Žaloba podaná dne 25. ledna 2010 - Německo v. Komise

(Věc T-21/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: J. Möller a C. von Donat, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Komise K(2009) 9049 ze dne 13. listopadu 2009, oznámené žalobkyni dopisem ze dne 16. listopadu 2009, o snížení podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) pro jednotný programový dokument (JPD) v rámci cíle 2 (1997-1999) pro region Sársko ve Spolkové republice Německo, která byla poskytnuta rozhodnutími Komise K(1997) 1123 ze dne 7. května 1997 a K(1999) 4928 ze dne 28. prosince 1999;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím Komise snížila finanční podporu z EFRR pro jednotný programový dokument (1997-1999) v rámci cíle 2 pro region Sársko ve Spolkové republice Německo.

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje pět žalobních důvodů.

Na prvním místě žalobkyně vytýká skutečnost, že pro paušalizaci a extrapolaci finančních korektur v období poskytování podpory 1994-1999, do jehož doby platnosti tento jednotný programový dokument spadá, neexistuje žádný právní základ.

Zadruhé žalobkyně uplatňuje porušení čl. 24 odst. 2 nařízení (EHS) č. 4253/88¹, protože nebyly splněny podmínky pro snížení příspěvku. V této souvislosti uplatňuje zejména to, že Komise opominula pojem "nesrovnalost". Krom toho Komise sice vycházela ze systematických pochybení, nezjistila ale, že by vnitrostátní orgány, které byly pověřeny správou strukturálních fondů, porušily své povinnosti vyplývající z článku 23 nařízení č. 4253/88. Domněnky systematických pochybení při správě a kontrole jsou podle názoru žalobkyně dále založeny na nesprávných skutkových zjištěních. Žalobkyně rovněž uvádí, že důležité prvky skutkového stavu byly nesprávně zjištěny a posouzeny.

Žalobkyně podpůrně jako třetí žalobní důvod uvádí, že snížení provedená v napadeném rozhodnutí jsou nepřiměřená. V této souvislosti uplatňuje, že Komise nevyužila svoji pravomoc, která jí podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 přísluší. Krom toho použité paušální korektury šly nad rámec (potenciální) škody pro rozpočet Společenství. Žalobkyně rovněž zastává názor, že provedená extrapolace chyb je nepřiměřená, protože specifické chyby není možné přenést na nesourodý celek.

Jako čtvrtý žalobní důvod žalobkyně uplatňuje porušení podstatných formálních náležitostí. V této souvislosti je vytýkáno nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí a postup žalované v řízení týkajícím se uzavření období poskytování podpory. Žalobkyně uplatňuje, že vyvození použité paušalizace a odůvodnění pro výši použité paušalizace, nelze z napadeného rozhodnutí vyvodit. Komise dále bez další kontroly změnila kontrolní závěry pověřeného kontrolora provedené na místě a vylíčení skutkového stavu německými orgány nezohlednila nebo ho zohlednila jen nedostatečně.

Žalobkyně konečně jako pátý žalobní důvod uplatňuje, že žalovaná porušila zásadu partnerství, protože funkčnost systémů správy a kontroly nejprve potvrdila, napadené rozhodnutí ale opírá o systematické nedostatky v systémech správy a kontroly.

____________

¹ - Nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1).