ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
27. dubna 2012
Věc T‑37/10 P
Carlo De Nicola
v.
Evropská investiční banka (EIB)
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Hodnocení – Povýšení – Hodnotící a povyšovací období 2006 – Rozhodnutí odvolacího výboru – Rozsah přezkumu – Zdravotní pojištění – Zamítnutí úhrady léčebných výdajů – Návrh na náhradu škody“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 30. listopadu 2009, De Nicola v. EIB (F‑55/08, Sb. rozh. VS s. I‑A‑1‑469 a II‑A‑1‑2529), domáhající se zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 30. listopadu 2009, De Nicola v. EIB (F‑55/08) se zrušuje v rozsahu, v němž zamítá, zaprvé, návrhová žádání Carla De Nicoly směřující ke zrušení rozhodnutí odvolacího výboru Evropské investiční banky (EIB), zadruhé, jeho návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí zamítajícího jeho povýšení za povyšovací období 2006, jakož i všechny akty, které souvisí, následují či předcházejí tomuto rozhodnutí, a zatřetí jeho návrhová žádání směřující k uznání odpovědnosti EIB z důvodu obtěžování, kterého se ve vztahu k němu dopustila, a směřující k náhradě škod dovolávaných z tohoto důvodu. Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá. Věc se vrací Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Vnitřní směrnice stanovící pravomoc odvolacího výboru Banky – Právní účinky
(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 22)
2. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Hodnocení – Hodnotící posudek – Napadení před odvolacím výborem Banky – Rozsah přezkumu
(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 22)
3. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Hodnocení – Hodnotící posudek – Napadení
(Služební řád úředníků, článek 90; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 22)
4. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba – Žaloba směřující proti rozhodnutí odvolacího výboru týkajícího se hodnocení – Soudní přezkum – Rozsah
(Služební řád úředníků, článek 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 22)
5. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Postup před zahájením soudního řízení – Nezávazný charakter
(Služební řád úředníků, články 90 a 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)
6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přezkum skutečnosti, že Soud pro veřejnou službu odmítl nařídit organizační procesní opatření nebo důkazní opatření, ze strany Tribunálu – Rozsah
(Článek 256 odst. 2 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 11)
1. Coby ustanovení úředního rozhodnutí Evropské investiční banky, jež bylo řádně zveřejněno a provedeno, stanoví článek upravující rozsah přezkumu, který provádí odvolací výbor Banky, právně závazné vnitřní pravidlo s obecnou působností, jež omezuje výkon posuzovací pravomoci Banky z hlediska organizace jejích struktur a řízení jejích zaměstnanců, jehož se mohou tito zaměstnanci dovolávat u unijního soudu, jenž zajišťuje jeho dodržování.
(viz bod 40)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 10. září 2003, McAuley v. Rada, T‑165/01, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑963, bod 44; 1. března 2005, Mausolf v. Europol, T‑258/03, Sb. VS s. I‑A‑45 a II‑189, bod 25 a citovaná judikatura
2. Skutečnost, že odvolací výbor ustavený Evropskou investiční bankou v oblasti hodnocení zaměstnanců má možnost zrušit jakékoli tvrzení obsažené v hodnotícím formuláři, to jest v hodnotícím posudku, znamená, že uvedený výbor je oprávněn přehodnotit opodstatněnost každého z těchto tvrzení před jeho zrušením. Rozsah této pravomoci tak jasně přesahuje rozsah pravomoci pouze přezkoumat legalitu a zrušit výrok aktu v rozsahu, v němž zahrnuje možnost prohlásit neplatnými i důvody pro přijetí jeho výroku bez ohledu na jejich význam ve struktuře odůvodnění uvedeného aktu. Tato úplná přezkumná pravomoc odvolacího výboru je potvrzena pravomocí, jež je mu výslovně přiznána k úpravě individuálních známek a známky za zásluhy vyplývající z celkového hodnocení výkonu odvolatele. Změna známky za zásluhy dotčené osoby totiž znamená, že tento výbor podrobně zkoumá všechna posouzení zásluh obsažená v napadeném posudku z hlediska existence případného nesprávného právního či skutkového posouzení a že případně může nahradit hodnotitele při novém posouzení těchto zásluh.
(viz bod 41)
3. V případě, že Evropská investiční banka přijme úplnou vnitřní právní úpravu ustavující odvolací výbor příslušný k přezkumu rozhodnutí hodnotitelů zaměstnanců v závislosti na kritériích přezkumu, která nejsou srovnatelná s kritérii, která může používat orgán oprávněný ke jmenování v rámci služebního řádu úředníků, a jsou přesnější než tato kritéria, a to bez možnosti jednání nebo vyslechnutí svědků, může tato právní úprava vyloučit uplatnění per analogiam pravidel upravujících řízení o stížnosti stanovené článkem 90 služebního řádu. I při zohlednění širokého prostoru pro uvážení, jímž disponuje hodnotitel při celkovém hodnocení práce osob, kterou mu přísluší hodnotit, totiž není nikterak vyloučeno, aby relevantní vnitřní právní úprava poskytla odvolacím orgánům prostor pro uvážení obdobný prostoru hodnotitele, jakož i pravomoc nahradit, přinejmenším částečně, tohoto hodnotitele.
(viz bod 47)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 16. května 2006, Magone v. Komise, T‑73/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑107 a II‑A‑2‑485, body 25 a 29; 31. ledna 2007, Aldershoff v. Komise, T‑236/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑13 a II‑A‑2‑75, bod 83
4. I za předpokladu, že v případě napadení rozhodnutí odvolacího výboru ustaveného Evropskou investiční bankou v oblasti hodnocení zaměstnanců by unijní soud automaticky rozhodoval jak o tomto rozhodnutí, tak o hodnotícím posudku, tato okolnost sama o sobě neodůvodňuje, že se tento soud omezí pouze na přezkum návrhových žádání směřujících proti tomuto posudku, případně zcela upustí od přezkumu opodstatněnosti rozhodnutí odvolacího výboru v rozsahu, v němž je tomuto výboru přiznána pravomoc úplného přezkumu, která jej opravňuje k nahrazení posouzení obsažených v uvedeném posudku svými posouzeními, což je pravomoc, jíž Soud pro veřejnou službu nemůže uplatnit. V případě, že by odvolací výbor nesprávně upustil od takového úplného přezkumu, by to totiž znamenalo, že by dotčená osoba byla zbavena přezkumného řízení stanoveného ve vnitřní právní úpravě Banky a nepříznivě by to zasahovalo do jejího právního postavení, takže musí mít možnost obrátit se s přezkumem na soud prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že byla dále odvolacímu výboru svěřena pravomoc úplného přezkumu hodnocení obsažených v hodnotícím posudku a v něm přidělených známek, je nezbytné, aby soud prvního stupně ověřil, samozřejmě v rámci svého omezeného přezkumu, zda a do jaké míry se uvedený výbor zhostil této povinnosti úplného přezkumu v souladu s použitelnými pravidly.
(viz body 49 a 54)
5. Okolnost, že pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, jenž vymezuje správní opravné prostředky, nestanoví na rozdíl od článků 90 a 91 služebního řádu úředníků povinný postup před zahájením soudního řízení, brání prostému uplatnění postupu stanoveného služebním řádem, i kdyby tento postup byl použit pružně k zajištění právní jistoty s přihlédnutím k nejistotě ohledně podmínek přípustnosti žalob zaměstnanců Banky. Ačkoli článek 41 uvedeného pracovního řádu odkazuje na postup smírčího urovnání sporů, okamžitě upřesňuje, že tento postup probíhá nezávisle na žalobě podané k unijnímu soudu.
V tomto ohledu z toho plyne, že pracovní řád zaměstnanců Banky a konkrétně jeho článek 41 představují vnitřní právní úpravu Banky, která je v zásadě úplná, jejíž povaha a účel se velmi liší od povahy a účelu služebního řádu, včetně jeho článků 90 a 91. V důsledku toho sama existence této vnitřní právní úpravy zakazuje analogicky uplatnit – s výjimkou existence zjevné mezery, jež je v rozporu s právními pravidly vyšší právní síly a již je nezbytně nutno vyplnit – uvedený služební řád. V důsledku toho není možné vykládat contra legem podmínky upravující fakultativní vnitřní postup smírčího urovnání sporů stanovený v článku 41 pracovního řádu zaměstnanců, aby byl změněn na povinný postup. V tomto ohledu totiž článek 41 právě netrpí mezerami, které by bylo nutno vyplnit jinými pravidly ke splnění požadavků vyplývajících z právních zásad vyšší právní síly.
(viz body 75 až 77)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑185, body 96, 97 až 101; 17. června 2003, Seiller v. EIB, T‑385/00, Recueil FP, s. I‑A‑161 a II‑801, body 50 až 52, 65 a 73
6. Soud pro veřejnou službu je v zásadě jediný oprávněný zjišťovat skutkový stav a zkoumat důkazy. Tím spíše pro účely tohoto posouzení skutkového stavu a důkazů přísluší jedině soudu prvního stupně, aby rozhodl, zda a do jaké míry je nutné provést organizační procení opatření nebo důkazní opatření. Soud pro veřejnou službu je tak jediný oprávněný posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy a zvolit k tomuto účelu vhodná organizační procesní opatření nebo důkazní opatření.
V tomto ohledu platí, že pokud uvedený Soud zamítne žádosti o důkazní opatření z důvodu, že pro řešení sporu nejsou užitečné, se na toto posouzení nevztahuje kasační opravný prostředek, s výjimkou existence argumentu, který může nasvědčovat tomu, že se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení.
(viz body 99 a 100)
Odkazy:
Soudní dvůr: 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 319; 10. června 2010, Thomson Sales Europe v. Komise, C‑498/09 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 138