Kasační opravný prostředek podaný dne 27. dubna 2023 Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE proti rozsudku Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) vydanému dne 1. března 2023 ve věci T-540/20, Jushi Egypt for Fiberglass Industry v. Komise
(Věc C-272/23 P)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE (zástupci: B. Servais a V. Crochet, avocats)
Další účastníci řízení: Evropská komise a Association des producteurs de fibres de verre européens (APFE)
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
zrušil napadený rozsudek;
vyhověl prvnímu, třetímu a čtvrtému důvodu žaloby na neplatnost podané společností Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE, a
uložil žalované a případným vedlejším účastníkům řízení náhradu nákladů řízení včetně nákladů vynaložených v prvním stupni.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
V napadeném rozsudku zamítl Tribunál žalobu na neplatnost podanou navrhovatelkou proti prováděcímu nařízení Komise (EU) 2020/8701 ze dne 24. června 2020, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo a s konečnou platností vybírá prozatímní vyrovnávací clo uložené na dovoz výrobků z nekonečných skleněných vláken pocházejících z Egypta, a kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na evidovaný dovoz výrobků z nekonečných skleněných vláken pocházejících z Egypta.
Na podporu tohoto kasačního opravného prostředku uvádí navrhovatelka čtyři důvody, podle kterých se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že:
dospěl k závěru, že Komise neporušila článek 2 písm. a), b) a článek 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení1 , když přičetla finanční příspěvky poskytnuté vládami a veřejnými orgány spojenými s vládou Čínské lidové republiky vládě země původu nebo vývozu, a sice vládě Egyptské arabské republiky;
konstatoval, že Komise neporušila čl. 4 odst. 2 a 3 základního nařízení, když považovala finanční příspěvky přičitatelné egyptské vládě za specifické;
dospěl k závěru, že Komise při výpočtu výše výhody poskytnuté navrhovatelce v rámci režimu prominutí cla neporušila čl. 3 odst. 1 písm. a) bod ii), čl. 3 odst. 2 a článek 5 základního nařízení; a
rozhodl, že Komise neporušila čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 písm. c) základního nařízení, když určila, že daňové zacházení s kurzovými ztrátami poskytlo navrhovatelkám výhodu a představovalo specifickou subvenci.
Pokud jde o první důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatelka v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že základní nařízení nevylučuje možnost, že i když finanční příspěvek nepochází přímo od vlády země původu nebo vývozu, může jí být tento finanční příspěvek přičítán podle čl. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 1 základního nařízení.
Pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatelka v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že egyptská vláda má postavení orgánu, který poskytl zvýhodněné financování poskytnuté čínskou vládou. Tribunál měl namísto toho dospět k závěru, že Komise porušila čl. 4 odst. 2 a 3 základního nařízení, protože orgánem poskytujícím podporu byly čínské subjekty, které poskytovaly finanční příspěvky.
Pokud jde o třetí důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatelka v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že jedinou srovnatelnou situací za účelem určení, zda navrhovatelka získala výhodu, je situace podniku, který má jako navrhovatelka sídlo v ekonomické zóně Suezského průplavu (dále jen „zóna SC“), který prodává výrobky obsahující materiály, na které se vztahuje osvobození od cla, podniku se sídlem mimo zónu SC.
Pokud jde o čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatelka v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že Komise neměla za to, že daňové zacházení samo o sobě nepředstavuje subvenci, která by mohla být předmětem vyrovnávacího opatření, a že navrhovatelky v řízení v prvním stupni nepředložily důkazy, které by mohly způsobit nepřijatelnost skutkových posouzení provedených Komisí v napadeném prováděcím nařízení, co se týče skutečnosti, že daňové zacházení zvýhodňuje všechny podniky se závazky v cizích měnách.
____________
1 Úř. věst. 2020, L 201, s. 10.
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 55).