ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
5. října 2006 (*)
„Nesplnění povinnosti státem – Státní podpory – Podpory ve prospěch Scott Paper SA/Kimberly‑Clark – Povinnost navrácení – Neprovedení z důvodu použití vnitrostátního postupu – Vnitrostátní procesní autonomie – Meze – ,Vnitrostátní postup umožňující okamžitý a účinný výkon‘ ve smyslu čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 659/1999 – Vnitrostátní postup stanovující odkladný účinek žalob podaných proti příkazům k zaplacení vydaným vnitrostátními orgány“
Ve věci C‑232/05,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě čl. 88 odst. 2 druhého pododstavce ES, podaná dne 26. května 2005,
Komise Evropských společenství, zastoupená C. Giolitem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Francouzské republice, zastoupené G. de Berguesem a S. Ramet, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, K. Schiemann, N. Colneric, K. Lenaerts a E. Juhász, soudci,
generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 18. května 2006,
vydává tento
Rozsudek
1 Svojí žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Francouzská republika tím, že nevykonala ve stanovené lhůtě rozhodnutí Komise 2002/14/ES ze dne 12. července 2000, týkající se státní podpory poskytnuté Francií ve prospěch Scott Paper SA/Kimberly‑Clark (Úř. věst. L 12, s. 1), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 249 čtvrtého pododstavce ES, stejně jako z článků 2 a 3 tohoto rozhodnutí.
Právní rámec
Právní úprava Společenství
2 Článek 14 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), upřesňuje pravidla v oblasti navrácení státních podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné se společným trhem:
„Aniž je dotčen příkaz Soudního dvora Evropských společenství podle článku 185 Smlouvy [nyní článku 242 ES], navrácení se provede bezodkladně a v souladu s postupy vnitrostátního práva dotyčného členského státu za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise. Aniž je dotčeno právo Společenství, učiní za tímto účelem a v případě řízení před vnitrostátními soudy dotyčné členské státy všechny nezbytné kroky v rámci jejich právních řádů, včetně dočasných opatření.“
Vnitrostátní právní úprava
3 Článek L4 správního řádu stanoví:
„S výhradou zvláštních právních předpisů nemají žaloby odkladný účinek, není-li soudem nařízeno jinak.“
4 Článek 6 vládního nařízení č. 92-1369 ze dne 29. prosince 1992, měnícího vládní nařízení č. 62‑1587 ze dne 29. prosince 1962 o obecných pravidlech veřejného účetnictví, které zavádí ustanovení použitelná na úhradu státních pohledávek uvedených v článku 80 tohoto vládního nařízení (JORF ze dne 30. prosince 1992, s. 17954), jakožto zvláštní právní předpis stanoví, co se týče příkazů k zaplacení vydaných státem nebo vnitrostátními veřejnoprávními institucemi:
„Příkazy k zaplacení uvedené v článku 85 výše uvedeného vládního nařízení ze dne 29. prosince 1992 mohou být ze strany dlužníků předmětem odporu proti výkonu v případě zpochybnění existence pohledávky, její výše nebo její splatnosti, či odporu proti stíhání v případě zpochybnění právoplatnosti formálních náležitostí vymáhacího aktu.
Ostatní příkazy k zaplacení mohou být předmětem odporu proti vymáhacímu řízení.
Účinkem těchto odporů je přerušení vymáhacího řízení.“
5 Stejně tak, co se týče příkazů k zaplacení vydaných územními samosprávnými celky nebo místními veřejnoprávními institucemi, článek L1617‑5 odst. 1 druhý pododstavec obecného zákoníku územních samosprávných celků, zavedený zákonem č. 96‑314 ze dne 12. dubna 1996 (JORF ze dne 13. dubna 1996, s. 5707), stanoví, že „podání žaloby k soudu, která má za cíl zpochybnit opodstatněnost pohledávky vyměřené a vyúčtované územním samosprávným celkem nebo místní veřejnoprávní institucí, pozdržuje vykonatelnost příkazu“.
Postup před zahájením soudního řízení
Skutečnosti předcházející rozhodnutí 2002/14
6 V roce 1969 Scott Paper Company, společnost založená podle amerického práva, nabyla Bouton Brochard, společnost založenou podle francouzského práva, a založila jinou společnost, Bouton Brochard Scott SA (dále jen „Bouton Brochard Scott“), která převzala činnost Bouton Brochard.
7 V roce 1986 se Bouton Brochard Scott rozhodla zřídit závod ve Francii a vybrala za tímto účelem pozemek v departementu Loiret, v průmyslové zóně La Saussaye v Orléans.
8 Dne 31. srpna 1987 město Orléans a tento departement udělily Bouton Brochard Scott určité výhody. Jednak jí tyto územněsprávní celky prodaly za zvýhodněných podmínek pozemek o 48 hektarech v uvedené průmyslové zóně. Kromě toho se zavázaly stanovit poplatek za asanaci rovněž podle zvýhodněné sazby.
9 V listopadu 1987 byla Bouton Brochard Scott přejmenována na „Scott SA“ (dále jen „Scott“).
10 V lednu 1996 nabyla akcie této posledně uvedené společnosti Kimberly-Clark Corporation (dále jen „Kimberly‑Clark“).
11 V lednu 1998 tato společnost oznámila zavření dotčeného závodu, jehož aktiva, to jest pozemek a papírna, nabyla v červnu 1998 Procter & Gamble.
12 Dne 12. července 2000 Komise přijala rozhodnutí 2002/14, jehož článek 1 prohlašuje, že státní podpory, v podobě zvýhodněné ceny pozemku (12,3 milionů eur v aktualizované hodnotě) a zvýhodněné sazby poplatku za asanaci (částka má být stanovena francouzskými orgány) (dále jen „dotčené podpory“), které Francouzská republika poskytla společnosti Scott, jsou neslučitelné se společným trhem.
13 Článek 2 rozhodnutí 2002/14 upřesňuje:
„1. Francie přijme veškerá opatření nezbytná k navrácení [dotčených podpor], uveden[ých] v článku 1 a protiprávně poskytnut[ých] jejich příjemci, tímto příjemcem.
2. K navrácení dojde bezodkladně podle postupů vnitrostátního práva, za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon tohoto rozhodnutí. […]“
14 Podle článku 3 tohoto rozhodnutí:
„Francie bude informovat Komisi do dvou měsíců po oznámení tohoto rozhodnutí o opatřeních, která provedla, aby vyhověla tomuto rozhodnutí.“
15 Dne 31. července 2000 bylo rozhodnutí 2002/14 oznámeno Francouzské republice.
16 Dne 30. listopadu a 4. prosince 2000 podaly jak Scott, tak departement Loiret proti tomuto rozhodnutí žalobu na neplatnost u Soudu prvního stupně Evropských společenství. Účastnice řízení nenavrhovaly odklad vykonatelnosti podle článku 242 ES.
Kroky učiněné Francouzskou republikou na základě rozhodnutí 2002/14, co se týče podpory ve formě zvýhodněné ceny pozemku
17 Pokud jde o podpory ve formě zvýhodněné ceny pozemku, rada departementu Loiret vydala dne 15. prosince 2000 příkaz k navrácení podpory ve výši 5 054 721 eur. Město Orléans vydalo dne 2. ledna 2001 příkaz k navrácení podpory ve výši 8 002 231 eur.
18 Nicméně v důsledku věcného pochybení týkajícího se stanovení výše této podpory provedla Komise opravu svého rozhodnutí a v březnu 2001 tuto opravu zaslala Francouzské republice.
19 V důsledku toho byly dne 23. března 2001 příkazy k navrácení podpory ze dne 15. prosince 2000 a 2. ledna 2001 zrušeny.
20 Následně vydala rada departementu Loiret dne 5. října 2001 nový příkaz k navrácení podpory ve výši 4 691 370 eur. Město Orléans rovněž vydalo dne 18. října 2001 nový příkaz k navrácení podpory ve výši 7 621 937 eur.
21 Tyto dva příkazy k navrácení podpory byly předmětem žalob podaných Kimberly‑Clark u Tribunal administratif Orléans dne 29. října a 27. listopadu 2001.
22 Jelikož takové žaloby mají ve francouzském právu automatický odkladný účinek, nedošlo k navrácení dotčených částek.
Kroky učiněné Francouzskou republikou na základě rozhodnutí 2002/14, co se týče podpory ve formě poplatku za asanaci stanoveného podle zvýhodněné sazby
23 Pokud jde o podpory ve formě poplatku za asanaci stanoveného podle zvýhodněné sazby, město Orléans vydalo v lednu a srpnu 2001 šest příkazů k navrácení podpory v celkové výši 1 046 903 eur.
24 Jeden z těchto příkazů ve výši 165 887 eur byl zaplacen společností Procter & Gamble, současným majitelem závodu v Orléans.
25 Ostatních pět příkazů k navrácení podpory bylo nahrazeno třemi příkazy ze dne 5. prosince 2001 v celkové výši 881 015 eur.
26 Ty byly předmětem žalob podaných Kimberly-Clark u Tribunal administratif Orléans dne 8. března 2002.
27 Jelikož takové žaloby mají ve francouzském právu automatický odkladný účinek, nebyly tyto příkazy k navrácení podpory zaplaceny.
Řízení před Tribunal administratif Orléans
28 Ve svém dopise ze dne 2. července 2003 francouzská vláda uvedla, že Tribunal administratif Orléans přerušil řízení, aby vyčkal na rozhodnutí Soudu prvního stupně Evropských společenství o otázce platnosti rozhodnutí 2002/14. Ve své žalobní odpovědi tato vláda nicméně připustila, že toto tvrzení není správné.
Diskuse probíhající před podáním žaloby v projednávané věci
29 Dopisy ze dne 8. května, 31. července, 8. října, 13. března, 26. srpna, 23. prosince 2002, 13. února, 16. května, 21. listopadu 2003, 27. ledna, 9. března a 29. dubna 2004 požádala Komise francouzské orgány, aby ji informovaly o průběhu navrácení dlužných částek a aby jí poskytly určité dokumenty a informace o řízeních před Tribunal administratif Orléans. Ve svých dopisech Komise zdůraznila význam okamžitého a účinného výkonu, stejně jako svoji možnost předložit věc přímo Soudu podle čl. 88 odst. 2 ES. Ve svém posledním dopise ze dne 29. dubna 2004 poskytla francouzské vládě poslední dodatečnou lhůtu 20 dnů.
30 Vzhledem k tomu, že Komisi odpovědi poskytnuté Francouzskou republikou v jejích dopisech ze dne 13. listopadu 2001, 27. listopadu 2003, 25. března a 2. července 2003 neuspokojily, rozhodla se podat projednávanou žalobu.
K žalobě
31 Komise na podporu své žaloby uplatňuje jediný žalobní důvod vycházející v podstatě z porušení článku 249 čtvrtého pododstavce ES, stejně jako z článků 2 a 3 rozhodnutí 2002/14 z důvodu, že Francouzská republika nevykonala toto rozhodnutí ve stanovené lhůtě.
K relevantnímu datu pro posouzení nesplnění povinnosti
32 Z ustálené judikatury vyplývá, že rozhodným datem pro účely použití čl. 88 odst. 2 druhého pododstavce ES je datum stanovené v rozhodnutí, jehož nevykonání je napadeno, případně datum, které Komise následně určila (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 3. července 2001, Komise v. Belgie, C‑378/98, Recueil, s. I‑5107, bod 26; ze dne 2. července 2002, Komise v. Španělsko, C‑499/99, Recueil, s. I‑6031, bod 28, a ze dne 1. června 2006, Komise v. Itálie, C‑207/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 31).
33 V projednávaném případě ukládají články 2 a 3 rozhodnutí 2002/14 lhůtu dvou měsíců od data jeho oznámení, aby francouzská vláda přijala opatření nezbytná pro navrácení dotčených podpor a informovala o tom Komisi. Po dlouhých diskuzích mezi účastnicemi řízení Komise ve svém dopise ze dne 29. dubna 2004 určila poslední lhůtu, která měla vypršet 20 dnů po tomto datu.
34 Za těchto okolností musí být lhůta stanovená v článku 3 rozhodnutí 2002/14 považována za nahrazenou lhůtou vyplývající z dopisu ze dne 29. dubna 2004 (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Itálie, bod 35). Tato lhůta byla v důsledku toho posunuta na 19. května 2004.
K žalobnímu důvodu
Argumentace účastnic řízení
35 Komise uplatňuje, že více než pět let po přijetí rozhodnutí 2002/14 nevedla opatření přijatá francouzskými orgány k navrácení dotčených podpor. Toto rozhodnutí tak v důsledku toho nebylo řádně vykonáno.
36 Komise uznává, že čl. 14 odst. 3 nařízení č. 659/1999 umožňuje uplatnění postupů stanovených vnitrostátním právem, ale zdůrazňuje, že to platí pouze pro postupy umožňující „okamžitý a účinný“ výkon rozhodnutí Komise. Přitom dle jejího názoru vnitrostátní postup stanovující odkladný účinek žalob podaných proti příkazům k zaplacení vydaným k navrácení poskytnuté podpory tato kritéria nesplňuje.
37 Francouzská vláda namítá, že francouzské orgány provedly veškeré nezbytné kroky pro výkon rozhodnutí 2002/14.
38 Podle vnitrostátních postupů zaslaly tyto orgány příjemci podpory několik příkazů k zaplacení, které se po skončení řízení před příslušným vnitrostátním soudem staly vykonatelnými.
39 Článek 14 odst. 3 nařízení č. 659/1999 totiž takové použití vnitrostátních postupů výslovně stanoví, za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise. Přitom pravidla vnitrostátních postupů použitých v projednávaném případě, včetně těch, která stanoví odkladný účinek žalob podaných proti příkazům k zaplacení, nejsou překážkou k takovému výkonu.
40 Francouzská vláda zdůrazňuje, že dle jejího názoru „okamžitý a účinný“ výkon rozhodnutí Komise nezbytně neznamená okamžité navrácení podpory. Naopak, tento výkon předpokládá, že členský stát okamžitě zahájí vnitrostátní postup, jehož cílem má být navrácení poskytnuté podpory.
Závěry Soudního dvora
41 Podle čl. 249 čtvrtého pododstavce ES jsou rozhodnutí závazná v celém rozsahu pro ty, jimž jsou určena.
42 Z judikatury vyplývá, že členský stát, kterému je určeno rozhodnutí zavazující ho k zajištění navrácení protiprávních podpor, je podle článku 249 ES povinen přijmout veškerá opatření směřující k zajištění výkonu uvedeného rozhodnutí (viz rozsudky ze dne 12. prosince 2002, Komise v. Německo, C‑209/00, Recueil, s. I‑11695, bod 31, a ze dne 26. června 2003, Komise v. Španělsko, C‑404/00, Recueil, s. I‑6695, bod 21). Musí dosáhnout skutečného vrácení dlužných částek (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 12. května 2005, Komise v. Řecko, C‑415/03, Sb. rozh. s. I‑3875, bod 44, stejně jako výše uvedený rozsudek Komise v. Itálie, body 36 a 37).
43 Článek 14 odst. 3 nařízení č. 659/1999 upřesňuje, že k navrácení podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou, musí dojít „bezodkladně“.
44 V projednávaném případě zavazuje rozhodnutí 2002/14 Francouzskou republiku k přijetí veškerých opatření nezbytných k navrácení dotčených podpor, které již byly jejich příjemci protiprávně poskytnuty, tímto příjemcem. Za tímto účelem jí Komise poskytla lhůtu dvou měsíců. Tato lhůta, nahrazená lhůtou vyplývající z dopisu ze dne 29. dubna 2004, tedy byla posunuta na 19. května 2004.
45 Je třeba konstatovat, že po skončení posledně uvedené lhůty, tedy téměř čtyři roky po přijetí rozhodnutí 2002/14, nevedly kroky uskutečněné francouzskými orgány ke skutečnému navrácení dotčených podpor, s výjimkou zaplacení 165 887 eur z dlužných 13 350 000 eur.
46 Jak totiž připouští sama francouzská vláda, z důvodu automatického odkladného účinku spojeného s žalobami podanými proti příkazům k zaplacení nemohou tyto zakládat žádné skutečné účinky, co se týče navrácení uvedených podpor, před rozhodnutím příslušného vnitrostátního soudu.
47 V důsledku toho si může příjemce podpory v tomto období ponechat prostředky pocházející z podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné, a těžit tak z nich vyplývající neoprávněné konkurenční výhody.
48 Francouzská vláda nicméně uplatňovala, že toto prodlení vzniklo v důsledku uplatnění postupů stanovených francouzským právem, které je výslovně povoleno čl. 14 odst. 3 nařízení č. 659/1999.
49 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 659/1999 podléhá použití vnitrostátních postupů podmínce, že tyto umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise, která odrážejí požadavky zásady efektivity zakotvené již dříve v judikatuře (viz rozsudky ze dne 2. února 1989, Komise v. Německo, 94/87, Recueil, s. 175, bod 12; ze dne 20. března 1997, Alcan Deutschland, C‑24/95, Recueil, s. I‑1591, bod 24, a výše uvedený rozsudek ze dne 12. prosince 2002, Komise v. Německo, body 32 až 34).
50 Třináctý bod odůvodnění tohoto nařízení upřesňuje, že v případech protiprávní podpory, která není slučitelná se společným trhem, musí být obnovena účinná hospodářská soutěž a že za tímto účelem je nutné, aby byla podpora bez odkladu navrácena. Použití vnitrostátních postupů tedy nesmí být překážkou obnovení účinné hospodářské soutěže tím, že by bránilo okamžitému a účinnému výkonu rozhodnutí Komise. K dosažení tohoto výsledku musejí členské státy učinit všechna nezbytná opatření zajišťující užitečný účinek tohoto rozhodnutí.
51 Přitom tím, že stanoví odkladný účinek žalob podaných proti příkazům k zaplacení vydaným k navrácení poskytnuté podpory, nemůže být postup stanovený francouzským právem a uplatněný v projednávaném případě považován za umožňující „okamžitý a účinný“ výkon rozhodnutí 2002/14. Naopak, tím, že poskytuje takový odkladný účinek, může značně pozdržet navrácení podpor.
52 Nerespektováním cílů sledovaných pravidly Společenství v oblasti státních podpor tak tento vnitrostátní postup zabránil okamžitému obnovení stavu, který předcházel poskytnutí dotčených podpor, a prodloužil z nich vyplývající neoprávněnou konkurenční výhodu.
53 Z toho plyne, že v projednávaném případě postup stanovený vnitrostátním právem nesplňuje podmínky stanovené v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 659/1999. Francouzské pravidlo stanovující odkladný účinek žalob podaných proti příkazům k zaplacení tedy nemělo být uplatněno.
54 Za těchto okolností není nezbytné vyslovovat se k tomu, zda v tomto konkrétním případě může vnitrostátní soud nařídit přerušení výkonu příkazů k zaplacení na základě podaných žalob neobsahujících námitky proti rozhodnutí Komise.
55 V tomto kontextu je namístě dodat, že odkladný účinek žalob podaných u vnitrostátních soudů nemůže být považován za nezbytný pro zaručení účinné soudní ochrany s ohledem na právo Společenství.
56 Taková ochrana je totiž již plně zaručena prostředky, které poskytuje Smlouva o ES, v projednávaném případě zejména žalobou na neplatnost stanovenou článkem 230 ES.
57 Je třeba připomenout, že jelikož je Evropské společenství společenstvím práva, v rámci něhož jeho orgány podléhají přezkumu, zda jsou jejich akty v souladu se Smlouvou a s obecnými právními zásadami, Smlouva zavedla ucelený systém procesních prostředků a řízení k zajištění přezkumu legality aktů orgánů, jímž pověřila soudy Společenství (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, body 38 a 40).
58 Z judikatury vyplývá, že příjemce podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou, je oprávněn podat žalobu na neplatnost podle čl. 230 druhého pododstavce ES, i když je rozhodnutí určeno členskému státu (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 17. září 1980, Philip Morris v. Komise, 730/79, Recueil, s. 2671, a ze dne 9. března 1994, TWD Textilwerke Deggendorf, C‑188/92, Recueil, s. I‑833, bod 14).
59 Naopak, příjemce podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou, který by mohl napadnout rozhodnutí Komise, ho nemůže zpochybnit před vnitrostátními soudy v rámci žaloby směřující proti opatřením přijatým vnitrostátními orgány k výkonu rozhodnutí. Připuštění toho, že za takových okolností může dotyčná osoba před vnitrostátním soudem bránit výkonu rozhodnutí Společenství odvolávajíc se na protiprávnost tohoto rozhodnutí, by totiž znamenalo přiznat mu možnost obejít pravomocný charakter, který vůči němu rozhodnutí má po uplynutí lhůty pro podání žaloby stanovené v čl. 230 pátém pododstavci ES (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek TWD Textilwerke Deggendorf, body 17 a 18, stejně jako rozsudek ze dne 15. února 2001, Nachi Europe, C‑239/99, Recueil, s. I‑1197, bod 37).
60 Z toho plyne, že je vyloučeno, aby bylo před vnitrostátním soudem zpochybněno rozhodnutí Komise týkající se navrácení dlužných částek. Tato otázka je vyhrazena Soudu prvního stupně Evropských společenství, který o ní rozhodne v rámci žaloby na neplatnost, která u něho bude podána. Přitom z článku 242 ES vyplývá, že pokud neexistuje rozhodnutí Soudu prvního stupně, které by stanovilo opak, nemá taková žaloba odkladný účinek.
61 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že Francouzská republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala veškerá opatření nezbytná k navrácení podpor uvedených v rozhodnutí 2002/14 jejich příjemcem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 249 čtvrtého pododstavce ES, stejně jako z článků 2 a 3 tohoto rozhodnutí.
K nákladům řízení
62 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Francouzská republika neměla ve věci úspěch, je třeba posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Francouzská republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala veškerá opatření nezbytná k navrácení podpor uvedených v rozhodnutí Komise 2002/14/ES ze dne 12. července 2000, týkajícím se státní podpory poskytnuté Francií ve prospěch Scott Paper SA/Kimberly‑Clark, jejich příjemcem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 249 čtvrtého pododstavce ES, stejně jako z článků 2 a 3 tohoto rozhodnutí.
2) Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.