ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
17. března 2005(*)
„Zemědělství – Společná organizace trhu s produkty zpracovanými z ovoce a zeleniny – Podpora produkce u produktů z rajčat – Metoda výpočtu výše – Hospodářský rok 2000/2001“
Ve věci T‑285/03,
Agraz, SA, se sídlem v Madridu (Španělsko),
Agrícola Conservera de Malpica, SA, se sídlem v Toledu (Španělsko),
Agridoro Soc. coop. rl, se sídlem v Pontenure (Itálie),
Alfonso Sellitto SpA, se sídlem v Mercato S. Severino (Itálie),
Alimentos Españoles, Alsat, SL, se sídlem v Don Benito, Badajoz (Španělsko),
AR Industrie Alimentari SpA, se sídlem v Angri (Itálie),
Argo Food – Packaging & Innovation Co. SA, se sídlem v Serres (Řecko),
Asteris Industrial Commercial SA, se sídlem v Aténách (Řecko),
Attianese Srl, se sídlem v Nocera Superiore (Itálie),
Audecoop distillerie Arzens – Techniques séparatives (AUDIA), se sídlem v Montréalu (Francie),
Benincasa Srl, se sídlem v Angri,
Boschi Luigi & Figli SpA, se sídlem ve Fontanellato (Itálie),
CAS SpA, se sídlem v Castagnaro (Itálie),
Calispa SpA, se sídlem v Castel San Giorgio (Itálie),
Campil – Agro Industrial do Campo do Tejo, Lda, se sídlem v Cartaxo (Portugalsko),
Campoverde Srl, se sídlem v Carinola (Itálie),
Carlo Manzella & C. Sas, se sídlem v Castel San Giovanni (Itálie),
Carmine Tagliamonte & C. Srl, se sídlem v Sant’Egidio del Monte Albino (Itálie),
Carnes y Conservas Españolas, SA, se sídlem v Méridě (Španělsko),
Cbcotti Srl, se sídlem v Nocera Inferiore (Itálie),
Cirio del Monte Italia SpA, se sídlem v Římě (Itálie),
Consorzio Ortofrutticoli Trasformati Polesano (Cotrapo) Soc. coop. rl, se sídlem v Fiesso Umbertiano (Itálie),
Columbus Srl, se sídlem v Parmě (Itálie),
Compal – Companhia produtora de Conservas Alimentares, SA, se sídlem v Almeirim (Portugalsko),
Conditalia Srl, se sídlem v Nocera Superiore,
Conservas El Cidacos, SA, se sídlem v Autol (Španělsko),
Conservas Elagón, SA, se sídlem v Coria (Španělsko),
Conservas Martinete, SA, se sídlem v Puebla de la Calzada (Španělsko),
Conservas Vegetales de Extremadura, SA, se sídlem v Bajadoz,
Conserve Italia Soc. coop. rl, se sídlem v San Lazzaro di Savena (Itálie),
Conserves France SA, se sídlem v Nîmes (Francie),
Conserves Guintrand SA, se sídlem v Carpentras (Francie),
Conservificio Cooperativo Valbiferno Soc. coop. rl, se sídlem v Guglionesi (Itálie),
Consorzio Casalasco del Pomodoro Soc. coop. rl, se sídlem v Rivarolo del Re ed Uniti (Itálie),
Consorzio Padano Ortofrutticolo (Copador) Soc. coop. rl, se sídlem v Collecchio (Itálie),
Copais Food and Beverage Company SA, se sídlem v Nea Ionia (Řecko),
Tin Industry D. Nomikos SA, se sídlem v Marousi (Řecko),
Davia Srl, se sídlem v Gragnano (Itálie),
De Clemente Conserve Srl, se sídlem v Fisciano (Itálie),
DE. CON Srl, se sídlem v Scafati (Itálie),
Desco SpA, se sídlem v Terracina (Itálie),
„Di Lallo“ – Di Teodoro di Lallo & C. Snc, se sídlem v Scafati,
Di Leo Nobile – SpA Industria Conserve Alimentari, se sídlem v Castel San Giorgio,
Marotta Emilio, se sídlem v Sant’Antonio Abate (Itálie),
E. & O. von Felten SpA, se sídlem v Fontanini (Itálie),
Egacoop, S. Coop., Lda, se sídlem v Andosilla (Španělsko),
Elais SA, se sídlem v Aténách,
Emiliana Conserve Srl, se sídlem v Busseto (Itálie),
Perano Enrico & Figli Spa, se sídlem v San Valentino Torio (Itálie),
FIT – Fomento da Indústria do Tomate, SA, se sídlem v Águas de Moura (Portugalsko),
Faiella & C. Srl, se sídlem v Scafati,
„Feger“ di Gerardo Ferraioli SpA, se sídlem v Angri,
Fratelli D’Acunzi Srl, se sídlem v Nocera Superiore,
Fratelli Longobardi Srl, se sídlem v Scafati,
Fruttagel Soc. coop. rl, se sídlem v Alfonsine (Itálie),
G3 Srl, se sídlem v Nocera Superiore,
Giaguaro SpA, se sídlem v Sarno (Itálie),
Giulio Franzese Srl, se sídlem v Carbonara di Nola (Itálie),
Greci Geremia & Figli SpA, se sídlem v Parmě,
Greci – Industria Alimentare SpA, se sídlem v Parmě,
Greek Canning Co. SA Kyknos, se sídlem v Naupliu (Řecko),
Grilli Paolo & Figli – Sas di Grilli Enzo e Togni Selvino, se sídlem v Gambettola (Itálie),
Heinz Iberica, SA, se sídlem v Alfaro (Španělsko),
IAN – Industrias Alimentarias de Navarra, SA, se sídlem ve Vilafranca (Španělsko),
Industria Conserve Alimentari Aniello Longobardi – Di Gaetano, Enrico & Carlo Longobardi Srl, se sídlem ve Scafati,
Industrias de Alimentação Idal, Lda, se sídlem v Benavente (Portugalsko),
Industrias y Promociones Alimentícias, SA, se sídlem v Miajadas (Španělsko),
Industrie Rolli Alimentari SpA, se sídlem v Roseto degli Abruzzi (Itálie),
Italagro – Indústria de Transformação de Produtos Alimentares, SA, se sídlem v Castanheira do Ribatejo (Portugalsko),
La Cesenate Conserve Alimentari SpA, se sídlem v Cesena (Itálie),
La Dispensa di Campagna Srl, se sídlem v Castagneto Carducei (Itálie),
La Doria SpA, se sídlem v Angri,
La Dorotea di Giuseppe Alfano & C. Srl, se sídlem v Sant’Antonio Abate,
La Regina del Pomodoro Srl, se sídlem v Sant’Egidio del Monte Albino,
„La Regina di San Marzano“ di Antonio, Felice e Luigi Romano Snc, se sídlem ve Scafati,
La Rosina Srl, se sídlem v Angri,
Le Quattro Stelle Srl, se sídlem v Angri,
Lodato Gennaro & C. SpA, se sídlem v Castel San Giorgio,
Louis Martin production SAS, se sídlem v Monteux (Francie),
Menú Srl, se sídlem v Medolla (Itálie),
Mutti SpA, se sídlem v Montechiarugolo (Itálie),
National Conserve Srl, se sídlem v Sant’Egidio del Monte Albino,
Nestlé España, SA, se sídlem v Miajadas,
Nuova Agricast Srl, se sídlem v Verignola (Itálie),
Pancrazio SpA, se sídlem v Cava De’Tirreni (Itálie),
Pecos SpA, se sídlem v Castel San Giorgio,
Pelati Sud di De Stefano Catello Sas, se sídlem v Sant’Antonio Abate,
Pomagro Srl, se sídlem v Fisciano,
Pomilia Srl, se sídlem v Nocera Superiore,
Prodakta SA, se sídlem v Aténách,
Raffaele Viscardi Srl, se sídlem ve Scafati,
Rispoli Luigi & C. Srl, se sídlem v Altavilla Silentina (Itálie),
Rodolfi Mansueto SpA, se sídlem v Collecchio,
Riberal de Navarra S. en C., se sídlem v Castejon (Španělsko),
Salvati Mario & C. SpA, se sídlem v Mercato San Severino,
Saviano Pasquale Srl, se sídlem v San Valentino Torio,
Sefa Srl, se sídlem v Nocera Superiore,
Serraiki Konservopia Oporokipeftikon Serko SA, se sídlem v Serres,
Sevath SA, se sídlem v Xanthi (Řecko),
Silaro Conserve Srl, se sídlem v Nocera Superiore,
ARP – Agricoltori Riuniti Piacentini Soc. coop. rl, se sídlem v Gariga di Podenzano (Itálie),
Société coopérative agricole de transformations et de ventes (SCATV), se sídlem v Camaret‑sur‑Aigues (Francie),
Sociedade de Industrialização de Produtos Agrícolas – Sopragol, SA, se sídlem v Mora (Portugalsko),
Spineta SpA, se sídlem v Pontecagnano Faiano (Itálie),
Star Stabilimento Alimentare SpA, se sídlem v Agrate Brianza (Itálie),
Steriltom Aseptic – System Srl, se sídlem v Plaisance (Itálie),
Sugal Alimentos, SA, se sídlem v Azambuja (Portugalsko),
Sutol – Indústrias Alimentares, Lda, se sídlem v Alcácer do Sal (Portugalsko),
Tomsil – Sociedade Industrial de Concentrado de Tomate, SA, se sídlem ve Ferreira do Alentejo (Portugalsko),
Transformaciones Agrícolas de Badajoz, SA, se sídlem ve Villanueva de la Serena (Španělsko),
Zanae – Nicoglou levures de boulangerie industrie commerce alimentaire SA, se sídlem v Soluni (Řecko),
žalobkyně,
zastoupené J. da Cruz Vilaçou, R. Oliveirou, M. Melíciasem a D. Choussym, advokáty,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené M. Nolinem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
jejímž předmětem je žaloba na náhradu škody směřující k získání náhrady škody údajně utrpěné žalobkyněmi z důvodu metody přijaté pro výpočet výše podpory produkce stanovené nařízením Komise (ES) č. 1519/2000 ze dne 12. července 2000, kterým se stanoví pro hospodářský rok 2000/2001 minimální cena a výše podpory produkce u produktů z rajčat (Úř. věst. L 174, s. 29),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (třetí senát),
ve složení J. Azizi, předseda, F. Dehousse a E. Cremona, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. září 2004,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 33 odst. 1 ES stanoví:
„Cílem společné zemědělské politiky je:
a) zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly;
b) zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství;
c) stabilizovat trhy;
d) zajistit plynulé zásobování;
e) zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny.“
2 Článek 2 nařízení Rady (ES) č. 2201/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhů s produkty zpracovanými z ovoce a zeleniny (Úř. věst. L 297, s. 29; Zvl. vyd. 03/20, s. 83, dále jen „základní nařízení“) stanoví ve znění použitelném na projednávaný případ:
„1. Režim produkčních podpor [podpory produkce] se použije na produkty uvedené v příloze I, které byly zpracovány z ovoce a zeleniny sklizených ve Společenství.
2. Podpora produkce je poskytnuta zpracovateli, který zaplatil producentu za surovinu cenu nejméně rovnou minimální ceně podle smluv uzavřených mezi organizacemi producentů uznanými nebo předběžně uznanými podle nařízení (ES) č. 2200/96 na jedné straně a zpracovateli na straně druhé […]“
3 Článek 4 základního nařízení upřesňuje, ve znění použitelném pro projednávaný případ:
„1. Podpora produkce nesmí být vyšší než rozdíl mezi minimální cenou placenou producentu ve Společenství a cenou suroviny v hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích.
2. Výše podpory produkce se stanoví tak, aby umožnila odbyt produktů Společenství v mezích ustanovení odstavce 1. Aniž je dotčen článek 5, zohlední se při stanovení této výše zejména:
a) rozdíl mezi cenou suroviny stanovenou ve Společenství a cenou suroviny v hlavních konkurenčních třetích zemích;
b) výše podpory stanovená nebo vypočtená pro předcházející hospodářský rok před snížením stanoveným v odstavci 10, pokud se tento článek použije,
a
c) u produktů, u kterých produkce Společenství představuje podstatnou část trhu, vývoj objemu zahraničního obchodu a cen, pokud tento poslední ukazatel vede ke snížení výše podpory.
3. Podpora produkce se stanoví v závislosti na čisté hmotnosti zpracovaného produktu. Koeficienty vyjadřující poměr mezi hmotností zpracované suroviny a čistou hmotností zpracovaného produktu se stanoví paušálně a na základě získaných zkušeností se pravidelně aktualizují.
[…]
5. Cena suroviny hlavních konkurenčních třetích zemí se stanoví především na základě skutečně používaných cen čerstvých produktů srovnatelné jakosti určených ke zpracování ve stadiu ex zemědělský podnik, vážených na základě množství hotových produktů, které jsou vyváženy těmito třetími zeměmi.
6. U produktů, u nichž produkce ve Společenství představuje nejméně 50 % spotřebního trhu Společenství, se vývoj cen a objemu dovozů a vývozů hodnotí na základě srovnání údajů za kalendářní rok předcházející začátku hospodářského roku s údaji za předcházející kalendářní rok.
7. U produktů z rajčat se podpora produkce vypočítá pro:
a) rajčatový koncentrát kódu KN 2002 90;
[…]
9. Komise stanoví […] před začátkem každého hospodářského roku výši produkční náhrady [podpory produkce]. Stejným postupem stanoví koeficienty uvedené v odstavci 3, minimální požadavky na jakost a ostatní prováděcí pravidla k tomuto článku.
10. U produktů z rajčat nesmějí celkové náklady v jednotlivých hospodářských letech překročit částku, které by bylo dosaženo, kdyby francouzské a portugalské kvóty pro koncentrát byly pro hospodářský rok 1997/1998 stanoveny takto:
– Francie: 224 323 tun,
– Portugalsko: 670 451 tun.
Za tím účelem se v souladu s odstavcem 9 snižuje podpora stanovená pro rajčatový koncentrát a odvozené produkty o 5,37 %. Jestliže se zvýšení francouzských a portugalských kvót plně nevyužije, může být po skončení hospodářského roku vyplacen příplatek.
4 Konečně stanoví nařízení Komise (ES) č. 1519/2000 ze dne 12. července 2000, kterým se stanoví pro hospodářský rok 2000/2001 minimální cena a výše podpory produkce u produktů z rajčat (Úř. věst. L 174, s. 29) ve svém čl. 2 odst. 1, že „podpora produkce pro hospodářský rok 2000/2001, stanovená v článku 4 [základního nařízení], je upravena v příloze II“ (neoficiální překlad). Výše podpory produkce byla stanovena na 17,178 eur za 100 kg rajčatového koncentrátu s obsahem sušiny 28 % nebo více, avšak méně než 30 %.
Skutkový stav a řízení
5 Dopisem ze dne 4. února 2000 požádala Komise čínské orgány, aby jí vyplněním připojeného dotazníku co možná nejrychleji poskytly informace nezbytné za účelem stanovení podpor pro hospodářský rok 2000/2001 v odvětví zpracovaného ovoce a zeleniny. Na tento dopis nebylo odpovězeno.
6 V důsledku přijetí nařízení č. 1519/2000 oznámily delegace a sdružení zástupců producentů produktů z rajčat ze Španělska, Francie, Řecka, Itálie a Portugalska Komisi své námitky a zpochybnily nezohlednění ceny čínských rajčat při stanovení výše poskytnuté podpory.
7 Organisation européenne des industries de la conserve de tomates (Evropská organizace zpracovatelů rajčat, dále jen „OEICT“) a Associação Portuguesa dos Industriais de Tomate zaslaly Komisi několik žádostí o změnu výše poskytnuté podpory. K jedné z těchto žádostí byla připojena kopie smlouvy obsahující cenu produktu placenou čínskému producentu.
8 Dopisem ze dne 5. března 2001, zaslaným portugalskému ministru zemědělství v odpověď na jeho žádost o změnu výpočtu výše podpory, uvedla Komise, že stanovení výše podpor zpracování rajčat pro hospodářský rok 2000/2001 bylo provedeno za přísného respektování článků 3 a 4 základního nařízení. Potvrdila mimoto přijetí dopisu OEICT dne 13. prosince 2000, kterým jí byla oznámena cena ze smlouvy uzavřené v Číně, avšak dodala, že nebylo možné změnit její rozhodnutí s přihlédnutím k ceně dohodnuté v jediné smlouvě nepotvrzené dotčenými vnitrostátními orgány.
9 V září 2001 obdržela španělská diplomatická služba v Pekingu osvědčení vydané čínskými orgány, uvádějící průměrnou cenu rajčat placenou v hospodářských letech 1999 a 2000 producentům v provincii Xinjiang, která představuje přibližně 88 % celkové čínské produkce zpracovaných rajčat. Tento dokument byl předán dne 9. listopadu 2001 odpovědnému členu Komise p. Fischlerovi portugalským ministrem zemědělství a taktéž dne 7. prosince 2001 prostřednictvím OEICT.
10 Dne 31. ledna 2002 odpověděla Komise posledně uvedené organizaci tak, že znovu zdůraznila soulad stanovení výše podpory s články 3 a 4 základního nařízení. Opírajíc se dále o to, že odvětví rajčat Společenství nebylo znevýhodněno a podle ní dosáhlo nové rekordní úrovně zpracování, nepovažovala Komise za nutné nařízení č. 1519/2000 změnit.
11 Po schůzce, která se konala dne 6. listopadu 2002, a po různých dopisech zaslaných žalobkyněmi Komisi, posledně uvedená prohlásila v dopise ze dne 7. ledna 2003, že nemá žádný důvod vracet se k nařízení č. 1519/2000.
12 Za těchto okolností podaly žalobkyně dne 18. srpna 2003 tuto žalobu.
Návrhy účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhují, aby Soud:
– uložil Komisi zaplatit každé žalující společnosti zůstatek podpory produkce (jak je upřesněn v příloze A.27 žaloby), spolu s úroky ve výši, kterou určí Soud od 12. července 2000, nebo podpůrně od 13. července 2000 nebo podpůrně od 16. července 2000 – do dne skutečného zaplacení;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
14 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
K věci samé
15 Účastníci řízení se dovolávají ustálené judikatury Soudního dvora a Soudu, podle které může být mimosmluvní odpovědnost Společenství uplatněna pouze tehdy, pokud je dán soubor podmínek týkajících se protiprávnosti jednání vytýkaného orgánu Společenství, skutečné škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a tvrzenou škodou (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 1981, Ludwigshafener Walzmuehle a další v. Rada a Komise, 197/80 až 200/80, 243/80, 245/80 a 247/80, Recueil, s. 3211, bod 18; rozsudky Soudu ze dne 18. září 1995, Blackspur a další v. Rada a Komise, T‑168/94, Recueil, s. II‑2627, bod 38, a ze dne 13. prosince 1995, Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, T‑481/93 a T‑484/93, Recueil, s. II‑2941, bod 80).
16 Je namístě ověřit, zda jsou v projednávaném případě tyto tři podmínky splněny.
Co se týče legality jednání Komise
17 K prokázání protiprávnosti jednání Komise se žalobkyně dovolávají hlavně porušení základního nařízení a článku 33 ES, jakož i porušení zásad řádné péče a řádné správy. Podpůrně uplatňují porušení zásady legitimního očekávání.
Argumenty účastníků řízení
– Porušení základního nařízení a článku 33 ES
18 Žalobkyně uvádějí, že Komise se dopustila přijetím nařízení č. 1519/2000 v rozporu s ustanoveními základního nařízení protiprávnosti způsobilé založit odpovědnost Společenství.
19 Je totiž nesporné, že Komise zohlednila při výpočtu výše dotčené podpory Spojené státy, Izrael a Turecko. Podle žalobkyň přitom základní nařízení odkazuje na „hlavní producentské a vyvážející třetí země“ (čl. 4 odst. 1) a na „hlavní konkurenční třetí země“ (čl. 4 odst. 2 a 5). Tato ustanovení tedy podle jejich názoru zcela zbavují Komisi prostoru pro uvážení tím, že ji zavazují zohlednit země, které jsou v produkci a vývozu nejdůležitější. I když je možné, aby Komise vzala v úvahu jiné faktory, je povinna v každém případě nutně zohlednit ty faktory, které jsou výslovně uvedeny v čl. 4 odst. 2 základního nařízení, mezi kterými je jako první cena v hlavních třetích zemích. Jiný výklad by znamenal, že by Komise disponovala svévolnou mocí při volbě referenčních vyvážejících zemí, což by ji nakonec mohlo vést k tomu, že by v závislosti na volbě referenční země nestanovila žádnou podporu.
20 Žalobkyně přitom tvrdí, že Čína je od roku 1998 druhým nejdůležitějším světovým producentem rajčat. V roce 1999 vyvezla více než 108 246 tun rajčat, tj. méně než Turecko (168 691 tun), avšak více než Spojené státy (92 913 tun) a Izrael (9 577 tun). Kromě toho vzrostl čínský vývoz do zemí Evropského společenství na přibližně 24 171 tun, což představuje 22,30 % celkového světového vývozu Číny. Ta by proto podle žalobkyň měla být považována za konkurenční zemi.
21 Opomenutím zahrnout čínské ceny do výpočtu podpory produkce tedy Komise porušila základní nařízení, jehož ustanovení jsou jasná a jednoznačná. Žalobkyně tvrdí, že ve smyslu judikatury Bergaderm (rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, Recueil, s. I‑5291), se jedná o právní předpis, jehož předmětem je přiznat práva jednotlivcům, jejichž porušení je dostatečně závažné. Vzhledem k tomu, že pravomoci Komise byly přijetím nařízení č. 1519/2000 velmi přesně omezeny, pouhé protiprávní jednání ze strany orgánu postačuje podle jejich názoru k založení mimosmluvní odpovědnosti Společenství.
22 Komise kromě toho sama požadovala, aby jí byly sděleny údaje týkající se čínských cen, ale odmítla je zohlednit, když jí byly poskytnuty.
23 Podle žalobkyň Komise svým postojem porušila také politické cíle systému dotací stanoveného základním nařízením. Tyto totiž směřují k podpoře evropských zemědělců a průmyslu zaručením úrovně minimálního příjmu zemědělcům a umožněním zpracovateli odvozených produktů z rajčat čelit konkurenci třetích zemí, kde se surovina nakupuje za nižší cenu než na evropském trhu. Nařízení č. 1519/2000 tak porušuje článek 33 ES tím, že nerespektuje jeho cíl.
24 Komise tvrdí za svou stranu, že disponuje širokou posuzovací pravomocí pro určení výše dotčené podpory. Její odpovědnost by tedy mohla být založena, pouze jestliže by zjevným a závažným způsobem porušila omezení, která jsou stanovena pro výkon jejích pravomocí ve smyslu judikatury vycházející z rozsudku Bergaderm a Goupil v. Komise, bod 21 výše.
25 Komise připomíná, že článek 4 základního nařízení umožňuje stanovit maximální podporu produkce a že tato „nesmí být vyšší než rozdíl mezi minimální cenou placenou producentu ve Společenství a cenou suroviny v hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích“. Podle ní tudíž neexistuje žádná záruka, že tato částka podpory se bude rovnat tomuto rozdílu.
26 Komise dále zdůrazňuje, že kritéria pro stanovení podpory nejsou určena taxativně. Článek 4 odst. 2 základního nařízení totiž zní: „zohlední se při stanovení této výše zejména […]“. Písmeno c) tohoto článku umožňuje snížení podpory za účelem zohlednění vývoje objemu zahraničního obchodu a jeho cen. Vzhledem k tomu, že produkce Společenství představuje podstatnou část trhu Společenství, a sice přibližně 90 %, měla Komise právo zohlednit tyto údaje.
27 Komise také vytýká žalobkyním, že nikdy nezmínily účel podpory, kterým je „umožnit odbyt produktu Společenství“. Domnívá se, že vzhledem k tomuto cíli a hospodářským údajům, které měla k dispozici, je zcela legitimní, že mohla nepřihlédnout k ceně čínských rajčat.
28 Údaje o produkci rajčat byly poskytnuty Spojenými státy, Izraelem a Tureckem a čínské orgány na žádost Komise neodpověděly. Z toho Komise vyvodila, že bylo namístě snížit podporu zpracovatelům za produkci rajčatového koncentrátu o 20,54 % z důvodu znehodnocení eura vůči americkému dolaru (– 12,2 %) a zvýšení nákladů na suroviny v konkurenčních třetích zemích, zvláště ve Spojených státech (+ 8,4 %) a v Turecku (+ 4,4 %).
29 Podle Komise ukazují údaje dostupné na trhu Společenství pro rajčatový koncentrát pokles celkového dovozu a stabilitu dovozů z Číny mezi lety 1997 a 1999, cenu za čínský původ v prudkém růstu a pravidelný vzrůst vývozů ze Společenství. Tyto skutečnosti potvrzují čisté zlepšení mezinárodní konjunktury pro produkci Společenství a zatím omezenou konkurenci z Číny. Změna pravidel výpočtu podpory tedy nebyla nutná.
30 Komise je toho názoru, že pokud by zohlednění ceny čínské suroviny mohlo skutečně vést k poklesu odhadované ceny suroviny v hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích, nevedl by takový pokles nutně ke zvýšení podpory produkce.
31 V každém případě a i přes chybějící odpověď ze strany čínských orgánů musela Komise stanovit výši podpory produkce před začátkem hospodářského roku 2000/2001. Zdůrazňuje, že do té doby nikdy nezohlednila cenu čínských rajčat a že nic neodůvodňovalo její náhlé zahrnutí poprvé do výpočtu podpory.
32 Co se týče porušení článku 33 ES, připomíná Komise, že cílem podpory produkce je umožnit odbyt produktu Společenství. Podle ní žalobkyně nijak neprokázaly, že tento cíl porušila.
– Porušení zásad řádné péče a řádné správy
33 Co se týče porušení povinnosti řádné péče a řádné správy, žalobkyně uplatňují, že Komise se nesnažila získat čínské ceny tak, jak by to učinil s řádnou péčí a obezřetností postupující správní orgán. Komise také v rozporu se závazkem, který převzala, nenapravila své pochybení, ačkoliv by tato náprava nepřinesla žádné zvláštní obtíže.
34 Komise se domnívá, co se jí týče, že mohla při respektování cílů a ustanovení základního nařízení stanovit výši podpory produkce při neexistenci údajů týkajících se ceny čínských rajčat. Bylo tedy nepotřebné, aby pokračovala ve svých krocích vůči čínským orgánům, které zůstaly vždy nezodpovězeny, co se týče jiných produkcí.
35 Co se týče skutečnosti jí vytýkané, že nezměnila výpočet podpory i přesto, že znala cenu rajčat placenou čínským producentům, Komise připomíná, že první informace jí byly sděleny dopisem ze dne 13. listopadu 2000, tj. čtyři měsíce po přijetí nařízení č. 1519/2000. Jelikož se jednalo pouze o cenu v jedné smlouvě, domnívala se Komise, že nemůže být v žádném případě považována za reprezentativní, co se týče čínské produkce.
36 Komise dále uplatňuje, že jí byla až 9. listopadu 2001, tj. šestnáct měsíců po přijetí nařízení č. 1519/2000, sdělena čísla možná prokazatelnější. Podle ní bylo nepředstavitelné změnit toto nařízení po takto dlouhé lhůtě a kromě toho jí žádné ustanovení práva nedovolovalo takovou změnu provést se zpětnou účinností. Mohla by ji provést, pouze pokud by se jednalo o technickou chybu. Komise dodává, že hospodářský rok 2000/2001 byl ukončen již o několik měsíců dříve a že byl zaveden nový mechanismus.
Závěry Soudu
37 Účastníci řízení se neshodují na výkladu ustanovení základního nařízení a na rozsahu posuzovací pravomoci, kterou Komisi toto nařízení přiznává v oblasti určení výše podpory produkce.
38 Je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že založení mimosmluvní odpovědnosti Společenství ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES podléhá splnění souboru podmínek, a to: protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné škodě a existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a dovolávanou škodou (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 1982, Oleifici Mediterranei v. EHS, 26/81, Recueil, s. 3057, bod 16; rozsudky Soudu ze dne 11. července 1996, International Procurement Services v. Komise, T‑175/94, Recueil, s. II‑729, bod 44; ze dne 16. října 1996, Efisol v. Komise, T‑336/94, Recueil, s. II‑1343, bod 30, a ze dne 11. července 1997, Oleifici Italiani v. Komise, T‑267/94, Recueil, s. II‑1239, bod 20).
39 Co se týče první z podmínek, požaduje judikatura, aby bylo dáno dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž předmětem je přiznat práva jednotlivcům (rozsudek Bergaderm a Goupil v. Komise, bod 21 výše, bod 42). Co se týče požadavku, podle kterého musí být porušení dostatečně závažné, je rozhodujícím kritériem umožňujícím považovat jej za splněný, kritérium zjevného a závažného nerespektování omezení dotčeným orgánem Společenství, která jsou stanovena pro jeho posuzovací pravomoc. Pokud tento orgán disponuje pouze velice zúženým či dokonce neexistujícím prostorem pro uvážení, může postačovat pouhé porušení práva Společenství k prokázání existence dostatečně závažného porušení (rozsudek Soudního dvora ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Camar a Tico, C‑312/00 P, Recueil, s. I‑11355, bod 54; rozsudek Soudu ze dne 12. července 2001, Comafrica a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, T‑198/95, T‑171/96, T‑230/97, T‑174/98 a T‑225/99, Recueil, s. II‑1975, bod 134).
40 Konkrétně zjištění nesprávnosti, které by se za obdobných okolností běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa nedopustila, umožňuje vyvodit závěr, že jednání orgánu představuje protiprávnost zakládající odpovědnost Společenství podle článku 288 ES (rozsudek Comafrica a Dole Fresh Fruit Europa v. Komise, bod 39 výše, bod 134).
41 Za účelem určení rozsahu posuzovací pravomoci Komise je tedy třeba přezkoumat nejdříve ustanovení základního nařízení a následně prověřit, zda se v tomto rámci Komise dopustila či nedopustila porušení tohoto nařízení, jež by zakládalo její odpovědnost.
– Posuzovací pravomoc Komise podle základního nařízení
42 Zaprvé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zákonodárce Společenství požívá široké posuzovací pravomoci v situacích, kdy je nutné posoudit komplexní hospodářskou situaci, jako je tomu v projednávaném případě v oblasti zemědělské politiky a politiky rybolovu. Tato pravomoc se použije nejen ohledně povahy a dosahu ustanovení, které je třeba přijmout, ale také, v určitém rozsahu, ohledně zjištění základních údajů. Pokud je tudíž soudu položena otázka, zda je údajné porušení právní normy dostatečně závažné, musí se soud omezit na přezkoumání, zda orgán, kterému je toto porušení vytýkáno, neporušil výkon své diskreční pravomoci zjevným pochybením nebo překročením pravomoci nebo zda tento orgán zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 27. června 1989, Leukhardt, 113/88, Recueil, s. 1991, bod 20; ze dne 19. února 1998, NIFPO a Northern Ireland Fishermen’s Federation, C‑4/96, Recueil, s. I‑681, body 41 a 42; ze dne 5. října 1999, Španělsko v. Rada, C‑179/95, Recueil, s. I‑6475, bod 29; ze dne 25. října 2001, Itálie v. Rada, C‑120/99, Recueil, s. I‑7997, bod 44; rozsudek Soudu ze dne 11. září 2002, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99, Recueil, s. II‑3305, body 166 a 168).
43 Zadruhé Komise disponuje rovněž na základě základního nařízení širokým prostorem pro uvážení při stanovení podpory produkce.
44 Ve druhém bodě odůvodnění základního nařízení je sice vyjádřeno, že „některé zpracované produkty mají zvláštní význam v oblastech Společenství nacházejících se kolem Středozemního moře, kde jsou produkční ceny znatelně vyšší než ve třetích zemích“, a čtvrtý bod odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že „výše podpory musí vyrovnat rozdíl mezi cenami placenými ve Společenství a mezi cenami placenými ve třetích zemích“. Tento poslední bod odůvodnění však dodává, „že je proto třeba stanovit výpočet, který by zohlednil zejména tento rozdíl a důsledek vývoje minimální ceny, aniž by bylo dotčeno používání některých technických činitelů“. Přidání příslovce „zejména“ naznačuje, že pro stanovení výše podpory produkce je třeba zohlednit vždy rozdíl mezi cenami placenými producentům uvnitř Společenství a cenami placenými ve třetích zemích, dopad vývoje minimální ceny a že je kromě těchto faktorů možno zohlednit další činitele, které jsou ponechány na volném uvážení Komise.
45 Podmínky podpory produkce jsou stanoveny v článku 4 základního nařízení. Tento stanoví ve svém odstavci 1, že podpora produkce „nesmí být vyšší než rozdíl mezi minimální cenou placenou producentu ve Společenství a cenou suroviny v hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích“. Toto ustanovení nemůže být vykládáno tak, že podpora produkce se musí rovnat tomuto rozdílu, čímž by Komisi nebyl ponechán žádný prostor pro uvážení.
46 Článek 4 odst. 2 základního nařízení ukládá dále Komisi určit výši podpory produkce „tak, aby umožnila odbyt produktů Společenství v mezích ustanovení odstavce 1“. Po upřesnění tohoto cíle vyjmenovává toto ustanovení určité činitele, které je třeba zohlednit při stanovení této výše. Použití příslovce „zejména“ a spojky „a“ mezi písmeny b) a c) v tomto rámci znamená, že posouzení těchto tří kritérií Komisí předpokládá kumulativní spojení určitých faktických činitelů a nezbytných číselných údajů, jako jsou zejména náklady suroviny ve Společenství a náklady surovin v hlavních konkurenčních třetích zemích, jakož i výše podpory produkce stanovená pro předchozí hospodářský rok. Z toho také vyplývá, že tento seznam kogentních kritérií nemůže být taxativní, což naznačuje existenci určitého prostoru pro uvážení svěřeného Komisi v mezích stanovených čl. 4 odst. 1 a za podmínky respektování procesních omezení, kterými se řídí jejich uplatňování.
47 Z toho vyplývá, že Komise v zásadě disponuje při stanovení podpory širokým prostorem pro uvážení. Tento prostor pro uvážení se přitom nevztahuje na shromáždění faktických a číselných činitelů odpovídajícím kritériím, které musí nutně zohlednit, jako je cena suroviny v hlavních třetích zemích podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.
48 Ve světle zásad uvedených výše je třeba ověřit opodstatněnost argumentů žalobkyň o protiprávnosti, které se měla Komise dopustit. V této souvislosti Soud považuje za nutné posoudit na prvém místě opodstatněnost žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásad řádné péče a řádné správy.
– Porušení zásad řádné péče a řádné správy
49 Komise disponuje prostorem pro uvážení, přičemž při shromaždování faktických poznatků nezbytných k výkonu své diskreční pravomoci je vázána zásadami řádné péče a řádné správy. Podle ustálené judikatury se totiž v případě, kdy orgán Společenství disponuje širokou posuzovací pravomocí, klade o to větší důraz na dodržování procesních záruk přiznaných právním řádem Společenství. Mezi těmito zárukami figurují zvláště povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu. Pouze tak může soud Společenství ověřit, zda jsou shromážděny faktické a právní poznatky, na kterých závisí výkon posuzovací pravomoci (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14; rozsudky Soudu ze dne 18. září 1995, Nölle v. Rada a Komise, T‑167/94, Recueil, s. II‑2589, body 73 a následující; ze dne 19. února 1998, Eyckeler & Malt v. Komise, T‑42/96, Recueil, s. II‑401, bod 165; ze dne 9. července 1999, New Europe Consulting a Brown v. Komise, T‑231/97, Recueil, s. II‑2403, body 37 a následující, a rozsudek Pfizer Animal Health v. Rada, bod 42 výše, bod 171).
50 V souvislosti s uplatněním základního nařízení znamená povinnost postupovat s řádnou péčí zvláště povinnost shromáždit všechny nezbytné faktické poznatky stanovené v čl. 4 odst. 2 jmenovaného nařízení, které mohou významně ovlivnit výsledek rozhodovacího procesu, aby byl Komisi umožněn úplný a řádný výkon její posuzovací pravomoci. S ohledem na toto ustanovení je nesporné, že v projednávaném případě byly náklady suroviny čínského původu jedním z nezbytných poznatků, které měla Komise zohlednit při výpočtu výše podpory produkce, neboť Čína byla v okamžiku stanovení podpory považována za jednu z hlavních konkurenčních třetích zemí produkce Společenství.
51 V tomto ohledu je nesporné, že se Komise spokojila se zasláním jediného dopisu čínské delegaci při Evropské unii ze dne 4. února 2000, aby požádala o požadované informace, přičemž tento dopis zůstal bez odpovědi, aniž by však v tomto ohledu Komise podnikla v období do července 2000 další kroky.
52 Dodržování zásad řádné péče a řádné správy naopak vyžaduje, aby – vzhledem k charakteru informací týkajících se ceny suroviny pocházející z Číny nezbytnému pro posouzení Komise – Komise provedla další kroky za účelem získání nezbytných informací od čínských orgánů, například zasláním upomínek nebo prostřednictvím telefonických kontaktů se stálým zástupcem Čínské lidové republiky při Evropské unii. V tomto ohledu nemůže mlčení čínských orgánů, které se podle Komise „řadí do dlouhé tradice odmítání nebo nemožnosti odpovědět na podobné otázky“, odůvodnit nečinnost Komise z důvodu, že existovala nevyvratitelná domněnka, že vyžadované informace nejsou k dispozici nebo že by se jakákoliv další žádost setkala se stejným mlčením. Naopak, vzhledem k nepostradatelnému charakteru dotčených informací pro legalitu výkonu diskreční pravomoci při stanovení výše podpory mělo mlčení spíše podnítit služby Komise podniknout včas dodatečné kroky za účelem získání těchto informací než zůstat zcela nečinnými.
53 Co se týče čínské smlouvy oznámené p. Fischlerovi dne 13. listopadu 2000, je pravdou, že Komise nemohla zohlednit údaje uvedené v této smlouvě, která nabyla účinnosti dne 15. března 2000, neboť podle čl. 4 odst. 6 základního nařízení se musela Komise opřít o ceny používané v roce 1999. Nicméně s přihlédnutím k zásadám řádné péče a řádné správy a vzhledem k mlčení čínských orgánů po zaslání dopisu Komise ze dne 4. února 2000 by však minimální snaha, která by se dala očekávat od orgánu postupujícího v projednávaném případě s řádnou péčí, spočívala alespoň v požádání těchto orgánů o informaci, zda byly tyto ceny reprezentativní, pokud jde o ceny používané v roce 1999, a to zejména s ohledem na okolnost, že smlouva se týkala regionu Xinxiang, který představuje podle žalobkyň významnou část čínské produkce zpracovaných rajčat. Taková povinnost je Komisi uložena tím více, že p. Fischler sám uvedl, že „Komise nemohla považovat cenu uvedenou v soukromé smlouvě za reprezentativní průměrnou vnitrostátní cenu produkce rajčat za hospodářský rok 2000/2001, pokud tato cena nebyla oficiálně potvrzena čínskou vládou“.
54 Z výše uvedeného vyplývá, že nečinnost Komise v návaznosti na zaslání dopisu ze dne 4. února 2000 představuje ve smyslu judikatury dostatečně závažné porušení zásad řádné péče a řádné správy.
– Porušení základního nařízení
55 Podle čl. 4 odst. 1 základního nařízení nesmí být podpora produkce vyšší než rozdíl mezi minimální cenou placenou producentovi ve Společenství a cenou suroviny v hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích. Podle čl. 4 odst. 2 stejného nařízení se při stanovení výše podpory zohlední zejména rozdíl mezi cenou suroviny stanovenou ve Společenství a cenou suroviny v hlavních konkurenčních třetích zemích.
56 Žalobkyně uplatňují, že tato ustanovení ukládají Komisi povinnost zohlednit cenu čínské suroviny, neboť Čína je druhým světovým vývozcem rajčat.
57 Je třeba konstatovat, že základní nařízení ukládá povinnost zohlednit cenu suroviny v hlavních producentských a vyvážejících nebo konkurenčních třetích zemích. Čína mezi ně přitom patří. Komise tedy měla zohlednit čínskou cenu, jakmile se stala Čína jednou z těchto zemí.
58 Komise kromě toho nepopírá, že Čína představuje jednu z hlavních zemí produkujících rajčata. Její služby se poprvé tázaly čínských orgánů počátkem roku 2000, tyto však na tuto žádost neodpověděly.
59 Komise tvrdí, že před ní vyvstala otázka, zda může při neexistenci těchto informací stanovit výši podpory produkce na základě své diskreční pravomoci při respektování cílů této podpory, a sice „umožnit odbyt produktů Společenství“. Zdůrazňuje, že do té doby nikdy nezohlednila cenu čínských rajčat a že změna pravidel výpočtu podpory nebyla nutná tím spíše, že šlo o poslední stanovení podpory před reformou režimu podpor produkce.
60 Tyto argumenty nejsou přesvědčivé. Skutečnost, že Komise do té doby nikdy nezohlednila cenu čínských rajčat, nemůže odůvodnit, že tak nadále nečinila, když ji k tomu podmínky na trhu zavazovaly, přičemž je nesporné, že šlo o takový případ. Rovněž skutečnost, že šlo o poslední stanovení před reformou režimu podpor produkce nemůže odůvodňovat, že k této reformě dochází za podmínek, které nejsou v souladu se základním nařízením. Kromě toho toto nařízení sice Komisi umožňovalo zohlednit jiná kritéria a měnit výši podpory v závislosti na těchto dodatečných kritériích. Naopak, jak je uvedeno výše v bodech 50 a následujících, neumožňovalo jí odchýlit se od ceny suroviny v jedné z hlavních konkurenčních třetích zemí, protože výslovně stanovilo použití tohoto údaje.
61 Vzhledem k tomu, že obsah nařízení č. 1519/2000 žádným způsobem nezohledňuje cenu suroviny v jedné z hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích, a sice v Číně, toto nařízení porušuje kogentní podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 a 2 základního nařízení. Taková protiprávnost, která představuje dostatečně závažné porušení pravidla, jehož předmětem je přiznat práva jednotlivcům, je z důvodu škodlivých následků způsobilá založit mimosmluvní odpovědnost Společenství.
62 Jelikož žalobní důvod žalobkyň vycházející z porušení základního nařízení musí být přijat, není nutné zkoumat žalobní důvod vycházející z porušení zásady legitimního očekávání, které se žalobkyně podpůrně dovolávají.
Co se týče škody
Argumenty účastníků řízení
63 Žalobkyně uplatňují, že jejich škoda odpovídá přesnému rozdílu mezi výší podpory, která byla stanovena v nařízení č. 1519/2000, a výší, která by byla stanovena, kdyby Komise zohlednila čínské ceny.
64 Z údajů týkajících se čínských cen, obsažených v osvědčení obdrženém od čínských orgánů v září 2001, vypočítaly žalobkyně výši podpory, která měla být přiznána pro hospodářský rok 2000/2001. Zohlednění Číny při výpočtu průměrné ceny hlavních producentských třetích zemí produkujících rajčata podle nich způsobuje podstatné snížení této ceny, a zvětšuje tak podstatně rozdíl mezi cenou placenou zemědělci a cenou v hlavních vyvážejících třetích zemí ve srovnání s rozdílem, který byl vypočítán Komisí. Podle žalobkyň obdržel průmysl za každý metrický cent rajčatového koncentrátu 28/30 o 4,031 eur méně, než by obdržel, kdyby byla zohledněna čínská cena. To znamená, že se průmyslu dostalo podpory o 23 % nižší, než se mu dostat mělo. Jedná se tedy o procentuální sazbu, které jsou žalující společnosti oprávněny domáhat se na Komisi.
65 Žalobkyně se kromě toho domnívají, že utrpěly a stále jim vzniká velká škoda spojená nejen s odmítnutím Společenství zaplatit jim dlužné částky, ale také se snížením hodnoty peněz, jakož i se skutečností, že částky, které by obdržely, pokud by Komise správně vypočítala výši podpory, by jim umožnily obdržet alespoň výtěžek za jejich uložení na bankovní účty.
66 Žalobkyně uplatňují, že z důvodu použití chybné a protiprávní metody výpočtu jim byla přiznána nižší podpora než podpora, která jim přiznána být měla. Pochybení, kterého se Komise dopustila, a odmítnutí jej napravit způsobily žalobkyním určitou škodu. Jelikož příčinou jejich škody je protiprávní jednání Komise, je podle nich založena příčinná souvislost.
67 Komise připomíná, že podle ustálené judikatury musí být škoda, jejíž náhrada je požadována, skutečná a určitá. Pokud přitom mohlo zohlednění ceny čínské suroviny nejprve vést k podstatnému snížení odhadované ceny suroviny v hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích, nepřineslo by toto snížení nutně vzhledem k diskreční pravomoci, kterou disponuje Komise, zvýšení podpory produkce.
68 Tím spíše by se podle ní toto zvýšení podpory nemohlo s jistotou rovnat rozdílu mezi výpočtem ceny suroviny v hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích s přihlédnutím a bez přihlédnutí k ceně čínských rajčat.
69 Komise se tudíž domnívá, že výše škody navrhovaná žalobkyněmi je hypotetická a nemůže být Soudem uznána. Stejný závěr platí, pokud jde o majetkovou škodu, které se dovolávají.
Závěry Soudu
70 Je třeba připomenout, že podle judikatury (rozsudky Soudního dvora ze dne 27. ledna 1982, De Franceschi v. Rada a Komise, 51/81, Recueil, s. 117, bod 9, a Birra Wührer a další v. Rada a Komise, 256/80, 257/80, 265/80, 267/80 a 5/81, Recueil, s. 85, bod 9; rozsudek Soudu ze dne 18. května 1995, Wafer Zoo v. Komise, T‑478/93, Recueil, s. II‑1479, bod 49), musí být škoda, jejíž náhrada je požadována, skutečná a určitá.
71 Žalobci přísluší povinnost předložit soudu Společenství důkazní materiály k prokázání existence a rozsahu takové škody (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. května 1976, Roquette Frères v. Komise, 26/74, Recueil, s. 677, body 22 až 24; rozsudky Soudu ze dne 9. ledna 1996, Koelman v. Komise, T‑575/93, Recueil, s. II‑1, bod 97, a ze dne 28. dubna 1998, Dorsch Consult v. Rada a Komise, T‑184/95, Recueil, s. II‑667, bod 60).
72 Žalobkyně odhadují svou škodu jako přesný rozdíl mezi výší podpory, která byla stanovena v nařízení č. 1519/2000, a výší, která by byla stanovena, kdyby Komise zohlednila čínské ceny.
73 Zaprvé je třeba zdůraznit, že čínské ceny, o které se opírají, jsou ceny, které byly získány prostřednictvím španělských diplomatických služeb v Pekingu. Jedná se o průměrnou cenu rajčat placenou producentům z provincie Xinjiang představující podle žalobkyň přibližně 88 % čínské produkce zpracovaných rajčat. Tato čísla jsou Komisí zpochybňována, neboť představují nízký průměr. Komise nebyla schopna posoudit, zda byly v souladu s ustanoveními základního nařízení. Při hodnocení komplexní hospodářské situace se její posuzovací pravomoc použije také ohledně zjištění základních údajů (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 29. října 1980, Roquette v. Rada, 138/79, Recueil, s. 3333, bod 25).
74 Jestliže totiž základní nařízení přiznává Komisi určitý prostor pro uvážení při stanovení výše částky podpory, není možné určit s jistotou důsledek zohlednění ceny zaplacené čínským producentům rajčat na výši podpory. Článek 4 odst. 1 nestanoví, že podpora produkce se musí rovnat rozdílu mezi minimální cenou zaplacenou producentovi ve Společenství a cenou suroviny v hlavních producentských třetích zemích. Stanoví pouze maximální hranici.
75 V tomto ohledu je namístě uvést, že skutečnost, že Komise v minulosti mohla stanovit výši podpory na úrovni přesně odpovídající rozdílu mezi minimální cenou placenou producentu ve Společenství a cenou suroviny v hlavních producentských a vyvážejících třetích zemích, ji žádným způsobem nezavazovala zachovat podporu na této úrovni. Bylo by dokonce v rozporu s literou a účelem základního nařízení, kdyby Komise nezohlednila vývoj situace na mezinárodních trzích, a případně tak ztížila odbyt produktů Společenství.
76 Žalobkyně se proto nemohou dovolávat práva na maximální podporu odpovídající rozdílu mezi minimální cenou placenou producentu ve Společenství a cenou suroviny v hlavních třetích zemích po zohlednění čínských cen.
77 Proto škoda, kterou žalobkyně vypočetly a která je upřesněna v tabulce v příloze A.27 k žalobě, není určitá.
78 Vzhledem k tomu, že veškeré podmínky, které musí být splněny, aby byla založena mimosmluvní odpovědnost Společenství, nejsou splněny, je namístě žalobu zamítnout.
K nákladům řízení
79 Na základě čl. 87 odst. 3 jednacího řádu Soudu může Soud ve výjimečných případech náklady řízení rozdělit. I když žalobkyně byly ve sporu neúspěšné, je nicméně třeba vzít pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v úvahu jednání žalované, které nebylo v souladu s právní úpravou Společenství.
80 Soud tudíž učinil spravedlivé posouzení okolností případu a rozhodl, že žalobkyně ponesou pět šestin svých nákladů řízení a že Komise ponese kromě vlastních nákladů řízení jednu šestinu nákladů řízení žalobkyň.
Z těchto důvodů
SOUD (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Žalobkyně ponesou pět šestin svých nákladů řízení a Komise ponese kromě vlastních nákladů řízení jednu šestinu nákladů řízení žalobkyň.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. března 2005.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |