Věc C‑638/16 PPU
X
a
X
proti
État belge
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil du Contentieux des Étrangers (Belgie)]
„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (ES) č. 810/2009 – Článek 25 odst. 1 písm. a) – Vízum s omezenou územní platností – Udělení víza z humanitárních důvodů nebo vzhledem k mezinárodním závazkům – Pojem ‚mezinárodní závazky‘ – Listina základních práv Evropské unie – Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – Ženevská úmluva – Udělení víza v případě prokazatelného nebezpečí porušení článku 4 nebo 18 Listiny základních práv – Neexistence povinnosti“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 7. března 2017
1. Předběžné otázky – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Podmínky – Skutečná hrozba nelidského či ponižujícího zacházení
(Statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107)
2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Otázky týkající se aktu unijního práva, přičemž použitelnost tohoto aktu na věc v původním řízení je zpochybněna – Zahrnutí – Podmínka – Sporná otázka neoddělitelně spjatá s tím, jak bude třeba odpovědět na předběžné otázky
(Článek 267 SFEU)
3. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Oblast použití – Situace, o niž jde ve věci v původním řízení a která se neřídí unijním právem – Vyloučení
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1)
4. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Vízová politika – Kodex Společenství o vízech – Nařízení č. 810/2009 – Oblast působnosti – Žádost o udělení víza s omezenou územní platností z humanitárních důvodů – Žádost podaná ze třetí země s úmyslem podat žádost o mezinárodní ochranu v členském státě určení a pobývat v tomto členském státě déle než 90 dnů během období 180 dnů – Vyloučení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009, články 1 a 25)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 29–34)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 35–37)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 45)
4. Článek 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013, musí být vykládán v tom smyslu, že na žádost o udělení víza s omezenou územní platností podanou státním příslušníkem třetí země z humanitárních důvodů na základě článku 25 tohoto kodexu u zastupitelského úřadu členského státu určení nacházejícího se na území třetí země, a to s úmyslem podat po příjezdu do tohoto členského státu žádost o mezinárodní ochranu, a pobývat tedy v tomto členském státě déle než 90 dnů během období 180 dnů, se uvedený kodex nevztahuje, nýbrž se na ni za současného stavu práva Evropské unie vztahuje pouze vnitrostátní právo.
Je třeba dodat, že by opačný závěr znamenal totéž jako umožnit státním příslušníkům třetích zemí – přestože byl vízový kodex vypracován za účelem udělování víz pro pobyty na území členských států nepřesahující 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů – aby na základě tohoto kodexu podávali žádosti o udělení víza s cílem domoci se mezinárodní ochrany v členském státě dle svého výběru, což by narušovalo celkovou strukturu systému zavedeného nařízením č. 604/2013.
Rovněž je třeba uvést, že by takový opačný závěr znamenal, že jsou členské státy na základě vízového kodexu povinny fakticky umožnit státním příslušníkům třetích zemí podat žádost o mezinárodní ochranu u zastupitelských úřadů členských států nacházejících se na území třetí země. Je přitom třeba konstatovat, že vízový kodex nemá za cíl harmonizovat právní úpravu členských států týkající se mezinárodní ochrany a unijní akty přijaté na základě článku 78 SFEU, jimiž se řídí postupy platné pro žádosti o mezinárodní ochranu, takovou povinnost nestanoví a naopak ze své působnosti vylučují žádosti podané u zastupitelských úřadů členských států. V souladu s tím se v čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2013/32 uvádí, že se tato směrnice vztahuje na žádosti o mezinárodní ochranu učiněné na území členských států, včetně na jejich hranicích, v teritoriálních vodách nebo tranzitním prostoru, nikoli však na žádosti o diplomatický nebo územní azyl podané u zastupitelských úřadů členských států. Stejně tak z článků 1 a 3 nařízení č. 604/2013 vyplývá, že toto nařízení pouze ukládá členským státům povinnost posoudit jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou na území členského státu, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru, a že postupy stanovené tímto nařízením se vztahují pouze na takovéto žádosti o mezinárodní ochranu.
(viz body 48, 49, 51 a výrok)