Věc T-419/07
Okalux GmbH
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o zrušení – Slovní ochranná známka Společenství OKATECH – Částečné zrušení rozhodnutí – Lhůta pro podání žaloby – Články 57 a 77a nařízení (ES) č. 40/94 [nyní články 58 a 80 nařízení (ES) č. 207/2009] – Zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty – Právo být vyslechnut“
Shrnutí rozsudku
1. Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Zrušení
(Nařízení Rady č. 40/94, článek 77a)
2. Řízení – Lhůty – Promlčení – Možnost dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání – Podmínka
1. Jakkoli článek 77a nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství výslovně nestanoví částečné zrušení, znění tohoto ustanovení je nevylučuje. Krom toho pravidlo 53a nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94, stanoví, že Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) před provedením zrušení „informuje o zamýšleném zrušení dotčeného účastníka“. Dotčený účastník může Úřadu předložit vyjádření „k zamýšlenému zrušení“, a pokud tento účastník se zrušením nesouhlasí, vydá OHIM rozhodnutí „o zrušení“. Příslušné řízení tedy umožňuje, aby bylo zrušení podle okolností omezeno na část rozhodnutí, za podmínky, že je dodržena zásada kontradiktornosti.
Výklad spočívající v připuštění možnosti částečného zrušení rozhodnutí je v souladu s duchem nařízení č. 40/94 a č. 2868/95, která stanoví možnost opravy rozhodnutí Úřadu před tím, než bude rozhodováno v odvolací instanci, a to zejména v článku 60a nařízení č. 40/94 týkajícím se přezkoumání rozhodnutí, v pravidle 53 nařízení č. 2868/95 týkajícím se opravy chyb a v pravidle 53a nařízení č. 2868/95 týkajícím se zrušení.
(viz body 37, 39)
2. Aby bylo možné dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání s cílem vyhnout se promlčení pro zmeškání lhůty k podání opravného prostředku, navrhovatel musí být schopen prokázat podloženou naději vycházející z přesných ujištění podaných správou Společenství nebo jednání této správy, které mohlo vést k omluvitelnému omylu u procesního subjektu v dobré víře, jenž prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu.
(viz bod 52)