Žaloba podaná dne 10. června 2014 – Duro Felguera v. Komise

(Věc T-401/14)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Duro Felguera, SA (Gijón, Španělsko) (zástupce: A. López Gómez, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil napadené rozhodnutí;

podpůrně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém soubor fiskálních opatření seskupených pod název „španělský systém zdanění leasingu“ (SEAF) kvalifikuje jako novou státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem;

podpůrně zrušil články 1 a 4 napadeného rozhodnutí, které jako příjemce údajných podpor a jako jediné adresáty příkazu k navrácení určuje investory AIE (hospodářských zájmových sdružení);

podpůrně zrušil článek 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém v rozporu s obecnými zásadami unijního práva nařizuje vrácení údajných podpor;

podpůrně zrušil článek 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém rozhoduje o legalitě soukromých smluv mezi investory a dalšími subjekty, a

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí napadené v této věci je totéž jako ve věci T-515/13, Španělsko v. Komise

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů.

V prvním žalobním důvodu má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí tím, že SEAF a opatření, která jej tvoří, kvalifikuje jako státní podporu, porušuje článek 107 SFEU. Žalobkyně tvrdí, že globální hledisko, z nějž vychází Komise, je nesprávné, neboť Komise směšuje soubor soukromoprávních obchodů realizovaných osobami povinnými k dani za účelem optimalizace svých zisků se zavedením mechanismu ad hoc daňovými orgány za účelem vytvoření daňových zvýhodnění.

Svůj druhý žalobní důvod zakládá žalobkyně na tvrzení, že Komise nesprávně určila příjemce podpory, neboť sama Komise uznává, že příjemcem podpory, respektive její velké části, je vlastník lodě, který loď nabývá, a nikoli AIE. Ačkoli totiž o předčasné odpisování žádá AIE a prospěch z něj mají v první fázi jeho členové, je toto z 90 % přeneseno na společnosti námořní dopravy.V rámci třetího žalobního důvodu se žalobkyně domnívá, že kvalifikováním španělského režimu zdanění podle tonáže v určitých případech jako nové podpory, namísto jeho kvalifikování jako existující podpory, došlo k porušení článků 107 SFEU a 108 SFEU.Ve čtvrtém žalobním důvodu žalobkyně namítá porušení článků 107 SFEU a 296 SFEU, neboť Komise nedostatečně odůvodnila důvody, které jí vedly k závěru, že jedinými a konečnými příjemci státní podpory povinnými nést břímě jejího navrácení jsou AIE a jeho investoři

.Zapáté žalobkyně podpůrně tvrdí, že není možné vydat příkaz k navrácení podpory, neboť v napadeném rozhodnutí došlo k porušení obecných zásad rovného zacházení, proporcionality a legitimního očekávání.Zašesté žalobkyně podpůrně uvádí, že v důsledk

u toho, že se v napadeném rozhodnutí rozhodovalo o platnosti smluvních ujednání obsažených v soukromých smlouvách uzavřených podle španělského práva mezi investory a dalšími subjekty, došlo k porušení zásady svěřených pravomocí podle článků 107 SFEU a 108 SFEU, čl

ánku 14 nařízení Rady č. 659/1999 a článku 16 Listiny základních práv EU.