null
USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
4. července 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora – Institucionální právo – Článek 263 SFEU – Žaloba na neplatnost – Plné uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku – Absence napadnutelného aktu – Nedosažení požadované jednomyslnosti – Částečná zjevná nepřípustnost žaloby v prvním stupni – Návrh na stanovení lhůty, v níž bude možné ‚pokračovat v řízení o žalobě‘ – Částečný zjevný nedostatek pravomoci Tribunálu Evropské unie – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“
Ve věci C‑787/23 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 18. prosince 2023,
Eugen Tomac, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zástupce: R. Duta, avocat,
účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),
přičemž další účastnicí řízení je:
Rada Evropské unie,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení: T. von Danwitz, předseda senátu, P. G. Xuereb (zpravodaj) a A. Kumin, soudci,
generální advokát: A. M. Collins,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout usnesením s odůvodněním podle článku 181 jednacího řádu Soudního dvora,
vydává toto
Usnesení
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Eugen Tomac domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 26. října 2023, Tomac v. Rada (T‑48/23, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2023:684), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu podanou na základě článku 263 SFEU a znějící zaprvé na zrušení aktu Rady Evropské unie ze dne 8. prosince 2022, z něhož vyplývá, že nebyl přijat návrh č. 15218/22 rozhodnutí Rady o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Bulharsku a Rumunsku (dále jen „sporný akt“), a zadruhé, v případě, že mu nebude přiznáno postavení „privilegovaného žalobce“, na stanovení lhůty, v níž bude moci v řízení o žalobě případně pokračovat Evropský parlament nebo jiný orgán Evropské unie či vnitrostátní orgán jednající z titulu tohoto postavení.
Právní rámec
2 Článek 4 Aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2005, L 157, s. 203, dále jen „akt o přistoupení“), připojeného ke Smlouvě mezi členskými státy Evropské unie a Bulharskou republikou a Rumunskem o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii (Úř. věst. 2005, L 157, s. 11) na základě čl. 2 odst. 2 této smlouvy, která byla podepsána dne 25. dubna 2005 a vstoupila v platnost dne 1. ledna 2007, stanoví:
„1. Ustanovení schengenského acquis, jak bylo začleněno do rámce Evropské unie [...], a aktů na ně navazujících nebo s ním jinak souvisejících, uvedená v příloze II, jakož i všech dalších takových aktů přijatých přede dnem přistoupení jsou ode dne přistoupení závazná a použitelná v Bulharsku a Rumunsku.
2. Ustanovení schengenského acquis, jak bylo začleněno do rámce Evropské unie, a aktů na ně navazujících nebo s ním jinak souvisejících, která nejsou uvedena v odstavci 1, jsou závazná pro Bulharsko a Rumunsko ode dne přistoupení, avšak jsou v každém z nich použitelná pouze na základě rozhodnutí Rady za tímto účelem poté, co bylo podle platných schengenských postupů pro vyhodnocování ověřeno, že podmínky nezbytné pro uplatnění všech předmětných částí acquis byly v tomto státě splněny.
Toto rozhodnutí přijme Rada po konzultaci s Evropským parlamentem na základě jednomyslnosti svých členů zastupujících vlády členských států, vůči nimž již ustanovení uvedená v tomto odstavci nabyla účinku, a zástupce vlády členského státu, vůči němuž tato ustanovení mají nabýt účinku. [...]“
Skutečnosti předcházející sporu
3 Skutečnosti předcházející sporu byly vylíčeny Tribunálem v bodech 2 až 20 napadeného usnesení a pro účely tohoto řízení je lze shrnout následovně.
4 Žalobce je poslancem Evropského parlamentu rumunské státní příslušnosti.
5 Po přistoupení k Unii dne 1. ledna 2007 přijalo Rumunsko v letech 2009 až 2011 řadu opatření v rámci schengenských postupů pro vyhodnocování s cílem splnit kritéria požadovaná pro plné uplatňování ustanovení schengenského acquis.
6 Předsednictví Rady vypracovalo dva návrhy rozhodnutí Rady o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku, po nichž následovalo přijetí různých usnesení Parlamentu vyjadřujících podporu přistoupení Rumunska k schengenskému prostoru a vyzývajících Radu, aby za tímto účelem přijala nezbytná opatření. O těchto dvou návrzích se však v Radě nehlasovalo.
7 Dne 29. listopadu 2022 vypracovalo předsednictví Rady na základě čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení návrh rozhodnutí Rady č. 15218/22 o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Bulharsku a Rumunsku (dále jen „návrh č. 15218/22“).
8 Na zasedání konaném dne 8. prosince 2022 zasedala Rada ve složení pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV), aby rozhodla o návrhu č. 15218/22 zařazeném do bodu 3 písm. a) pořadu tohoto jednání, v němž bylo stanoveno, že lze požádat o hlasování za účelem případného přijetí tohoto návrhu zástupci vlád členských států. Z důvodu nedosažení jednomyslnosti nebyl tento návrh přijat.
9 Dne 15. prosince 2022 se navrhovatel elektronickou poštou obrátil na generální ředitelku pro SVV generálního sekretariátu Rady, zda by mu mohla sdělit výsledky hlasování o návrhu č. 15218/22 a poskytnout zápis z jednání konaného dne 8. prosince 2022 nebo zprávu k němu.
10 Generální ředitelka pro SVV generálního sekretariátu Rady dne 16. prosince 2022 navrhovateli elektronickou poštou odpověděla, že ve skutečnosti nebyl návrh č. 15218/22 během tohoto zasedání přijat a že v souladu s články 8 a 9 jednacího řádu Rady se výsledky hlasování nezveřejňují, jelikož se jednalo o projednání nelegislativního aktu, které není veřejné. Dodala, že nebyl zveřejněn ani zápis z tohoto jednání.
Žaloba k Tribunálu a napadené usnesení
11 Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 6. února 2023 podal navrhovatel na základě článku 263 SFEU žalobu znějící na zrušení sporného aktu a v případě, že mu nebude přiznáno postavení „privilegovaného žalobce“, na stanovení lhůty, v níž bude moci „v řízení o žalobě pokračovat“ případně jménem Parlamentu nebo jiného unijního nebo vnitrostátního orgánu jednajících z titulu tohoto postavení.
12 Dne 26. října 2023 Tribunál na základě článku 126 svého jednacího řádu, aniž pokračoval v řízení, tuto žalobu odmítl zčásti pro zjevný nedostatek pravomoci a zčásti pro zjevnou nepřípustnost.
13 Pokud jde o první bod návrhových žádání, Tribunál v bodě 31 napadeného usnesení konstatoval, že i přes ukončení schengenských postupů pro vyhodnocování a přijetí několika usnesení Parlamentu nebylo v Radě při hlasování o návrhu č. 15218/22 dosaženo jednomyslnosti zástupců vlád dotyčných členských států požadované článkem 4 odst. 2 aktu o přistoupení, a dále v bodě 32 tohoto usnesení uvedl, že článek 4 tohoto aktu nestanoví žádnou lhůtu, po jejímž uplynutí musí být rozhodnutí Rady přijato nebo se považuje za přijaté.
14 Tribunál v bodě 33 uvedeného usnesení zdůraznil, že by bylo v rozporu se zněním tohoto článku, který výslovně upravuje postup zahrnující několik etap, aniž stanoví pro tento účel lhůtu, aby ukončení předchozích etap vedlo k zániku pravomoci Rady přijmout jednomyslně zástupci vlád dotyčných členských států rozhodnutí ve smyslu tohoto článku.
15 Kromě toho Tribunál v bodě 34 napadeného usnesení dodal, že Rada má stále možnost znovu zařadit návrh č. 15218/22 na pořad jednání dalšího zasedání, nebo předsednictví Rady může vypracovat nový návrh rozhodnutí Rady o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku.
16 V bodě 35 tohoto usnesení pak Tribunál dospěl k závěru, že vzhledem k nedosažení požadované jednomyslnosti při hlasování o návrhu č. 15218/22 nebylo přijato žádné rozhodnutí Rady ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení a že hlasování, které vedlo k nepřijetí návrhu č. 15218/22, neznamená samo o sobě odmítnutí Rady přijmout takové rozhodnutí později.
17 Tribunál tudíž v bodě 36 uvedeného usnesení rozhodl, že sporný akt nelze považovat za napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU, a v bodě 38 téhož usnesení odmítl první bod návrhových žádání jako zjevně nepřípustný.
18 Pokud jde o druhý bod návrhových žádání, Tribunál v bodě 39 napadeného usnesení uvedl, že postavení „privilegovaného žalobce“ je přiznáváno pouze členským státům, Parlamentu, Radě nebo Evropské komisi, ale že toto postavení nelze přiznat navrhovateli.
19 Kromě toho měl Tribunál v bodě 40 tohoto usnesení za to, že nemá pravomoc „stanovit lhůtu“ Parlamentu, jinému unijnímu orgánu nebo Rumunsku k podání žaloby na neplatnost, a upřesnil, že lhůty pro podání žaloby mají kogentní povahu a nelze se od nich odchýlit ujednáním účastníků řízení ani rozhodnutím soudu.
20 Tribunál tudíž v bodě 41 uvedeného usnesení odmítl druhý bod návrhových žádání navrhovatele z důvodu zjevného nedostatku pravomoci.
Návrhová žádání navrhovatele a řízení před Soudním dvorem
21 Kasačním opravným prostředkem podaným dne 18. prosince 2023 se navrhovatel domáhá, aby Soudní dvůr napadené usnesení zrušil a vrátil věc Tribunálu v jiném složení, aby rozhodl o jeho návrhu, a podpůrně, aby toto usnesení změnil.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
22 Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že pokud je kasační opravný prostředek zcela nebo zčásti zjevně nepřípustný nebo zjevně neopodstatněný, může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta tento kasační opravný prostředek usnesením s odůvodněním úplně nebo částečně odmítnout nebo zamítnout.
23 Toto ustanovení je třeba použít i v projednávané věci.
24 Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší navrhovatel dva důvody, z nichž první vychází z porušení článku 263 SFEU a druhý z toho, že Tribunál porušil některé obecné právní zásady, jako jsou zásady právní jistoty, volného pohybu osob a zboží, nediskriminace a rovného zacházení, „pomoci“, jakož i „sounáležitosti“ a loajální spolupráce mezi členskými státy, jakož i ze zjevně nesprávného posouzení.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
25 Pokud jde o první důvod kasačního opravného prostředku, je třeba nejprve uvést, že se navrhovatel omezuje na tvrzení, že sporný akt je napadnutelným aktem ve smyslu článku 263 SFEU a že navrhovatel musí být „v širším smyslu“ považován za „privilegovaného žalobce“, přičemž v podstatě přebírá argumenty, které předložil Tribunálu, ale neuvádí žádnou argumentaci, která by mohla prokázat, že se Tribunál v tomto ohledu dopustil nesprávného právního posouzení.
26 Je přitom třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí kasační opravný prostředek přesně označit napadané body rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen. Tento požadavek nesplňuje kasační opravný prostředek, který se omezuje na opakování důvodů a argumentů, které byly předloženy již před Tribunálem, aniž obsahuje argumentaci směřující konkrétně k identifikaci nesprávného právního posouzení, kterým by měl napadený rozsudek trpět. Takový kasační opravný prostředek je totiž ve skutečnosti návrhem domáhajícím se pouhého nového přezkumu žaloby podané k Tribunálu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora (rozsudek ze dne 10. září 2020, Hamás v. Rada, C‑386/19 P, EU:C:2020:691, bod 54 a citovaná judikatura).
27 Pokud jde dále o argumentaci navrhovatele, podle níž je neuznání sporného aktu za napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU v rozporu s čl. 4 odst. 2 SEU, je třeba konstatovat, že navrhovatel nevysvětluje, jak by tato okolnost mohla narušit rovnost členských států před Smlouvami, jakož i jejich národní identitu.
28 A konečně, pokud jde o to, že Tribunál údajně neprávem konstatoval, že Rada nemá povinnost přijmout rozhodnutí podle čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení v přiměřené lhůtě na základě čl. 3 odst. 2 a 3 SEU a čl. 4 odst. 2 SEU, je třeba poukázat na to, že tato ustanovení neukládají Radě žádnou povinnost této povahy a Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 32 napadeného usnesení konstatoval, že článek 4 aktu o přistoupení nestanoví lhůtu, po jejímž uplynutí musí být rozhodnutí Rady na základě tohoto článku přijato nebo se považuje za přijaté.
29 První důvod kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnut.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
30 Pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatel zaprvé tvrdí, že nepřijetí rozhodnutí ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení je v rozporu s některými obecnými právními zásadami, jak jsou uvedeny v bodě 24 tohoto usnesení.
31 Je přitom nutno konstatovat, že navrhovatel neoznačuje napadané body odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o zásady uvedené v bodě 24 tohoto usnesení, a neuplatňuje žádnou argumentaci, která by mohla zpochybnit závěry Tribunálu v bodě 35 napadeného usnesení, podle nichž nebylo vzhledem k nedosažení požadované jednomyslnosti při hlasování o návrhu č. 15218/22 přijato žádné rozhodnutí Rady ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení. V rozsahu, v němž navrhovatel tvrdí, že došlo k porušení těchto zásad, je tudíž druhý důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 26 tohoto usnesení.
32 Pokud jde zadruhé o údajné diskriminační zacházení s Rumunskem ve srovnání s Chorvatskou republikou, je třeba konstatovat, že navrhovatel nevysvětluje, jak by takové rozdílné zacházení, i kdyby bylo prokázáno, mohlo mít vliv na přijetí rozhodnutí ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení.
33 Druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být proto rovněž zamítnut.
34 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být jako celek zčásti odmítnut jako zjevně nepřípustný a zčásti zamítnut jako zjevně neopodstatněný.
K nákladům řízení
35 Podle článku 137 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu, se v usnesení, jímž se končí řízení, rozhodne o nákladech řízení.
36 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo toto usnesení přijato před doručením kasačního opravného prostředku další účastnici řízení, a tedy předtím, než jí mohly vzniknout náklady řízení, je třeba rozhodnout, že navrhovatel ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zčásti odmítá jako zjevně nepřípustný a zčásti zamítá jako zjevně neopodstatněný.
2) Eugen Tomac ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy