ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
25. září 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství BLUECO – Starší slovní ochranná známka Společenství BLUECAR – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Rozlišovací způsobilost starší ochranné známky – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Návrh na změnu rozhodnutí podaný vedlejší účastnicí – Článek 65 odst. 4 nařízení č. 207/2009“
Ve věci T‑684/13,
Copernicus-Trademarks Ltd, se sídlem v Borehamwood (Spojené království), zastoupená L. Pechanem a S. Körber, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému A. Schifkem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vedlejší účastnicí řízení před Tribunálem, je
Bolloré SA, se sídlem v Ergué-Gabéric (Francie), původně zastoupená B. Fontainem, poté O. Legrandem, advokáty,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 8. října 2013 (věc R 2029/2012‑1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Bolloré SA a Copernicus-Trademarks Ltd,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Gervasoni (zpravodaj) a L. Madise, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 23. prosince 2013,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 26. května 2014,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 23. května 2014,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 1. září 2014,
s přihlédnutím k duplice vedlejší účastnice došlé kanceláři Tribunálu dne 24. listopadu 2014,
po jednání konaném dne 24. března 2015, jehož se žalobkyně neúčastnila,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 9. února 2011 podala společnost Copernicus Eood u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení BLUECO.
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 12 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Vozidla a jejich konstrukční díly“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 139/2011 ze dne 26. července 2011.
5 Dne 26. října 2010 podala vedlejší účastnice, společnost Bolloré SA, proti zápisu ochranné známky přihlášené pro výrobky uvedené v bodě 3 výše na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 námitky.
6 Námitky byly založeny na starší slovní ochranné známce Společenství BLUECAR, jež byla zapsána dne 26. srpna 2006 pod č. 4597621, zejména pro výrobky spadající do třídy 12 a odpovídající následujícímu popisu: „Vozidla, elektrické motory a převodovky pro uvedená vozidla s elektrickým hnacím ústrojím“.
7 Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
8 Dne 20. srpna 2012 byla přihláška ochranné známky převedena na žalobkyni, společnost Copernicus Trademarks Ltd.
9 Rozhodnutím ze dne 31. srpna 2012 námitkové oddělení námitkám vyhovělo.
10 Dne 30. října 2012 podala žalobkyně k OHIM proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
11 Dne 10. dubna 2013 požádala žalobkyně o omezení seznamu výrobků obsažených v přihlášce ochranné známky na „vozidla, s výjimkou jejich dílů a částí“ spadající do třídy 12. OHIM toto omezení přijal a vyzval vedlejší účastnici, aby se s přihlédnutím k nové specifikaci výrobků rozhodla, zda nevezme námitky zpět. Vedlejší účastnice na tuto výzvu nereagovala.
12 Rozhodnutím ze dne 8. října 2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM odvolání zamítl. Odvolací senát měl zejména za to, že relevantním územím je Evropská unie, že relevantní veřejnost je složena z koncových spotřebitelů, jejichž stupeň pozornosti je, pokud jde o drahé zboží (bod 20 napadeného rozhodnutí), vysoký, a že výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou totožné s výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka (bod 21 napadeného rozhodnutí). Poté uvedl, že starší ochranná známka obsahuje výrazy „blue“ a „car“, přičemž posledně uvedený výraz přímo popisuje dotčené výrobky, a představuje tudíž nejslabší prvek této ochranné známky (bod 24 napadeného rozhodnutí). Dále měl za to, že důkazy předložené vedlejší účastnicí neumožňují prokázat, že starší ochranná známka získala vysokou rozlišovací způsobilost užíváním, a vyvodil z toho závěr, že má průměrnou inherentní rozlišovací způsobilost (bod 25 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát měl rovněž za to, že existuje vzhledová podobnost mezi kolidujícími označeními, jejichž prvních pět písmen je totožných a umístěných ve stejném pořadí (bod 26 napadeného rozhodnutí). Z fonetického hlediska měl za to, že kolidující označení jsou celkově velmi podobná pro anglicky hovořící veřejnost, tvořící značnou část relevantní veřejnosti, z důvodu totožné výslovnosti prvku „blue“, který je pro obě označení společný, a podobné výslovnosti prvků „co“ a „car“ (bod 27 napadeného nařízení). Mimoto měl za to, že označení jsou pro anglicky hovořící veřejnost z důvodu přítomnosti prvku „blue“ v obou označeních (bod 28 napadeného rozhodnutí) z části pojmově podobná. Vzhledem k tomu, že kolidující označení jsou celkově podobná (bod 29 napadeného rozhodnutí), dotčené výrobky jsou si podobné a vzhledem k tomu, že v judikatuře se má za to, že stačí, když existuje nebezpečí záměny pouze ve vztahu k části relevantní veřejnosti, dospěl odvolací senát k závěru, že nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními nelze vyloučit (body 30 až 33 napadeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí a zamítl námitky v plném rozsahu;
– uložil OHIM a vedlejší účastnici náhradu nákladů tohoto řízení a řízení u odvolacího senátu OHIM.
14 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
15 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– nařídil žalobkyni, aby odůvodnila svůj zájem na podání žaloby;
– odmítl přílohy K 5 až K 27 předložené žalobkyní jako nepřípustné;
– potvrdil napadené rozhodnutí, avšak současně konstatoval, že se na starší ochrannou známku vztahuje vysoká ochrana z důvodu její známosti na trhu;
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K právnímu zájmu na podání žaloby
16 Vedlejší účastnice ve vyjádření k žalobě zpochybnila právní zájem na podání žaloby žalobkyně, která postoupila spornou přihlášku ochranné známky na společnost Ivo-Kermartin, a Tribunálu navrhla, aby žalobkyni vyzval k předložení důkazů prokazujících její právní zájem na podání žaloby.
17 Žalobkyně v replice předložila zmocnění společnosti Ivo-Kermartin, nové majitelky přihlášky ochranné známky, v němž bylo uvedeno, že tato společnost udělila žalobkyni souhlas, aby v řízení pokračovala ve vlastním zájmu a vlastním jménem. Má tudíž za to, že je na základě ustanovení čl. 65 odst. 4 nařízení č. 207/2009 „aktivně legitimován[a] k podání žaloby“.
18 Na jednání vedlejší účastnice uvedla, že již nezpochybňuje právní zájem žalobkyně na podání žaloby, a OHIM uvedl, že ponechává na úvaze Tribunálu, zda je nezbytné zabývat se touto otázkou v projednávané věci.
19 Za okolností projednávané věci je třeba bez dalšího rozhodnout o meritu věci, aniž je nutné rozhodnout o právním zájmu žalobkyně na podání žaloby (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C‑23/00 P, Recueil, EU:C:2002:118, body 50 až 52, a ze dne 23. října 2007, Polsko v. Rada, C‑273/04, Sb. rozh., EU:C:2007:622, bod 33).
K přípustnosti některých argumentů a důkazů předložených poprvé u Tribunálu
20 Na úvod je třeba konstatovat, že jak uvedl OHIM a vedlejší účastnice, žalobkyně předložila u Tribunálu několik dokumentů, které nebyly předloženy během řízení u odvolacího senátu, na podporu své argumentace přednesené poprvé před Tribunálem, podle níž výraz „blue“ odkazuje zejména v automobilovém odvětví na ochranu životního prostředí.
21 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, ze spisu vyplývá, že žalobkyně neuvedla před odděleními OHIM žádný argument, který by směřoval k prokázání skutečnosti, že výraz „blue“ odkazuje na ochranu životního prostředí. Žalobkyně nepředložila u OHIM ani přílohy K 5 až K 25.
22 Je přitom třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Tribunál nemůže při přezkumu legality rozhodnutí odvolacích senátů OHIM znovu přezkoumat skutkové okolnosti ve světle důkazů, které byly poprvé předloženy teprve u něj (rozsudky ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:739, body 136 až 144, a ze dne 10. listopadu 2011, LG Electronics v. OHMI, C‑88/11 P, EU:C:2011:727, bod 25). Rovněž skutečnosti, které účastníci řízení před odděleními OHIM neuplatnili, již nelze uplatňovat ve stadiu žaloby podané k Tribunálu (výše uvedené rozsudky Les Éditions Albert René v. OHIM, EU:C:2008:739, bod 137, a LG Electronics v. OHMI, EU:C:2011:727, bod 25). Skutečnosti, které žalobkyně neuplatnila před odděleními OHIM a důkazy předložené poprvé u Tribunálu je tudíž nutné považovat za nepřípustné.
23 Rovněž příloha K 26, která obsahuje rozsudek Bundespatentgericht (Spolkový patentový soud, Německo) ze dne 24. listopadu 2010, jenž nebyl předložen u odvolacího senátu a který je totožný s přílohou K 29, nelze uplatňovat jako důkaz týkající se skutkových okolností projednávané věci. I když rozhodnutí vnitrostátních soudů mohou být v zásadě předložena poprvé u Tribunálu, nelze tato rozhodnutí uplatňovat jako důkazy týkající se skutkových okolností věci, která byla předložena Tribunálu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2008, Lego Juris v. OHIM – Mega Brands (Červená kostka Lego), T‑270/06, Sb. rozh., EU:T:2008:483, body 22 a 23].
K přípustnosti návrhového žádání na změnu předloženého vedlejší účastnicí
24 Vedlejší účastnice stejně jako OHIM navrhuje zamítnutí žaloby a Tribunálu navrhuje, aby napadené rozhodnutí potvrdil, avšak současně konstatoval, že se na starší ochrannou známku vztahuje vysoká ochrana z důvodu její známosti na trhu. Zpochybňuje totiž posouzení odvolacího senátu v bodě 25 napadeného rozhodnutí, podle něhož důkazy, které předložila, dostatečně neprokazují, že starší ochranná známka byla užívána s takovou intenzitou, že by dosáhla stupně proslulosti u relevantních spotřebitelů v celé Unii, a že má tudíž pouze průměrnou rozlišovací způsobilost. Vedlejší účastnice navrhuje v tomto bodě napadené rozhodnutí vyvrátit, nebo je přinejmenším potvrdit v části, v níž bylo konstatováno, že starší ochranná známka má průměrnou rozlišovací způsobilost.
25 Takový návrh musí být vykládán tak, že představuje návrhové žádání na změnu napadeného rozhodnutí, jak ostatně vedlejší účastnice připustila na jednání, přičemž upřesnila, že toto návrhové žádání má podpůrnou povahu. Podle ustanovení čl. 134 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 vedlejší účastník může totiž v zásadě ve svém vyjádření k žalobě navrhovat změnu rozhodnutí odvolacího senátu v bodě, který nebyl uveden v žalobě.
26 OHIM na jednání uvedl, že návrhová žádání na změnu napadeného rozhodnutí je nutné odmítnout jako nepřípustná.
27 Je třeba připomenout, že ustanovení čl. 65 odst. 4 nařízení č. 207/2009 stanoví, že žalobu u Tribunálu může proti rozhodnutí odvolacího senátu OHIM podat každý účastník řízení před odvolacím senátem, „pokud rozhodnutí nevyhovělo jeho požadavkům“. Mimoto podle ustálené judikatury představuje právní zájem žalobce na podání žaloby zásadní podmínku všech soudních žalob (usnesení ze dne 31. července 1989, S. v. Komise, 206/89 R, Sb. rozh., EU:C:1989:333, bod 8) a musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by byla žaloba nepřípustná (rozsudek ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, Sb. rozh., EU:C:2007:322, bod 42). Předpokladem právního zájmu na podání žaloby je to, aby žaloba mohla ve svém výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (rozsudek ze dne 17. dubna 2008, Flaherty a další v. Komise, C‑373/06 P, C‑379/06 P a C‑382/06 P, Recueil, EU:C:2008:230, bod 25).
28 Podle judikatury rozhodnutí odvolacího senátu vyhovělo požadavkům jednoho z účastníků řízení před tímto senátem, jestliže vyhovělo návrhu tohoto účastníka řízení na základě jednoho z důvodů pro zamítnutí zápisu nebo neplatnosti ochranné známky, anebo obecně pouze části argumentace uvedeného účastníka řízení, i když opomine přezkoumat nebo zamítne ostatní důvody nebo argumenty uplatněné tímtéž účastníkem řízení [rozsudek ze dne 14. prosince 2011, Völkl v. OHIM – Marker Völkl (VÖLKL), T‑504/09, Sb. rozh., EU:T:2011:739, bod 26; v tomto smyslu viz také usnesení ze dne 14. července 2009, Hoo Hing v. OHIM – Tresplain Investments (Golden Elephant Brand), T‑300/08, body 29 až 37; viz obdobně rozsudek ze dne 17. září 1992, NBV a NVB v. Komise, T‑138/89, Recueil, EU:T:1992:95, body 30 až 35].
29 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo námitkám podaným vedlejší účastnicí proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 vyhověno v plném rozsahu, je třeba mít za to, že napadené rozhodnutí vyhovělo požadavkům vedlejší účastnice.
30 Z bodu 8 odůvodnění nařízení č. 207/2009 zajisté vyplývá, že posouzení nebezpečí záměny závisí zejména na známosti dotčené ochranné známky na trhu. Mimoto, vzhledem k tomu, že nebezpečí záměny je tím vyšší, čím vyšší se jeví rozlišovací způsobilost ochranné známky, ochranné známky, které mají buď inherentně, nebo z důvodu své známosti na trhu vysokou rozlišovací způsobilost, tak požívají rozsáhlejší ochrany než ochranné známky, jejichž rozlišovací způsobilost je menší (obdobně viz rozsudky ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, EU:C:1997:528, bod 24; ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, EU:C:1998:442, bod 18, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, EU:C:1999:323, bod 20).
31 Nicméně vzhledem k tomu, že odvolací senát měl za to, že mezi kolidujícími označeními existuje nebezpečí záměny a vyhověl námitkám, třebaže neuznal rozlišovací způsobilost zvýšenou užíváním starší ochranné známky, nemá případná změna napadeného rozhodnutí pouze ve vztahu k posouzení odvolacího senátu, týkajícímu se stupně rozlišitelnosti a proslulosti starší ochranné známky, vliv na práva, která vedlejší účastnice vyvozuje z této ochranné známky a která nebyla uvedeným rozhodnutím nijak dotčena. Vedlejší účastnice ostatně na podporu svého návrhu na změnu uvedla, že si přinejmenším přeje, aby napadené rozhodnutí bylo potvrzeno v části, v níž byla konstatována průměrná rozlišovací způsobilost uvedené ochranné známky.
32 Návrhové žádání na změnu, předložené vedlejší účastnicí, je tudíž třeba odmítnout jako nepřípustné.
K věci samé
33 Žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
34 Žalobkyně tvrdí, že kolidující označení nevyvolávají nebezpečí záměny. Na úvod tvrdí, že starší ochranná známka vykazuje velmi nízkou rozlišovací způsobilost, neboť výraz „blue“ je popisný a často užívaný zapsanými ochrannými známkami v automobilovém odvětví. Žalobkyně má mimoto za to, že odvolací senát dospěl nesprávně k závěru, že kolidující označení jsou podobná ze vzhledového hlediska, neboť přihlášená ochranná známka musí být identifikována jako obsahující výrazy „blue“ a „eco“. Z fonetického hlediska se obě označení významně liší. Nakonec označení nejsou podle ní s přihlédnutím k odlišnosti jejich závěrečných částí z pojmového hlediska podobná.
35 OHIM a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.
36 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
37 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a dotčené výrobky nebo služby, a přitom musí být zohledněny všechny relevantní faktory v projednávané věci, zejména závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
38 Posouzení nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními provedené odvolacím senátem je třeba přezkoumat s ohledem na tyto zásady.
K relevantní veřejnosti
39 Podle judikatury je v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny třeba vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že se úroveň pozornosti průměrného spotřebitele může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sb. rozh., EU:T:2007:46, bod 42 a citovaná judikatura].
40 V projednávané věci odvolací senát v bodě 20 napadeného rozhodnutí konstatoval správně, a žalobkyně tuto otázku nezpochybnila, že vzhledem k tomu, že výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky, mají vyšší cenu, je cílová veřejnost tvořena koncovými spotřebiteli, kteří vykazují vysoký stupeň pozornosti. Kromě toho je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že starší ochranná známka je ochrannou známkou Společenství, musí být nebezpečí záměny posuzováno ve vztahu k veřejnosti v celé Unii.
Ke srovnání výrobků
41 Odvolací senát měl v bodě 21 napadeného rozhodnutí správně za to, a žalobkyně to ostatně nezpochybnila, že dotčené výrobky, které všechny spadají do třídy 12, jsou totožné navzdory omezení původního seznamu výrobků, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, provedenému v odvolacím řízení u OHIM.
Ke srovnání označení
42 Na úvod je třeba připomenout, že globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení uvedeného nebezpečí. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (viz rozsudek ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, Sb. rozh., EU:C:2007:333, bod 20 a citovaná judikatura).
43 Odvolací senát měl v bodech 26 až 29 napadeného rozhodnutí za to, že kolidující označení jsou ze vzhledového hlediska podobná a celkově vykazují vysokou fonetickou podobnost pro anglicky hovořící spotřebitele a pojmovou podobnost, co se týče jejich úvodní části „blue“, pro anglicky hovořící veřejnost.
– Ke vzhledové podobnosti
44 Odvolací senát v bodě 26 napadeného rozhodnutí uvedl, že dotčená označení mají společných prvních pět písmen umístěných ve stejném pořadí a tato písmena představují většinu každého z označení. Vzhledem k tomu, že spotřebitel obecně věnuje vyšší pozornost začátku slovní ochranné známky, odvolací senát z toho vyvodil závěr o existenci vzhledové podobnosti dotčených označení.
45 Žalobkyně má za to, že označení nejsou ze vzhledového hlediska podobná. Tvrdí, že písmeno „e“ přihlášené ochranné známky má dvojí použití a přihlášená ochranná známka je tak identifikována jako ochranná známka obsahující výrazy „blue“ a „eco“, přičemž oba výrazy jsou v angličtině běžné. Mimoto je podle ní běžnou praxí zkracovat výraz „blue“ na „blu“ a řada ochranných známek tak obsahuje prvek „blu“. Obě dotčená označení se tudíž v jejich druhé části zřetelně odlišují. Pokud jde o krátká označení, stačí přitom malé rozdíly k vytvoření odlišného celkového dojmu. Navíc přihlášená ochranná známka obsahuje tři slabiky, kdežto starší ochranná známka obsahuje pouze dvě.
46 Je třeba připomenout, že při posuzování vzhledové podobnosti dvou slovních ochranných známek je důležitý spíše výskyt více písmen ve stejném pořadí v každé z těchto známek [rozsudek ze dne 25. března 2009, Kaul v. OHIM – Bayer (ARCOL), T‑402/07, Sb. rozh., EU:T:2009:85, bod 83].
47 V projednávané věci je nesporné, že starší ochranná známka, tvořená sedmi písmeny, a přihlášená ochranná známka, tvořená šesti písmeny, mají společných prvních pět písmen, a sice „b“, „l“, „u“, „e“ a „c“, přičemž přihlášená ochranná známka obsahuje mimoto písmeno „o“ a starší ochranná známka písmena „a“ a „r“. Tato společná část obou kolidujících označení vyvolává vzhledovou podobnost tím spíše, že veřejnost věnuje obecně větší pozornost úvodní části slovních ochranných známek [viz rozsudek ze dne 6. června 2013, Celtipharm v. OHIM – Alliance Healthcare France (PHARMASTREET), T‑411/12, EU:T:2013:304, bod 25 a citovaná judikatura].
48 Tento závěr nemůže být zpochybněn tvrzením žalobkyně, podle něhož je přihlášená ochranná známka ze vzhledového hlediska vnímána tak, že obsahuje dva výrazy „blue“ a „eco“ a je tvořená třemi slabikami. Je totiž nutné konstatovat, že přihlášená ochranná známka obsahuje pouze jediné slovo, které je ve své nejpřirozenější výslovnosti, zejména pro anglicky hovořícího mluvčího, tvořeno pouze dvěma slabikami [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2015, Copernicus-Trademarks v. OHIM – Blue Coat Systems (BLUECO), T‑685/13, EU:T:2015:38, bod 35], a že žalobkyně na podporu tohoto tvrzení nepředložila žádný relevantní důkaz. Mimoto, i když písmena „a“ a „r“ na konci starší ochranné známky a písmeno „o“ na konci přihlášené ochranné známky brání vyloučení totožnosti označení, nedominují tyto prvky na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, celkovému dojmu, kterým tato označení působí.
49 Odvolací senát tedy dospěl správně k závěru, že obě označení jsou ze vzhledového hlediska podobná.
– K fonetické podobnosti
50 Odvolací senát měl v bodě 27 napadeného rozhodnutí za to, že dotčená označení jsou z fonetického hlediska celkově velmi podobná pro anglicky hovořící spotřebitele, pro které je prvek „blue“, společný oběma označením, vyslovován totožným způsobem a prvky „co“ a „car“ jsou vyslovovány podobně. Mimoto měl za to, že možnost, že se přihlášená ochranná známka v některých jazycích vyslovuje „blu eco“, nebrání výše uvedené fonetické podobnosti pro značnou část relevantních spotřebitelů.
51 Žalobkyně tvrdí, že obě označení vykazují podstatné fonetické rozdíly, neboť přihlášená ochranná známka obsahuje tři slabiky, kdežto starší ochranná známka obsahuje pouze dvě. Podpůrně tvrdí, že posloupnost a kombinace slabik obou označení jsou velmi odlišné, neboť mezi samohláskami „u“ a „e“ přihlášené ochranné známky je patrná pauza. Nakonec zdůrazňuje, že výslovnost posledních slabik kolidujících označení není podobná.
52 Na úvod je nutné připomenout, že pro zamítnutí zápisu ochranné známky stačí, aby nebezpečí záměny existovalo pouze pro část relevantní veřejnosti [viz rozsudek ze dne 18. září 2012, Scandic Distilleries v. OHIM – Bürgerbräu, Röhm & Söhne (BÜRGER), T‑460/11, EU:T:2012:432, bod 52 a citovaná judikatura].
53 Pokud jde přitom o anglicky hovořící veřejnost, je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tato veřejnost nezdvojí střední samohlásku přihlášené ochranné známky, neboť výraz „blue“ je součástí běžné slovní zásoby. Tato veřejnost nebude mít tudíž za to, že přihlášená ochranná známka obsahuje tři slabiky, ale bude mít za to, že obsahuje dvě slabiky a neudělá mezeru mezi samohláskami „u“ a „e“ přihlášené ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudek BLUECO, bod 48 výše, EU:T:2015:38, bod 40).
54 Mimoto na základě přítomnosti společného prvku „blue“ v úvodní části kolidujících označení lze mít za to, že jsou z fonetického hlediska velmi podobná. Mimoto, i když odvolací senát neprávem uvedl, že anglicky hovořící spotřebitelé vysloví prvky „car“ a „co“ podobně, nejsou tyto koncovky pro anglicky hovořící veřejnost, která klade důraz na výslovnost písmene „c“ a potlačuje výslovnost písmene „r“ koncového prvku „car“, příliš vzdálené. Nakonec žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že písmeno „o“ poslední slabiky přihlášené ochranné známky dominuje fonetickému dojmu ochranné známky jako celku.
55 Odvolací senát dospěl tudíž správně k závěru, že obě označení jsou z fonetického hlediska pro značnou část relevantní veřejnosti velmi podobná.
– K pojmové podobnosti
56 Žalobkyně má za to, že kolidující označení nejsou z pojmového hlediska podobná, neboť starší ochranná známka je relevantní veřejností vnímána jako popisný údaj a obě označení vykazují ve svých závěrečných částech výrazné rozdíly.
57 Jak uvedl odvolací senát v bodě 28 napadeného rozhodnutí a jak ostatně uznává žalobkyně, anglicky hovořící veřejnost bude vnímat přítomnost prvku „blue“ v obou označeních jako údaj o modré barvě. Naproti tomu tatáž veřejnost bude vnímat výraz „car“ starší ochranné známky jako označující „vozidlo“ a bude jej odlišovat od koncovky „co“ přihlášené ochranné známky, která buď nebude mít žádný význam, nebo může být chápána jako zkratka výrazu „company“. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, relevantní veřejnost však nebude vnímat přihlášenou ochrannou známku tak, že musí být rozložena do dvou výrazů „blue“ a „eco“.
58 Odvolací senát měl tudíž právem za to, že kolidující označení jsou pro část relevantní veřejnosti pojmově podobná, co se týče jejich úvodní části, přičemž rozdílnosti označení v jejich závěrečné části neumožňují vyloučit existenci určité pojmové podobnosti.
Ke globálnímu posouzení nebezpečí záměny
59 Globální posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranná známka vztahuje, tak může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak [rozsudky Canon, bod 30 výše, EU:C:1998:442, bod 17, a ze dne 14. prosince 2006, Mast-Jägermeister v. OHIM – Licorera Zacapaneca (VENADO s rámečkem a další), T‑81/03, T‑82/03 a T‑103/03, Sb. rozh., EU:T:2006:397, bod 74].
60 Globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům [rozsudky ze dne 14. října 2003, Phillips-Van Heusen v. OHMI – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS), T‑292/01, Recueil, EU:T:2003:264, bod 47, a ze dne 7. září 2006, L & D v. OHIM – Sämann (Aire Limpio), T‑168/04, Sb. rozh., EU:T:2006:245, bod 98].
61 V projednávané věci odvolací senát na úvod v bodě 24 napadeného rozhodnutí uvedl, že starší ochranná známka obsahuje výrazy „blue“ a „car“, přičemž posledně uvedený výraz popisuje přímo dotčené výrobky, a představuje tudíž nejslabší prvek této ochranné známky. Odvolací senát měl dále v bodě 25 napadeného rozhodnutí za to, že důkazy předložené vedlejší účastnicí neumožňují prokázat, že starší ochranná známka získala vysokou rozlišovací způsobilost užíváním. Vyvodil z toho závěr, že starší ochranná známka má průměrnou inherentní rozlišovací způsobilost.
62 Poté odvolací senát, pokud jde o globální posouzení nebezpečí záměny, v bodech 30 až 33 napadeného rozhodnutí uvedl, že dotčené výrobky jsou totožné a kolidující označení jsou ze vzhledového, fonetického a pojmového hlediska pro anglicky hovořící veřejnost, která tvoří značnou část relevantní veřejnosti, podobná. Upřesnil, že anglicky hovořící veřejnost uznává výraz „car“ starší ochranné známky jako popisující dotčené výrobky, a přiznává mu tudíž v globálním posouzení označení menší význam. Výraz „blue“ poutá tedy větší pozornost anglicky hovořících spotřebitelů, a vyvolává tak nebezpečí záměny.
63 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že odvolací senát měl neprávem za to, že starší ochranná známka má průměrnou rozlišovací způsobilost, protože prvek „blue“ má popisný charakter a tento prvek obsahuje řada zapsaných ochranných známek v automobilovém odvětví.
64 Na úvod je třeba odmítnout tvrzení žalobkyně, podle nichž se vedlejší účastnice snaží dovolávat se mimořádně dobrého jména starší ochranné známky, jež nebylo uplatněno u OHIM. Ze spisu totiž vyplývá, že vedlejší účastnice před Tribunálem pouze uvedla, že odvolací senát měl uznat vysokou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky z důvodu jejího užívání, přičemž zde jde o tvrzení, které již uplatnila u OHIM a které odvolací senát v napadeném rozhodnutí odmítl. V každém případě návrhové žádání na změnu týkající se posouzení rozlišovací způsobilosti odvolacím senátem, kterou starší ochranná známka měla získat užíváním, jež předložila vedlejší účastnice, bylo odmítnuto jako nepřípustné (viz body 24 až 32 výše).
65 Dále je třeba připomenout, že skutečnost, že je starší ochranné známce přiznána nízká rozlišovací způsobilost, nebrání sama o sobě konstatování existence nebezpečí záměny (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. dubna 2006, L’Oréal v. OHIM, C‑235/05 P, EU:C:2006:271, body 42 až 45). Ačkoliv při posouzení nebezpečí záměny musí být zohledněna rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, je tato rozlišovací způsobilost totiž pouze jednou ze skutečností přicházejících v úvahu v rámci tohoto posouzení. Nebezpečí záměny tak může existovat i v případě starší ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí, zejména z důvodu podobnosti označení a výrobků nebo služeb, na které se ochranné známky vztahují [viz rozsudky ze dne 16. března 2005, L’Oréal v. OHIM – Revlon (FLEXI AIR), T‑112/03, Sbírka rozhodnutí, EU:T:2005:102, bod 61 a citovaná judikatura, a ze dne 13. prosince 2007, Xentral v. OHIM – Pages jaunes (PAGESJAUNES.COM), T‑134/06, EU:T:2007:387, bod 70 a citovaná judikatura].
66 V každém případě, jak uvedl odvolací senát, i když platí, že anglicky hovořící veřejnost rozpozná výraz „car“ starší ochranné známky jako popisující dotčené výrobky, žalobkyně nepodala v řízení u OHIM žádný důkaz, který by umožňoval prokázat, že výraz „blue“ bude vnímán jako mající význam odpovídající dotyčným výrobkům. Mimoto pouhá okolnost, že ostatní zapsané ochranné známky v automobilovém odvětví obsahují také výraz „blue“ – za předpokladu, že by byla považována za prokázanou – nemůže postačovat k tomu, aby bylo možné mít za to, že tento výraz může relevantní veřejnost vnímat jako výlučně popisující vlastnosti dotčených výrobků. Odvolací senát měl tudíž správně za to, že starší ochranná známka má jako celek průměrnou rozlišovací způsobilost.
67 Zadruhé žalobkyně má za to, že s přihlédnutím zejména k vysokému stupni pozornosti relevantní veřejnosti neexistuje nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními.
68 Na úvod je nutné připomenout, že pro zamítnutí zápisu ochranné známky stačí, aby nebezpečí záměny existovalo pouze pro část relevantní veřejnosti (viz bod 52 výše).
69 Z výše uvedeného přitom vyplývá, že zaprvé dotčené výrobky jsou totožné a zadruhé kolidující označení jsou ze vzhledového hlediska podobná pro celou relevantní veřejnost, z fonetického hlediska jsou velmi podobná pro anglicky hovořící veřejnost a z pojmového hlediska jsou podobná, co se týče jejich úvodní části, pro anglicky hovořící veřejnost. Je tedy třeba mít za to, že v projednávané věci existuje navzdory vysoké úrovni pozornosti relevantní veřejnosti nebezpečí záměny pro anglicky hovořící veřejnost.
70 S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem odvolací senát neporušil čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, když měl za to, že mezi kolidujícími označeními existuje nebezpečí záměny.
71 Ze všech těchto důvodů je třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout, aniž je nezbytné vyjadřovat se k přípustnosti návrhu žalobkyně, uvedenému v rámci prvního bodu jejích návrhových žádání, směřujícímu k tomu, aby Tribunál námitky zamítl v plném rozsahu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. května 2008, NewSoft Technology v. OHIM – Soft (Presto! Bizcard Reader), T‑205/06, EU:T:2008:163, bod 70, a ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, Sb. rozh., EU:T:2009:14, body 35 a 67].
K nákladům řízení
72 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Návrhové žádání na změnu předložené společností Bolloré SA se zamítá.
3) Společnosti Copernicus-Trademarks Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.
Martins Ribeiro | Gervasoni | Madise |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 25. září 2015.
Podpisy.