ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)
29. března 2007
Věc F-31/05
Michael Cwik
v.
Komise Evropských společenství
„Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnocený rok 2003 – Žaloba na neplatnost – Námitka protiprávnosti – Zjevně nesprávné posouzení“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se M. Cwik jednak domáhá zrušení posudku o vývoji jeho služebního postupu vypracovaného za období od 1. ledna do 31. prosince 2003 a, v případě potřeby, rozhodnutí ze dne 24. ledna 2005, jímž se zamítá jeho stížnost, kterou napadl výše uvedený posudek, a jednak navrhuje, aby Komisi byla uložena povinnost zaplatit částku jedno euro jako symbolickou náhradu škody.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu
(Služební řád, článek 43)
2. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu
(Služební řád, článek 43)
3. Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem
1. V rámci vyhotovování posudků o vývoji služebního postupu nelze skutečnost, že existuje cílový průměr, chápat tak, že omezuje svobodný úsudek hodnotitelů, když hodnotí konkrétní úředníky.
Tento průměr zaprvé neomezuje možnost hodnotitelů rozlišit jednotlivá hodnocení pracovních výkonů každého úředníka podle toho, do jaké míry se jeho pracovní výkony liší směrem k lepšímu či horšímu od tohoto průměru.
Zadruhé, hodnotitelé nejsou povinni, za účelem zachování cílového průměru, kompenzovat vyšší známky než je tento průměr známkami nižšími. Systém cílového průměru totiž zohledňuje nejobvyklejší případy, tj. homogenní rozvrstvení známkovaných úředníků okolo průměrné úrovně zásluh, která je vyjádřena cílovým průměrem. Mimoto systém zavedený obecnými prováděcími ustanoveními k článku 45 služebního řádu, která byla přijata Komisí, hodnotitelům umožňuje odchýlit se, pokud se konkrétní situace v určitém útvaru liší od toho, co je obvyklé, rovněž od cílového průměru. Jak totiž vyplývá z čl. 4 odst. 3 těchto obecných prováděcích ustanovení, překročení cílového průměru nemá žádné následky. Z čl. 4 odst. 4 a 5 těchto obecných prováděcích ustanovení navíc vyplývá, že v případě překročení o více než jeden bod může dotyčné generální ředitelství, odůvodní-li řádně toto překročení, předložit věc paritní skupině pro přezkum žádostí o výjimky, která může rozhodnout o případném částečném snížení sankce nebo upuštění od sankce.
Je nesporné, že cílový průměr představuje pro systém hodnocení určité omezení tím, že hodnotitele omezuje v možnosti hodnocení každé osoby in abstracto bez ohledu na zásluhy ostatních úředníků, kteří by s ní mohli být srovnáváni. Toto omezení zavedené v rámci politiky řízení zaměstnanců Společenství, jejímž cílem je dosáhnout hodnocení úředníků, které má vypovídací hodnotu, však neodporuje článku 43 služebního řádu. Určení cílového průměru na úrovni 14 bodů na stupnici od 0 do 20 umožňuje vyhnout se riziku inflace průměrného známkování, které by vedlo ke zúžení bodové stupnice, kterou hodnotitelé skutečně používají, čímž by byla ohrožena funkce známkování, které má co nejvěrněji odrážet zásluhy známkovaných úředníků a umožnit jejich efektivní srovnání. Navíc určení cílového průměru rovněž umožňuje snížit riziko přílišných rozdílů mezi průměry známek, ke kterým dospívají jednotlivá generální ředitelství Komise, které by nebyly odůvodněny objektivními důvody souvisejícími se zásluhami známkovaných úředníků.
(viz body 45 až 49)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 18. října 2005, Leite Mateus v. Komise, T‑51/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 56; 25. října 2005, Fardoom a Reinard v. Komise, T‑43/04, Sb. VS s. I‑A‑329 a II‑1465, body 51, 54 a 55; 19. října 2006, Buendía Sierra v. Komise, T‑311/04, Sb. rozh. s. II‑4137, bod 183
2. V rámci vyhotovování posudků o vývoji služebního postupu je cílem popisného komentáře uváděného v těchto posudcích odůvodnit bodově vyjádřené hodnocení. Tyto popisné komentáře slouží jako podklad hodnocení, které je jeho číselným vyjádřením, a umožňují úředníkovi porozumět, proč dostal určitou známku. Proto musí být popisné komentáře uvedené v takovémto posudku soudržné s bodovým hodnocením. Vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který hodnotitelé mají při posuzování práce osob, které hodnotí, může však být případná nesoudržnost v posudku o vývoji služebního postupu důvodem pro jeho zrušení pouze tehdy, je-li zjevná.
(viz bod 62)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 25. října 2006, Carius v. Komise, T‑173/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑243 a II‑A‑2‑1269, bod 106
3. Úředník, který tvrdí, že se stal obětí psychického obtěžování, musí nezávisle na svém subjektivním vnímání jím tvrzených skutečností předložit veškeré důkazy, které umožňují prokázat, že byl vystaven jednání, jehož cílem objektivně bylo jej zdiskreditovat nebo úmyslně zhoršit jeho pracovní podmínky.
K tomu je třeba uvést, že pokud jde o úředníka, který tvrdí, že jeho posudek o vývoji služebního postupu je dalším projevem psychického obtěžování, jemuž je vystaven již několik let, opakované konflikty s jeho nadřízenými, na které dotčený úředník poukazuje a které se týkají zejména jeho dřívějších posudků, skutečnost, že nebyl po dlouhou dobu povýšen, ani jeho profesní izolace neprokazují, že napadený posudek o vývoji služebního postupu byl vyhotoven za účelem jeho psychického obtěžování.
(viz body 94 a 95)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑185, bod 286; 8. července 2004, Schochaert v. Rada, T‑136/03, Sb. VS s. I‑A‑215 a II‑957, bod 41; 4. května 2005, Schmit v. Komise, T‑144/03, Sb. VS s. I‑A‑101 a II‑465, bod 64