Věc T-423/07

Ryanair Ltd

v.

Evropská komise

„Státní podpory – Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Letecké odvětví – Výlučné užívání terminálu 2 letiště Mnichov – Žaloba pro nečinnost – Stanovisko Komise – Nevydání rozhodnutí ve věci – Povinnost jednat – Neexistence“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba pro nečinnost – Ukončení nečinnosti po podání žaloby – Zánik předmětu žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Články 232 ES a 233 ES)

2.      Žaloba pro nečinnost – Fyzické a právnické osoby – Stížnost týkající se porušení pravidel hospodářské soutěže – Vyzvání Komise – Podmínky

(Články 81 ES, 82 ES a 232 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 7; nařízení Komise č. 773/2004, šestý a sedmý bod odůvodnění a čl. 5 odst. 1)

1.      Procesní prostředek upravený v článku 232 ES, který sleduje jiné cíle než procesní prostředek upravený v článku 226 ES, se zakládá na myšlence, že protiprávní nečinnost napadeného orgánu umožňuje obrátit se na Soudní dvůr, aby prohlásil, že zdržení se jednání je v rozporu se Smlouvou, pokud dotčený orgán tuto nečinnost nenapravil. V důsledku tohoto určení má podle článku 233 ES žalovaný orgán povinnost přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora, aniž jsou dotčeny žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti, jež může vyplývat z téhož prohlášení.

V případě, kdy je akt, jehož nevydání představuje předmět sporu, přijat po podání žaloby, avšak před vyhlášením rozsudku, prohlášení Soudního dvora konstatující protiprávnost původní nečinnosti již nemůže vést k důsledkům stanoveným v článku 233 ES. Z toho plyne, že v takovém případě stejně jako v případě, že žalovaný orgán reaguje na výzvu k jednání ve lhůtě dvou měsíců, předmět žaloby zaniká, takže již není namístě rozhodnout ve věci samé. Okolnost, že takové stanovisko orgánu není ve prospěch žalující strany, je z tohoto hlediska bezpředmětná, poněvadž článek 232 ES se vztahuje na nečinnost spočívající v nevydání rozhodnutí či nepřijetí stanoviska, a nikoli na přijetí jiného aktu, než jaký by si tato strana přála či považovala za nutný.

(viz bod 26)

2.      Pro účely posouzení, zda se Komise protiprávně zdržela jednání, pokud jde o zneužití dominantního postavení, je třeba přezkoumat, zda měl tento orgán k okamžiku výzvy ve smyslu článku 232 ES povinnost jednat.

Pokud je Komisi předložena stížnost v souladu s ustanoveními nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 ES a 82 ES a č. 773/2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 ES a 82 ES pro porušení těchto článků, je povinna pozorně přezkoumat právní i skutkový stav, na který byla upozorněna stěžovatelem, aby mohla v přiměřené lhůtě rozhodnout, zda musí zahájit řízení o určení, že došlo k porušení, zamítnout stížnost bez zahájení řízení nebo stížnost odložit. Pokud Komise rozhodne, že je přezkum stížnosti na základě článku 82 ES neodůvodněný či zbytečný, musí žalobkyni o svém rozhodnutí informovat a uvést odůvodnění způsobem, který umožňuje přezkum legality rozhodnutí.

Na základě bodů 6 a 7 odůvodnění nařízení č. 773/2004, aby mohla být stížnost kvalifikována jako stížnost oznamující porušení pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 ES a 82 ES, musí být stížnost povinně v souladu s článkem 5 nařízení č. 773/2004 týkajícím se přípustnosti stížností, který výslovně stanoví, že fyzické či právnické osoby musí prokázat oprávněný zájem, aby mohly podat stížnost pro účely článku 7 nařízení č. 773/2004, a musí obsahovat informace požadované v tiskopise C připojeném v příloze k uvedenému nařízení č. 773/2004.

(viz body 52–53, 55)