Věc T‑20/17
Maďarsko
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 27. června 2019
„Státní podpory – Maďarská daň z obratu ze šíření reklamy – Progresivní sazba daně – Snížení vyměřovacího základu ve výši 50 % ztrát nahlášených společnostmi, které v roce 2013 nevykázaly zisk – Rozhodnutí kvalifikující opatření podpory jako neslučitelná s vnitřním trhem a nařizující jejich vrácení – Pojem ‚státní podpora‘ – Podmínka selektivity“
1. Podpory poskytované státy – Pojem – Přiznání zvýhodněného daňového zacházení některým podnikům ze strany orgánů veřejné moci – Zahrnutí
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 71–73)
2. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Opatření poskytující daňové zvýhodnění – Referenční rámec pro určení existence výhody – Hmotněprávní vymezení – Kritéria – Identifikace společného nebo „obvyklého“ daňového režimu – Rozlišení mezi subjekty nacházejícími se ve srovnatelné skutkové a právní situaci, která není odůvodněna povahou a strukturou společného nebo „obvyklého“ daňového režimu – Povaha a struktura daňového režimu – Pojem
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 74–77)
3. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Referenční rámec pro určení existence výhody – Odvětvová daň z obratu ze šíření reklamy – Identifikace společného nebo „obvyklého“ daňového režimu – Progresívní zdanění – Zahrnutí – Vymezení nekompletního nebo hypotetického referenčního daňového režimu ze strany Komise – Nepřípustnost
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 78–83)
4. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Odvětvová daň z obratu ze šíření reklamy – Povaha daně – Cíl uvedený dotčeným státem spočívající v zavedení odvětvového zdanění v souladu s přerozdělovací logikou – Cíl, který je v souladu s progresivní strukturou zdanění – Přípustnost
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 84–90)
5. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Odvětvová progresivní daň z obratu ze šíření reklamy – Struktura daně – Zásada progresivní daňové struktury – Nediskriminační rozlišení, které je odůvodněno sledovaným cílem přerozdělení daní – Neexistence selektivity
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 91–105)
6. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Odvětvová progresivní daň z obratu ze šíření reklamy – Struktura daně – Kontrola struktury konkrétně vybírané progresivní daně – Slučitelnost s podstatou sledovaného cíle přerozdělení daní – Neexistence diskriminace osob povinných k dani nacházejících se ve srovnatelné skutkové a právní situaci – Neexistence selektivity
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 107–111)
7. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Odvětvová daň z obratu ze šíření reklamy – Mechanismus odpočítatelnosti ztrát na snížení základu daně při prvním zdaňovacím období – Přípustnost – Podmínky – Slučitelnost se sledovaným cílem přerozdělení daní – Neexistence diskriminace
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 117–124)
Shrnutí
Tribunál rozsudkem Maďarsko v. Komise (T‑20/17), vyhlášeným dne 27. června 2019, zrušil rozhodnutí Komise, kterým byla progresivní daň z obratu ze šíření reklamy zavedená Maďarskem kvalifikována jako státní podpora neslučitelná s vnitřním trhem(1).
Dne 15. srpna 2014 vstoupil v Maďarsku zákon o dani z reklamy, který zavedl daň s progresivní sazbou z příjmů spojených s šířením reklamy. Daňovým základem je čistý roční obrat dosažený šířením reklamy (tiskoviny, audiovizuální média, venkovní reklamní média) na území Maďarska; daň má šest progresivních sazeb v závislosti na výši obratu, přičemž osoby povinné k dani, jejichž výše zisku před zdaněním v hospodářském roce 2013 byla rovna nule nebo byla záporná, mohly ze svého daňového základu pro rok 2014 odečíst 50 % ztrát převedených z předchozích hospodářských let. Komise měla za to, že jak progresivita daně, tak snížení daňového základu odpočtem ztrát vykazuje prvky státní podpory, a proto dne 12. března 2015(2) oznámila Maďarsku své rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení ve vztahu k daným opatřením a vydala příkaz k pozastavení dotčeného opatření(3). V rozhodnutí ze dne 4. listopadu 2016 Komise zejména konstatovala, že opatření jak z důvodu progresivní daňové struktury, tak z důvodu možnosti započtení ztrát představuje státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem a nařídila okamžité a účinné navrácení podpory od jejích příjemců.
Tribunál tedy po vydání rozsudku ze dne 16. května 2019, Polsko v. Komise(4), znovu rozhodoval o tom, zda daň z obratu s progresivní strukturou představuje, právě z tohoto důvodu, selektivní opatření státní podpory, a v projednávané věci rozhodl, že se Komise dopustila řady pochybení.
Především tedy konstatoval, že Komise nemůže pro účely určení selektivní povahy daně použít nekompletní nebo hypotetický referenční daňový režim. Komise totiž identifikovala „obvyklý“ režim s jedinou sazbou daně, bez ohledu na výši, ačkoli měla zohlednit skutečné charakteristiky „obvyklého“ daňového režimu zavedeného zákonem, tedy samotné daně z reklamy se strukturou sestávající z jediné škály pásem a sazeb. Tribunál nicméně uvedl, že závěr Komise mohl být odůvodněn jinými důvody prokazujícími existenci selektivní výhody ve prospěch podniků s nízkým obratem, a přezkoumal rovněž, zda Komise prokázala, že struktura daně, tedy struktura zdanění, byla v rozporu s její povahou, tedy s jejími cíli.
V tomto ohledu především konstatoval, že se Komise rovněž dopustila nesprávného právního posouzení, když dospěla k závěru, že cílem daně byl pouze příjem do rozpočtu, zatímco podle maďarských orgánů bylo cílem daně zavést odvětvové zdanění obratu s logikou přerozdělení. Dále konstatoval, že Komise neprokázala, že progresivní struktura daně byla v zásadě v rozporu se sledovaným cílem. Konkrétně uvádí, že opatření nemá selektivní povahu, pokud rozdíly ve zdanění vyplývají z neodchylujícího se použití „obvyklého režimu“, pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno stejně a prostředky pro úpravu neopomíjejí cíl dotčené daně. Nakonec konstatoval, že Komise neprokázala, že konkrétně stanovená progresivní struktura zdanění byla přijata způsobem, který značně rozšiřuje podstatu cíle dotčené daně.
Tribunál rovněž rozhodl, že Komise neprokázala, že snížení daňového základu formou započtení ztrát obsahuje diskriminační prvek v rozporu s cílem uvedené daně, který by představoval selektivní výhodu s povahou státní podpory. V tomto ohledu zejména uvádí, že toto snížení daňového základu bylo zavedeno na základě objektivních kritérií nezávislých na volbě dotčených podniků.