Věc T-191/06
FMC Foret, SA
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž — Kartelové dohody — Peroxid vodíku a perboritan sodný — Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES — Doba trvání protiprávního jednání — Presumpce neviny — Právo na obhajobu — Pokuty — Polehčující okolnosti“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Pojem – Shoda vůle ohledně chování na trhu – Zahrnutí
(Článek 81 odst. 1 ES)
2. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Sdělení informací za účelem připravení protisoutěžní dohody – Dostatečné zjištění
(Článek 81 odst. 1 ES)
3. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Komplexní protiprávní jednání vykazující prvky dohody a prvky jednání ve vzájemné shodě – Jediná kvalifikace jakožto „dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě“ – Přípustnost
(Článek 81 odst. 1 ES)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Použití prohlášení předložených v rámci sdělení o spolupráci jinými podniky, které se podílely na protiprávním jednání, jako důkazních prostředků – Přípustnost – Podmínky
(Článek 81 ES; sdělení Komise 2002/C 45/03)
5. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz – Jediný důkaz – Přípustnost – Podmínky
(Článek 81 odst. 1 ES)
6. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz – Nepřímé důkazy předložené Komisí – Účast na schůzkách majících protisoutěžní cíl
(Článek 81 odst. 1 ES)
7. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz – Prohlášení pod přísahou a svědectví učiněná na jednání
(Článek 81 ES)
8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Nepoužitelnost článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech – Použitelnost obecných zásad unijního práva
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 19 odst. 1)
9. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení – Protisoutěžní předmět – Dostatečné zjištění
(Článek 81 odst. 1 ES)
10. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby – Přístup ke spisu – Rozsah – Nezpřístupnění dokumentu – Důsledky
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2)
11. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby – Sdělení odpovědí na oznámení námitek – Podmínky – Meze
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby – Přístup ke spisu – Určení užitečných dokumentů na obhajobu samotnou Komisí – Nepřípustnost – Vyloučení dokumentů ve prospěch z jednacího spisu – Protiprávnost rozhodnutí Komise – Podmínky
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Maximální výše – Výpočet – Zohlednění obratu
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec)
14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Pasivní nebo následovnická role podniku
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Pasivní nebo následovnická role podniku
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 první odrážka)
16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Chování lišící se od chování, které bylo dohodnuto v rámci kartelové dohody – Posouzení
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)
1. K tomu, aby existovala dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, postačuje, aby dotčené podniky vyjádřily svou společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem.
Lze se domnívat, že dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES je uzavřena, jakmile existuje shoda vůle k omezení hospodářské soutěže jako takovému, i když konkrétní prvky zamýšleného omezení jsou ještě předmětem jednání.
(viz body 97–98)
2. Pojem jednání ve vzájemné shodě odkazuje na formu koordinace mezi podniky, která ač nedospěla až k uzavření dohody ve vlastním slova smyslu, vědomě předchází rizikům hospodářské soutěže prostřednictvím praktické spolupráce mezi podniky.
V tomto ohledu čl. 81 odst. 1 ES brání jakýmkoliv přímým nebo nepřímým kontaktům mezi hospodářskými subjekty, které mohou buď ovlivnit tržní chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele, nebo takovému soutěžiteli odhalit chování, o kterém tyto subjekty rozhodly, že jej budou samy uskutečňovat na trhu, nebo které zamýšlí samy uskutečňovat na trhu, jestliže je účelem nebo důsledkem těchto kontaktů omezení hospodářské soutěže.
Sdělení informací svým soutěžitelům za účelem připravení protisoutěžní dohody postačuje k prokázání existence jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES.
(viz body 99–101)
3. Dohody a jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES zahrnují formy koluze, které mají stejnou povahu a odlišují se pouze intenzitou a formami, ve kterých se projevují.
V rámci komplexního protiprávního jednání, jehož se po dobu několika let účastnilo více výrobců a jehož cílem je společná regulace trhu, nelze požadovat, aby Komise přesně kvalifikovala protiprávní jednání jako dohodu či jednání ve vzájemné shodě, neboť na obě tyto formy protiprávního jednání se v každém případě vztahuje článek 81 ES.
Dvojí kvalifikaci protiprávního jednání jako dohodu „a/nebo“ jednání ve vzájemné shodě je třeba chápat jako komplexní celek, jenž zahrnuje skutkové okolnosti, z nichž některé byly kvalifikovány jako dohoda a jiné jako jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, který pro tento typ komplexního protiprávního jednání nestanoví zvláštní kvalifikaci.
(viz body 102–104)
4. Prohlášení učiněná obviněnými podniky v rámci žádostí o shovívavost je třeba posuzovat s opatrností a obecně je nelze bez potvrzení přijmout. Prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika ostatními obviněnými podniky, totiž nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito posledně uvedenými podniky, aniž je podpořeno jinými důkazy.
Za účelem přezkumu důkazní hodnoty prohlášení podniků, které podaly žádost o shovívavost, Tribunál přihlédne zejména k významu shodujících se nepřímých důkazů podporujících relevanci těchto prohlášení, a dále k neexistenci nepřímých důkazů, že tyto podniky měly sklon zmenšovat význam svého přispění k protiprávnímu jednání a zvyšovat význam přispění ostatních podniků.
(viz body 119–121)
5. Žádná zásada unijního práva nebrání tomu, aby Komise svůj závěr o existenci porušení pravidel hospodářské soutěže založila na jediném listinném důkazu, je-li jeho důkazní hodnota nepochybná a za předpokladu, že dotčený důkaz sám o sobě dokládá existenci protiprávního jednání s určitostí.
Tato hypotéza se ovšem obecně neuplatní na pouhá prohlášení obviněného podniku, která jsou-li zpochybněna ostatními dotyčnými podniky, musí být podpořena dalšími a nezávislými důkazy.
Tento závěr však lze zmírnit v případě, kdy prohlášení spolupracujícího podniku je zvláště důvěryhodné, neboť za takových okolností je požadovaný stupeň potvrzení nižší po stránce přesnosti i intenzity.
V případě, kdy soubor nepřímých shodujících se důkazů umožňuje podpořit existenci a některé specifické aspekty koluze, která je uvedena v prohlášení předloženém v rámci spolupráce, dané prohlášení může samo o sobě k potvrzení ostatních aspektů napadeného rozhodnutí stačit. Za těchto podmínek se Komise může opírat výhradně o uvedené prohlášení za předpokladu, že věrohodnost toho, co bylo tvrzeno, nevzbuzuje pochybnosti a že informace nejsou neurčité.
I za předpokladu, že by prohlášení podniku nebylo, pokud jde o konkrétní skutečnosti, které potvrzuje, podpořeno, může mít určitou důkazní hodnotu při potvrzení existence protiprávního jednání v rámci souboru nepřímých shodujících se důkazů, které Komise zohlednila. V rozsahu, v němž se v dokumentu nacházejí specifické informace, které odpovídají informacím obsaženým v jiných dokumentech, je třeba mít za to, že tyto poznatky se mohou vzájemně posilovat.
(viz body 122–126)
6. V oblasti hospodářské soutěže musí mít Komise možnost vyvodit z období, k němuž se vztahuje relativně mnoho důkazů, závěry ohledně jiných období, ve vztahu k nimž může být mezi jednotlivými důkazy větší časový odstup. Je tak zapotřebí vskutku pádného vysvětlení, aby soud nabyl přesvědčení, že během určité fáze řady schůzek došlo k naprosto odlišným událostem, než ke kterým došlo během schůzek dřívějších a pozdějších, přestože se těchto schůzek účastnil stejný okruh účastníků, konaly se za obdobných vnějších okolností a měly nepopiratelně tentýž účel.
Kromě toho účastnil-li se podnik schůzky, v jejímž průběhu se diskutovalo o protiprávním jednání ve vzájemné shodě, je považován, byť v rámci této schůzky nehrál aktivní roli, za podnik, který se na uvedeném jednání ve shodě podílel, ledaže prokáže, že se od něj otevřeně distancoval nebo ostatní účastníky informoval o tom, že se dotčené schůzky hodlá zúčastnit z jiných důvodů, než z jakých se jí účastní oni.
Prokáže-li Komise účast podniku na takových protiprávních schůzkách, náleží tomuto podniku, aby předložil indicie způsobilé prokázat, že jeho účast na uvedených schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem.
(viz body 127, 159–160, 204, 236)
7. Svědectví učiněné pod přísahou před soudem nebo případně v rámci šetření před státním zástupcem může mít vyšší důkazní hodnotu s přihlédnutím k negativním následkům, jež mohou z trestněprávního hlediska vyplynout pro svědka, jenž by v rámci vyšetřování lhal, což činí takovou výpověď hodnověrnější než pouhé prohlášení. Tyto úvahy však nelze použít na písemná prohlášení zaměstnanců podniku předložená Komisi v průběhu správního řízení v oblasti hospodářské soutěže, ani na jejich svědectví učiněná při slyšení před Komisí. Nelze tudíž tvrdit, že jelikož byla taková prohlášení učiněna pod přísahou, mají vyšší důkazní hodnotu, a proto je Komise případně povinna prokázat, že svědkové přísahali křivě.
(viz body 132–133)
8. V průběhu správního řízení v oblasti hospodářské soutěže nemá Komise možnost nařídit výslech osob coby svědků pod přísahou.
Komise je kromě toho povinna vyslechnout fyzické nebo právnické osoby, které prokážou oprávněný zájem, pouze pokud tyto osoby skutečně žádají být slyšeny. Komise tedy má přiměřený prostor pro uvážení k tomu, aby rozhodla o zájmu, který může představovat slyšení osob, jejichž svědectví může být pro šetření spisu důležité. Zaručení práva na obhajobu totiž nevyžaduje, aby Komise přistoupila ke slyšení svědků označených zúčastněnými stranami, má-li za to, že šetření ve věci bylo dostačující.
I když Komise není soudem ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech a i když pokuty uložené Komisí nemají trestní charakter, nic to nemění na tom, že Komise je ve správním řízení povinna dodržovat obecné zásady unijního práva.
Uvedeným zásadám však neodporuje skutečnost, že ustanovení práva hospodářské soutěže nestanoví povinnost Komise předvolat svědky ve prospěch, jejichž svědectví bylo požadováno. I když totiž Komise může vyslechnout fyzické nebo právnické osoby, považuje-li to za nutné, nemá již právo předvolat svědky v neprospěch, aniž obdrží jejich souhlas. Vzhledem k tomu, že řízení před Komisí má pouze správní povahu, není její povinností, aby dotčenému podniku poskytla možnost vyslýchat určitého svědka a analyzovala jeho prohlášení ve stádiu vyšetřování. Stačí, že prohlášení, která Komise použila, byla obsažena ve spise předaném žalobci, který je může před unijním soudem napadnout.
(viz body 135, 137–139)
9. Jakmile je prokázán protisoutěžní účel dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, není již nutné zkoumat jejich důsledky. Odpovědnost konkrétního podniku za porušení je platně dána, pokud se účastnil schůzek a věděl o jejich protisoutěžním účelu, i když poté neprovedl některá opatření, která na nich byla sjednána.
(viz body 252–253)
10. Právo nahlížet do spisu – logický následek zásady dodržování práva na obhajobu – ve správním řízení v oblasti použití pravidel hospodářské soutěže znamená, že Komise musí umožnit dotčenému podniku přezkoumat všechny dokumenty obsažené ve vyšetřovacím spise, které by mohly být relevantní pro jeho obhajobu.
Mezi tyto dokumenty patří písemnosti svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch, s výjimkou obchodních tajemství jiných podniků, interních dokumentů Komise a jiných důvěrných informací.
V případě písemností svědčících v neprospěch zakládá nezpřístupnění dokumentu porušení práva na obhajobu pouze tehdy, jestliže dotčený podnik prokáže, že Komise vycházela z tohoto dokumentu na podporu své námitky týkající se existence protiprávního jednání, a dále, že tato námitka mohla být prokázána pouze odkazem na tento dokument. Dotčený podnik má tedy povinnost prokázat, že výsledek, ke kterému Komise dospěla ve svém rozhodnutí, by byl odlišný, kdyby daný nezpřístupněný dokument musel být jako důkaz odmítnut.
Naopak, pokud jde o nezpřístupnění dokumentu ve prospěch, dotčený podnik musí pouze prokázat, že jeho nezpřístupnění mohlo ovlivnit k újmě tohoto podniku průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise. Postačí, že podnik prokáže, že uvedené dokumenty ve prospěch mohl použít ke své obhajobě tím, že zejména prokáže, že se mohl dovolávat skutečností, které se neshodují s posouzeními Komise učiněnými ve fázi oznámení námitek, a tím mohl jakýmkoliv myslitelným způsobem ovlivnit závěry učiněné v rozhodnutí.
(viz body 262–265)
11. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže nejsou odpovědi podniků na oznámení námitek součástí vyšetřovacího spisu v pravém slova smyslu. Pokud tedy jde o dokumenty, které nejsou součástí spisu vytvořeného k okamžiku oznámení námitek, Komise je povinna zpřístupnit uvedené odpovědi ostatním dotčeným podnikům pouze, ukáže-li se, že obsahují nové skutečnosti v neprospěch či ve prospěch.
Pokud jde zejména o dokumenty ve prospěch, Komise není povinna z vlastní iniciativy zpřístupnit dokumenty, které nejsou obsaženy v jejím vyšetřovacím spise a které nehodlá v konečném rozhodnutí použít v neprospěch dotyčných stran. Jelikož Komise obecně není povinna z vlastní iniciativy takové dokumenty zpřístupnit, podnik se v zásadě nemůže platně dovolávat nezpřístupnění údajných informací ve prospěch, jež jsou v odpovědích na oznámení námitek obsaženy, pokud v průběhu správního řízení o přístup k těmto odpovědím nepožádal.
Je-li cílem argumentace žalujícího podniku prokázat, že Komise měla shledat existenci skutečností ve prospěch obsažených v dotčených odpovědích, a z vlastní iniciativy je tudíž sdělit, je v rámci takové argumentace povinností tohoto podniku, aby předložil první indicii poukazující na užitečnost dotčených odpovědí pro jeho obhajobu. Podnik musí především označit případné dotčené důkazy ve prospěch nebo předložit nepřímý důkaz, který dokládá jejich existenci, a tedy jejich užitek pro potřeby řízení.
Přestože je Komise povinna zpřístupnit dotyčným podnikům úryvky odpovědi na oznámení námitek obsahující veškeré relevantní informace ohledně skutečnosti ve prospěch, není povinna toto zpřístupnění rozšířit na další úryvky uvedené odpovědi, které nemají s uplatňovanou skutečností souvislost.
(viz body 266–267, 290, 292, 296–297)
12. Za účelem dodržení práva na obhajobu musí spis, který Komise v rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže založila, zahrnovat soubor relevantních dokumentů, jež byly v průběhu šetření získány. Ačkoliv je sice konkrétně povoleno vyloučit ze správního řízení důkazy, které nemají žádný vztah ke skutkovým a právním tvrzením uvedeným v oznámení námitek, a které tedy pro účely vyšetřování nejsou nijak relevantní, není možné, aby samotná Komise byla povinna rozhodnout, jaké dokumenty jsou užitečné pro obhajobu dotyčného podniku.
Komise těmto požadavkům nevyhoví, pokud dokument, který obsahuje přepis ústního prohlášení podniku ohledně protiprávní skutečnosti, ze spisu vyloučí, zatímco písemné prohlášení předložené týmž podnikem ohledně této skutečnosti je použito jako relevantní důkaz pro vyšetřování.
Takové pochybení se nicméně může dotknout legality rozhodnutí Komise, pouze pokud může ovlivnit průběh řízení a obsah tohoto rozhodnutí k újmě dotyčného podniku, který je povinen prokázat, že nezpřístupněný dokument ve prospěch mohl použít pro svoji obhajobu a zejména že se mohl dovolávat skutečností, které se neshodují s posouzeními Komise učiněnými ve fázi oznámení námitek, a tím mohl jakýmkoliv myslitelným způsobem ovlivnit závěry učiněné v rozhodnutí Komise.
(viz body 306–308)
13. Horní hranice 10 % obratu, stanovená v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003 musí být vypočtena na základě součtu celkového obratu všech společností, které tvoří hospodářskou entitu odpovědnou za sankcionované protiprávní jednání. Pokud se však hospodářská entita mezitím rozpadne, každý z adresátů rozhodnutí má právo, aby se příslušná horní hranice uplatnila na každého z nich jednotlivě.
(viz bod 324)
14. Pokud podnik tvrdí, že mu Komise měla přiznat polehčující okolnost vycházející z jeho pasivní role při porušení pravidel hospodářské soutěže, skutečnost, že tento podnik výslovně svoji pasivní úlohu během správního řízení neuplatnil, nemá na přípustnost jeho žalobního důvodu vliv.
Podniky, kterým je oznámení námitek určeno, totiž nejsou povinny o přiznání polehčujících okolností speciálně žádat. Dále, pokud se protiprávního jednání dopustilo více podniků, Komise je povinna přezkoumat závažnost účasti na protiprávním jednání každého z nich, aby zjistila, zda v jejich případě existují přitěžující nebo polehčující okolnosti, a to zejména tehdy, když se jedná o polehčující okolnost výslovně uvedenou v demonstrativním výčtu obsaženém v bodě 3 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO.
(viz body 329–330)
15. Výlučně pasivní nebo následovnická role podniku při porušování pravidel hospodářské soutěže může být, pokud je prokázána, polehčující okolností v souladu s bodem 3 první odrážky pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, neboť je upřesněno, že tato pasivní role předpokládá zaujetí rezervovaného postoje dotyčným podnikem, tedy neexistenci aktivní účasti při vypracování protisoutěžní dohody nebo protisoutěžních dohod.
V rámci skutečností, které mohou odhalit pasivní roli podniku v kartelové dohodě, lze zohlednit jeho výrazně méně častou účast na setkáních ve srovnání s běžnými účastníky kartelové dohody, jakož i jeho opožděný vstup na trh, který je předmětem protiprávního jednání, bez ohledu na dobu trvání jeho účasti na protiprávním jednání, nebo také existenci výslovných prohlášení učiněných v tomto smyslu zástupci ostatních podniků, které se protiprávního jednání účastnily. V každém případě je třeba zohlednit celek relevantních okolností projednávaného případu.
Komise má určitý prostor pro uvážení, pokud jde o uplatňování polehčujících okolností.
Pokud v tomto ohledu Komise dostatečně právním způsobem prokázala, že byl podnik v případě většiny koluzních schůzek, které rozhodnutí Komise uvádí, zastoupen nebo informován, skutečnost, že se tento podnik některých schůzek neúčastnil fyzicky, ale byl o nich telefonicky informován, odpovídá utajené povaze jejich konání a nijak nesvědčí o výhradně pasivní nebo následovnické roli podniku.
(viz body 331–333, 337)
16. Podle znění bodu 3 druhé odrážky pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO může být praktické neprovádění dohod nebo ujednání o protiprávním jednání polehčující okolností, jestliže dotčený podnik prokáže, že během období, kdy se připojil k protiprávním dohodám, se skutečně zdržel jejich provádění tím, že přijal soutěžní jednání na trhu nebo přinejmenším že neplnil povinnosti k provedení této kartelové dohody tak jednoznačně a podstatně, že tím bylo narušeno její samotné fungování.
Mimoto samotná skutečnost, že podnik, jehož účast na jednání ve vzájemné shodě s jeho soutěžiteli je prokázána, se na trhu nechoval v souladu s tím, na čem se dohodl se svými soutěžiteli, neboť na trhu uplatňoval více méně nezávislou politiku, nutně nepředstavuje skutečnost, ke které by se mělo přihlížet jako k polehčující okolnosti. Nelze vyloučit, že se tento podnik jednoduše pokusil využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch.
(viz body 345–346)