Věc T-187/06

Ralf Schräder

v.

Odrůdový úřad Společenství (CPVO)

„Odrůdové právo Společenství – Rostlinná odrůda SUMCOL 01 – Zamítnutí žádosti o ochranu odrůdy ve Společenství – Neexistence odlišnosti odrůdy, která je předmětem žádosti“

Shrnutí rozsudku

1.      Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůdových práv – Podmínky pro udělení odrůdového práva

(Nařízení Rady č. 2100/94, čl. 7 odst. 1 a 2)

2.      Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůdových práv – Podmínky pro udělení odrůdového práva

(Nařízení Rady č. 2100/94, čl. 7 odst. 2)

3.      Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůdových práv – Rozhodnutí o udělení nebo zamítnutí ochrany odrůdového práva

(Nařízení Rady č. 2100/94, články 76 a 78)

1.      Přizná-li soud Společenství správnímu orgánu prostor pro uvážení v ekonomických nebo technických záležitostech, neznamená to, že by se měl vzdát přezkumu výkladu údajů této povahy podaného správním orgánem. Soud Společenství musí totiž zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto materiály představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry. V rámci tohoto přezkumu mu však nepřísluší nahradit ekonomické nebo technické posouzení správního orgánu svým vlastním posouzením.

Posouzení odlišnosti rostlinné odrůdy na základě kritérií uvedených v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství představuje složitou vědeckou a technickou otázku, která může ospravedlnit omezení rozsahu soudního přezkumu. Takovéto posouzení totiž vyžaduje odbornost a zvláštní technické znalosti, zejména v oblasti botaniky a genetiky. Naproti tomu posouzení, zda existuje jiná obecně známá odrůda, prováděné na základě kritérií stanovených v čl. 7 odst. 2 zmíněného nařízení, nevyžaduje odbornost nebo zvláštní technické znalosti a nevykazuje takovou složitost, která by ospravedlňovala omezení rozsahu soudního přezkumu.

(viz body 61, 63–65)

2.      Podle samotného znění směrnic Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin (úmluva UPOV) je zveřejnění podrobného popisu rostlinné odrůdy ve vědecké literatuře jedním z prvků, jež mohou být vzaty na zřetel při zjišťování její obecné známosti. Takovýto faktor může být vzat v úvahu i podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství. Toto ustanovení totiž na jedné straně neobsahuje taxativní výčet faktorů, jimiž lze prokázat obecnou známost referenční odrůdy, což je potvrzeno užitím příslovce „zejména“. Na druhé straně bere nařízení č. 2100/94 podle předposledního bodu svého odůvodnění na zřetel zejména úmluvu UPOV.

(viz body 94, 97, 99)

3.      Odvolacímu senátu Odrůdového úřadu Společenství přiznává článek 76 nařízení č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství pravomoc, aby z úřední povinnosti zjistil skutkový stav, zejména s použitím důkazních prostředků uvedených v článku 78 zmíněného nařízení. V důsledku toho, jelikož lze o důkazním opatření rozhodnout z moci úřední, aniž by odvolací senát musel předem konzultovat s účastníky řízení jeho vhodnost nebo potřebnost, lze takovéto opatření rovněž z moci úřední za stejných podmínek odložit, dospěje-li odvolací senát v průběhu porady k jinému závěru. V takovém případě se nejedná o rozhodnutí přijatá nečekaně v rozporu s údajnou obecnou zásadou práva Společenství, ale o výkon diskreční pravomoci, kterou odvolacímu senátu přiznává zmíněný článek 76.

(viz bod 121)