Věc T‑251/13

Gemeente Nijmegen

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Podpora poskytnutá nizozemskou obcí profesionálnímu fotbalovému klubu – Rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU – Opatření podpory plně provedené v době vydání rozhodnutí – Přípustnost – Napadnutelný akt“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 3. března 2015

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Přípravné akty – Vyloučení

(Článek 263 SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky – Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovací řízení, které se týká prováděného státního opatření kvalifikovaného předběžně jako nová podpora – Zahrnutí

(Článek 107 odst. 1 SFEU, čl. 108 odst. 3 SFEU a článek 263 SFEU)

3.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky – Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, které se týká státního opatření, které se již neprovádí – Vyloučení

(Článek 107 odst. 1 SFEU, čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU a článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 11 odst. 2)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 27, 28)

2.      Rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení ohledně státní podpory může být napadnutelným aktem, je-li schopné vytvořit samostatné právní účinky, tedy tehdy, má-li takové rozhodnutí právně závazný, dostatečně okamžitý a jistý účinek pro členský stát, jemuž je určeno, a pro příjemce dotčené podpory.

Tak je tomu zejména v případě povinnosti členského státu pozastavit provádění opatření podpory, s jejímž prováděním bylo započato bez oznámení, a jež je stále prováděno ke dni přijetí rozhodnutí o zahájení formální vyšetřovací řízení. Rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení s ohledem na prováděné opatření, které bylo Komisí kvalifikováno jako nová podpora, totiž mění nutně právní dopad dotčeného opatření, jakož i právní situaci podniků, které jsou příjemci opatření, zejména pokud jde o pokračování provádění daného opatření. Tento závěr platí nejen, když je prováděné opatření považováno orgány daného členského státu za existující podporu, ale i když podle těchto orgánů dané opatření státní podporu nepředstavuje

(viz body 29–31)

3.      Rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení ve vztahu k plně provedenému opatření podpory nemůže být kvalifikováno jako napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU. Proto tedy na rozdíl od rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ve vztahu k prováděnému opatření nevytváří rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, které se týká opatření již plně provedeného, v zásadě samostatné právní účinky, neboť nemá právně závazný, dostatečně okamžitý a jistý právní účinek pro členský stát, kterému je rozhodnutí určeno, a pro příjemce dotčeného opatření Na jedné straně takové opatření nemůže být pozastaveno, vzhledem k tomu, že bylo ke dni přijetí napadeného rozhodnutí plně provedeno. Na druhé straně rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ve vztahu k provedenému opatření nemůže, vzhledem ke svému obsahu a dosahu, dotčenému členskému státu založit povinnost vymáhat poskytnutou podporu. Z čl. 11 odst. 2 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES, totiž vyplývá, že Komise podléhá přísným podmínkám v případě, že zvažuje nařídit dotčenému členskému státu prozatímní navrácení podpory.

V tomto ohledu, i kdyby vnitrostátní soud, jemuž by byl v tomto smyslu předložen návrh, mohl mít povinnost nařídit navrácení dotčené podpory, ať již by dotčené opatření v době rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo či nebylo prováděno, neznamená to, že by tímto zmíněné rozhodnutí nabylo právně závazného, dostatečně okamžitého a jistého právního účinku. Povinnost vnitrostátního soudu přijmout zajišťovací opatření v průběhu sporu týkajícího se eventuálního opatření podpory vyžaduje splnění podmínek odůvodňujících takové opatření, a sice že není pochyb o kvalifikaci jako státní podpory, je prováděno či již bylo provedeno, a nejsou zjištěny mimořádné okolnosti vylučující navrácení podpory. Absolutní a nepodmíněná povinnost vnitrostátního soudu řídit se automaticky prozatímním hodnocením Komise tudíž neexistuje.

Obchodní nejistota a vnímání ostatních subjektů, pokud jde o situaci příjemce podpory, jako je žalobkyně v projednávané věci, nemohou být považovány za závazné právní účinky, jelikož se jedná pouze o jednoduché skutkové důsledky, a nikoli právní účinky, které má rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyvolávat.

(viz body 37, 38, 40, 41, 44–46, 51)