ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

29. června 2010

Věc F‑35/09

Maria Teresa Visser-Fornt Raya

v.

Evropský policejní úřad (Europol)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Europolu – Neprodloužení smlouvy – Smlouva na dobu neurčitou – Článek 6 služebního řádu zaměstnanců Europolu – Zásada dodržení práva na obhajobu“

Předmět: Žaloba podaná na základě čl. 40 odst. 3 Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu), založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, a na základě čl. 93 odst. 1 služebního řádu zaměstnanců Europolu, kterou se M. T. Visser-Fornt Raya domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 12. června 2008, kterým bylo odmítnuto uzavření smlouvy na dobu neurčitou, a rozhodnutí Europolu ze dne 7. ledna, kterým byla zamítnuta její stížnost podaná proti rozhodnutí ze dne 12. června 2008.

Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 12 června 2008, kterým Europol odmítl uzavřít s M. T. Visser-Fornt Raya smlouvu na dobu neurčitou, se zrušuje. Europolu se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Právo Unie – Zásady – Právo na obhajobu

2.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Rozhodnutí mající vliv na služební postavení zaměstnance – Zohlednění údajů, které nejsou uvedeny v jeho osobní složce – Protiprávnost

(Služební řád zaměstnanců Europolu, články 6 a 23)

3.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Rozhodnutí mající vliv na služební postavení zaměstnance – Zohlednění údajů, které nejsou uvedeny v jeho osobní složce – Rozhodující vliv – Zrušení – Podmínky

(Služební řád zaměstnanců Europolu, článek 23)

1.      Dodržování práva na obhajobu představuje podstatnou formální náležitost, jejíž porušení může být přezkoumáno i bez návrhu. V každém řízení vedeném vůči určité osobě, které může vést k vydání aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení, rovněž představuje základní zásadu práva Unie, která musí být zajištěna, i když neexistuje žádná zvláštní právní úprava dotčeného řízení. Tato zásada vyžaduje, aby každá osoba, proti níž může být přijat akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, mohla účinně vyjádřit své stanovisko ke skutečnostem, které mohou být v aktu, jenž má být přijat, použity v její neprospěch. Právo přístupu, které je důsledkem zásady dodržení práva na obhajobu, znamená, že správa musí dotčeného zaměstnance informovat o všech dokumentech, z nichž může při svém rozhodnutí vycházet.

(viz body 56 a 57)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. května 1991, Interhotel v. Komise, C‑291/89, Recueil, s. I‑2257, bod 14; 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 68 a 71; 9. listopadu 2006, Komise v. De Bry, C‑344/05 P, Sb. rozh. s. I‑10915, body 37 a 38; 6. prosince 2007, Marcuccio v. Komise, C‑59/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 46

Soud prvního stupně: 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/05 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, bod 487

Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Bui Van v. Komise, F‑51/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑289 a II‑A‑1‑1533, bod 77, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑491/08 P

2.      Článek 23 služebního řádu zaměstnanců Europolu má zaměstnancům Europolu zaručit právo na obhajobu tím, že brání tomu, aby rozhodnutí správy mající vliv na služební postavení zaměstnance a na jeho služební postup byla založena na skutečnostech týkajících se jeho schopností, výkonnosti nebo chování, které nejsou zmíněny v jeho osobní složce. Z toho vyplývá, že rozhodnutí založené na takovýchto skutečnostech je v rozporu se zárukami uvedeného služebního řádu a musí být zrušeno, neboť bylo vydáno v důsledku řízení, které bylo protiprávní.

Rozhodnutí, jež bylo vydáno na základě zvláštního řízení upravujícího postup pro uzavírání smluv na dobu neurčitou, které stanoví článek 6 téhož služebního řádu a článek 7 rozhodnutí ze dne 8. prosince 2006 o provádění článku 6 služebního řádu zaměstnanců Europolu, může mít vliv na služební postavení zaměstnance Europolu, a představuje tedy rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení. Z toho vyplývá, že takovéto rozhodnutí může být přijato pouze v souladu se zásadou dodržení práva na obhajobu.

(viz body 58 a 60)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. června 1972, Brasseur v. Parlament, 88/71, Recueil, s. 499, bod 11; 12. února 1987, Bonino v. Komise, 233/85, Recueil, s. 739, bod 11

Soud prvního stupně: 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, Recueil FP, s. I‑A‑37 a II‑239, body 70 a 72; 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, Sb. VS s. I‑A‑411 a II‑1865, bod 50

Soud pro veřejnou službu: 28. června 2007, Bianchi v. ETF, F‑38/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑183 a II‑A‑1‑1009, bod 48

3.      Porušení článku 23 služebního řádu zaměstnanců Europolu a zásady dodržení práva na obhajobu vede ke zrušení aktu pouze tehdy, pokud je prokázáno, že písemnosti, které zaměstnanci nebyly sděleny, mohly mít rozhodující dopad na rozhodnutí správy, které se jej týká.

V tomto ohledu hodnotící formulář, který není pouhým převzetím informací obsažených v hodnotící zprávě dotyčného, nýbrž který zahrnuje i rubriky týkající se jeho schopností, výkonnosti a chování, jakož i posouzení dopadu neprodloužení jeho smlouvy na řádné fungování Europolu, může mít rozhodující vliv na uvedené rozhodnutí.

(viz body 64 až 68)

Odkazy:

Soudní dvůr: 12. listopadu 1996, Ojha v. Komise, C‑294/95 P, Recueil, s. I‑5863, bod 67

Soud prvního stupně: 6. února 2007, Wunenburger v. Komise, T‑246/04 a T‑71/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑21 a II‑A‑2‑131, bod 149