Věc T-192/06
Caffaro Srl
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Peroxid vodíku a perboritan sodný – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES – Pokuty – Promlčení – Rozdílné zacházení – Doba trvání protiprávního jednání – Polehčující okolnosti“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi
[Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 5 písm. d)]
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Údajná účast pod nátlakem – Situace hospodářské závislosti
[Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 5 písm. d)]
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Zásada rovného zacházení
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Uložení – Nezbytnost existence zisku plynoucího pro podnik z protiprávního jednání – Neexistence – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Neexistence zisku
[Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 5 písm. d)]
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Odrazující povaha – Kritéria hodnocení odrazujícího faktoru
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 98/C 9/03)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Rozdělení dotyčných podniků do různých kategorií
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Použití prohlášení jiných podniků, které se účastnily protiprávního jednání, jako důkazů – Přípustnost – Podmínky
(Článek 81 odst. 1 ES)
8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Vady postihující uvedené rozhodnutí
(Článek 81 odst. 1 ES)
9. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby
(Článek 81 odst. 1 ES)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Posouzení
(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Jednání odchylující se od dohodnutého jednání v rámci kartelové dohody
(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 druhá odrážka)
1. Pravomoc Komise ukládat pokuty podnikům, které úmyslně nebo z nedbalosti porušily ustanovení čl. 81 odst. 1 ES, představuje jeden z prostředků svěřených Komisi, aby mohla plnit úkol dohledu, který jí svěřuje unijní právo. Tento úkol spočívá v povinnosti provádět obecnou politiku směřující k uplatňování zásad v oblasti hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě a v tomto smyslu směrovat chování podniků.
Komise má při stanovení výše pokut široký prostor pro uvážení za účelem směrování chování podniků k dodržování pravidel hospodářské soutěže. Zejména skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávních jednání, ji tedy nemůže zbavit možnosti tuto úroveň kdykoli zvýšit, aby bylo zajištěno provádění unijní politiky hospodářské soutěže.
Tento prostor pro uvážení existuje tím spíše v rámci možnosti uložit v některých případech tak zvanou „symbolickou“ pokutu, kterou si Komise vyhradila v bodě 5 písm. d) pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO nebo neuložit pokutu vůbec.
(viz body 37–39)
2. V oblasti hospodářské soutěže skutečnost, že strana kartelové dohody jednala v situaci hospodářské závislosti, sama o sobě nepředstavuje okolnost, která by mohla vyloučit její odpovědnost. Takovou okolnost ani není nutné zohlednit při určování výše pokuty.
Podnik, který se účastní schůzek, které mají protisoutěžní cíl, a to i pod nátlakem dalších účastníků, kteří mají větší hospodářskou sílu, má vždy možnost podat Komisi stížnost, aby upozornil na dotčené protisoutěžní činnosti, namísto aby ve své účasti na uvedených schůzkách pokračoval. I za předpokladu, že by byl podnik vystaven nátlaku přistoupit ke kartelové dohodě, vždy o tom může informovat příslušné orgány namísto toho, aby se ke kartelové dohodě připojil.
S ohledem na tyto úvahy ani údajná závislost na jiné straně kartelové dohody, ani údajné výhružné chování této jiné strany nemohou představovat situaci, kterou by měla Komise zohlednit jakožto polehčující okolnost.
Komise proto nemůže být a fortiori povinna k těmto stejným skutečnostem přihlédnout, aby rozhodla, že pokutu neuloží, nebo aby uložila pouze symbolickou pokutu.
(viz body 41–44)
3. Rozhodovací praxe Komise nemůže sama o sobě vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže a rozhodnutí týkající se jiných věcí mají ohledně případné existence porušení zásady rovného zacházení pouze orientační povahu, protože je málo pravděpodobné, že okolnosti jim vlastní, jako jsou dotčené trhy, výrobky, podniky a doby trvání, jsou totožné. Tato zásada se použije i pokud jde o předchozí rozhodnutí Komise, v nichž pokutu neuložila nebo uložila jen pokutu symbolickou.
Nic to nemění na tom, že i v tomto kontextu je Komise povinna dodržovat zásadu rovného zacházení a nemůže zacházet se srovnatelnými situacemi odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.
(viz body 46–47)
4. Skutečnost, že podnik nenabyl z porušení článku 81 ES žádný zisk, nemůže bránit tomu, aby mu byla uložena pokuta, jelikož jinak by pokuta ztratila svoji odrazující povahu. Z toho vyplývá, že Komise není povinna pro účely stanovení výše pokut prokázat, že protiprávní jednání přineslo dotyčným podnikům protiprávní výhodu, ani případně vzít do úvahy neexistenci zisku z dotčeného protiprávního jednání.
Neexistenci takového zisku nelze považovat za polehčující okolnost, již by bylo možné zohlednit v rámci určení výše pokuty, a proto nepředstavuje důvod ospravedlňující uložení symbolické pokuty. Stejné úvahy se v zásadě uplatní pokud jde o skutečnost, že se podnik podílel na koluzi se svými konkurenty proti svým vlastním hospodářským zájmům, a tudíž, že byl vystaven negativním účinkům této koluze, přičemž taková okolnost také nepředstavuje skutečnost, jež by musela být nutně zohledněna jakožto polehčující okolnost a a fortiori jakožto okolnost odůvodňující uložení symbolické pokuty.
Podnik, který pokračuje v jednání ve vzájemné shodě se svými konkurenty v oblasti cen, navzdory údajné újmě, kterou utrpěl, nelze považovat za podnik, který se dopustil méně závažného protiprávního jednání, než je jednání ostatních podniků, jež byly do koluze také zapojeny.
(viz body 59–62)
5. Pokutu uloženou podniku, který se účastnil protiprávní kartelové dohody, nelze považovat za zbavenou užitečného účinku z pouhého důvodu, že tento podnik již nepůsobí na dotyčném trhu, aniž by však ukončil veškerou hospodářskou činnost. Odrazující faktor se totiž hodnotí tak, že se zohledňuje řada prvků, a nikoli pouze konkrétní situace dotčeného podniku.
Kromě toho toto hodnocení nezahrnuje posouzení možnosti opakování protiprávního jednání podnikem. Snaha zajistit odrazující účinek se totiž netýká jen podniků výslovně uvedených v rozhodnutí ukládajícím pokuty, jelikož je třeba rovněž podnítit podniky podobné velikosti, které disponují obdobnými zdroji, aby se zdržely účasti na podobných protiprávních jednáních porušujících pravidla hospodářské soutěže. Pokud jde o represivní cíl, bylo by v rozporu s tímto cílem, kdyby zanechání obchodních činností na dotčeném trhu mělo za následek, že podnik unikne uložení pokuty za protiprávní jednání, jehož se dopustil.
(viz body 66–67, 69–70)
6. Rozdělení účastníků kartelové dohody do kategorií pro účely rozdílného zacházení ve fázi určování výchozích částek pokuty musí dodržovat zásadu rovného zacházení, podle níž je zakázáno zacházet se srovnatelnými situacemi odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno. Výše pokut musí být mimoto alespoň přiměřená skutečnostem zohledněným při posuzování závažnosti protiprávního jednání.
Skutečnost, že v rámci rozdílného zacházení byl určen jiný referenční rok pro jednoho účastníka kartelové dohody, sama o sobě nevede k porušení zásady rovného zacházení.
Použití společného referenčního roku pro všechny podniky, které se účastnily na stejném protiprávním jednání, jistě dává každému podniku záruku, že s ním bude zacházeno stejným způsobem, jako s ostatními, jelikož sankce jsou určovány jednotným způsobem, a dále výběr referenčního roku, který byl součástí období protiprávního jednání, umožňuje posoudit rozsah spáchaného protiprávního jednání v závislosti na hospodářské situaci, tak jak se v průběhu tohoto období jevila.
Avšak z toho nevyplývá, že volba společného roku představuje jediný prostředek k určení sankcí v souladu se zásadou rovného zacházení.
Komise může především legálně přihlédnout ke skutečnosti, že v případě daného podniku spadá společný referenční rok mimo období protiprávního jednání, které bylo vůči němu uplatněno a nepředstavuje tak vhodný ukazatel jeho individuální váhy během protiprávního jednání a v důsledku toho může zohlednit jeho obrat vztahující se k jinému roku než je společný referenční rok, pod podmínkou, že rozdělení účastníků kartelové dohody do kategorií zůstane soudržné a objektivně odůvodněné.
Na základě obdobných úvah je třeba v rámci uplatnění maximální výše 10 % obratu, která je stanovena v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, vybrat odlišný referenční hospodářský rok, pokud jde o podnik, který během hospodářského roku určeného v případě ostatních stran kartelové dohody již není na trhu aktivní a posledně uvedený rok tak nepředstavuje spolehlivý ukazatel jeho skutečné hospodářské situace.
(viz body 83, 87–91)
7. Prohlášení obviněného podniku, jehož správnost je popírána dalšími podniky, nemůže být bez podložení jinými důkazními materiály považováno za dostatečný důkaz protiprávního jednání spáchaného těmito podniky.
(viz bod 116)
8. V rozsahu, v němž některé důvody zmíněné v rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže, mohou samy o sobě právně dostačujícím způsobem odůvodnit toto rozhodnutí, nemají vady, kterými mohou být postiženy ostatní důvody aktu, v žádném případě dopad na jeho výrok.
(viz bod 124)
9. Ačkoliv je v oblasti hospodářské soutěže Komise povinna poskytnout podniku dotčenému vyšetřováním již ve fázi přípravného vyšetřování určité informace, tato povinnost se vztahuje na informace poskytnuté dotyčnému podniku ve stadiu prvního opatření přijatého ve vztahu k němu. Práva obhajoby podniku tak nebyla porušena z důvodu opožděné informace, pokud byl tento podnik odpovídajícím způsobem informován o probíhajícím vyšetřování ve stadiu žádosti o informace, představuje-li tato žádost první opatření přijaté ve vztahu k němu.
(viz body 162–163)
10. Z pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO nevyplývá, že Komise musí každou z polehčujících okolností vyjmenovaných v bodě 3 těchto pokynů vždy zohlednit samostatně. I když okolnosti, které jsou zde vyjmenovány, patří nepochybně mezi okolnosti, které může Komise zohlednit v konkrétním případě, není Komise povinna z tohoto důvodu automaticky přiznat dodatečné snížení, jakmile podnik uvádí skutečnosti, které mohou naznačovat existenci některé z takových okolností.
Jelikož pokyny neobsahují ustanovení kogentní povahy ohledně polehčujících okolností, jež mohou být zohledněny, Komise si tak zachovává prostor pro účely celkového posouzení rozsahu případného snížení výše pokut se zohledněním veškerých polehčujících okolností charakterizujících projednávaný případ.
(viz body 173–174)
11. Pro určení, zda se podniku musí přiznat polehčující okolnost z důvodu faktického neprovádění dohod o protiprávním jednání na základě bodu 3 druhé odrážky pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, je třeba ověřit, zda podnik uplatnil argumenty, které mohou prokázat, že během období, v průběhu kterého se k dohodám o protiprávním jednání připojil, se skutečně zdržel jejich provádění tím, že přijal soutěžní jednání na trhu, nebo přinejmenším, že neplnil povinnosti k provedení této kartelové dohody tak jednoznačně a podstatně, že tím bylo narušeno její samotné fungování.
(viz bod 178)