Věc C‑413/15

Elaine Farrell

proti

Alanu Whittymu a dalším

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Směrnice 90/232/EHS – Článek 1 – Odpovědnost za škody na zdraví všech osob cestujících ve vozidle s výjimkou řidiče – Povinné pojištění – Přímý účinek – Směrnice 84/5/EHS – Článek 1 odst. 4 – Subjekt pověřený poskytováním náhrady škody pro případ věcných škod nebo škod na zdraví způsobených nezjištěným nebo nepojištěným vozidlem – Možnost dovolávat se směrnice vůči státu – Podmínky, za nichž lze soukromoprávní subjekt považovat za odnož státu a dovolávat se vůči němu ustanovení směrnice, jež mohou mít přímý účinek“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 10. října 2017

1.        Akty orgánů – Směrnice – Přímý účinek – Subjekt pověřený poskytováním služby ve veřejném zájmu pod kontrolou státu či nadaný výjimečnými pravomocemi – Alternativní povaha těchto podmínek

(Článek 288 SFEU)

2.        Sbližování právních předpisů – Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Směrnice 84/5 – Náhrada poskytnutá za škodu způsobenou nezjištěným nebo nedostatečně pojištěným vozidlem – Zřízení soukromoprávního subjektu členským státem pověřeného poskytováním náhrady za takové škody – Možnost jednotlivců dovolávat se vůči takovému subjektu ustanovení směrnice, jež mají přímý účinek

(Článek 288 SFEU; směrnice Rady 84/5, ve znění směrnice 90/232, čl. 1 odst. 4)

1.      Článek 288 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že sám o sobě nevylučuje možnost dovolávat se ustanovení směrnice, jež mohou mít přímý účinek, vůči entitě, která nenaplňuje všechny znaky uvedené v bodě 20 rozsudku ze dne 12. července 1990, Foster a další (C‑188/89, EU:C:1990:313), ve spojení se znaky uvedenými v bodě 18 téhož rozsudku.

Uvedený bod 20 je totiž třeba chápat ve světle bodu 18 téhož rozsudku, v němž Soudní dvůr zdůraznil, že se jednotlivec může takových ustanovení dovolávat vůči subjektu nebo entitě, které buď podléhají autoritě či dohledu státu, anebo jsou nadány výjimečnými pravomocemi ve srovnání s těmi, které vyplývají z pravidel použitelných ve vztazích mezi jednotlivci. Jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 53 a 77 svého stanoviska, podmínka vyžadující, aby dotyčný subjekt podléhal autoritě nebo dohledu státu, a podmínka, aby byl nadán výjimečnými pravomocemi ve srovnání s těmi, které vyplývají z pravidel použitelných ve vztazích mezi jednotlivci, tedy nemohou být kumulativní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. prosince 1997, Kampelmann a další, C‑253/96 až C‑258/96, EU:C:1997:585, body 46 a 47, a ze dne 7. září 2006, Vassallo, C‑180/04, EU:C:2006:518, bod 26).

(viz body 27–29, výrok 1)

2.      Vůči soukromoprávnímu subjektu, kterému byl členským státem svěřen takový úkol ve veřejném zájmu, jako je úkol, který je neodmyslitelně spjatý s povinností uloženou členským státům v čl. 1 odst. 4 druhé směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, ve znění třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990, a který je pro tento účel nadán na základě zákona takovými výjimečnými pravomocemi, jako je pravomoc vyžadovat od pojistitelů provozujících na území dotyčného členského státu pojištění motorových vozidel, aby se stali jeho členy a financovali jej, se lze dovolávat ustanovení směrnice, jež mohou mít přímý účinek.

(viz bod 42, výrok 2)