ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
25. října 2007
Věc T-27/05
Carmela Lo Giudice
v.
Komise Evropských společenství
„Úředníci – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnocený rok 2003 – Vady řízení – Článek 43 služebního řádu – Právo být vyslechnut – Volno z důvodu nemoci – Lékařské potvrzení“
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je návrh směřující ke zrušení hodnocení za období od 1. ledna do 31. prosince 2003 a podpůrně ke zrušení rozhodnutí ze dne 4. května 2004, kterým se s konečnou platností vystavuje posudek o vývoji služebního postupu žalobkyně za dotčené období.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Komise ze dne 4. května 2004, kterým se s konečnou platností vystavuje posudek o vývoji služebního postupu žalobkyně za hodnocený rok 2003, se zrušuje. Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Hodnocení zaměstnanců – Vyloučení
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Vystavení bez jakékoli účasti dotčeného úředníka na postupu
(Služební řád úředníků, článek 43)
3. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Neschopnost úředníka účastnit se na postupu vedoucím k vyhotovení posudku
4. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Lhůty pro zpochybnění
(Služební řád úředníků, článek 43)
1. Předmětem žaloby mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, a která vyjadřují konečné stanovisko orgánu.
Hodnocení nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení ve smyslu článků 90 a 91 služebního řádu, jelikož nemá žádný právní účinek, který může přímo ovlivnit zájmy úředníka. Dotčené hodnocení tvoří řada přípravných aktů, které směřují k posudku o vývoji služebního postupu, ale které, ve vztahu k tomuto posudku o vývoji služebního postupu nemají s ohledem na žalobkyni právně závazné účinky.
(viz body 27 a 28)
Odkazy: Soud, 24. června 1993, Seghers v. Rada, T‑69/92, Recueil, s. II‑651, bod 28; Soud, 28. září 1993, Yorck von Wartenburg v. Parlament, T‑57/92 a T‑75/92, Recueil, s. II‑925, bod 36; Soud, 25. října 2005, Fardoom a Reinard v. Komise, T‑43/04, Sb. VS s. I‑A‑329 a II‑1465, body 26 a 27
2. Posudek o vývoji služebního postupu nemůže být s konečnou platností přijat, aniž by dotčenému úředníkovi byla nabídnuta možnost být užitečně vyslechnut. Vada řízení týkající se vystavení posudku o vývoji služebního postupu, kterou představuje opominutí pohovoru s úředníkem, přičemž je tento pohovor klíčovým v systému hodnocení, totiž představuje porušení práva být vyslechnut.
Z toho vyplývá, že skutečnost, že orgán oprávněný ke jmenování provedl celý postup vedoucí k vystavení posudku o vývoji služebního postupu a ukončil jej během období, ve kterém byl hodnocený úředník v plné pracovní neschopnosti a bez jeho účasti, představuje porušení jeho práva být vyslechnut, a tudíž porušení článku 43 služebního řádu.
Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že mezi obecnými prováděcími ustanoveními k článku 43 služebního řádu přijatými Komisí neexistuje žádné ustanovení, jež umožňuje úředníkovi, který je v pracovní neschopnosti, ale který má přístup k informačnímu systému Komise, aby využil pozastavení lhůt za tím účelem, aby se mohl účastnit postupu vedoucího k vystavení posudku o vývoji služebního postupu. I kdyby uvedená obecná prováděcí ustanovení byla správně vyložena, nemohla by se tato ustanovení odchýlit od ustanovení služebního řádu a od práva být vyslechnut.
(viz body 46 až 48, 52, 74 a 75)
Odkazy: Soud, 30. září 2004, Ferrer de Moncada v. Komise, T‑16/03, Sb. VS s. I‑A‑261 a II‑1163, bod 40; Soud, 14. září 2006, Laroche v. Komise, T‑115/04, Sb. VS s. I-A-2-173 a II-A-2-845, bod 36; Soud, 25. října 2006, Carius v. Komise, T‑173/04, Sb. VS s. I-A-2-243 a II-A-2-1269, bod 69
3. Pokud Komise uznala, že úředník byl v plné pracovní neschopnosti během celého období, kdy byl vystavován jeho posudek o vývoji služebního postupu, nemůže, aniž by prokázala opak, platně zpochybnit, že uvedený úředník rovněž nebyl schopen plnit své zvláštní úkoly spojené s hodnocením a že jej tato neschopnost zbavila možnosti užitečně vykonat své právo být vyslechnut. Tyto úkoly jsou úzce spojeny s funkcemi vykonávanými úředníkem na svém pracovišti a v zásadě vyžadují téže tělesné a duševní schopnosti jako jsou tělesné a duševní schopnosti, jež jsou nezbytné k plnění každodenních úkolů.
V tomto ohledu skutečnost, že hodnocený úředník otevřel e-mailovou korespondenci týkající se postupu hodnocení a vstoupil do informačního systému Komise, nemůže prokázat, že byl schopen se účastnit postupu vedoucího k vystavení posudku o vývoji služebního postupu.
Skutečnost, že hodnocený úředník disponoval tělesnými a duševními schopnostmi nezbytnými k plnění těchto informatických operací, které s sebou nenesou žádné posouzení jeho profesní situace ani komunikaci s nadřízenými za účelem hájení svých zájmů, nemůže stačit k prokázání, že byl schopen vypracovat sebehodnocení, účastnit se pohovoru nebo odůvodnit, jak stanoví čl. 8 odst. 9 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí, žádost o úpravu svého posudku o vývoji služebního postupu.
(viz body 59, 60, 63 a 65)
Odkazy: Soud, 26. ledna 1995, O v. Komise, T‑527/93, Recueil FP, s. I‑A‑9 a II‑29
4. Lhůty stanovené obecnými prováděcími ustanoveními k článku 43 služebního řádu přijatými Komisí pro zpochybnění posudku o vývoji služebního postupu v různých stádiích řízení mají za cíl nejen zajistit řádnou správu četných posudků o vývoji služebního postupu, kterou Komise každoročně zajišťuje, ale rovněž zajistit, aby hodnocený úředník mohl využít dostatečné lhůty k uvážení, která mu umožní poté, co se seznámí s obsahem posudku o vývoji služebního postupu, který se jej týká, vyjádřit svůj souhlas s tímto posudkem nebo jej zpochybnit před příslušným orgánem. V důsledku toho je třeba pozastavit lhůtu pěti pracovních dní pro žádost o úpravu posudku o vývoji služebního postupu v případě odůvodněné nepřítomnosti úředníka za účelem, aby nebyl zbaven svého práva na takovou lhůtu k uvážení.
(viz bod 68)
Odkazy: Soud, 15. prosince 2005, Bauwens v. Komise, T‑154/04, Sb. VS s. I‑A‑425 a II‑1933, body 40 a 42