobnost výrobků, kterých se týkají kolidující označení, tak v projednávané věci splněna není, takže nebezpečí záměny neexistuje, a to i v případě totožnosti uvedených označení (body 42 až 44).
Návrhová žádání účastníků řízení
12 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
13 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
14 Ve svém dopise ze dne 14. února 2012 OHIM požádal, aby Tribunál rozhodl, že se žaloba stala bezpředmětnou, pokud jde o výrobky „alkoholické nápoje“.
15 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– potvrdil napadené rozhodnutí;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K návrhu, aby v části věci samé nebylo vydáno rozhodnutí
16 Ve svém dopise ze dne 14. února 2012 OHIM uvádí, že jelikož vedlejší účastnice svou přihlášku k zápisu vzala zpět, pokud jde o výrobky „alkoholické nápoje“, stala se projednávaná žaloba bezpředmětnou, pokud jde o tyto výrobky.
17 Ve svém písemném vyjádření k uvedenému dopisu vedlejší účastnice toto zpětvzetí potvrdila, avšak nezaujala stanovisko k jeho procesním důsledkům.
18 Žalobce výzvě, kterou mu učinil Tribunál, aby k tomuto dopisu podal vyjádření, nevyhověl.
19 V tomto ohledu Tribunál připomíná, že na základě čl. 43 odst. 1 nařízení č. 207/2009 přihlašovatel může kdykoli vzít zpět přihlášku ochranné známky Společenství nebo omezit seznam výrobků nebo služeb, který obsahuje. Omezení seznamu výrobků nebo služeb uvedených v přihlášce ochranné známky Společenství musí být provedeno podle určitých zvláštních pravidel, na základě žádosti o změnu přihlášky podané v souladu s článkem 43 nařízení č. 207/2009 a s pravidlem 13 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189) [viz rozsudek Tribunálu ze dne 17. června 2009, Korsch v. OHIM (PharmaResearch), T‑464/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 10 a citovaná judikatura].
20 V projednávané věci OHIM svým dopisem ze dne 14. února 2012 potvrdil řádnost a účinnost omezení seznamu výrobků, kterých se týká přihláška ochranné známky a žalobce v tomto ohledu nevznesl žádnou námitku. Online databáze OHIM ostatně toto omezení osvědčuje.
21 Je tedy třeba mít za to, že toto omezení je prokázáno, a v důsledku toho konstatovat, že odvolací senát pochybil tím, že přihlášku ochranné známky Společenství přijal pro „všechny výrobky a služby uvedené v přihlášce“, když do nich zahrnul výrobky „alkoholické nápoje“, které byly předmětem uvedeného omezení.
22 Je však třeba rovněž konstatovat, že toto pochybení pro žalobce nemá žádný škodlivý následek, neboť bez ohledu na výsledek projednávané žaloby nemůže být přihlášená ochranná známka zapsána jakožto ochranná známka Společenství pro uvedené výrobky „alkoholické nápoje“ v důsledku omezení seznamu výrobků, na které se vztahuje přihláška ochranné známky.
23 Za těchto podmínek může být projednávaná žaloba skutečně považována za bezpředmětnou potud, pokud směřuje ke zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž přijalo zápis přihlášené ochranné známky pro výrobky „alkoholické nápoje“. V tomto rozsahu tedy není namístě rozhodnout.
K věci samé
24 Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
25 Žalobce tvrdí, že mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny z důvodu jednak vysoké podobnosti, případně totožnosti mezi označeními, a jednak podobnosti mezi dotčenými výrobky, kterou odvolací senát posoudil nesprávně. V tomto ohledu konkrétně uvádí, když odkazuje na některé nové důkazy přiložené jako příloha k žalobě, následující:
– relevantní veřejnost tvoří průměrní spotřebitelé v Evropě, a nikoli pouze v Německu;
– alkoholické nápoje, kterých se týká přihlášená ochranná známka, a výrobky „pivo“ uvedené ve starších ochranných známkách vykazují průměrný stupeň podobnosti; tyto výrobky patří do téže kategorie alkoholických nápojů, jsou určeny téže veřejnosti, jsou konzumovány za podobných okolností, případně společně nebo jako míchaný nápoj ve formě koktejlů, zejména v restauracích a barech, mohou uspokojovat tutéž potřebu zahnat žízeň, v supermarketech jsou prodávány na tomtéž místě a mohou pocházet od týchž podniků;
– alkoholické nápoje, kterých se týká přihlášená ochranná známka a výrobky „minerální vody, sodovky a ostatní nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a ostatní přípravky na výrobu nápojů“, kterých se týkají starší ochranné známky, vykazují přinejmenším průměrný stupeň podobnosti; tyto výrobky patří do obecné kategorie nápojů, mohou být konzumovány k zahnání žízně, jako aperitiv nebo k jídlu, jsou komplementární z důvodu, že jsou často konzumovány zároveň nebo jako míchané nápoje, zejména ve formě koktejlů, případně energetických nápojů, jako jsou „předem připravené míchané nápoje“, a jsou vyráběny a distribuovány týmiž podniky; dotčené výrobky se tedy budou určitě na trhu dostávat do styku.
26 OHIM úvodem tvrdí, že předložení určitých dokumentů v příloze A 1 až A 9 žaloby jakožto důkazů je v rozporu s čl. 135 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu, jelikož k němu došlo poprvé před Tribunálem. V důsledku toho je třeba tyto přílohy žaloby prohlásit za nepřípustné.
27 Pokud jde o věc samou, OHIM a vedlejší účastnice zpochybňují argumentaci žalobce a mají v podstatě za to, že odvolací senát nebezpečí záměny mezi dotčenými výrobky posoudil správně, přičemž konkrétně uvádějí následující:
– je nerozhodné, že je relevantní veřejnost vymezena odkazem na průměrného německého či evropského spotřebitele;
– pokud jde o srovnání mezi alkoholickými nápoji, kterých se týká přihlášená ochranná známka, a výrobky „pivo“, kterých se týkají starší ochranné známky, závěry, ke kterým dospěl Tribunál ve výše uvedeném rozsudku MEZZOPANE, mohou být použity na okolnosti projednávané věci;
– pokud jde o srovnání mezi alkoholickými nápoji, kterých se týká přihlášená ochranná známka, a výrobky „minerální vody, sodovky a ostatní nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a ostatní přípravky na výrobu nápojů“, kterých se týkají starší ochranné známky, je určující rozdílná povaha, která spočívá v přítomnosti alkoholu či nikoli; tyto výrobky nejsou konkurenční, zastupitelné ani komplementární; skutečnost, že mohou být míchány, toto posouzení nemění;
– pokud jde o srovnání kolidujících označení, jejich globální podobnost musí být podle vedlejší účastnice kvalifikována jako spíše nízká;
– podle vedlejší účastnice neexistence podobnosti dotčených výrobků a spíše nízký stupeň podobnosti kolidujících označení způsobuje, že nebezpečí záměny možné není;
– podle vedlejší účastnice je napadené rozhodnutí rovněž v souladu s rozhodnutím námitkového oddělení ze dne 16. ledna 2008 ve věci B 767741.
28 Pokud jde o důsledky změny popisu výrobků, kterých se týká přihláška ochranné známky, OHIM ve svém dopise ze dne 14. února 2012 uvedl, že skutečnost, že odvolací senát tuto změnu nezohlednil, na toto řízení nemá žádný vliv, jelikož nezpochybňuje důvody uplatněné odvolacím senátem v bodech 21 až 31 napadeného rozhodnutí. Podle OHIM totiž tato změna nemůže ovlivnit přezkum výrobků, tak jak jej provedl odvolací senát a nikterak nemění skutkový rámec sporu, tak jak byl předložen odvolacímu senátu. V důsledku toho uvedená změna nemá žádný dopad na legalitu napadeného rozhodnutí, ani na rozsah přezkumu legality, jehož výkon přísluší Tribunálu.
29 Ve svém vyjádření k uvedenému dopisu se vedlejší účastnice v podstatě ztotožňuje se stanoviskem OHIM a uvádí, že změna popisu výrobků, kterých se týká přihláška ochranné známky, pouze posiluje opodstatněnost napadeného rozhodnutí.
30 Jelikož některé nové důkazy na podporu argumentace vedlejší účastnice posledně uvedená předložila jako přílohy 4 až 16 vyjádření k žalobě, žalobce ve své replice navrhuje, aby byly rovněž odmítnuty jako nepřípustné v případě, že by bylo vyhověno návrhu OHIM uvedenému v bodě 26 výše.
31 V replice dále žalobce uplatňuje jednak rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 26. července 2011 ve věci B 1752545 – „Don Angel“, ve kterém bylo konstatováno, že pivo ve třídě 32 a alkoholické nápoje (s výjimkou piva) ve třídě 33 jsou podobné, zejména z důvodu, že tyto výrobky mohou být míchány a konzumovány společně, například v koktejlech, jednak rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 4. května 2011 (věc R 1632/2010-1), ve kterém bylo konstatováno, že alkoholické nápoje (s výjimkou piva) a pivo jsou obvykle předmětem obecně rozšířené distribuce, že mohou být považovány za komplementární v důsledku toho, že mohou být příležitostně míchány a že nelze vyloučit, že pivo a některé alkoholické nápoje mohou pocházet od týchž podniků, zvláště v některých fázích uvádění na trh.
32 Pokud jde o důsledky změny popisu výrobků, kterých se týká přihláška ochranné známky, žalobce v tomto ohledu neuvedl žádné vyjádření.
33 Tribunál na úvod připomíná, že podle ustálené judikatury skutečnosti, které účastnicí neuplatnili před odděleními OHIM, již nemohou být uplatněny ve fázi žaloby u soudu. Tribunál má totiž posoudit legalitu rozhodnutí odvolacího senátu tak, že přezkoumá použití práva Společenství ze strany odvolacího senátu, zejména s ohledem na skutečnosti, které byly uvedenému senátu předloženy (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2006, Rossi v. OHIM, C‑214/05 P, Sb. rozh. s. I‑7057, bod 50), ale naopak nemůže provádět takový přezkum s přihlédnutím ke skutečnostem, které mu byly předloženy nově (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, Sb. rozh. s. I‑2213, bod 54 a citovaná judikatura).
34 V důsledku toho je třeba vyhovět návrhu OHIM a žalobce směřujícímu k tomu, aby Tribunál nezohlednil nové důkazy přiložené jako příloha k žalobě a k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě.
35 Pokud jde o důsledky změny seznamu výrobků, kterých se týká přihláška ochranné známky, je třeba uznat, že současné stanovisko OHIM znamená v podstatě návrh, aby Tribunál provedl přezkum legality v omezenějším rozsahu, než je rozsah přezkumu požadovaného v žalobě.
36 Tribunál má však za to, že návrh OHIM je opodstatněný v důsledku toho, že částečně chybí předmět sporu, jelikož se spor ve skutečnosti týká pouze výrobků „tequila pocházející z Mexika, alkoholické koktejly obsahující tequilu pocházející z Mexika a likéry z tequily pocházející z Mexika“, kterých se po omezení týká přihláška ochranné známky. Z toho pro žalobce nevyplývá žádná újma, neboť seznam těchto výrobků je omezenější než seznam původně uvedených výrobků, jak je přezkoumal odvolací senát v napadeném rozhodnutí. Žalobce ostatně nevyjádřil žádnou výhradu týkající se návrhu OHIM, třebaže byl Tribunálem vyzván, aby předložil vyjádření k dopisu OHIM ze dne 14. února 2012.
37 V následující části tohoto rozsudku je tedy třeba výrazy „alkoholické nápoje, kterých se týká přihlášená ochranná známka“, chápat tak, že označují pouze výrobky „tequila pocházející z Mexika, alkoholické koktejly obsahující tequilu pocházející z Mexika a likéry z tequily pocházející z Mexika“.
38 Ve zbývající části je třeba připomenout, že podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2007/2009 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
39 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
40 Za účelem použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 předpokládá nebezpečí záměny totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek a zároveň totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se kolidující ochranné známky vztahují. Jedná se o podmínky kumulativní [viz rozsudek Tribunálu ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, Sb. rozh. s. II‑43, bod 42 a citovaná judikatura]. I v případě, že existuje totožnost s označením, jehož rozlišovací způsobilost je zvláště vysoká, je stále nezbytné, aby byla prokázána existence podobnosti mezi výrobky či službami, na něž se ochranné známky vztahují (viz výše uvedený rozsudek MEZZOPANE, bod 19 a citovaná judikatura).
41 Jediný žalobní důvod směřující ke zrušení je třeba v projednávané věci přezkoumat s ohledem na tyto zásady.
42 Pokud jde zaprvé o definici relevantní veřejnosti, není namístě zpochybnit posouzení odvolacího senátu vyjádřené v bodech 18 a 41 napadeného rozhodnutí (viz bod 11 výše). Jak právem uvádějí OHIM a vedlejší účastnice, je totiž nerozhodné, zda je relevantní veřejnost definována s odkazem na průměrného německého či evropského spotřebitele. Žalobce ostatně neuplatnil existenci takových okolností, jako jsou specifické spotřební zvyklosti v některých členských státech s výjimkou Německa, které by mohly mít dopad na vnímání podobnosti výrobků, přičemž se jeví, že vytýkaná skutečnost spočívající v tom, že odvolací senát nesprávně posoudil relevantní veřejnost, je irelevantní.
43 Pokud jde zadruhé o posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky, je třeba nejprve připomenout, že podle ustálené judikatury je třeba zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi nimi. Tyto faktory zvláště zahrnují jejich povahu, účel, jejich užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter (obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 23). Jiné faktory, jako jsou distribuční kanály dotčených výrobků, mohou být rovněž zohledněny [viz rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2007, El Corte Inglés v. OHIM – Bolaños Sabri (PiraÑAM diseño original Juan Bolaños), T‑443/05, Sb. rozh. s. II‑2579, bod 37 a citovaná judikatura].
44 Pokud jde zaprvé o žalobcem vytýkanou skutečnost, že odvolací senát v bodech 21 až 30 napadeného rozhodnutí nesprávně posoudil podobnost mezi alkoholickými nápoji, kterých se týká přihlášená ochranná známka, a výrobky „pivo“, kterých se týkají starší ochranné známky, je třeba bez dalšího konstatovat, že mutatis mutandis se má uvedené posouzení věrně shodovat s posouzením podobnosti mezi vínem a pivem, které provedl Tribunál v bodech 63 až 68 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE.
45 Pokud jde konkrétně o konkurenční charakter vína a piva, Tribunál v bodě 68 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE konstatoval, když odkázal na judikaturu Soudního dvora, že mezi určitými druhy vína a piva existuje „určitá míra zastupitelnosti“, takže je třeba uznat, že tyto výrobky jsou v určité míře konkurenční.
46 Odvolací senát, který výslovně odkázal na uvedený bod 68 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE a na judikaturu Soudního dvora, která je v něm citována, v bodě 28 napadeného rozhodnutí stejně tak uznal, že víno a pivo „jsou v určité míře konkurenčními výrobky“ a dodal, že „lze totéž říci o některých jiných ,alkoholických nápojích‘ a ,předem namíchaných alkoholických koktejlech‘“.
47 Ve zbývající části odvolací senát neidentifikoval žádný relevantní faktor, který by mohl odlišit srovnání výrobků dotčených v projednávané věci od srovnání, které Tribunál provedl ve výše uvedeném rozsudku MEZZOPANE, pokud jde o pivo a víno.
48 Odvolací senát tedy v bodě 30 napadeného rozhodnutí konstatoval, že výrobky srovnávané v projednávané věci „nejsou konkurenční a nejsou vzájemně zaměnitelné, zastupitelné ani komplementární“ a v témže bodě dospěl k závěru, že tyto výrobky „podobné nejsou“.
49 V tomto kontextu je třeba uvést, že ačkoli je pravda, že Tribunál měl v bodě 70 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE podle všeho za to, že mezi vínem a pivem existuje „nízká podobnost“, nic to nemění na tom, že Tribunál ve svém globálním posouzení nebezpečí záměny provedeném v bodech 102 až 109 uvedeného rozsudku výslovně uvedl, když schválil posouzení odvolacího senátu, že se všechny dotčené výrobky vyznačují „neexistencí podobnosti“. V každém případě tímto rozsudkem Tribunál potvrdil, že s ohledem na všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi výrobky navzájem, jak byly přezkoumány v bodech 63 až 69 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE, je třeba pivo a víno považovat za výrobky, které nejsou podobné ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
50 S ohledem na toto objasnění se jeví, že okolnost, že průměrným spotřebitelem dotčeným ve věci, ve které by vydán výše uvedený rozsudek MEZZOPANE, byl průměrný rakouský spotřebitel, zatímco průměrným spotřebitelem dotčeným v projednávané věci je průměrný spotřebitel ve všech zemích, ve kterých jsou starší ochranné známky chráněny, není v projednávané věci relevantní z důvodů již uvedených v bodě 42 výše.
51 To samé platí pro okolnost, že srovnávanými výrobky ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek MEZZOPANE, bylo pivo a víno, zatímco srovnávanými výrobky v projednávané věci je pivo a „tequila pocházející z Mexika, alkoholické koktejly obsahující tequilu pocházející z Mexika a likéry z tequily pocházející z Mexika“. Rozdíly existující mezi těmito výrobky, pokud jde o všechny relevantní faktory, které charakterizují jejich vztah, jsou naopak zřetelnější a větší než rozdíly existující mezi pivem a vínem, na které poukázal Tribunál v uvedené věci, takže na základě těchto rozdílů je ještě nepravděpodobnější to, že by se relevantní veřejnost mohla domnívat, že tentýž podnik vyrábí a zároveň na trh uvádí oba druhy nápojů.
52 Žádná z úvah žalobce neumožňuje zpochybnit opodstatněnost tohoto posouzení.
53 V rozsahu, v němž tyto úvahy vycházejí z nových důkazů předložených v příloze žaloby, je třeba připomenout, že je Tribunál zohlednit nemůže, jelikož nebyly předloženy u odvolacího senátu a nepředstavují obecně známou skutečnost, kterou by odvolací senát musel zohlednit i bez návrhu (viz bod 33 výše).
54 Ve zbývající části kromě série tvrzení, která nebyla jinak podložena, žalobce před Tribunálem neuvedl žádný argument, který by mohl prokázat, že je posouzení odvolacího senátu stiženo pochybením. V tomto ohledu je třeba zvláště připomenout, že i když výrobky srovnávané v projednávané věci patří do téže obecné kategorie nápojů, a konkrétně do kategorie alkoholických nápojů, odlišují se zejména svým základním složením, způsobem výroby, barvou, vůní a chutí, takže je relevantní spotřebitel vnímá jako výrobky odlišné povahy. Tyto výrobky nejsou obvykle vystaveny v týchž regálech v části supermarketů a jiných prodejních míst, kde se prodávají nápoje. Pokud jde o jejich užívání, významný rozdíl, kterým se vyznačují, spočívá v tom, že pivo zahání žízeň, což obvykle není případ alkoholických nápojů, kterých se týká přihlášená ochranná známka. Je sice pravda, že tyto výrobky mohou být konzumovány na týchž místech a za stejných okolností a uspokojovat tutéž potřebu, například vychutnávat nápoj při jídle nebo jako aperitiv, nic to však nemění na tom, že nepatří do stejné skupiny alkoholických nápojů a že je spotřebitel vnímá jako odlišné výrobky, jak Tribunál uvedl v souvislosti s pivem a vínem v bodě 66 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE.
55 Existence alkoholických koktejlů, ve kterých je pivo smícháno s jinými alkoholickými nápoji, zejména s tequilou, výše uvedené rozdíly mezi těmito výrobky neodstraňuje, jelikož se tato okolnost týká mnoha nápojů, které přesto nejsou podobné [v tomto smyslu, pokud jde o rum a kolu, viz rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2005, Lidl Stiftung v. OHIM – REWE-Zentral (LINDENHOF), T‑296/02, Sb. rozh. s. II‑563, bod 57].
56 Tato okolnost nezpůsobuje ani to, že by dotčené výrobky byly komplementární z důvodů uvedených v bodě 67 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE, připomenutých v bodě 27 napadeného rozhodnutí. Komplementárními výrobky jsou totiž takové výrobky, mezi kterými existuje úzký vztah v tom smyslu, že jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého [rozsudek Tribunálu ze dne 1. března 2005, Sergio Rossi v. OHIM – Sissi Rossi (SISSI ROSSI), T‑169/03, Sb. rozh. s. II‑685, bod 60]. V projednávaném případě alkoholické nápoje, kterých se týká přihlášená ochranná známka, nejsou nezbytné ani důležité pro užití piva a opačně. Neexistuje ostatně žádná skutečnost ve spisu, na základě které by bylo možné dospět k závěru, že kupující jednoho z těchto výrobků bude konkrétně přiveden k tomu, aby koupil i druhý výrobek.
57 Pokud jde o konkurenční charakter výrobků dotčených v projednávaném případě, Tribunál má za to, že je zřetelně nižší než konkurenční charakter piva a vína uvedený v bodě 68 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE, a že byl tedy odvolacím senátem v bodě 28 napadeného rozhodnutí adekvátně zohledněn. Skutečnost, že Tribunál v bodě 68 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE uznal určitý konkurenční vztah mezi vínem a pivem, totiž vycházela z okolnosti, že podle judikatury Soudního dvora týkající se jiných oblastí, než je oblast ochranné známky Společenství, mohou víno a pivo do určité míry uspokojovat stejné potřeby, takže je třeba připustit, že mezi nimi existuje určitá míra zastupitelnosti. Soudní dvůr však uvedl – jak rovněž zdůraznil Tribunál – že vzhledem k velkým rozdílům mezi víny v jakosti, a tudíž v ceně, musí být určující konkurenční vztah mezi pivem, oblíbeným a ve velké míře konzumovaným nápojem, a vínem stanoven u vín nejdostupnějších široké veřejnosti, kterými jsou obecně nejlehčí a nejlevnější vína (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. července 1987, Komise v. Belgie, 356/85, Recueil, s. 3299, bod 10; viz rovněž rozsudky Soudního dvora ze dne 12. července 1983, Komise v. Spojené království, 170/78, Recueil, s. 2265, bod 8 a ze dne 17. června 1999, Socridis, C‑166/98, Recueil, s. I‑3791, bod 18). Alkoholické nápoje, kterých se týká přihlášená ochranná známka, jsou přitom obecně podstatně méně lehké a značně dražší než „vína nejdostupnější široké veřejnosti“, takže posouzení Soudního dvora na projednávanou věc použít nelze.
58 Pokud jde o rozhodnutí námitkového oddělení OHIM ze dne 26. července 2011 ve věci B 1752545 – „Don Angel“ a o rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 4. května 2011 ve věci R 1632/2010‑1, která žalobce uplatnil, je nutno hned na úvod konstatovat, že pouze odhalují existenci rozhodovací praxe, která v rámci OHIM nebyla zcela soudržná. Jak uvádí vedlejší účastnice, tato rozhodnutí jsou totiž v rozporu s rozhodnutím námitkového oddělení ze dne 16. ledna 2008 ve věci B 767 741, týkajícím se námitkového řízení mezi týmiž účastníky, pokud jde o přihlášku slovní ochranné známky MATADOR, týkající se týchž výrobků, proti němuž žalobce nepodal odvolání.
59 Je však třeba připomenout, že OHIM je povinen vykonávat své pravomoci v souladu s takovými obecnými zásadami unijního práva, jako je zásada rovného zacházení a zásada řádné správy.
60 S ohledem na tyto dvě posledně uvedené zásady musí OHIM v rámci průzkumu přihlášky ochranné známky Společenství zohlednit již přijatá rozhodnutí ve věci podobných přihlášek a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu či nikoli (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. března 2011, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, C‑51/10 P, Sb. rozh. s. I‑1541, bod 74 a citovaná judikatura).
61 Zásady rovného zacházení a řádné správy však musejí být v souladu s dodržováním legality.
62 V důsledku toho žádný účastník řízení u OHIM nemůže ve svůj prospěch uplatňovat případnou protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby, aby dosáhl totožného rozhodnutí (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, bod 76 a citovaná judikatura).
63 V každém případě na rozdíl od toho, jak rozhodlo námitkové oddělení a odvolací senát OHIM v rozhodnutích uplatněných žalobcem (pokud jde o pivo a některé jiné alkoholické nápoje), ale podle toho, jak bylo rozhodnuto ve výše uvedeném rozsudku MEZZOPANE (pokud jde o víno a pivo), Tribunál dospěl k závěru, že výrobky dotčené v projednávané věci nejsou ve smyslu judikatury (viz bod 56 výše) komplementární. Jak již bylo při této příležitosti uvedeno, tento závěr nezpochybňuje okolnost, že tyto výrobky mohou být příležitostně míchány a konzumovány společně, což je důvod, z něhož nesprávně vycházely námitkové oddělení a odvolací senát k tomu, aby v rozhodnutích uplatněných žalobcem dospěly k závěru, že existuje vztah komplementarity.
64 Pokud jde zadruhé o žalobcem vytýkanou skutečnost, že odvolací senát v bodech 32 až 40 napadeného rozhodnutí nesprávně posoudil podobnost mezi alkoholickými nápoji, kterých se týká přihlášená ochranná známka, a výrobky „minerální vody, sodovky a ostatní nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a ostatní přípravky na výrobu nápojů“, kterých se týkají starší ochranné známky, je třeba rovněž bez dalšího konstatovat, že mutatis mutandis je uvedené posouzení zcela v souladu s posouzením podobnosti mezi vínem na straně jedné a minerálními vodami, sodovkami a ostatními nealkoholickými nápoji, sirupy, ostatními přípravky na výrobu nápojů a mixovanými nápoji na bázi limonády na straně druhé, které Tribunál provedl v bodech 79 až 91 výše uvedeného rozsudku MEZZOPANE, takže závěry týkající se srovnání mezi těmito výrobky, ke kterým Tribunál v uvedeném rozsudku dospěl, lze použít na okolnosti projednávané věci.
65 Nejeví se, že by okolnost, že průměrným spotřebitelem dotčeným ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek MEZZOPANE, byl průměrný německý spotřebitel, zatímco průměrným spotřebitelem dotčeným v projednávané věci je průměrný spotřebitel ve všech zemích, ve kterých jsou starší ochranné známky chráněny, byla v projednávané věci relevantní, jelikož úvahy vyjádřené v bodech 80 a 81 uvedeného rozsudku jsou rovněž relevantní pro průměrné spotřebitele ve všech ostatních dotčených zemích.
66 To samé platí pro okolnost, kterou namítá žalobce, že alkoholické nápoje dotčené v projednávané věci nezahrnují víno jako ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek MEZZOPANE, ale nápoje na bázi tequily. Tato okolnost nezpůsobuje, že by byl výše uvedený rozsudek MEZZOPANE v projednávané věci irelevantní, ale naopak posiluje jeho relevanci. Jak již bylo uvedeno v bodě 51 výše, pokud jde o pivo a víno, rozdíly existující mezi výrobky dotčenými v projednávané věci, pokud jde o všechny relevantní faktory, které charakterizují jejich vztah, jsou totiž mnohem větší než rozdíly existující mezi vínem a nealkoholickými nápoji, na které poukázal Tribunál v uvedené věci, takže na základě těchto rozdílů je ještě nepravděpodobnější to, že by se relevantní veřejnost mohla domnívat, že tentýž podnik vyrábí a zároveň na trh uvádí oba druhy nápojů.
67 Žádná z úvah žalobce neumožňuje zpochybnit opodstatněnost tohoto posouzení.
68 V rozsahu, v němž tyto úvahy vycházejí z nových důkazů předložených v příloze žaloby, je třeba připomenout, že je Tribunál zohlednit nemůže, jelikož nebyly předloženy u odvolacího senátu a nepředstavují obecně známou skutečnost, kterou by odvolací senát musel zohlednit i bez návrhu (viz bod 33 výše).
69 Ve zbývající části kromě série tvrzení, která nebyla jinak podložena, žalobce před Tribunálem neuvedl žádný argument, který by mohl prokázat, že je posouzení odvolacího senátu stiženo pochybením, zejména pokud jde o určující charakter rozdílné povahy mezi těmito výrobky, spočívající v tom, že obsahují či neobsahují alkohol, a jejich konkurenční či komplementární charakter.
70 Existence alkoholických nápojů a „předem připravených míchaných nápojů“, ve kterých jsou alkoholické nápoje smíchány s nealkoholickou příměsí, neodstraňuje podstatné rozdíly mezi těmito výrobky z důvodů již uvedených v bodě 55 výše. Vedlejší účastnice ostatně správně poznamenává, že podniky, které nabízejí alkoholické nápoje s nealkoholickou příměsí, aby je prodávaly jako „předem připravené míchané nápoje“, tuto příměs neprodávají odděleně a pod stejnou ochrannou známkou jako dotčený alkoholický nápoj či pod podobnou ochrannou známkou.
71 S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba dospět k závěru, že odlišné prvky ve značné míře převažují nad podobnými prvky dotčených výrobků, a tedy potvrdit posouzení odvolacího senátu v bodech 29, 30, 39 a 40 napadeného rozhodnutí.
72 Pro účely použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 je třeba rovněž dospět k závěru, že rozdíly, které byly zjištěny mezi dotčenými výrobky, jsou takové povahy, že samy o sobě vylučují možnost nebezpečí záměny, a tedy potvrdit posouzení odvolacího senátu v bodech 42 až 44 napadeného rozhodnutí.
73 Vzhledem k tomu, že byl učiněn závěr, že mezi výrobky dotčenými v projednávané věci podobnost neexistuje, žalobní důvod vycházející z porušení uvedeného článku musí být zamítnut jako neopodstatněný, a s ním musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu, aniž by bylo nezbytné vyjadřovat se k totožnosti či podobnosti kolidujících označení.
K nákladům řízení
74 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 6 jednacího řádu není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení.
75 Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že žalobce ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů OHIM a vedlejší účastnice.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) O žalobě není namístě rozhodovat potud, pokud směřuje ke zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 13. října 2010 (věc R 1162/2009‑2) v rozsahu, v němž přijalo zápis ochranné známky přihlášené pro výrobky „alkoholické nápoje“.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Mustafa Yilmaz ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených OHIM a společností Tequila Cuervo, SA de CV.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. října 2012.
Podpisy.