Věc T-85/09

Yassin Abdullah Kadi

v.

Evropská komise

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření proti osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem – Nařízení (ES) č. 881/2002 – Zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů osoby v důsledku jejího zařazení do seznamu stanoveného orgánem Spojených národů – Výbor pro sankce – Následné zařazení do přílohy I nařízení (ES) č. 881/2002 – Žaloba na neplatnost – Základní práva – Právo být vyslechnut, právo na účinný soudní přezkum a právo na ochranu vlastnictví“

Shrnutí rozsudku

1.      Řízení – Rozdělení pravomocí mezi Soudní dvůr a Tribunál – Zpochybnění, ze strany Tribunálu, právních názorů Soudního dvora v rámci předchozího kasačního opravného prostředku

2.      Evropská společenství – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Nařízení o zavedení omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem – Přezkum z hlediska základních práv – Rozsah

(Nařízení Rady č. 881/2002; nařízení Komise č. 1190/2008)

3.      Evropská společenství – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Nařízení o zavedení omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem – Práva obhajoby

(Nařízení Rady č. 881/2002; nařízení Komise č. 1190/2008)

4.      Evropská společenství – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Nařízení o zavedení omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem – Obecné a trvalé zmrazení prostředků, finančních aktiv a jiných hospodářských zdrojů uvedených osob a subjektů bez jejich vyslechnutí – Porušení vlastnického práva

(Nařízení Rady č. 881/2002; nařízení Komise č. 1190/2008)

1.      Za okolností, kdy se jedná o akt přijatý Komisí náhradou za předchozí akt zrušený Soudním dvorem v rámci řízení o kasačním opravném prostředku podaném proti rozsudku Tribunálu, jímž se zamítá žaloba na neplatnost, kterou byl napaden uvedený akt, samotný princip kasačního opravného prostředku a hierarchická soudní struktura, která je jeho nutným důsledkem, Tribunál v zásadě nabádají k tomu, aby sám nezpochybňoval právní názory obsažené v rozhodnutí Soudního dvora. Tak je tomu tím spíše, rozhodoval-li Soudní dvůr ve velkém senátu a měl-li zjevně v úmyslu vynést zásadní rozsudek. Má-li být proto dána odpověď na otázky vznášené v návaznosti na rozsudek Soudního dvora orgány, členskými státy i dotčenými právními kruhy, je třeba, aby se jimi zabýval sám Soudní dvůr v rámci budoucích věcí, o kterých bude případně rozhodovat. Kromě toho, za takových okolností nepřísluší provést případný obrat v judikatuře Tribunálu, ale v zásadě Soudnímu dvoru, jevilo-li by se mu to jako odůvodněné zejména s ohledem na závažné těžkosti uváděné orgány i  vládami členských států.

(viz body 121, 123)

2.      V rámci žaloby na neplatnost, jejímž předmětem je nařízení č. 1190/2008, kterým se po sto první mění nařízení č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem, má Tribunál povinnost zajistit v zásadě úplný přezkum legality uvedeného nařízení z hlediska základních práv, aniž by tomuto nařízení umožnil těšit se jakékoli soudní imunitě z důvodu, že jeho účelem je provést rezoluce přijaté Radou bezpečnosti podle kapitoly VII Charty Spojených národů.

Tak tomu musí být přinejmenším potud, pokud přezkumná řízení uplatňovaná Výborem pro sankce Spojených národů zjevně neposkytují záruky účinné soudní ochrany. V této souvislosti, vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti stále nepovažuje za vhodné zřídit nezávislý a nestranný orgán, který by byl pověřen rozhodováním, po právní i skutkové stránce, o opravných prostředcích směřujících proti jednotlivým rozhodnutím přijatým Výborem pro sankce, lze přezkum opatření Společenství určených ke zmrazení prostředků prováděný soudem Společenství označit za účinný pouze tehdy, týká-li se nepřímo věcných posouzení provedených samotným Výborem pro sankce, jakož i prvků, ze kterých tato posouzení vycházejí.

Zásada úplného a důsledného soudního přezkumu opatření ke zmrazení prostředků je o to důvodnější, že tato opatření se citelným způsobem a dlouhodobě dotýkají základních práv dotčené osoby.

(viz body 126–129, 151)

3.      Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1190/2008, kterým se po sto první mění nařízení č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem, zavádí omezující opatření vůči osobě na základě jejího zapsání na seznam v příloze I uvedeného nařízení, aniž byla uvedené osobě poskytnuta skutečná záruka ohledně sdělování informací a důkazů svědčících v její neprospěch nebo ohledně možnosti, aby byla v tomto ohledu účelně a účinně vyslechnuta, je třeba dospět k závěru, že toto nařízení bylo přijato postupem, v jehož rámci nebylo respektováno právo na obhajobu.

Dále vzhledem k tomu, že uvedená osoba neměla ani v nejmenším skutečný přístup k informacím a důkazům svědčícím v její neprospěch, a protože vzhledem ke vztahům mezi právem na obhajobu a právem na účinnou soudní ochranu, nemohla dotčená osoba ani ochránit svá práva ve vztahu k těmto informacím za uspokojivých podmínek před soudem Společenství, musí být učiněn závěr, že došlo i k porušení uvedeného práva na účinnou soudní ochranu.

(viz body 181, 184)

4.      Zavedení omezujících opatření, jako je zmrazení prostředků, které obsahuje nařízení č. 1190/2008, kterým se po sto první mění nařízení č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem, vůči určité osobě na základě jejího zapsání na seznam v příloze I posledně uvedeného nařízení představuje neodůvodněné omezení jejího vlastnického práva, jelikož uvedené nařízení č. 1190/2008 bylo přijato, aniž byla poskytnuta jakákoliv skutečná záruka umožňující uvedené osobě vylíčit příslušným orgánům svůj případ, a to v situaci, kdy je nutné omezení jejích vlastnických práv kvalifikovat jako značné vzhledem k obecnému rozsahu a délce trvání omezujících opatření, která vůči ní byla uplatněna.

(viz body 192–193)