Žaloba podaná dne 23. března 2021 – De Capitani v. Rada
(Věc T-163/21)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Emilio De Capitani (Brusel, Belgie) (zástupci: O. Brouwer a B. Verheijen, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
zrušil rozhodnutí žalované, kterým byl odepřen přístup k určitým dokumentům požadovaným na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, jak bylo žalobci oznámeno dne 14. ledna 2021 v dopise se spisovou značkou SGS 21/000067, včetně přílohy, která k němu byla přiložena;
uložil Radě, aby nahradila náklady řízení žalobce podle článku 134 jednacího řádu Tribunálu, včetně nákladů řízení týkajících se jakýchkoli vedlejších účastníků.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce tři důvody.
První žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení, které vedlo k nesprávnému použití výjimky spočívající v ochraně rozhodovacího procesu (čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/20011 ) a z chybějícího odůvodnění, neboť zpřístupnění dokumentu by vážně neohrozilo rozhodovací proces.
Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí nezohledňuje novou ústavní dimenzi, která vyplývá ze vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, zvláště čl. 15 odst. 2 SFEU, a která vytvořila nový právní režim pro přístup veřejnosti k dokumentům, zvláště pro legislativní dokumenty.
Kromě toho žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí nepoužilo a nedodrželo správné kritérium uvedené v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 a že bylo nesprávně založeno na argumentu, podle něhož by zpřístupnění požadovaných dokumentů zpochybnilo konečné volby učiněné členskými státy a vytvořilo zbytečné pochybnosti, pokud jde o jejich úmysly.
Žalobce rovněž tvrdí, že napadené rozhodnutí je nesprávně založeno na argumentu, podle něhož by zpřístupnění požadovaných dokumentů ohrozilo schopnost delegací nalézt rovnováhu mezi různými dotčenými zájmy v rámci dotyčného legislativního postupu a je nesprávně založeno na argumentu, podle něhož odepření zpřístupnění omezeného počtu dokumentů neznamená, že je občanům upřena možnost získat informace o legislativním rozhodovacím procesu.
Druhý žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení, které vedlo k nesprávnému použití výjimky spočívající v ochraně rozhodovacího procesu (čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001) a z chybějícího odůvodnění, neboť napadené rozhodnutí neuznalo a nepřiznalo přístup na základě převažujícího veřejného zájmu.
Žalobce zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí neuznalo a nepřiznalo přístup na základě převažujícího veřejného zájmu. Konkrétně tvrdí, že převažující veřejný zájem existuje, neboť zpřístupnění by evropským občanům umožnilo účastnit se legislativního procesu a zajistilo by, že nebude pozdržen, ale že bude pokračovat a dosáhne určitého výsledku.
Třetí žalobní důvod vychází podpůrně z nesprávných právních posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení, které vedlo k nesprávnému použití povinnosti poskytnout částečný přístup k dokumentům (čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001) a z chybějícího odůvodnění.
Žalobce uvádí, že napadeného rozhodnutí právně dostačujícím způsobem nepřezkoumalo a nepřiznalo částečný přístup. Toto rozhodnutí nesprávně použilo právní kritérium, které ukládá, aby bylo posouzeno, zda se na každou část požadovaného dokumentu vztahuje výjimka uplatněná pro odepření přístupu.
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43).