ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
24. listopadu 2010(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství R10 – Nezapsaná národní slovní ochranná známka R10 – Převod národní ochranné známky– Procesní vada“
Ve věci T‑137/09,
Nike International Ltd, se sídlem v Beavertonu, Oregon (Spojené státy), zastoupená M. de Justo Baileym, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému J. Crespem Carrillem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl
Aurelio Muñoz Molina, s bydlištěm v Petrer (Španělsko),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 21. ledna 2009 (věc R 551/2008-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností DL Sports & Marketing Ltda a Aureliem Muñozem Molinou,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení na poradě O. Czúcz (zpravodaj), předseda, I. Labucka a K. O’Higgins, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 6. dubna 2009,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 23. července 2009,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co za těchto okolností na základě zprávy soudce zpravodaje a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 2. ledna 2006 podal Aurelio Muñoz Molina u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení R10.
3 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 30/2006 ze dne 24. července 2006.
4 Dne 24. října 2006 podala společnost DL Sports & Marketing Ltda na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009) námitky proti zápisu přihlašované ochranné známky. Uvedené námitky byly založeny na nezapsané ochranné známce nebo označení užívaném v obchodním styku R10 a byly namířeny proti všem výrobkům uvedeným v přihlášce ochranné známky. Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 2 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 2 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009].
5 Dne 28. listopadu 2006 námitkové oddělení poskytlo společnosti DL Sports & Marketing čtyřměsíční lhůtu, tedy do 29. března 2007, aby prokázala zejména existenci a platnost dovolávaného staršího práva. Dne 29. března 2007 společnost DL Sports & Marketing požádala o prodloužení lhůty, která jí byla dne 8. června 2007 prodloužena do 9. srpna 2007. Dne 24. října 2007 dospělo námitkové oddělení k závěru, že na podporu námitek nebyl předložen žádný důkaz.
6 Dopisem ze dne 31. října 2007 právní poradce žalobkyně, společnosti Nike International Ltd, oznámil námitkovému oddělení, že na základě dohody ze dne 20. června 2007 společnost DL Sports & Marketing převedla na žalobkyni – prostřednictvím společnosti Nike, Inc. – vlastnické právo k několika ochranným známkám a právům duševního vlastnictví (dále jen „dohoda o převodu“). Právní poradce žalobkyně uvedl, že od nového majitele staršího práva obdržel pokyn pokračovat v námitkovém řízení, a proto požádal o to, aby v tomto řízení mohl vystupovat jako jeho zástupce.
7 Dne 19. února 2008 námitkové oddělení zamítlo námitky z důvodu, že společnost DL Sports & Marketing neprokázala ve stanovené lhůtě existenci staršího práva uplatněného na podporu uvedených námitek (dále jen „rozhodnutí námitkového oddělení“).
8 Dne 28. března 2008 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení k OHIM odvolání na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009).
9 Rozhodnutím ze dne 21. ledna 2009 (dále jen „napadené rozhodnutí“), první odvolací senát OHIM odmítl toto odvolání jako nepřípustné z důvodu, že žalobkyně nepodala důkaz o svém postavení účastníka námitkového řízení, a tudíž nebyla aktivně legitimována k podání odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení. Odvolací senát měl totiž za to, že právní poradce žalobkyně v řízení u námitkového oddělení neuvedl – natož aby podal důkaz – že starší právo uplatněné na podporu námitek náleží k ochranným známkám převedeným na žalobkyni. Odvolací senát upřesnil, že žalobkyně nebyla ani během odvolacího řízení schopna prokázat, že je majitelkou staršího práva. Odvolací senát měl tak za to, že dohoda o převodu pouze prokazuje, že žalobkyně nabyla některé ochranné známky Společenství, ale nikoliv konkrétně dovolávané starší právo.
Návrhová žádání účastníků řízení
10 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– změnil napadené rozhodnutí tím, že prohlásí odvolání podané u odvolacího senátu za přípustné a uloží odvolacímu senátu, aby podle toho jednal a o uvedeném odvolání meritorně rozhodl;
– podpůrně shledal porušení článku 73 nařízení č. 40/94 (nyní článek 75 nařízení č. 207/2009) a dalších použitelných ustanovení ze strany odvolacího senátu a námitkového oddělení a nařídil, aby řízení bylo vráceno do předcházejícího stádia za účelem zhojení vady spočívající v tom, že žalobkyně neměla možnost odstranit nedostatky, jakožto nabyvatel staršího práva, nebo alespoň, aby rozhodnutí bylo řádně oznámeno zástupci majitele staršího práva.
11 OHIM v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
12 Žalobkyně vznáší v podstatě čtyři žalobní důvody, které vycházejí zaprvé z porušení povinnosti odůvodnění ze strany námitkového oddělení, zadruhé z porušení práv obhajoby přiznaných podle článku 73 nařízení č. 40/94, jakož i dalších použitelných ustanovení, jak ze strany námitkového oddělení, tak odvolacího senátu, zatřetí z porušení směrnic týkajících se řízení u OHIM (dále jen „směrnice OHIM“) odvolacím senátem a začtvrté z nesprávného posouzení, pokud jde o převod staršího práva.
13 Nejprve je třeba zamítnout první žalobní důvod, jakož i druhý žalobní důvod v rozsahu, v němž se vztahuje na rozhodnutí námitkového oddělení. Podle čl. 63 odst. 1 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 65 odst. 1 nařízení č. 207/2009) lze totiž podat žalobu k soudu Společenství pouze proti rozhodnutí odvolacího senátu, takže v rámci takové žaloby jsou přípustné pouze žalobní důvody směřující proti samotnému rozhodnutí odvolacího senátu [rozsudek Tribunálu ze dne 7. června 2005, Lidl Stiftung v. OHIM – REWE-Zentral (Salvita), T‑303/03, s. II‑1917, bod 59].
14 Následně je třeba zkoumat třetí žalobní důvod, neboť žalobkyně v podstatě tvrdí, že v souladu se směrnicemi OHIM odvolací senát nemohl v souladu s právem zkoumat, zda skutečně nabyla starší právo uplatněné na podporu námitek.
K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení směrnic OHIM
Argumenty účastníků řízení
15 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nemohl odmítnout její odvolání jako nepřípustné z důvodu, že není majitelem práva, na kterém byly námitky založeny. Žalobkyně totiž uvádí, že v souladu se směrnicemi OHIM, zejména bodem A.V.2.5.3 „Část[i] 1: Otázky týkající se řízení“ „Část[i] C: Námitky“, pokud opis osvědčení o zápisu ochranné známky, na které jsou založeny námitky, uvádí jako majitele společnost odlišnou od společnosti, která podala námitky, jsou námitky přípustné za předpokladu, že starší ochranná známka byla převedena na osobu, která podala námitky, před podáním námitek. Žalobkyně se domnívá, že by se uvedená domněnka měla uplatnit v rámci odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení.
16 OHIM tyto argumenty popírá.
Závěry Tribunálu
17 Je třeba poznamenat, že na rozdíl od případu, kdy k převodu došlo před podáním námitek, pokud k převodu dovolávané ochranné známky dojde po podání námitek a předtím, než OHIM přijme své konečné rozhodnutí, musí OHIM dbát na ochranu práv účastníka řízení, který původně podal námitky nebo přihlášku ochranné známky, neboť připuštění nabyvatele ochranné známky vede k ukončení řízení ve vztahu k uvedenému účastníkovi řízení, který jej zahájil. Krom toho odvolací senát je povinen se ubezpečit, že osoba, která podala odvolání, byla aktivně legitimována k podání odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení [v tomto smyslu viz obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 28. června 2005, Canali Ireland v. OHIM – Canal Jean (CANAL JEAN CO. NEW YORK), T‑301/03, Sb. rozh. s. II‑2479, body 19 a 20]. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, je tedy třeba se domnívat, že jednak nelze obdobně uplatnit dovolávanou směrnici OHIM na přípustnost odvolání podaného proti rozhodnutí námitkového oddělení a jednak že odvolací senát mohl v souladu s právem zkoumat aktivní legitimaci žalobkyně.
18 Za těchto okolností je třeba první žalobní důvod zamítnout.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práv obhajoby přiznaných podle článku 73 nařízení č. 40/94, jakož i dalších použitelných ustanovení, pokud jde o napadené rozhodnutí
Argumenty účastníků řízení
19 Žalobkyně tvrdí, že při vydání napadeného rozhodnutí byla jednak porušena její práva obhajoby, neboť je založeno na výkladu dohody o převodu, k němuž se nemohla vyjádřit, a jednak další použitelná ustanovení, jakým je pravidlo 31 odst. 6 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), neboť neměla možnost odstranit nedostatky týkající se důkazu o převodu staršího práva.
20 OHIM tvrdí, že odvolací senát nemohl porušit práva obhajoby žalobkyně, neboť žalobkyně nebyla účastníkem řízení před námitkovým oddělením. OHIM v tomto ohledu zdůrazňuje, že žalobkyně požádala, aby byla za takového účastníka považována, až po 10. srpnu 2007, datu, ke kterému bylo uvedené řízení ukončeno po uplynutí posledního prodloužení lhůty pro předložení důkazů týkajících se existence platnosti a rozsahu dovolávaného staršího práva, a to i přesto, že rozhodnutí o zamítnutí námitek bylo vydáno až o několik měsíců později. Krom toho žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat převod staršího práva uplatněného na podporu námitek v její prospěch. Podle OHIM odvolací senát neporušil ani pravidlo 31 odst. 6 nařízení č. 2868/95 ani jiná použitelná ustanovení, neboť odvolací senát mohl vyzvat účastníky řízení k odstranění zjištěných nedostatků pouze v případě, že by námitkové řízení nebylo ukončeno.
21 OHIM má v každém případě za to, že i za předpokladu, že by práva obhajoby žalobkyně byla porušena, nemůže toto porušení vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť i kdyby byla žalobkyně vyzvána k předložení svého vyjádření ohledně uplynutí lhůty a ukončení námitkového řízení, nemohlo by to vést k jinému výsledku než zamítnutí námitek a nepřípustnosti odvolání.
Závěry Tribunálu
22 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát nemohl odmítnout její odvolání jako nepřípustné, aniž jí umožnil zejména odpovědět na pochybnosti ohledně dostatečnosti důkazu, který předložila za účelem prokázání skutečnosti, že nabyla právo, na kterém byly založeny námitky.
23 Pokud jde o převod ochranných známek nebo přihlášek ochranných známek Společenství, pravidlo 31 odst. 6 nařízení č. 2868/95 stanoví, že „nejsou-li splněny podmínky týkající se zápisu převodu, které zahrnují povinnost předložit důkazy uvedeného převodu, sdělí OHIM žadateli tyto nedostatky“ a „[n]ejsou-li nedostatky odstraněny ve lhůtě stanovené [OHIM], [OHIM] žádost o zápis převodu zamítne“.
24 V případě neexistence právního předpisu týkajícího se důkazu o převodu staršího národního práva uplatněného na podporu námitek, směrnice OHIM – které je OHIM v zásadě povinen dodržovat [viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 12. května 2009, Jurado Hermanos v. OHIM (JURADO), T‑410/07, Sb. rozh s. II‑1345, bod 20] – se v tomto ohledu inspirují ustanoveními pravidla 31 odst. 6 nařízení č. 2868/95. Tyto směrnice tak v „Část[i] 1: Otázky týkající se řízení“ jejich „Část[i] C: Námitky“, které se použijí v projednávané věci, jak připomíná žalobkyně v rámci svého třetího žalobního důvodu, stanoví, že pokud nový majitel staršího národního práva „informuje [OHIM] o převodu, ale nepodá (dostatečný) důkaz o tomto převodu, řízení o námitkách se přeruší a nový majitel má dvouměsíční lhůtu pro předložení důkazu o převodu“ (bod E.VIII.1.3.1). Toto analogické použití pravidla 31 odst. 6 nařízení č. 2868/95 na převod národních ochranných známek nemůže být zpochybněno, neboť v případě, že vnitrostátní právo nestanoví postup pro zápis převodu vlastnického práva k zapsaným ochranným známkám, přezkum, který provádí námitkové oddělení nebo odvolací senát za účelem ověření, že k převodu ochranné známky uplatněné na podporu námitek skutečně došlo, je v podstatě stejný jako přezkum, který provádí příslušné oddělení OHIM za účelem přezkumu žádostí o převod ochranných známek Společenství. Krom toho, i když se tento postup výslovně týká zapsaných národních ochranných známek, je třeba jej obdobně použít na převod nezapsaných národních ochranných známek, neboť OHIM musí provést totožný druh přezkumu.
25 Konečně podle pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95 se ustanovení o řízení před oddělením, které vydalo napadené rozhodnutí, použijí přiměřeně i pro odvolací řízení.
26 V projednávané věci měl odvolací senát za to, že žalobkyně nebyla schopna prokázat, že je majitelem staršího práva, a že proto nepodala důkaz o svém postavení účastníka námitkového řízení a nebyla aktivně legitimována k podání odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení. Odvolací senát však neposkytl žalobkyni v rozporu s výše uvedenými pravidly možnost předložit dodatečné důkazy o převodu staršího práva, kterého se dovolávala za účelem odůvodnění své aktivní legitimace.
27 Argument OHIM směrující k odůvodnění tohoto postupu odvolacího senátu a vycházející ze skutečnosti, že žalobkyně podala návrh na záměnu původní osoby, která podala námitky, žalobkyní po ukončení námitkového řízení, nelze přijmout. Je nutno konstatovat, že i za předpokladu, že by návrh na záměnu účastníků podaný nabyvatelem starší národní ochranné známky v době mezi skončením šetření ve věci námitek a přijetím rozhodnutí námitkového oddělení, nemohl být přijat, případně by mohl být i zcela ignorován, aniž by byl výslovně odmítnut jako nepřípustný, nemůže tato okolnost zbavit uvedeného nabyvatele práva na podání odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení. Nabyvatel má totiž jakožto majitel ochranné známky uplatněné na podporu námitek nutně aktivní legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí, kterým se ukončuje námitkové řízení (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek CANAL JEAN CO. NEW YORK, bod 17 výše, body 18 a 19), nezávisle na otázce, zda podal návrh na záměnu účastníků u námitkového oddělení a zda byl takový návrh přípustný. Odvolací senát se sice musí ubezpečit, že nabyvatel je skutečně majitelem starší ochranné známky, při tomto přezkumu však musí dodržovat použitelná procesní pravidla, včetně směrnic OHIM.
28 Rovněž nelze přijmout argument OHIM vycházející ze skutečnosti, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz, kterým by mohla prokázat převod staršího práva uplatněného na podporu námitek ve svůj prospěch. Je totiž nutno konstatovat, že výtka vznesená žalobkyní má konkrétně za cíl tvrdit, že odvolací senát měl žalobkyni umožnit předložit vyjádření k výkladu předložených důkazů nebo zhojit nedostatečnost uvedených důkazů.
29 Za těchto okolností je třeba přezkoumat argument OHIM, podle něhož porušení, kterého se dopustil odvolací senát, nemůže v projednávané věci vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nemá vliv na jeho obsah, přičemž námitky musí být podle OHIM v každém případě zamítnuty z důvodu, že původní osoba, která podala námitky, nepředložila důkazy o existenci staršího práva uplatněného na podporu námitek.
30 Je třeba podotknout, že z ustálené judikatury sice vyplývá, že vada spočívající v procesním pochybení může způsobit vadnost určitého aktu pouze tehdy, jestliže je prokázáno, že v případě neexistence tohoto pochybení mohl mít uvedený akt jiný obsah (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑423, bod 53). Nicméně v projednávané věci bylo napadeným rozhodnutím odmítnuto odvolání žalobkyně jako nepřípustné, aniž bylo rozhodnuto o opodstatněnosti jejích argumentů týkajících se rozhodnutí námitkového oddělení o zamítnutí námitek. Za těchto okolností není skutečnost, kterou uvádí OHIM, že toto rozhodnutí o zamítnutí námitek je podle něho zjevně správné, relevantní. Nelze popřít skutečnost, že rozhodnutí, kterým se odmítá odvolání jako nepřípustné, nemá stejný obsah jako rozhodnutí ve věci samé. Krom toho Tribunál nemůže zkoumat přímo legalitu rozhodnutí námitkového oddělení, a zkoumat tak argumenty, kterými se odvolací senát nezabýval, aby ověřil, zda porušení procesních pravidel, kterého se dopustil odvolací senát, mohlo mít vliv na konečné zamítnutí námitek [viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 25. března 2009, Kaul v. OHIM – Bayer (ARCOL), T‑402/07, Sb. rozh. s. II‑737, body 47 a 49].
31 Tento žalobní důvod je proto třeba v rozsahu, v němž se týká napadeného rozhodnutí, přijmout, aniž by bylo nutné zkoumat, zda práva obhajoby žalobkyně, posuzovaná nezávisle na výše uvedených ustanoveních, byla porušena.
32 Pokud jde přitom o důsledky, které je z toho třeba vyvodit, je nutné připomenout, že žalobkyně se v podstatě domáhá, aby Tribunál změnil napadené rozhodnutí tím, že prohlásí její odvolání za přípustné, a podpůrně, aby uvedené rozhodnutí zrušil.
33 Nicméně i za předpokladu, že pravomoc změnit rozhodnutí zahrnuje pro Tribunál možnost přijmout rozhodnutí v rozporu s rozhodnutím odvolacího senátu, nelze v projednávané věci napravit porušení, kterého se dopustil odvolací senát. Tribunál totiž nemůže žalobkyni řádně vyzvat k předložení dodatečných argumentů a důkazů týkajících se převodu národního práva uplatněného na podporu námitek v její prospěch a rozhodnout o přípustnosti odvolání u odvolacího senátu ve světle těchto nových skutečností a důkazů [viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul , C‑29/05 P, Sb. rozh. s. I‑2213, bod 54, a rozsudek Tribunálu ze dne 6. března 2003, DaimlerChrysler v. OHIM (Maska chladiče), T‑128/01, Recueil, s. II‑701, bod 18]. Za těchto okolností je třeba, aniž by bylo nutné zkoumat čtvrtý žalobní důvod žalobkyně, napadené rozhodnutí zrušit a zamítnout návrhová žádání směřující k jeho změně.
K nákladům řízení
34 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci OHIM neměl úspěch v podstatné části svých návrhových žádání, ale žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala, ponese každý z účastníků vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 21. ledna 2009 (věc R 551/2008-1) se zrušuje.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. listopadu 2010.
Podpisy.