Věc T‑68/09

Soliver NV

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s automobilovým sklem – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES – Dohody o rozdělení trhů a výměny citlivých obchodních informací – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Jediné a trvající protiprávní jednání – Účast na protiprávním jednání“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 10. října 2014

1.      Právo Evropské unie – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení ve věci hospodářské soutěže – Použitelnost – Stupeň průkaznosti důkazů uplatněných Komisí

(Článek 81 odst. 1 ES; Listina základních práv Evropské unie, čl. 48 odst. 1; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)

2.      Kartelové dohody – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Podniky, kterým může být vytýkáno protiprávní jednání spočívající v účasti na globální kartelové dohodě – Kritéria – Důkazní břemeno

(Článek 81 odst. 1 ES)

3.      Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Protisoutěžní předmět – Dostatečné zjištění – Jednání podniku, který se účastnil určitých kontaktů protisoutěžní povahy, avšak neúčastnil se žádného setkání kartelové dohody – Okolnosti, které nemohou prokázat jeho účast na globální kartelové dohodě

(Článek 81 odst. 1 ES)

4.      Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Působnost – Částečné zrušení unijního právního aktu – Podmínky – Zrušení, v plném rozsahu, rozhodnutí Komise, které kvalifikuje globální kartelovou dohodu jako jediné a trvající protiprávní jednání a ukládá pokutu, navzdory účasti podniku-žalobce na určitých kontaktech protisoutěžní povahy – Rozhodnutí, které danému podniku neumožňuje pochopit, co je mu vytýkáno ohledně uvedených kontaktů, bez ohledu na jeho účast na jediném a trvajícím protiprávním jednání

(Článek 81 odst. 1 ES; článek 264 první pododstavec SFEU)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 57–59)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 60–65, 101, 105)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 76)

4.      Článek 264 první pododstavec SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že akt napadený žalobou na neplatnost musí být prohlášen za neplatný od počátku jen v rozsahu, v němž je tato žaloba opodstatněná. Pouhá skutečnost, že Tribunál považuje žalobní důvod uplatněný žalobcem na podporu žaloby na neplatnost za opodstatněný, mu tak neumožňuje automaticky zrušit napadený akt v plném rozsahu. Zrušení v plném rozsahu je totiž nepřípustné v případě, že je zcela zjevné, že daný důvod týkající se výhradně konkrétního aspektu napadeného aktu může vést pouze k částečnému zrušení.

Proto, pokud se podnik přímo účastnil jednoho či více protisoutěžních jednání tvořících jediné a trvající protiprávní jednání, ale nebylo prokázáno, že svým jednáním zamýšlel přispět ke všem společným cílům sledovaným dalšími účastníky kartelové dohody a že věděl o veškerém dalším plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání uvedených účastníků sledujícím tytéž cíle nebo že ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko, Komise mu může přičíst jen odpovědnost za jednání, na kterých se přímo účastnil, a za jednání dalších účastníků sledujících tytéž cíle jako on, o němž je prokázáno, že o něm věděl nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko. To nicméně nemůže vést k tomu, že tento podnik bude zproštěn své odpovědnosti za chování, kterých se nesporně účastnil nebo za která může být skutečně shledán odpovědným.

Takové rozdělení rozhodnutí Komise, které kvalifikuje globální kartelovou dohodu jako jediné a trvající protiprávní jednání, je však myslitelné pouze, pokud bylo jednak uvedenému podniku při správním řízení umožněno obeznámit se s tím, že je mu vytýkána nejen účast na uvedeném protiprávním jednání, ale rovněž na určitých chováních, která jej tvoří, a tedy se v tomto bodě hájit, a jednak pokud je uvedené rozhodnutí v tomto ohledu dostatečně jasné.

To není případ projednávané věci, jelikož napadené rozhodnutí nekvalifikuje samostatně uvedená jednání jako porušení článku 101 SFEU, přičemž unijní soud za takových okolností nemůže sám provést takovou kvalifikaci, protože by tím zasáhl do pravomocí, které článek 105 SFEU přidělil Komisi.

(viz body 108–113)