Žaloba podaná dne 30. dubna 2014 – Drahtwerk St. Ingbert a další v. Komise

(Věc T-275/14)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Drahtwerk St. Ingbert GmbH (St. Ingbert, Německo), DWK Drahtwerk Köln GmbH (Köln, Německo), Kalksteingrube Auersmacher GmbH (Völklingen, Německo), Rogesa Roheisengesellschaft Saar mbH (Dillingen, Německo), Stahlguss Saar GmbH (St. Ingbert) a Zentralkokerei Saar GmbH (Dillingen) (zástupci: S. Altenschmidt a H. Janssen, Rechtsanwälte)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 18. prosince 2013 ve věci státní SA.33995 (2013/C) – Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a nižší příplatek EEG pro podniky, které jsou velkými spotřebiteli energie;

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož příplatek EEG a zvláštní systém náhrad, které jsou upraveny v zákoně o upřednostňování obnovitelných energií (Gesetz für den Vorrang erneuerbarer Energien) (dále jen „EEG“), nepředstavují poskytnutí státních nebo státem kontrolovaných prostředků. Všechny relevantní skutečnosti pro kvalifikaci těchto opatření byly zjištěny v přípravném řízení mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo. Nezůstaly už žádné pochybnosti, o kterých měla Komise rozhodnout v řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES .Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 108 odst. 1 SFEU a zásady právní jistotyŽalobkyně na tomto místě tvrdí, že Komise porušila čl. 108 odst. 1 SFEU a zásadu právní jistoty tím, že použila řízení pro nové podpory podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 namísto řízení pro existující podpory podle článku 17 a násl. nařízení č. 659/1999 za účelem přezkoumání svého předběžného posouzení EEG jako podpory. V této souvislosti především uvádějí, že rozhodnutím ze dne 22. května 2002 Komise nepovažovala EEG 2000 za podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož se neuskutečnil převod státních prostředků. Změny z EEG 2000 na EEG 2012 nebyly ve srovnání s rozhodnutím Komise ze dne 22. května 2002 zásadní. Komise tak mohla namítat změněný právní názor Komise v

řízení podle čl. 108 odst. 1 SFEU bez zatížení žalobkyň.Třetí žalobní důvod vycházejíc

í z porušení článku 41 Listiny základních práv a práva být vyslechnutŽalobkyně dále tvrdí, že žalovaná vydala napadené rozhodnutí, aniž by předtím žalobkyním poskytla možnost se k věci vyjádřit.