Věc C‑314/18
SF
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko)]
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 11. března 2020
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV – Evropský zatýkací rozkaz – Článek 5 bod 3 – Předání podléhající podmínce, že dotyčná osoba bude vrácena do vykonávajícího členského státu, aby v něm vykonala trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené s odnětím osobní svobody uložené ve vystavujícím členském státě – Okamžik vrácení – Rámcové rozhodnutí 2008/909/SVV – Článek 3 odst. 3 – Oblast působnosti – Článek 8 – Přeměna trestu uloženého ve vydávajícím členském státě – Článek 25 – Výkon trestu v rámci čl. 5 bodu 3 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV“
1. Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy – Předání osoby, která je státním příslušníkem vykonávajícího členského státu nebo v něm má trvalé bydliště, za účelem trestního stíhání – Záruky, které musí poskytnout vystavující členský stát – Navrácení dotyčné osoby do vykonávajícího členského státu za účelem výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen – Okamžik vrácení – Pravomocné odsuzující rozhodnutí – Výjimka
[Rámcová rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 1 odst. 3 a čl. 5 bod 3, a 2008/909, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 1 písm. a), čl. 3 odst. 3 a 4 a článek 25]
(viz body 44, 48–54, 56, 59–62, výrok 1)
2. Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí 2008/909 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech – Výkon trestů v návaznosti na evropský zatýkací rozkaz – Výkon v případě navrácení dotyčné osoby do členského státu vykonávajícího uvedený zatýkací rozkaz za účelem výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen ve vystavujícím členském státě – Přeměna délky trestu vykonávajícím členským státem – Podmínky
(Rámcová rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 5 bod 3, a 2008/909, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 8 odst. 2 a článek 25)
(viz body 65–68, výrok 2)
Shrnutí
V rozsudku SF (Evropský zatýkací rozkaz – Záruka vrácení do vykonávajícího státu) (C‑314/18), vyhlášeném dne 11. března 2020, Soudní dvůr rozhodl, že podmíní-li členský stát vykonávající evropský zatýkací rozkaz předání osoby, která je jeho státním příslušníkem nebo v něm má trvalé bydliště, na kterou se vztahuje takový zatýkací rozkaz za účelem trestního stíhání, tím, že tato osoba bude navrácena do vykonávajícího členského státu, aby zde vykonala trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody uložené ve vystavujícím členském státě, musí posledně uvedený členský stát dotčenou osobu navrátit, jakmile toto odsuzující rozhodnutí nabude právní moci. Jinak je tomu pouze v případě, že konkrétní důvody související s dodržováním práva dotyčné osoby na obhajobu nebo s řádným výkonem spravedlnosti činí přítomnost této osoby ve vystavujícím členském státě nezbytnou do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto v dalších procesních fázích spadajících do rámce trestního řízení týkajícího se trestného činu, na jehož základě byl vydán evropský zatýkací rozkaz. Dále Soudní dvůr rozhodl, že vykonávající členský stát může za účelem výkonu tohoto trestu odnětí svobody nebo tohoto ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody délku tohoto trestu přeměnit pouze za striktních podmínek stanovených v čl. 8 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2008/909(1).
Tento rozsudek je součástí rámce řízení týkajícího se výkonu evropského zatýkacího rozkazu, který vydal britský soudce, v Nizozemsku za účelem trestního stíhání proti nizozemskému státnímu příslušníkovi. Státní zastupitelství v Nizozemsku požádalo vystavující justiční orgán, aby poskytl záruku uvedenou v čl. 5 bodu 3 rámcového rozhodnutí 2002/584(2), spočívající v závazku přijatém před předáním dotyčné osoby, že tato osoba bude v případě jejího odsouzení vrácena do vykonávajícího členského státu, aby v něm vykonala trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, které jí případně budou uloženy(3). Britské ministerstvo vnitra v odpovědi uvedlo, že kdyby byla dotyčná osoba odsouzena k trestu odnětí svobody ve Spojeném království, byla by předána zpět do Nizozemska, jakmile by bylo ukončeno trestní řízení a veškerá další řízení týkající se trestného činu, na jehož základě byl vydán evropský zatýkací rozkaz. Tentýž orgán navíc upřesnil, že má za to, že předání podle rámcového rozhodnutí 2002/584 neumožňuje Nizozemsku, aby změnilo délku trestu, který by byl případně uložen ve Spojeném království.
Na prvním místě, pokud jde o okamžik, kdy osoba, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, jehož výkon je podmíněn poskytnutím záruky ve smyslu čl. 5 bodu 3 rámcového rozhodnutí 2002/584, musí být navrácena do vykonávajícího členského státu, aby zde vykonala trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené s odnětím osobní svobody uložené ve vystavujícím členském státě, Soudní dvůr nejprve uvedl, že toto ustanovení uvedený okamžik blíže nestanoví. Soudní dvůr však zdůraznil význam, který unijní normotvůrce přikládá, ať už v tomto ustanovení nebo v rámcovém rozhodnutí 2008/909, vyhlídkám na společenskou rehabilitaci státního příslušníka vykonávajícího členského státu nebo státního příslušníka, který zde má trvalé bydliště, který se projevuje tím, že tento státní příslušník může na území vykonávajícího členského státu vykonat trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené s odnětím osobní svobody, které mu budou uloženy ve vystavujícím členském státě v návaznosti na jeho předání v rámci výkonu evropského zatýkacího rozkazu. Soudní dvůr zdůraznil důležitost, kterou má v takové situaci skutečnost, že vystavující členský stát uvedené navrácení provede, jakmile se dotčené odsuzující rozhodnutí stane pravomocným. Soudní dvůr nicméně upřesnil, že kdyby se v tomtéž okamžiku ukázalo, že přítomnost dotyčné osoby ve vystavujícím členském státě je vyžadována z důvodu dalších procesních fází spadajících do rámce trestního řízení týkajícího se trestného činu, na jehož základě byl vydán evropský zatýkací rozkaz, musel by být cíl spočívající v usnadnění společenské rehabilitace odsouzené osoby vyvážen jak s účinností trestního stíhání, tak s dodržováním práva dotyčné osoby na obhajobu.
Na druhém místě, pokud jde o možnost příslušného orgánu vykonávajícího členského státu přeměnit trest vynesený ve vydávajícím členském státě, stanovenou v čl. 8 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2008/909, Soudní dvůr připomněl, že uvedená možnost je striktně ohraničena tímto ustanovením a upřesnil, že uvedený článek 8 stanoví jediné výjimky ze základní povinnosti uznání rozsudku, který byl tomuto orgánu předán, a zajištění výkonu trestu, jehož délka a povaha budou odpovídat délce a povaze trestu stanoveným v rozsudku vydaném ve vydávajícím členském státu. Soudní dvůr tak odmítl výklad článku 25 rámcového rozhodnutí 2008/909(4), podle kterého by bylo možné, aby v případě osoby předané do vydávajícího členského státu na základě záruky navrácení vykonávající členský stát provedl přeměnu trestu mimo případy stanovené v článku 8 uvedeného rámcového rozhodnutí.