Věc T‑67/11
Martinair Holland NV
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh letecké nákladní dopravy – Dohody a jednání ve vzájemné shodě ve vztahu k několika složkám cen za služby letecké nákladní dopravy (zavedení palivových a bezpečnostních příplatků, odmítnutí uhradit provizi z příplatků) – Článek 101 SFEU, článek 53 Dohody o EHP a článek 8 dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskem o letecké dopravě – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 16. prosince 2015
1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o použití pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí Komise konstatující protiprávní jednání a ukládající pokutu – Požadavky vyplývající ze zásady účinné právní ochrany – Jasnost a přesnost výroku rozhodnutí
(Článek 101 odst. 1 SFEU a článek 296 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Dohoda mezi ES a Švýcarskem o letecké dopravě, článek 8; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2 a čl. 23 odst. 5)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Určení protiprávních jednání, za něž byla uložena pokuta – Určení osob, jež jsou předmětem rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání – Přednost výroku před odůvodněním
(Článek 101 odst. 1 SFEU a článek 296 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Dohoda mezi ES a Švýcarskem o letecké dopravě, článek 8; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
3. Kartelové dohody – Zákaz – Přímý účinek – Právo jednotlivců domáhat se náhrady vzniklé újmy – Způsoby uplatňování – Protiprávní jednání, která jsou předmětem rozhodnutí Komise – Závazná povaha rozhodnutí pro vnitrostátní soudy – Rozsah – Důležitost jasnosti a přesnosti výroku rozhodnutí
(Článek 101 odst. 1 SFEU a článek 296 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Dohoda mezi ES a Švýcarskem o letecké dopravě, článek 8; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2 a čl. 16 odst. 1)
4. Kartelové dohody – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Podniky, kterým může být vytýkáno protiprávní jednání spočívající v účasti na globální kartelové dohodě – Kritéria – Jediný cíl a celkový plán
(Článek 101 odst. 1 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Dohoda mezi ES a Švýcarskem o letecké dopravě, článek 8; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
5. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o použití pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí Komise konstatující protiprávní jednání a ukládající pokutu – Vnitřní rozpory rozhodnutí – Důsledky – Zrušení – Podmínky – Zásah do práva sankcionovaného podniku na obhajobu – Nemožnost unijního soudu vykonávat svůj přezkum
(Článek 101 odst. 1 SFEU a článek 296 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Dohoda mezi ES a Švýcarskem o letecké dopravě, článek 8; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
6. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o použití pravidel hospodářské soutěže – Zhojení chybějícího odůvodnění v průběhu soudního řízení – Nepřípustnost
(Článek 101 odst. 1 SFEU a 296 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Dohoda mezi ES a Švýcarskem o letecké dopravě, článek 8; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
1. Za účelem odůvodnění rozhodnutí přijímaného k zajištění používání unijních pravidel hospodářské soutěže je Komise podle článku 296 SFEU povinna uvést alespoň skutečnosti a úvahy, které mají základní význam v systematice jejího rozhodnutí, což příslušnému soudu a zúčastněným stranám umožňuje zjistit podmínky, za kterých použila unijní právo. Mimoto odůvodnění musí být logické a především nesmí vykazovat vnitřní rozpor, který by bránil řádnému pochopení důvodů, ze kterých tento akt vychází.
Kromě toho nehledě na ustanovení čl. 23 odst. 5 nařízení č. 1/2003, z nichž vyplývá, že rozhodnutí o uložení pokut za porušení práva hospodářské soutěže nemají trestněprávní charakter, porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru a článku 8 dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě předpokládá jednání, které je obecně považováno za nekalé ke škodě široké veřejnosti, které je předmětem zřejmého společenského odsouzení a za které mohou být odpovědným podnikům uloženy nepochybně přísné pokuty až do výše 10 % jejich ročního obratu. S ohledem na povahu předmětných protiprávních jednání a povahu a stupeň přísnosti sankcí, které se k nim vztahují, spadají tato jednání do trestněprávní oblasti ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP). V tomto ohledu Evropský soud pro lidská práva připomněl, že pokud je uložena „pokuta“ rozhodnutím správního orgánu, dotčená osoba musí mít možnost napadnout takové vůči ní přijaté rozhodnutí u soudu, který nabízí záruky stanovené článkem 6 EÚLP.
Zásada účinné právní ochrany, obecná zásada unijního práva, která je nyní vyjádřena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a v unijním právu odpovídá čl. 6 odst. 1 EÚLP, znamená, že výrok rozhodnutí přijatého Komisí, konstatujícího porušení pravidel hospodářské soutěže, je zvláště jasný a přesný a že podniky, které jsou považovány za odpovědné a které byly potrestány, mohou porozumět přičtení této odpovědnosti a uložení sankcí, tak jak vyplývají ze znění uvedeného výroku, a napadnout je.
(viz body 27 až 31)
2. V unijním právu hospodářské soutěže Komise uvádí povahu a rozsah protiprávních jednání, za která ukládá sankce ve výroku rozhodnutí. Pokud jde konkrétně o dosah a povahu sankcionovaných protiprávních jednání, je rozhodující nikoli odůvodnění, nýbrž výrok. Pouze v případě nedostatečné jasnosti termínů použitých ve výroku je třeba výrok vyložit pomocí odůvodnění rozhodnutí. Za účelem vymezení osob, jež jsou předmětem rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání, je třeba se držet výroku tohoto rozhodnutí, pokud tento výrok nevzbuzuje pochybnosti.
(viz bod 32)
3. V unijním právu hospodářské soutěže má čl. 101 odst. 1 SFEU přímé účinky ve vztazích mezi jednotlivci a zakládá práva jednotlivců jako procesních subjektů, přičemž vyžaduje, aby se osoba mohla domáhat náhrady škody, jež jí měla být způsobena smlouvou nebo jednáním, které mohou omezovat nebo narušovat hospodářskou soutěž. Vnitrostátním soudům, které jsou v rámci své příslušnosti pověřeny uplatňováním tohoto ustanovení, tedy přísluší zajišťovat nejen plný účinek těchto norem, ale rovněž chránit tato práva. Každá osoba je tak oprávněna se domáhat náhrady vzniklé újmy, je-li dána příčinná souvislost mezi uvedenou újmou a kartelovou dohodou nebo praktikou zakázanou článkem 101 SFEU.
Podle čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1/2003, pokud vnitrostátní soudy rozhodují o dohodách, rozhodnutích nebo jednáních podle článku 101 SFEU, které jsou již předmětem rozhodnutí Komise, nemohou být jejich rozhodnutí v rozporu s tímto rozhodnutím, včetně časového a zeměpisného rozsahu zkoumaných úkonů nebo pokud jde o odpovědnost osob, které jsou předmětem šetření. Z toho vyplývá, že vnitrostátní soudy jsou vázány rozhodnutím přijatým Komisí, pokud nebylo zrušeno nebo prohlášeno za neplatné, a proto musí být jeho výrok jednoznačný.
Zvláště vnitrostátní soudy musejí být na základě jasného znění výroku rozhodnutí konstatujícího porušení pravidel hospodářské soutěže schopny seznámit se s rozsahem tohoto protiprávního jednání a identifikovat osoby, které jsou za ně odpovědné, aby mohly vyvodit nezbytné důsledky, pokud jde o návrhy na náhradu škody způsobené protiprávním jednáním podané osobami, které byly tímto jednáním poškozeny.
V tomto ohledu nelze vyloučit, že osoba považovaná za odpovědnou za porušení pravidel hospodářské soutěže konstatované Komisí bude povinna nahradit škodu způsobenou zákazníkům jiných osob shledaných odpovědnými za téže protiprávní jednání. Znění výroku rozhodnutí konstatujícího porušení pravidel hospodářské soutěže se z tohoto hlediska jeví být rozhodující, jelikož může založit vzájemná práva a povinnosti mezi uvedenými osobami. Vnitrostátní soud také může, pokud je to stanoveno vnitrostátním zákonem, mít povinnost dojít k závěru, že všechny osoby považované za odpovědné za porušení pravidel hospodářské soutěže konstatované Komisí jsou společně a nerozdílně odpovědné za náhradu dotčené škody. V tomto případě může být znění výroku rozhodnutí konstatujícího porušení pravidel hospodářské soutěže, pokud jde o uvedené osoby, rovněž rozhodující.
(viz body 33 až 39)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 55, 60)
5. V oblasti hospodářské soutěže, pokud odůvodnění rozhodnutí Komise konstatujícího protiprávní jednání a ukládajícího pokutu, popisuje jedno jediné a trvající protiprávní jednání, kterého se účastnily všechny obviněné podniky, ačkoli výrok uvedeného rozhodnutí, obsahující několik článků, konstatuje buďto několik různých jediných a trvajících protiprávních jednání nebo jedno jediné a trvající protiprávní jednání, za něž je odpovědnost přičítána pouze podnikům, které se přímo podíleli na protiprávních jednáních uvedených každým z uvedených článků, existuje rozpor mezi odůvodněním a výrokem rozhodnutí.
V tomto ohledu pouhá existence takového rozporu nestačí k závěru, že uvedené rozhodnutí je stiženo vadou odůvodnění, pokud zaprvé celé rozhodnutí žalobci umožňuje zjistit a poukázat na tuto nesoudržnost, zadruhé znění výroku je dostatečně jasné a přesné, aby mu umožnilo pochopit přesný rozsah rozhodnutí, a zatřetí důkazy použité k prokázání účasti obviněných podniků na protiprávních jednáních, která jsou jim přičítána ve výroku, jsou jasně určeny a zkoumány v odůvodnění.
Naproti tomu, pokud vnitřní rozpory rozhodnutí mohou svou povahou zasáhnout do práva potrestaných podniků na obhajobu a brání unijnímu soudu ve výkonu jeho přezkumu, je rozhodnutí stiženo vadou odůvodnění odůvodňující jeho zrušení. O takový případ jde zejména, pokud rozhodnutí neumožňuje zaprvé posoudit dostatečnost důkazů uvedených v odůvodnění ani zadruhé pochopit logiku, která Komisi vedla, když osoby, kterým bylo určeno rozhodnutí, považovala za odpovědné za protiprávní jednání.
(viz body 58, 74 až 76, 78, 84)
6. Pokud jde o rozhodnutí Komise konstatující porušení unijního práva hospodářské soutěže a ukládající pokutu, musí být odůvodnění dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a jeho neexistence nemůže být zhojena skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody aktu v průběhu řízení před unijním soudem.
Není-li tomu tak, hrozí, že povinnost odůvodnit individuální rozhodnutí nesplní svůj cíl, kterým je podle ustálené judikatury poskytnout zúčastněné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je rozhodnutí opodstatněné, nebo zda je případně stiženo vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost, a umožnit unijnímu soudu přezkum legality tohoto rozhodnutí.
(viz body 80, 81)