Věc T‑119/17

Ruben Alba Aguilera a další

proti

Evropské službě pro vnější činnost

„Veřejná služba – Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Smluvní zaměstnanci – Odměňování – Zaměstnanci ESVČ vyslaní do třetí země – Článek 10 přílohy X služebního řádu – Každoroční posouzení příspěvku za životní podmínky – Rozhodnutí o snížení příspěvku za životní podmínky v Etiopii z 30 na 25 % – Nepřijetí obecných prováděcích ustanovení k článku 10 přílohy X služebního řádu – Odpovědnost – Nemajetková újma“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 13. dubna 2018

1.      Úředníci – Odměňování – Platový režim, který se použije na úředníky vyslané do třetích zemí – Příspěvek za životní podmínky – Podmínky poskytnutí – Povinnost orgánů přijmout obecná prováděcí ustanovení

(Služební řád, článek 110, a příloha X, čl. 1 třetí pododstavec a článek 10)

2.      Úředníci – Služební řád – Obecná prováděcí ustanovení – Postup pro přijímání – Povinnost administrativy získat stanovisko Výboru pro služební řád – Rozsah

(Služební řád, článek 110)

3.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Nesplnění povinnosti vyplývající ze zrušujícího rozsudku – Pochybení při výkonu funkce samo o sobě způsobující nemajetkovou újmu

(Článek 266 SFEU a čl. 340 druhý pododstavec SFEU)

4.      Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Rozsah – Povinnost přezkoumat rozhodnutí podobná zrušenému aktu, která však nebyla předmětem žaloby – Absence

(Článek 266 odst. 1 SFEU)

5.      Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Přiměřená náhrada nemajetkové újmy

(Služební řád, článek 91)

1.      Povinnost vyplývající z čl. 1 třetího pododstavce přílohy X služebního řádu přijmout obecná prováděcí ustanovení k článku 10 uvedené přílohy před přijetím rozhodnutí o změně výše příspěvku za životní podmínky (PŽP) uplatnitelného na zaměstnance vyslané do třetích zemí lze odůvodnit tím, že zmíněný článek 10 svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování zvláště široký prostor pro uvážení, pokud jde o určení životních podmínek ve třetích zemích.

Při stanovení zmíněné povinnosti bylo tedy záměrem normotvůrce, aby kritéria, podle kterých se provádí toto určení, byla stanovena v souladu s postupem pro přijímání obecných prováděcích ustanovení popsaným v čl. 110 odst. 1 služebního řádu, který umožňuje orgánu oprávněnému ke jmenování seznámit se s příslušnými parametry prostřednictvím projednání věci s výborem zaměstnanců a získáním stanoviska Výboru pro služební řád. Dále bylo záměrem normotvůrce, aby byla kritéria stanovena abstraktně a nezávisle na jakémkoli postupu, který má v konkrétním případě za cíl změnit výši PŽP uplatnitelného na zaměstnance vyslané do třetí země, aby bylo zabráněno nebezpečí, že výběr kritérií bude ovlivněn výsledkem, kterého se administrativa případně snaží dosáhnout.

Za těchto podmínek nemůže být čl. 1 třetí pododstavec přílohy X služebního řádu považován za ustanovení, jež stanoví pouhou formální podmínku, kterou musí splňovat takové rozhodnutí o změně výše PŽP uplatnitelného na zaměstnance vyslané do třetích zemí. Stanoví spíše to, že předběžné přijetí obecných prováděcích ustanovení postupem popsaným v čl. 110 odst. 1 služebního řádu je podmínkou, která musí být nutně splněna, aby mohlo být takové rozhodnutí legálně přijato.

(viz body 32, 33)

2.      Unijní normotvůrce v článku 110 služebního řádu výslovně stanovil kogentní ustanovení, které jasně rozlišuje mezi povinností orgánu oprávněného ke jmenování a orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy projednat věc s výborem zaměstnanců dotčeného orgánu a jejich povinností získat stanovisko Výboru pro služební řád. Skutečnost, že článek 110 služebního řádu přiznává Výboru pro služební řád, který musí mít možnost vyjádřit se ke kritériím, jimiž se řídí výkon široké diskreční pravomoci, pravomoc vydat stanovisko ke všem obecným prováděcím ustanovením, což s sebou nutně nese, že uvedené stanovisko může ovlivnit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování nebo orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy.

Stanovisko takového externího a interinstitucionálního orgánu, jako je Výbor pro služební řád, je nezbytné k zajištění toho, aby prováděcí opatření k služebnímu řádu, přijatá různými orgány, byla soudržná a dodržovala zásadu jednotného služebního řádu.

(viz bod 37)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 47)

4.      Ačkoli článek 263 SFEU vyžaduje, aby orgán, jehož akt byl zrušen unijním soudem, zabránil tomu, aby jakýkoliv akt určený k nahrazení zrušeného aktu byl stižen týmiž vadami, které byly identifikovány ve zrušujícím rozsudku, toto ustanovení naproti tomu neznamená, že je tento orgán povinen přezkoumat totožná nebo podobná rozhodnutí, která jsou údajně stižena stejnou vadou, určená jiným adresátům než žalobci.

(viz bod 48)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 50)