ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
3. února 2011(*)
„Státní podpory – Dočasný obranný mechanismus pro stavbu lodí – Změna režimu podpor předem schváleného Komisí zamýšlená italskými orgány – Rozhodnutí prohlašující režim podpor za neslučitelný se společným trhem“
Ve věci T‑3/09,
Italská republika, zastoupená P. Gentilim, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené E. Righini, C. Urraca Caviedesem a V. Di Buccim, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2010/38/ES ze dne 21. října 2008 o státní podpoře C 20/08 (ex N 62/08), kterou Itálie zamýšlí poskytnout na základě změny režimu podpor N 59/04 týkajícího se dočasného obranného mechanismu pro stavbu lodí (Úř. věst. L 17, s. 50),
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Papasavvas a N. Wahl (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. června 2010,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 03/26, s. 313) stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
[…]
b) ‚existující podporou‘:
i) […] všechny podpory existující v příslušných členských státech před vstupem Smlouvy v platnost, to znamená režimy podpor a jednotlivé podpory, které byly zavedeny před vstupem Smlouvy v platnost a zůstávají použitelné i po něm;
ii) schválená podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivé podpory schválené Komisí nebo Radou;
[…]
v) podpora, která se považuje za existující podporu, protože v době, kdy začala být uskutečňována, nevytvářela podporu a poté se stala podporou následkem vývoje společného trhu bez toho, že by byla členským státem pozměněna. Pokud se některá opatření stala podporou [následkem] liberalizace činnosti právem Společenství, taková opatření nebudou považována za existující podporu po datu stanoveném pro liberalizaci;
c) ‚novou podporou‘: každá podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivou podporu, která není existující podporou, včetně změn existující podpory;
[…]“
2 Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení č. 659/1999 (Úř. věst. L 140, s. 1; Zvl. vyd. 08/04, s. 3) stanoví v čl. 4 odst. 1 následující:
„Pro účely čl. 1 [písm. ] c) nařízení […] č. 659/1999 se změnou stávající podpory rozumí jakákoli změna kromě úprav čistě formálního či administrativního charakteru, která nemůže ovlivnit hodnocení slučitelnosti opatření se společným trhem. Zvýšení původního rozpočtu stávajícího režimu podpor maximálně o 20 % se však nepovažuje za změnu stávající podpory.“
3 Na základě čl. 87 odst. 3 písm. e) ES Rada přijala nařízení (ES) č. 1177/2002 ze dne 27. června 2002 o dočasném obranném mechanismu pro stavbu lodí (Úř. věst. L 172, s. 1; Zvl. vyd. 13/29, s. 485). Uvedené nařízení schválilo tento mechanismus za účelem podpory loděnicím Společenství, které utrpěly vážnou újmu kvůli nekalé hospodářské soutěži loděnic, které se nacházejí v Koreji (bod 3 odůvodnění). Článek 2 odst. 2 a 3 tohoto nařízení uvedl, že přímé podpory ve prospěch určitých smluv na stavbu lodí mohou být považovány za slučitelné se společným trhem, pokud tyto podpory nepřesahují 6 % smluvní ceny a pokud segment relevantního trhu utrpěl vážnou újmu kvůli nekalé korejské hospodářské soutěži.
4 Článek 3 nařízení č. 1177/2002 podmiňuje poskytnutí podpory jejím oznámením Komisi podle článku 88 ES, která musí přezkoumat a přijmout rozhodnutí o této podpoře v souladu s nařízením č. 659/1999.
5 Článek 2 odst. 4, jakož i články 4 a 5 nařízení č. 1177/2002 zní následovně:
„Článek 2
[…]
4. Toto nařízení se nepoužije na žádnou loď dodanou po více než třech rocích ode dne podepsání konečné smlouvy. Komise však může prodloužit tříletou dodací lhůtu, pokud to uzná za zdůvodněné technickou složitostí dotyčného projektu stavby lodi nebo prodleními způsobenými neočekávanými, podstatnými a zdůvodnitelnými narušeními pracovního programu loděnice v důsledku výjimečných okolností nepředvídatelných a neovlivnitelných tímto podnikem.
[…]
Článek 4
Toto nařízení se použije na konečné smlouvy podepsané od vstupu tohoto nařízení v platnost až do konce jeho použitelnosti, s výjimkou konečných smluv podepsaných před tím, než Společenství oznámí v Úředním věstníku Evropských společenství, že zahájilo řízení o urovnání sporu s Koreou tím, že požádalo o konzultace v souladu s Ujednáním o pravidlech a řízení při řešení sporů Světové obchodní organizace, a konečných smluv podepsaných jeden nebo více měsíců poté, co Komise v Úředním věstníku Evropských společenství oznámí, že tato řízení o urovnání sporů jsou ukončena nebo pozastavena z toho důvodu, že se Komise domnívá, že dohodnutý zápis byl účinně proveden.
Článek 5
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství a jeho použitelnost končí dnem 31. března 2004.
[…]“
6 Nařízením Rady (ES) č. 502/2004 ze dne 11. března 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 1177/2002 (Úř. věst. L 81, s. 6; Zvl. vyd. 13/34, s. 33), bylo skončení platnosti nařízení č. 1177/2002 stanovené v článku 5 uvedeného nařízení, odloženo na 31. března 2005.
Skutečnosti předcházející sporu
7 Dne 15. ledna 2004 oznámila Italská republika režim podpor, v jehož rámci zamýšlela použít nařízení č. 1177/2002 na základě čl. 4 odst. 153 legge n° 350 su disposizioni per la formazione del bilancio annuale e pluriennale dello Stato (legge finanziaria 2004) [zákon č. 350 o sestavení ročního a víceletého státního rozpočtu (finanční zákon na rok 2004)] ze dne 24. prosince 2003 (běžný doplněk GURI č. 299 ze dne 27. prosince 2003, dále jen „zákon č. 350/2003“), který stanovil následující :
„Za účelem použití [nařízení č. 1177/2002] je na rok 2004 poskytnuta částka 10 milionů eur. Nařízení ministerstva infrastruktury a dopravy stanoví podmínky poskytnutí podpory. Účinnost ustanovení tohoto bodu podléhá v souladu s čl. 88 odst. 3 [ES] předchozímu schválení [Komise].“
8 Podmínky poskytnutí podpory stanovil decreto ministeriale (ministro delle infrastrutture e dei trasporti), Attuazione del regolamento (CE) n. 1177/2002 del 27 giugno 2002 del Consiglio, relativo ad un meccanismo difensivo temporaneo per la costruzione navale (nařízení ministerstva infrastruktury a dopravy o ustanoveních týkajících se použití nařízení č. 1177/2002, GURI č. 93, ze dne 21. dubna 2004, dále jen „nařízení ministerstva ze dne 2. února 2004“).
9 Rozhodnutím ze dne 19. května 2004 o režimu podpor N 59/2004, týkajícím se dočasného obranného mechanismu pro stavbu lodí, oznámeném pod číslem K(2004) 1807 (dále jen „rozhodnutí o schválení z roku 2004“) Komise schválila oznámený režim, když měla za to, že je v souladu s ustanoveními nařízení č. 1177/2002 a slučitelný se společným trhem (dále jen „režim z roku 2004“).
10 Jelikož se Italská republika domnívala, že původní podpora ve výši 10 milionů eur nepostačuje k pokrytí všech žádostí o podpory podaných před skončením platnosti nařízení č. 1177/2002 ve znění nařízení č. 502/2004, oznámila dne 1. února 2008 Komisi, že na základě čl. 2 odst. 206 legge n° 244 su disposizioni per la formazione del bilancio annuale e pluriennale dello Stato (legge finanziaria 2008) [zákon č. 244 o sestavení ročního a víceletého státního rozpočtu (finanční zákon na rok 2008)] ze dne 24. prosince 2007 (běžný doplněk GURI č. 300 ze dne 28. prosince 2007), dále jen „zákon č. 244/2007“) zamýšlí poskytnout dalších 10 milionů eur do rozpočtu režimu z roku 2004 (dále jen „oznámené opatření“).
11 Dopisem ze dne 30. dubna 2008 informovala Komise Italskou republiku o svém rozhodnutí zahájit vůči ní řízení podle čl. 88 odst. 2 ES týkající se oznámeného opatření. Rozhodnutí zahájit řízení bylo mimo jiné zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2008, C 140, s. 20). Komise vyzvala všechny zúčastněné strany, aby předložily své připomínky ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zveřejnění.
12 Dne 21. října 2008 přijala Komise rozhodnutí 2010/38/ES o státní podpoře K 20/08 (ex N 62/08), kterou Itálie zamýšlí poskytnout na základě změny režimu podpor N 59/04 týkajícího se dočasného obranného mechanismu pro stavbu lodí (Úř. věst. 2010, L 17, s. 50) (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož článek 1 stanoví:
„Státní podpora, kterou Itálie zamýšlí poskytnout na základě změny režimu podpor N 59/04 týkajícího se dočasného obranného mechanismu ve prospěch stavby lodí a která znamená zvýšení rozpočtu režimu [z roku 2004] o 10 milionů [eur], je neslučitelná se společným trhem.
Uvedená podpora tedy nemůže být provedena.“
13 V napadeném rozhodnutí Komise měla za to, že oznámené opatření představuje novou podporu ve smyslu čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999 a článku 4 nařízení č. 794/2004 a že tuto podporu nelze považovat za slučitelnou se společným trhem, jelikož nařízení č. 1177/2004 již neplatí, a nemůže tedy sloužit jako právní základ pro posouzení oznámeného opatření. Komise rovněž upřesnila, že uvedené opatření nelze považovat za slučitelné se společným trhem podle pokynů ke státním podporám na stavbu lodí (Úř. věst. 2003, C 317, s. 11) a že se ani nezdá být slučitelné se společným trhem podle jakéhokoli jiného právního ustanovení použitelného v oblasti státních podpor.
14 Komise krom toho uvedla, že následně po vstupu nařízení č. 1177/2002 v platnost, předložila Korejská republika orgánu pro řešení sporů (dále jen „OŘS“) Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) otázku, zda je uvedené nařízení legální s ohledem na pravidla WTO. Dne 22. dubna 2005 zveřejnila skupina odborníků, kterou založil OŘS, zprávu, v níž dospěla k závěru, že nařízení č. 1177/2002 a různé vnitrostátní režimy provádějící toto nařízení – existující v době, kdy Korejská republika zahájila spor s WTO – porušovaly některá pravidla posledně uvedené organizace. Dne 20. června 2005 přijal OŘS zprávu skupiny odborníků, která Společenství doporučila uvést v soulad nařízení č. 1177/2002 a vnitrostátní režimy, které jej používají, s povinnostmi, které pro něj vyplývají z dohod přijatých v rámci WTO.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
15 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. ledna 2009 podala Italská republika projednávanou žalobu.
16 Navrhuje, aby Tribunál zrušil napadené rozhodnutí.
17 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.
18 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (osmý senát) zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu vyzval účastnice řízení, aby se vyjádřily k vhodnosti spojení projednávané věci s věcí T‑584/08, v níž Cantiere navale De Poli SpA podala žalobu se stejným předmětem. Po přijetí vyjádření účastnic řízení, které nevznesly žádnou námitku, byly tyto věci spojeny usnesením předsedy osmého senátu ze dne 2. června 2010 pro účely ústní části řízení v souladu s článkem 50 jednacího řádu.
19 Řeči účastnic řízení a odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 16. června 2010.
Právní otázky
20 Na podporu své žaloby předkládá Italská republika sedm žalobních důvodů vycházejících z nesprávné kvalifikace oznámeného opatření jako nové podpory, porušení nařízení č. 1177/2002, porušení článků 87 ES a 88 ES, porušení zásad ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení, porušení zásady kontradiktornosti, zohlednění pravidel WTO při posouzení slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem a skutečnosti, že napadené rozhodnutí je založeno na sdělení Komise určené WTO ze dne 20. července 2005 (dále jen „sdělení určené WTO“).
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávné kvalifikace oznámeného opatření jako nové podpory
Argumenty účastnic řízení
21 Italská republika připomíná, že nařízení č. 1177/2002 nestanovilo žádný nominální maximální výši, co se týče celkové výše podpor, které každý členský stát mohl poskytnout podle nařízení č. 1177/2002. Stejně tak režim z roku 2004, jak byl oznámen Komisi a jí schválen, ani neupřesnil, ani neomezil celkový rozpočet, který měl být stanoven pro podpory určené pro výrobce lodí. Jediné finanční omezení obsažené v režimu z roku 2004 bylo uvedeno v čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1177/2002, a to „maximální výše 6 % smluvní ceny“ před poskytnutím podpory.
22 Jinými slovy, závazek Italské republiky, tak jak jej stanoví čl. 4 bod 153 zákona č. 153/2003 a nařízení ministerstva ze dne 2. února 2004, byl neomezený, co se týče částky určené pro případné podpory. Samotná podstata struktury režimu z roku 2004 totiž znamenala, že celková částka podpor byla neurčitelná, jelikož záležela na počtu a hodnotě smluv, které byly dotčeny nepříznivými účinky korejské nekalé hospodářské soutěže v období, na něž se vztahovalo nařízení č. 1177/2002, ve znění nařízení č. 502/2004.
23 Původní částka 10 milionů eur, kterou stanovil čl. 4 odst. 153 zákona č. 350/2003, byla pouze rozpočtová dávka, která měla pro rok 2004 pouze orientační povahu a která neměla vliv na rozsah závazku a zákonné povinnosti Italské republiky vůči italským výrobcům lodí, kteří čelili korejské nekalé hospodářské soutěži. Krom toho posouzení slučitelnosti režimu z roku 2004 se společným trhem mělo být založeno pouze na ustanoveních nařízení ministerstva ze dne 2. února 2004, které neobsahovalo podobně jako nařízení č. 1177/2002, žádné finanční omezení. Tím, že Komise přijala rozhodnutí o schválení z roku 2004, nepřiznala finanční podpoře ve výši 10 milionů eur žádný význam.
24 Konečná a celková částka veřejných výdajů tedy nebyla součástí struktury režimu podpor, který Italská republika oznámila Komisi v roce 2004. Naopak si posledně uvedená vyhradila možnost zvýšit podporu v následujících letech.
25 Na podporu svého tvrzení, podle něhož rozsah režimu z roku 2004 byl nezávislý na jeho finančním krytí, Italská republika uvádí, že rozpočet určený uvedenému režimu již byl zvýšen o 1 milion eur v roce 2005, aniž Komise vznesla jakoukoli námitku.
26 Komise tedy v projednávaném případě nesprávně posoudila skutkový stav tím, že se domnívala, že původní částka 10 milionů eur je nedílnou součástí režimu z roku 2004.
27 Krom toho vedl tento omyl k tomu, že Komise použila nesprávně několik ustanovení práva Evropské unie, zejména čl. 87 odst. 1 ES, čl. 88 odst. 3 ES, čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999 a článek 4 nařízení č. 794/2004.
28 Oznámené opatření nemůže být považováno za změnu režimu z roku 2004, jelikož nová dotace byla pouze účetní operací a nijak neovlivnila rozsah závazku a povinnosti Italské republiky vůči italským výrobcům lodí, kteří čelili korejské nekalé hospodářské soutěži. Komise tedy nesprávně dospěla k závěru, že oznámené opatření představuje novou podporu ve smyslu čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999.
29 Uvedená podpora ve skutečnosti představovala pouze administrativní změnu ve smyslu článku 4 nařízení č. 794/2004. V této souvislosti Italská vláda uvádí, že tím, že zvýšila rozpočet určený pro režim z roku 2004, nezměnila ani podmínky upravující použití tohoto režimu, ani rozsah jeho časové působnosti.
30 Skutečnost, že italský zákonodárce považoval za vhodné oznámit Komisi novou podporu, není rozhodující pro rozhodnutí otázky, zda se jedná o novou podporu, jelikož vnitrostátní ustanovení nemůže mít přednost před normami Unie.
31 Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut, a v podstatě tvrdí, že původní rozpočet 10 milionů eur určený pro režim z roku 2004 je nedílnou součástí uvedeného režimu.
Závěry Tribunálu
32 Je třeba uvést, že všechny výtky vznesené Italskou republikou v rámci tohoto prvního žalobního důvodu jsou založeny na předpokladu, že Komise v rozhodnutí o schválení z roku 2004 neměla za to – a ani nemohla mít za to – že režim z roku 2004, tak jak byl oznámen Italskou republikou, stanovil finanční maximální výši 10 milionů eur. Z toho vyplývá, že oznámené opatření, tj. dodatečná podpora ve výši 10 milionů eur v roce 2008, nepředstavuje změnu existující podpory.
33 Návrhy Italské republiky v tomto ohledu se zakládají v podstatě na dvou argumentech, první vychází ze zvláštní povahy nařízení č. 1177/2002 a druhý zohledňuje způsob, jakým italské orgány definovaly prováděcí pravidla k nařízení č. 1177/2002 ve vnitrostátní právní úpravě.
34 Zaprvé, co se týče argumentu, podle něhož nařízení č. 1177/2002 nestanovilo žádnou nominální maximální výši ohledně celkové výše podpor, které členský stát mohl poskytnout podle uvedeného nařízení, je třeba konstatovat, že v odůvodnění Italské republiky nejsou uvedeny dvě základní skutečnosti.
35 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že nařízení č. 1177/2002 je založeno na čl. 87 odst. 3 písm. c) ES. V důsledku toho podpory, na které se vztahuje, představují pouze kategorii podpor, které „mohou být považovány za slučitelné se společným trhem“. Článek 2 odst. 1 nařízení č. 1177/2002 krom toho doslovně převzal toto znění.
36 I když takové podpory tedy mohou být považovány za slučitelné se společným trhem, nevyplývá z toho, že jimi nezbytně jsou (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 1996, IJssel-Vliet, C‑311/94, Recueil, s. I‑5023, body 26 až 28).
37 Komise totiž musí podle čl. 88 odst. 3 ES ověřit, zda tyto podpory splňují všechny podmínky jejich slučitelnosti se společným trhem. To připomíná článek 3 nařízení č. 1177/2002, který výslovně stanoví, že článek 88 ES a nařízení č. 659/1999 se použijí na dotčené podpory.
38 Krom toho je třeba zdůraznit, že nařízení č. 1177/2002 náleží k celé řadě opatření přijatých Radou na základě čl. 87 odst. 3 písm. e) ES, za účelem překonání problémů týkajících se konkurenceschopnosti a nadbytečné kapacity, kterým čelily loděnice Unie. Tato opatření měla vždy dvojí cíl, a to vyrovnat rozdíl v konkurenceschopnosti mezi evropskými loděnicemi a jejich mezinárodními konkurenty a rovněž zajistit spravedlivé a jednotné podmínky hospodářské soutěže uvnitř Společenství [viz např. body 2 a 6 odůvodnění směrnice Rady 87/167/EHS ze dne 26. ledna 1987 o podporách na stavbu lodí (Úř. věst. L 69, s. 55), body 5 a 9 odůvodnění, jakož i čl. 4 odst. 5 směrnice Rady 90/684/ES ze dne 21. prosince 1990 o podporách na stavbu lodí (Úř. věst. L 380, s. 27) a body 3 a 6 odůvodnění, jakož i čl. 3 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1540/98 ze dne 29. června 1998 o podporách na stavbu lodí (Úř. věst. L 202, s. 1)].
39 Z výše uvedeného vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Italská republika, mohla Komise zahrnout do svého posouzení slučitelnosti režimu z roku 2004 se společným trhem rozpočet, který Italská republika určila pro uvedený režim, jelikož jí to umožnilo kontrolovat podmínky hospodářské soutěže uvnitř Společenství v odvětví stavby lodí.
40 Zadruhé argument, podle něhož režim z roku 2004 byl založen skutečně pouze na nařízení ministerstva ze dne 2. února 2004, které nestanovilo žádné rozpočtové omezení, je třeba bez dalšího odmítnout. Vnitrostátní právní normu vyšší právní síly, kterým je zákon č. 350/2003, která stanoví přijetí normy nižší právní síly, v projednávaném případě nařízení ministerstva ze dne 2. února 2004, nelze totiž při posouzení právního základu režimu z roku 2004 ponechat bez povšimnutí.
41 Krom toho je nesporné, že zákon č. 350/2003, který uvádí, že původní rozpočet režimu podpor byl 10 milionů eur, je součástí informací, které Italská republika předložila Komisi k přezkumu v rámci řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí o schválení z roku 2004.
42 V této souvislosti je třeba mít za to, že argument Italské republiky, podle něhož Komise nepřiložila částce 10 milionů eur v rozhodnutí o schválení z roku 2004 žádný význam, nelze přijmout. Je nezpochybnitelné, že Komise schválila režim z roku 2004 tak, jak byl oznámen Italskou republikou. Jak bylo uvedeno výše, a jak krom toho vyplývá z bodu 11 odůvodnění rozhodnutí o schválení z roku 2004, původní rozpočet ve výši 10 milionů eur byl součástí parametrů, které Italská republika předložila Komisi k posouzení. V dopise, kterým bylo zasláno dotčené opatření, je totiž uvedeno, že rozpočet je omezen na 10 milionů eur jak pro rok 2004, tak i pro celkově přidělenou částku.
43 Italská republika tedy nemůže oprávněně tvrdit, že původní rozpočet přidělený režimu v roce 2004 nebyl důležitým prvkem pro rozhodnutí otázky, zda oznámené opatření představuje novou podporu, či nikoli.
44 Navíc skutečnost, že Italská republika poskytla v roce 2005 další 1 milion eur do rozpočtu režimu z roku 2004, není relevantní pro určení, zda se Komise v napadeném rozhodnutí správně domnívala, že oznámené opatření představuje novou podporu. Zvýšení rozpočtu, které provedla Italská republika v roce 2005, totiž nebylo nikdy Komisi oznámeno a mohlo by být v každém případě považováno za opatření, na které se vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 794/2004, podle níž se však zvýšení maximálně o 20 % nepovažuje za změnu existující podpory.
45 Konečně a pro úplnost je třeba uvést, že případná slučitelnost státní podpory se společným trhem nemůže jako taková ovlivnit definici změny existující podpory, a tedy povinnost jejího předchozího oznámení Komisi podle čl. 88 odst. 3 ES (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 21. července 2005, Xunta de Galicia, C‑71/04, Sb. rozh. s. I‑7419, body 26 až 31). Skutečnost, že Italská republika mohla oznámit celkový rozpočet ve výši 20 milionů eur, a případně i dosáhnout jeho schválení, tedy nemá vliv na závěr, podle něhož Komise mohla právoplatně považovat oznámené opatření za novou podporu.
46 Z výše uvedeného vyplývá, že předpoklad, na němž je založen tento žalobní důvod, a to nezávislost režimu z roku 2004 na původním rozpočtu ve výši 10 milionů eur, je nesprávný. Nelze tedy Komisi vytýkat, že měla za to, že oznámené opatření představuje novou podporu ve smyslu ustanovení práva Unie, jako je čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999 a článek 4 nařízení č. 794/2004.
47 Vzhledem k výše uvedenému je třeba první žalobní důvod zamítnout.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení nařízení č. 1177/2002
Argumenty účastnic řízení
48 Italská republika poukazuje na tvrzení Komise uvedené v bodě 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož nařízení č. 1177/2002 nemohlo sloužit jako právní základ pro posouzení oznámeného opatření, jelikož uvedené nařízení již nebylo v okamžiku oznámení uvedeného opatření platné.
49 Podle ní z přesného znění článků 2 až 5 nařízení č. 1177/2002 ve znění nařízení č. 502/2004 vyplývá, že stanovený den skončení platnosti, a to 31. března 2005, pouze znamená, že na smlouvy podepsané po uvedeném dni se nemůže vztahovat režim zavedený nařízením č. 1177/2002. Naproti tomu ze žádného ustanovení uvedeného nařízení nelze usuzovat, že se již nemohlo použít po 31. březnu 2005 na smlouvy, které byly řádně podepsány před tímto dnem. Naopak z čl. 2 odst. 4 nařízení č. 1177/2002 vyplývá, že vyplacení podpor poskytnutých na základě uvedeného nařízení mohlo být provedeno do 31. března 2008 nebo, v případě prodloužení ve zvláštních případech, do 31. března 2011.
50 V tomto ohledu Italská republika připomíná, že oznámené opatření bylo přijato dne 24. prosince 2007 a vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2008. Z administrativního a účetního hlediska bylo cílem tohoto opatření vyplacení podpor ve prospěch všech smluv o stavbě lodí podepsaných před 31. březnem 2005. Tyto smlouvy musely dodržet všechny další podmínky nařízení č. 1177/2002, včetně té, podle níž se dodání muselo uskutečnit do tří let ode dne podpisu smlouvy, ledaže by tato lhůta byla prodloužena o tři roky z důvodů stanovených uvedeným nařízením. Je tedy zřejmé, že u oznámeného opatření se jedná o přesné použití nařízení č. 1177/2002 a že se Komise dopustila právního omylu, když v napadeném rozhodnutí nezohlednila uvedené nařízení. Tento právní omyl odůvodňuje sám o sobě zrušení napadeného rozhodnutí.
51 Italská republika odmítá argument Komise, podle něhož soutěžní kontext, který vedl k přijetí nařízení č. 1177/2002 již v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí neexistoval. V tomto ohledu zaprvé tvrdí, že argument Komise je nepřípustný, jelikož znamená významné omezení při použití nařízení č. 1177/2002 a není uveden ani v napadeném rozhodnutí, ani v rozhodnutí o schválení z roku 2004.
52 Zadruhé uvádí, že argument Komise není podložený, jelikož nepředkládá žádnou konkrétní skutečnost, která by mohla podložit tvrzení, že v roce 2008 loděnice v Unii, které uzavřely smlouvy před 31. březnem 2005 již nebyly v případě těchto smluv dotčeny důsledky korejského dumpingu.
53 Komise argumenty Italské republiky popírá.
Závěry Tribunálu
54 V rámci tohoto žalobního důvodu je třeba vyřešit otázku, zda se nařízení č. 1177/2002 mohlo použít po 31. březnu 2005, tj. po dni skončení jeho platnosti, při posouzení slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem.
55 Je nesporné, že se v napadeném rozhodnutí Komise domnívala, že nařízení č. 1177/2002 nemůže sloužit jako právní základ pro posouzení oznámeného opatření, jelikož jeho platnost skončila 31. března 2005 (bod 11, 25 a 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
56 Co se týče časové působnosti právní normy v případě, kdy neexistují přechodná ustanovení, je nutno odlišit v projednávaném případě pravidla týkající se pravomoci od hmotněprávních pravidel.
57 Co se týče pravidel týkajících se pravomoci orgánů Unie, z ustálené judikatury vyplývá, že ustanovení, které je právním základem aktu a které opravňuje orgán Unie k přijetí dotčeného aktu, musí být platné v okamžiku přijetí uvedeného aktu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 4. dubna 2000, Komise v. Rada, C‑269/97, Recueil, s. I‑2257, bod 45).
58 V projednávaném případě představuje článek 88 ES právní základ, který uděluje Komisi pravomoc přijmout rozhodnutí v oblasti státních podpor a který ji opravňuje nepřetržitě od roku 1968 rozhodovat o slučitelnosti opatření podpor se společným trhem s ohledem na článek 87 ES.
59 Pokud jde o hmotněprávní pravidla, od svého vstupu v platnost upravují všechny budoucí účinky situací, které nastaly v době platnosti dřívějších právních předpisů. V důsledku toho se hmotněprávní pravidla nepoužijí na účinky, které nastaly před jejich vstupem v platnost, ledaže byly splněny výjimečné podmínky použití se zpětnou účinností (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 14. dubna 1970, Brock, 68/69, Recueil, s. 171, bod 6; ze dne 29. ledna 2002, Pokrzeptowicz-Meyer, C‑162/00, Recueil, s. I‑1049, bod 49, a ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C‑74/00 P a C‑75/00 P, Recueil, s. I‑7869, bod 119; rozsudky Tribunálu ze dne 14. února 2007, Simões Dos Santos v. OHIM, T‑435/04, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 100, a ze dne 12. září 2007, González y Díez v. Komise, T‑25/04, Sb. rozh. s. II‑3121, bod 70).
60 Co se týče oznámených a nevyplacených podpor v rámci unijního systému kontroly státních podpor, den, kdy nastanou účinky zamýšlené podpory, se shoduje s okamžikem, kdy Komise přijme rozhodnutí o slučitelnosti uvedené podpory se společným trhem. Pravidla, zásady a kritéria posouzení slučitelnosti státních podpor platná ke dni, kdy Komise přijme své rozhodnutí, mohou být totiž v zásadě považována za lépe přizpůsobená soutěžnímu kontextu (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. prosince 2008, Komise v. Freistaat Sachsen, C‑334/07 P, Sb. rozh. s. I‑9465, body 50 až 53). To je dáno tím, ze dotčená podpora by vedla ke skutečným výhodám či nevýhodám na společném trhu teprve nejdříve v okamžiku, kdy Komise rozhodne, že ji schválí, či nikoli.
61 Naproti tomu pro podpory vyplacené protiprávně bez předchozího oznámení platí hmotněprávní normy, které byly platné v okamžiku, kdy byla podpora vyplacena, jelikož výhody a nevýhody plynoucí z takové podpory vznikly během období, v němž byla dotčená podpora vyplacena (rozsudek Tribunálu ze dne 15. dubna 2008, SIDE v. Komise, T‑348/04, Sb. rozh. s. II‑625, body 58 až 60).
62 Z toho vyplývá, že v projednávaném případě nelze Komisi vytýkat, že nepoužila nařízení č. 1177/2002, jelikož zamýšlená podpora byla oznámena a nebyla vyplacena. Skutečné výhody a nevýhody plynoucí z oznámeného opatření pro společný trh totiž nemohly vzniknout před přijetím napadeného rozhodnutí, které bylo přijato po dni skončení platnosti nařízení č. 1177/2002, a to 31. března 2005.
63 Argument, podle kterého článek 4 nařízení č. 1177/2002 stanovil, že se toto nařízení použije na smlouvy uzavřené před 31. březnem 2005, nevyvrací závěr, podle něhož nařízení č. 1177/2002 nebylo použitelné na oznámené opatření. Článek 4 nařízení č. 1177/2002, podobně jako článek 2 uvedeného nařízení, totiž uvádí hmotněprávní podmínky, které musí být splněny pro to, aby Komise mohla podle tohoto nařízení přijmout rozhodnutí, kterým prohlašuje dotčenou podporu za slučitelnou se společným trhem. Časová působnost uvedeného nařízení je však upravena článkem 5 a zásadami stanovenými v bodech 57 až 60 výše.
64 Skutečnost, že okamžik určující použitelné hmotněprávní normy se shoduje, pokud jde o oznámenou a nevyplacenou podporu, s přijetím rozhodnutí Komise o slučitelnosti uvedené podpory, vede k tomu, že tento orgán může tím, že změní délku přezkumu oznámeného opatření podpory, způsobit použití hmotněprávní normy, která vstoupila v platnost po oznámení uvedeného opatření Komisi. Tento případ, který ostatně v projednávaném případě nenastal, jelikož opatření jí bylo oznámeno po dni skončení platnosti nařízení č. 1177/2002, však nemůže odůvodnit výjimku ze zásady, podle níž nové hmotněprávní normy upravují od okamžiku svého vstupu v platnost všechny budoucí účinky situací, které nastaly v době platnosti dřívějších norem.
65 V tomto ohledu je třeba uvést, že možnost Komise rozhodnout se pro použití buď nové normy, nebo dřívější normy je omezena a vyvážena skutečností, že členské státy mají diskreční pravomoc, pokud jde o den, kdy oznámí opatření podpory a rovněž skutečností, že článek 4 nařízení č. 659/1999 vyzývá podle zásady řádné správy Komisi, aby postupovala s řádnou péčí (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 18. listopadu 2004, Ferriere Nord v. Komise, T‑176/01, Sb. rozh. s. II‑3931, bod 62 a citovaná judikatura).
66 Skutečnost, že členské státy musely, aby se na ně použilo nařízení č. 1177/2002, oznámit zamýšlená opatření podpor před skončením platnosti uvedeného nařízení a před tím, než byly podepsány všechny smlouvy splňující požadavky pro poskytnutí podpor, nemůže zpochybnit použití zásad, které upravují časovou působnost hmotněprávních norem na unijní systém kontroly státních podpor. Systému předcházející kontroly státních podpor je totiž inherentní, že oznámení musí nezbytně obsahovat odhady celkových částek zamýšlených podpor. To platí zejména tehdy, pokud jde o opatření, které se týká provozních podpor, jako jsou podpory dotčené v projednávaném případě.
67 Vzhledem k výše uvedenému a jelikož neexistují přechodná ustanovení rozšiřující časovou působnost nařízení č. 1177/2002, je třeba zamítnout druhý žalobní důvod v plném rozsahu.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článků 87 ES, 88 ES a 253 ES
Argumenty účastnic řízení
68 Italská republika uvádí, že i v případě, že by se oznámené opatření mělo považovat za novou podporu, jelikož nespadá do rozsahu působnosti nařízení č. 1177/2002, porušila Komise čl. 87 odst. 2 a 3 ES, jakož i čl. 88 odst. 3 ES v rozsahu, v němž v napadeném rozhodnutí skutečně nepřezkoumala, zda oznámené opatření může být považováno za slučitelné se společným trhem na základě některé z výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a 3 ES, a zejména výjimek, které upřesňuje čl. 87 odst. 3 písm. b) a c) ES.
69 Komise totiž měla za to, že oznámené opatření je neslučitelné se společným trhem pouze proto, že platnost nařízení č. 1177/2002 skončila a že toto opatření nespadá do žádného z případů uvedených v oddíle 3.1 a 3.2 pokynů ke státním podporám na stavbu lodí, které byly citovány v bodě 12 výše.
70 Podle Italské republiky z judikatury vyplývá, že Komise je vždy povinna i bez návrhu přezkoumat případnou slučitelnost podpory podle čl. 87 odst. 2 a 3 ES kromě případu, kdy existují zjevné skutečnosti, které brání jakémukoli možnému odůvodnění dotčeného režimu. Tato posledně uvedená situace se v projednávaném případě nepředpokládala, jelikož oznámené opatření spočívalo pouze v refinancování režimu podpor, který se již považoval za slučitelný se společným trhem a jehož všechny další podmínky zůstaly nezměněny.
71 V každém případě dodává Italská republika, že se během správního řízení snažila upozornit Komisi na skutečnost, že oznámené opatření bylo nezbytné pro dosažení rovnosti podmínek hospodářské soutěže mezi všemi subjekty, které mohly využít podpory. Zdůrazňuje rovněž, že by neexistence podpory mohla vést k zavření loděnic. V napadeném rozhodnutí Komise nicméně neposkytla žádnou odpovídající odpověď na její návrhy.
72 Krom toho Italská republika navrhuje, aby samotný Tribunál posoudil oznámené opatření a prohlásil jej za slučitelné se společným trhem.
73 Ze stejných důvodů, jako jsou uvedeny v bodech 68 až 71 výše, Italská republika dále tvrdí, že důvody uvedené v bodě 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou nedostačující, což podle ní odpovídá porušení článku 253 ES. V tomto ohledu odkazuje na judikaturu, podle níž, aby Komise splnila svou povinnost uvést odůvodnění, musí uplatnit zvláštní okolnosti, a nikoli obecné.
74 Konečně uvádí, že napadené rozhodnutí je rovněž nedostatečně odůvodněno v rozsahu, v němž Komise přezkoumala oznámené opatření, aniž ve své analýze zohlednila režim z roku 2004, na který oznámené opatření odkazovalo.
75 Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut.
Závěry Tribunálu
76 Úvodem je třeba jako nepřípustný odmítnout návrh Italské republiky, kterým se domáhá, aby Tribunál určil, že je oznámené opatření slučitelné se společným trhem. Jelikož se totiž přezkum soudu podle článku 230 ES týká výhradně legality napadeného rozhodnutí, nemůže vést k tomu, aby Tribunál změnil napadené rozhodnutí nebo přijal nové rozhodnutí, které jej nahradí (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, Sb. rozh. I‑10505, bod 141). Z toho vyplývá, že se v projednávaném případě musí Tribunál omezit pouze na přezkum legality napadeného rozhodnutí ve světle výtek, které vůči němu konkrétně vznesla Italská republika.
77 Pro případ, že by se výše uvedený návrh měl vykládat jako návrh na zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu, že toto rozhodnutí porušuje zásady rovného zacházení a ochrany legitimního očekávání, bude posouzen v rámci posouzení čtvrtého žalobního důvodu.
78 Co se týče nejprve výtky, že bod 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí je stižen nedostatkem odůvodnění, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované článkem 253 ES přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 230 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 1. července 2008, Chronopost v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, Sb. rozh. s. I‑4777, bod 88 a citovaná judikatura).
79 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že jak Italská republika, tak i Tribunál mohou vzhledem k vyjádřením uvedeným v bodech 11 a 25 až 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí pochopit odůvodnění Komise, které se týká přezkumu slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem. Z bodů 11 a 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že se Komise domnívala, že platnost nařízení č. 1177/2002 skončila dne 31. března 2005 a že toto nařízení nebylo použitelné na oznámené opatření. V bodech 29 a 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise odmítla zásady ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení jako irelevantní z důvodu, že rozhodnutím o schválení z roku 2004 neposkytla žádné ujištění, pokud jde o případné a následné zvýšení rozpočtu určeného pro režim z roku 2004. Konečně v bodě 31 a následujících odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla vyčerpávajícím způsobem důvody, proč se domnívala, že judikatura uplatněná Italskou republikou není v projednávaném případě použitelná.
80 S ohledem na judikaturu citovanou v bodě 78 výše a s ohledem na body 11 a 25 až 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i na skutečnost, že Italské republice přísluší, aby prokázala, že oznámené opatření bylo slučitelné se společným trhem (viz body 83 až 85 níže), je třeba zamítnout výtku týkající se nedostatečného odůvodnění jako neopodstatněnou.
81 Pokud jde o tvrzení, podle něhož se Komise omezila na přezkum oznámeného opatření, aniž zahrnula do své analýzy režim z roku 2004, je třeba jej odmítnout jako nepodložené. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise se skutečně domnívala, že původní rozpočet ve výši 10 milionů eur je nedílnou součástí režimu z roku 2004, jelikož dospěla k závěru, že zvýšení tohoto rozpočtu představuje změnu existující podpory (body 7 až 9 a 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V rozsahu, v němž musí být tato výtka vykládána tak, že zpochybňuje uvedený závěr, je třeba konstatovat, že ji Tribunál již přijal v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu.
82 Co se týče výtky, podle níž se Komise dopustila omylu, když neposoudila, zda oznámené opatření může být považováno za slučitelné se společným trhem na základě některé z výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a 3 ES, a zejména výjimek uvedených v čl. 87 odst. 3 písm. b) a c) ES, je třeba ji rovněž zamítnout jako neopodstatněnou.
83 Podle ustálené judikatury, pokud Komise rozhodne o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 ES, je totiž na členském státu a případném příjemci státní podpory, aby uplatnili své argumenty, které mají prokázat, že se na záměr podpory vztahují výjimky stanovené podle Smlouvy, neboť předmětem formálního vyšetřovacího řízení je právě objasnit Komisi veškeré skutečnosti ve věci. Komise je sice povinna, zahajuje-li formální řízení, jasně formulovat své pochybnosti o slučitelnosti podpory, aby členskému státu a zúčastněným stranám umožnila se k nim vyjádřit co možná nejúplněji, nic to však nemění na tom, že je zejména na žadateli o podporu, aby rozptýlil tyto pochybnosti a prokázal, že jeho zamýšlená podpora splňuje podmínky poskytnutí podpory (viz rozsudek Ferriere Nord v. Komise, bod 65 výše, body 93 a 94 a citovaná judikatura).
84 Stále podle této judikatury, pokud čl. 88 odst. 2 ES ukládá Komisi povinnost, aby před přijetím rozhodnutí shromáždila informace od zúčastněných stran, nezakazuje jí dospět v případě neexistence takových vyjádření k závěru, že podpora je neslučitelná se společným trhem. Komisi nemůže být zejména vytýkáno, že nepřihlédla k případným skutkovým či právním poznatkům, které jí mohly být, ale nebyly předloženy během správního řízení, vzhledem k tomu, že Komise není povinna bez návrhu a odhadem zkoumat, jaké poznatky jí mohly být předloženy (rozsudek Tribunálu ze dne 14. ledna 2004, Fleuren Compost v. Komise, Recueil, s. II‑127, body 48 a 49 a citovaná judikatura).
85 Legalita rozhodnutí v oblasti státních podpor musí být posuzována na základě informací, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy uvedené rozhodnutí přijala, přičemž před soudem Unie nelze uplatňovat skutkové okolnosti, které nebyly předloženy v rámci postupu před zahájením soudního řízení, jenž je stanoven v článku 88 ES (viz v tomto smyslu rozsudek Fleuren Compost v. Komise, bod 84 výše, bod 51 a citovaná judikatura).
86 V projednávaném případě shledala Komise v bodech 26 a 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že Italská republika se během správního řízení odvolávala na nařízení č. 1177/2002 a zásady ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení, aby odůvodnila svou žádost o schválení oznámeného opatření. Krom toho z bodů 25 až 36 napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise skutečně přezkoumala a odmítla argumenty a judikaturu, které v tomto ohledu předložila Italská republika.
87 Na jednání Tribunál vyzval Italskou republiku, aby upřesnila dodatečné relevantní skutečnosti, které předložila Komisi během správního řízení, avšak které Komise odmítla přezkoumat. Je však třeba konstatovat, že Italská republika nebyla schopna odkázat na jiné argumenty než na ty, které Komise přezkoumala a odmítla v napadeném rozhodnutí.
88 Vzhledem k výše uvedenému je třeba zamítnout třetí žalobní důvod v plném rozsahu.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení
Argumenty účastnic řízení
89 Italská republika uvádí, že i za předpokladu, že by oznámené opatření bylo neslučitelné se společným trhem, z judikatury vyplývá, že jej Komise měla schválit v souladu se zásadami ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení.
90 Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o schválení z roku 2004 nepřiznalo žádný význam rozpočtu určenému pro podpory určené výrobcům lodí, Italská republika a koneční příjemci režimu podpor mohli legitimně očekávat, že Komise schválí oznámené opatření, jelikož náleželo do režimu z roku 2004, neboť Italská republika pouze zvýšila celkový rozpočet bez žádné další změny prováděcích podmínek uvedeného režimu.
91 Komise rovněž porušila zásadu rovného zacházení, jelikož napadené rozhodnutí znamená, že některé loděnice nemohly využít režimu podpor, ačkoli se nacházely v totožné skutkové a právní situaci, jako byla situace skutečných příjemců režimu podpor.
92 Oznámeným opatřením se Italská republika snažila konkrétně o obnovení zásady rovného zacházení. Zvýšila celkový rozpočet určený dotčenému režimu podpor, aby žádná loděnice, která uzavřela smlouvu o stavbě lodí a na kterou se mohl vztahovat uvedený režim podpor, nebyla zbavena svého práva z důvodu nedostatečného finančního krytí.
93 Komise navrhuje zamítnout tento žalobní důvod.
Závěry Tribunálu
94 Úvodem je třeba zdůraznit, že předpoklad, na němž je částečně založen žalobní důvod Italské republiky, a to, že rozhodnutí o schválení z roku 2004 nepřiznalo žádný význam rozpočtu určenému pro podpory určené loděnicím, byl již odmítnut v bodě 42 výše.
95 Tvrzení, podle nějž Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání nemůže obstát, jelikož se nikdo nemůže dovolávat porušení zásady ochrany legitimního očekávání v případě, kdy mu dotčený orgán neposkytl konkrétní ujištění (rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2003, Innova Privat-Akademie v. Komise, T‑273/01, Recueil, s. II‑1093, bod 26).
96 Je třeba ostatně konstatovat, že nařízení č. 1177/2002 neobsahuje ani ustanovení, které zbavuje členské státy jejich povinnosti oznámení podle č. 88 odst. 3 ES, ani ustanovení, která mění definici pojmů s tím souvisejících, jako je pojem „změna existující podpory“. Naopak toto nařízení podmiňuje své použití dodržením ustanovení článku 88 ES a nařízení č. 659/1999. Rozhodnutí o schválení z roku 2004, které je založeno na nařízení č. 1177/2002, tedy nemohlo nijak založit legitimní očekávání, které by šlo nad rámec toho, co bylo výslovně uvedeno v uvedeném rozhodnutí, a to schválení uděleného Italské republice poskytnout podpory v celkové výši 10 milionů eur.
97 Pokud jde o argument vycházející z porušení zásady rovného zacházení, je třeba zdůraznit, že je zjevně nepodložený. Skutečnost, že nařízení č. 1177/2002 se nepoužije na oznámené opatření, vyplývá z použití právní normy, a nikoli z výkonu posuzovací pravomoci. Důvod, proč ve vztahu ke smlouvám, kterých se týká oznámené opatření, nebyly poskytnuty podpory podle nařízení č. 1177/2002, tedy souvisí pouze s dočasnou povahou tohoto nařízení a skutečností, že Italská republika neoznámila dotčené opatření, takže Komise mohla přijmout rozhodnutí před skončením platnosti uvedeného nařízení.
98 Čtvrtý žalobní důvod tedy musí být zamítnut
K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady kontradiktornosti
Argumenty účastnic řízení
99 Italská republika vytýká Komisi, že v napadeném rozhodnutí zohlednila doporučení OŘS týkající se nařízení č. 1177/2002, aniž předtím v tomto ohledu zahájila během správního řízení diskuzi s italskými orgány. Podle Italské republiky tedy Komise nemohla založit své rozhodnutí na řízení před OŘS a na jeho výsledcích. Skutečnost, že během správního řízení vznesla otázku týkající se řízení před OŘS, není relevantní, jelikož tak učinila jen pro úplnost, aby zdůraznila, že toto posledně uvedené řízení nemělo odkladný účinek na použití nařízení č. 1177/2002 ani na oznámené opatření.
100 Komise navrhuje zamítnout tento žalobní důvod.
Závěry Tribunálu
101 Je třeba připomenout, že svým dopisem ze dne 7. července 2008 oznámila Italská republika Komisi, že se domnívá, že řízení před OŘS týkající se nařízení č. 1177/2002 nemůže bránit loděnicím, které podaly žádost o podporu před skončením uvedeného řízení, aby využily podpory podle nařízení č. 1177/2002 a režimu z roku 2004.
102 Komise odpověděla na toto tvrzení v bodech 35 až 37 napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu uvedla, že z judikatury vyplývá, že nařízení č. 1177/2002 musí být vykládáno, nakolik je to možné, ve světle závazků Společenství v rámci WTO. Následně konstatovala, že řízení před OŘS, na které Italská republika odkázala ve svém dopise ze dne 7. července 2008, vedlo OŘS dne 20. června 2005 k závěru, že nařízení č. 1177/2002 a různé vnitrostátní režimy, které jej používají, porušují pravidla WTO. Komise dále uvedla, že Společenství informovalo WTO dne 20. července 2005 o skutečnosti, že platnost nařízení č. 1177/2002 skončila dne 31. března 2005, a že členské státy již tedy nemohou poskytnout podpory na základě uvedeného nařízení. Komise dospěla v tomto ohledu k závěru, že sdělení určené WTO představuje závazek Společenství vůči WTO již nepoužít nařízení č. 1177/2002.
103 Ve světle těchto skutečností nelze Komisi vytýkat, že porušila zásadu kontradiktornosti. Komise naopak tím, že odpověděla na tvrzení Italské republiky, dodržela její právo na obhajobu, zejména právo být vyslechnuta. Skutečnost, že tato odpověď obsahovala závěr, který Komise vyvodila z výsledku řízení před OŘS, tento závěr nevyvrací, jelikož právě Italská republika otevřela ve svém dopise ze dne 7. července 2008 otázku důsledků uvedeného řízení na použití nařízení č. 1177/2002.
104 Pátý žalobní důvod musí být tedy zamítnut.
K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zohlednění norem WTO při posouzení slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem
Argumenty účastnic řízení
105 Tímto žalobním důvodem Italská republika tvrdí, že Komise se tím, že posoudila slučitelnost oznámeného opatření s pravidly WTO, dopustila právního omylu. Při posouzení navrhované státní podpory podle čl. 88 odst. 3 ES, o jakou se jedná v projednávaném případě, totiž Komise nemohla založit své posouzení na jiných hlediscích než na těch, která uvádí článek 87 ES.
106 Italská republika rovněž zdůrazňuje, že otázku, zda režim podpor je případně neslučitelný s pravidly WTO, musí vyřešit Soudní dvůr v rámci řízení stanoveného v článku 226 ES.
107 Z výše uvedeného vyplývá, že Komise tím, že posoudila slučitelnost oznámeného opatření s pravidly WTO, jednala mimo rámec své pravomoci a porušila čl. 88 odst. 3 ES, jakož i články 87 ES a 226 ES.
108 Komise zpochybňuje tvrzení, podle něhož přezkoumala slučitelnost oznámeného opatření s pravidly WTO.
Závěry Tribunálu
109 Je třeba konstatovat, že z bodu 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Komise domnívala, že oznámené opatření je neslučitelné se společným trhem zaprvé proto, že platnost nařízení č. 1177/2002 skončila, a zadruhé proto, že neexistuje další právní základ, na němž by rozhodnutí o slučitelnosti mohlo být založeno.
110 V bodě 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise v odpověď na argument Italské republiky uvedený v bodě 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvedla, že Společenství informovalo WTO dne 20. července 2005 o skutečnosti, že platnost nařízení č. 1177/2002 skončila dne 31. března 2005, a že členské státy již tedy nemohou poskytnout podpory na základě uvedeného nařízení. Komise dospěla v tomto ohledu k závěru, že sdělení určené WTO představuje závazek Společenství vůči WTO již nepoužít nařízení č. 1177/2002.
111 Bod 26 odůvodnění ve spojení s bodem 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy odhaluje, že Komise se v tomto rozhodnutí domnívala, že by případné schválení oznámeného opatření bylo jak neslučitelné se společným trhem, tak i v rozporu se závazky Společenství vůči WTO, přičemž závěr o neslučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem je jiným a samostatným posouzením, které předchází posouzení, které se týká povinností Společenství vůči WTO.
112 Z toho vyplývá, že šestý žalobní důvod žalobkyně nemůže obstát.
K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí je založeno na sdělení určeném WTO
Argumenty účastnic řízení
113 Italská republika uvádí, že napadené rozhodnutí je protiprávní v rozsahu, v němž je založeno na sdělení určeném WTO, které prohlašuje, že členské státy nemohly poskytnout podpory na základě nařízení č. 1177/2002, jelikož jeho platnost skončila dne 31. března 2005.
114 V tomto ohledu Italská republika zaprvé uvádí, že nikdy nebyla informovaná o sdělení určeném WTO, což mělo Komisi bránit v tom, aby jej zohlednila při přijetí napadeného rozhodnutí.
115 Zadruhé Italská republika tvrdí, že uvedené sdělení Komisi v každém případě neumožnilo, aby odmítla schválit oznámené opatření. Sdělením určeným WTO totiž Komise pouze prohlásila, že neprodlouží platnost nařízení č. 1177/2002. Členské státy tedy byly povinny neposkytnout podnikům podpory na smlouvy o stavbě lodí podepsané po 31. březnu 2005. Sdělení určené WTO je tedy nezprostilo povinnosti dodržet nároky na podpory, které podniky nabyly na základě smluv podepsaných před 31. březnem 2005.
116 Komise navrhuje zamítnout tento žalobní důvod.
Závěry Tribunálu
117 Je třeba připomenout, že článek 1 napadeného rozhodnutí uvádí, že oznámené opatření nemůže být provedeno, jelikož je neslučitelné se společným trhem.
118 Jak již tedy bylo zdůrazněno v bodě 111 výše, cílem odkazu uvedeného v napadeném rozhodnutí na sdělení určené WTO bylo pouze v odpověď na tvrzení Italské republiky a jen pro úplnost uvést, že případné schválení oznámeného opatření by bylo krom toho v rozporu se závazky Společenství vůči WTO. Z bodu 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že Komise se vůbec neopírala o sdělení určené WTO, když dospěla k závěru, že oznámené opatření je neslučitelné se společným trhem.
119 Z toho vyplývá, že sdělení určené WTO nemělo žádný vliv na výrok napadeného rozhodnutí.
120 Je tedy třeba dospět k závěru, že sedmý žalobní důvod nemůže rovněž obstát.
121 Žaloba tedy musí být zamítnuta v plném rozsahu
K nákladům řízení
122 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Italská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Martins Ribeiro | Papasavvas | Wahl |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. února 2011.
Podpisy.
Obsah
Právní rámec
Skutečnosti předcházející sporu
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávné kvalifikace oznámeného opatření jako nové podpory
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení nařízení č. 1177/2002
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článků 87 ES, 88 ES a 253 ES
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady kontradiktornosti
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zohlednění norem WTO při posouzení slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí je založeno na sdělení určeném WTO
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
K nákladům řízení