Žaloba podaná dne 14. srpna 2023 – Sharif v. Rada

(Věc T-503/23)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Ammar Sharif (Bejrút, Libanon) (zástupci: G. Karouni a K. Assogba, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

určil, že napadené akty, a sice čl. 27 odst. 2 písm. b) a odst. 3 a článek 28 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a čl. 15 odst. 1a písm. b) nařízení č. 36/2012, jsou protiprávní, a prohlásil je za nepoužitelné na žalobce v rozsahu, v něm se jej týkají;

zrušil v rozsahu, v němž se týkají žalobce, tyto akty

rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1035 ze dne 25. května 2023, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a jeho přílohu I;

prováděcí nařízení Rady (EU) 2023/1027 ze dne 25. května 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a jeho přílohu II;

uložil Radě povinnost zaplatit částku 10 000 eur jako náhradu škody za všechny způsobené újmy;

uložil Radě, aby nesla vlastní náklady a nahradila náklady vynaložené žalobcem, jejichž výši si vyhrazuje odůvodnit v průběhu řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti vznesené proti kritériu pro zařazení týkajícího se osob, které mají vazbu na příslušníky rodin Assadů a Makhloufů, jež je uvedeno v čl. 27 odst. 2 písm. b) a článku 28 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836, a v čl. 15 odst. 1a písm. b) nařízení č. 36/2012. Žalobce konstatuje, že jeho jméno bylo zachováno na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, který je obsažen v příloze I rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ve znění rozhodnutí Rady (SZBP), a v příloze II nařízení Rady (EU) 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení (EU) č. 442/2011 z důvodu, že je „[s]pojen se členem rodiny Makhloufů (švagr Ramiho Makhloufa)“. Tvrdí tedy, že tato ustanovení jsou právním základem napadených aktů a že existuje přímá souvislost mezi prvními akty s obecnou působností, které ovlivňují žalobce, a druhými akty, kterými jsou napadené akty.

Druhý žalobní důvod vycházející z neexistence dostatečného skutkového základu a zjevně nesprávného posouzení. Žalobce vytýká Radě, že zachovala jeho jméno na dotčených seznamech odkazem na osobu, jejíž změna situace je však všem známá. Má za to, že Rada tím, že učinila jeho osud závislým na osudu Ramiho Makhloufa, jehož situaci nepřezkoumala, ani neprovedla aktualizaci s ohledem na vývoj situace v Sýrii, vážně poškodila jeho zájmy. Žalobce kromě toho tvrdí, že Rada ve skutečnosti nezohlednila jeho osobní situaci. Žalobce totiž uvádí, že již se neúčastní žádných obchodních záležitostí, které jsou mu vytýkány, takže vzhledem k tomu, že neexistují žádné jiné důkazy nebo soubor nepřímých důkazů, které by způsobily, že existence výtky vůči němu by byla přiměřeně důvěryhodná, kromě okolnosti, že má rodinné vztahy s příslušníkem rodiny Makhloufů, není zachování jeho jména na seznamu sporných aktů odůvodněno.

____________