ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
11. prosince 2014
Věc T‑304/13 P
Chris van der Aat a další
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Odměna – Roční úprava odměn a důchodů úředníků a ostatních zaměstnanců – Opravný koeficient pro úředníky a zaměstnance přidělené do Varese – Články 64 až 65a služebního řádu – Příloha IX služebního řádu – Nařízení (EU) č. 1239/2010 – Povinnost uvést odůvodnění – Přístup k dokumentům – Nařízení (EU) č. 1049/2001 – Zjevně nesprávné posouzení“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 21. března 2013, van der Aat a další v. Komise (F‑111/11, Sb. VS, EU:F:2013:42), směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Chris van der Aat a ostatní úředníci a zaměstnanci Evropské komise, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které Komise vynaložila v rámci řízení v tomto stupni. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady, které vynaložila v rámci řízení v tomto stupni.
Shrnutí
1. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Žádost úředníka o přístup k údajům použitým pro stanovení opravných koeficientů – Povinnost podat k správnímu orgánu žádost o přístup podle nařízení – Porušení práva na účinný procesní prostředek – Neexistence
(Služební řád, příloha XI, článek 3; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)
2. Soudní řízení – Organizační procesní opatření – Žádost o předložení dokumentů – Povinnosti navrhovatele – Zamítnutí návrhu v případě nesplnění – Porušení práva na účinný procesní prostředek – Neexistence
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 54)
3. Úředníci – Odměňování – Opravné koeficienty – Stanovení – Diskreční pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, články 64 a 65 a příloha XI)
1. Nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise stanoví, že přísluší úředníkovi, který se dožaduje přístupu k údajům, na jejichž základě byly prováděny statistické výpočty sloužící jako základ opravných koeficientů použitelných na odměny úředníků, aby podal žádost o přístup podle uvedeného nařízení. Nutnost jejího podání je plně slučitelná s právem na účinný procesní prostředek a není v rozporu s užitečným účinkem ustavení technické skupiny pro odměny v rámci postupu stanovování opravného koeficientu, jelikož právo na přístup k dokumentům je samotným zněním nařízení č. 1049/2001 stanoveno za podmínek v něm uvedených, přičemž se nepočítá s jakýmkoliv odchylným postupem pouze z důvodu, že žadatel je unijním úředníkem.
(viz bod 58)
Odkazy:
Tribunál: rozsudky ze dne 8. listopadu 2000, Bareyt a další v. Komise, T‑175/97, Recueil FP, EU:T:2000:259, bod 85, a ze dne 25. června 2003, Pyres v. Komise, T‑72/01, Recueil FP, EU:T:2003:176, bod 62
2. Soudu pro veřejnou službu nelze vytýkat porušení práva žalobce na účinný procesní prostředek tím, že zamítl jeho návrh na předložení dokumentů držených žalovaným orgánem, jestliže uvedený žalobce neposkytl žádné vysvětlení k relevantnosti dokumentů, které mu dotyčný orgán odmítá předat, pro řešení sporu. I když totiž existuje možnost zapojení soudu do vyhledávání důkazů ve prospěch žalobce, musí se toto zapojení omezit na výjimečné případy, ve kterých žalobci potřebují na podporu své argumentace zejména určité informace v držení žalovaného a naráží na obtíže při jejich získávání či dokonce na odmítnutí ze strany žalovaného. Pro přímé zapojení soudu do vyhledávání důkazů je navíc potřeba předložit dostatečně přesné, objektivní a shodující se indicie, které jsou způsobilé podpořit pravdivost nebo pravděpodobnost tvrzených skutečností, které mají vyhledané důkazy prokázat.
(viz bod 61)
Odkazy:
Tribunál: rozsudek ze dne 12. března 2008, Rossi Ferreras v. Komise, T‑107/07 P, Sb. VS, EU:T:2008:71, body 38 a 39 a citovaná judikatura
3. Znění ustanovení článků 64 a 65 služebního řádu a přílohy XI služebního řádu, jakož i míra složitosti dané oblasti s sebou podle judikatury nesou široký prostor orgánů pro volné uvážení, pokud jde o faktory a skutečnosti, které je třeba zohlednit při úpravě odměn unijních úředníků.
Posouzení, které unijní soud provádí u definice a volby základních údajů a statistických metod používaných Eurostatem při vypracovávání návrhů opravných koeficientů, se proto musí omezit na přezkum dodržování zásad zakotvených ustanoveními služebního řádu, neexistence zjevně nesprávného posouzení skutečností, na jejichž základě byly opravné koeficienty stanoveny, a absence zneužití pravomoci.
Účastníkům řízení, kteří hodlají zpochybnit prvky a metodu využívané Komisí pro stanovení opravných koeficientů, navíc přísluší předložit důkazy, které mohou prokázat, že došlo ke zjevnému pochybení.
(viz body 66 až 68)
Odkazy:
Tribunál: rozsudek ze dne 25. září 2002, Ajour a další v. Komise, T‑201/00 a T‑384/00, Recueil FP, EU:T:2002:224, body 47 až 49 a citovaná judikatura