Věc T-190/06

Total SA a Elf Aquitaine SA

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž — Kartelové dohody — Peroxid vodíku a perboritan sodný — Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES — Přičitatelnost protiprávního jednání — Právo na obhajobu — Presumpce neviny — Povinnost (uvést) odůvodnění — Rovné zacházení — Zásada personality trestů a sankcí — Zásada legality trestných činů a trestů — Zásada řádné správy — Právní jistota — Zneužití pravomoci — Pokuty“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení

(Články 81ES a 82 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení

(Články 81ES a 82 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práva na obhajobu – Rozsah

(Články 81ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 27)

4.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí v rámci použití pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí určené více osobám

(Články 81ES, 82 ES a 253 ES)

5.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení

(Články 81ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

6.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Přičtení protiprávního jednání dceřiné společnosti jedinému podniku tvořenému touto společností a její mateřskou společností – Nevědomost mateřské společnosti o protiprávním jednání její dceřiné společnosti – Vyloučení

(Články 81ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)

7.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Polehčující okolnosti – Povinnost zohlednit pokuty již uložené za jiné protisoutěžní činnosti – Neexistence

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

1.      Chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, především pak s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dvě právní entity spojují. Je tomu tak proto, že v takové situaci jsou mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž vytvářejí jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, který umožňuje Komisi určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti, aniž vyžaduje prokázání osobního zapojení této společnosti do protiprávního jednání.

V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, jež porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, a dále existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti.

Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může shledat mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.

Složení akcionářů dceřiné společnosti je dostatečným kritériem pro uplatnění domněnky, aniž by Komise byla povinna předložit další nepřímé důkazy ohledně skutečného výkonu vlivu mateřské společnosti. Tento závěr není vyvrácen skutečností, že takové další nepřímé důkazy mohly být uvedeny v jiných věcech. Uplatnění dotčené domněnky totiž není existencí takových nepřímých důkazů podmíněno. Stejně tak není požadováno, aby Komise za tímto účelem prokázala, že mateřská společnost o protiprávním jednání své dceřiné společnosti v rozhodné době věděla.

Pokud Komise měla s ohledem na všechny adresáty rozhodnutí ukládajícího pokutu za porušení práva hospodářské soutěže za to, že kontrola veškerého nebo téměř veškerého kapitálu dceřiné společnosti stačila – vzhledem k tomu, že chyběl argument, který by domněnku vyplývající z této kontroly vyvracel – k tomu, aby odpovědnost byla přičtena mateřské společnosti, přičemž byly uvedeny další nepřímé důkazy, pokud byly k dispozici, o výkonu rozhodujícího vlivu některými dotčenými mateřskými společnostmi na jejich dceřiné společnosti, buď za účelem podpoření závěru, který z úplné kontroly kapitálu dceřiné společnosti již platně vyplýval, nebo za účelem odpovědi na argumenty dotyčných podniků, skutečnost, že ve vztahu k některým adresátům rozhodnutí Komise uplatnila kromě domněnky některé další nepřímé důkazy o rozhodujícím vlivu mateřských společností, neznamená, že uplatněné zásady nebyly pro všechny adresáty stejné a že byla porušena zásada rovného zacházení.

(viz body 35–38, 49–50, 190, 196)

2.      Pokud Komise uplatní domněnku výkonu rozhodujícího vlivu, aby přičetla mateřské společnosti protiprávní jednání její dceřiné společnosti, přísluší dotyčné mateřské společnosti, aby předložila dostačující důkazy způsobilé prokázat, že se její dceřiná společnost chovala na trhu samostatně. V tomto ohledu je třeba přihlédnout ke všem relevantním skutečnostem týkajícím se hospodářských, organizačních a právních vazeb, které tuto dceřinou společnost s mateřskou společností spojují a které se mohou případ od případu lišit. Především není namístě toto posouzení omezovat pouze na skutečnosti vztahující se k obchodní politice dceřiné společnosti stricto sensu, jako je distribuční nebo cenová strategie. Dotčenou domněnku zejména nelze vyvrátit pouhým prokázáním, že je to dceřiná společnost, kdo řídí tyto konkrétní aspekty své obchodní politiky a nepřijímá v tomto směru pokyny. Stejně tak, ačkoliv je překrývání ředitelů mateřské společnosti a dceřiné společnosti nepřímým důkazem výkonu rozhodujícího vlivu, neexistence takového překrývání není dostatečným nepřímým důkazem o samostatnosti dceřiné společnosti.

Samotná skutečnost, že mateřská společnost je neprovozní holding, nestačí k vyloučení toho, že na svoji dceřinou společnost vykonávala rozhodující vliv, zejména když v rámci skupiny koordinovala finanční investice. V kontextu skupiny společností, je totiž holding společností, jejímž posláním je seskupit podíly v různých společnostech a jejíž funkcí je zajistit jednotu jejich řízení.

Krom toho ve skupině společností je rozdělování úkolů normálním jevem, který nestačí k vyvrácení domněnky, že mateřské společnosti a jejich dceřiné společnosti tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES. Totéž platí pro skutečnost, že dceřiná společnost vystupuje na trhu svým jménem a na svůj vlastní účet, a nikoliv jako zástupce své mateřské společnosti. Žádný závěr nelze dále vyvodit ani ze skutečnosti, že mateřská společnost nikdy neměla se svojí dceřinou společností společné zákazníky, že nebyla přítomna na trzích, kde její dceřiná společnost působila, a na souvisejících trzích, že činnost týkající se dotyčných výrobků tvoří jen velmi malou část z celkového obratu mateřské společnosti a že tyto výrobky jsou jen jedny z mnoha produktů z výroby dceřiné společnosti.

Mimoto, vzhledem k tomu, že se samostatnost dceřiné společnosti neposuzuje pouze s ohledem na aspekty provozního řízení podniku, pak skutečnost, že tato dceřiná společnost nikdy nezavedla ve prospěch mateřské společnosti specifickou informační politiku na dotčeném trhu, k prokázání její samostatnosti nestačí. Stejně tak skutečnost, že podnik nevystupuje jak v průběhu správního řízení, tak ve fázi soudního řízení jako jediná kontaktní osoba, neumožňuje dospět k závěru, že dotyčná dceřiná společnost je ve vztahu ke své nebo svým mateřským společnostem samostatná.

Krom toho, Komise je oprávněna přičíst mateřské společnosti porušení pravidel hospodářské soutěže způsobené její dceřinou společností nikoliv na základě jejího přímého zapojení do protiprávního jednání její dceřiné společnosti, ale na základě skutečnosti, že obě společnosti tvoří jeden podnik. Takové přičtení tedy nelze zpochybnit skutečností, že mateřská společnost nebyla svou dceřinou společností informována a o existenci kartelové dohody se dozvěděla až poté, kdy Komise v prostorách uvedené dceřiné společnosti provedla kontroly.

Konečně to, jak třetí strany vnímají image určité společnosti, samo o sobě nestačí k prokázání skutečnosti, že dceřiná společnost je ve vztahu ke své či svým mateřským společnostem samostatná.

(viz body 55–57, 65, 68, 71–73, 75–76, 78)

3.      Dodržování práva na obhajobu zejména vyžaduje, aby oznámení námitek zaslané podniku, kterému Komise zamýšlí uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, obsahovalo základní skutečnosti uplatňované vůči němu, jako jsou vytýkané skutkové okolnosti, jejich kvalifikace a důkazy, o něž se Komise opírá, aby uvedený podnik mohl užitečně uplatnit své argumenty v rámci správního řízení, které bylo ve vztahu k němu zahájeno. Oznámení námitek musí především jednoznačně upřesňovat, které právnické osobě může být pokuta uložena, být této osobě určeno a uvádět v jakém postavení tato osoba obvinění z tvrzených skutečností čelí. Jestliže společnost, proti které je dotčená domněnka uplatněna, může ve své odpovědi na oznámení námitek a v řízení před úředníkem pro slyšení uvést veškeré právní a faktické okolnosti za účelem vyvrácení této domněnky a jestliže Komise musí tyto okolnosti zohlednit, aby případně upustila od námitek, které by se ukázaly neopodstatněnými, pak je zásada rovnosti zbraní dodržena.

Mimoto Komise není povinna přijmout vyšetřovací opatření vůči podniku před zasláním oznámení námitek, pokud má za to, že jinak disponuje informacemi odůvodňujícími zaslání takového oznámení. Z kodexu osvědčených postupů Komise rovněž nevyplývá, že by Komise byla před přijetím oznámení námitek povinna učinit vyšetřovací úkony vůči všem právním entitám, jež dotyčný podnik tvoří.

Konečně, pokud Komise uplatnila domněnku, podle níž mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na dceřinou společnost v případě, že vlastní její veškerý nebo téměř veškerý kapitál, aby ji tak mohla shledat společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, nelze mít za to, že Komise tuto mateřskou společnost a priori shledává „vinnou“, neboť uvedené společnosti je dovoleno výše uvedenou domněnku, která byla v oznámení námitek uvedena, prokázáním samostatnosti její dceřiné společnosti vyvrátit. Přijetí oznámení námitek Komisí nelze v žádném případě považovat za důkaz o vině dotčeného podniku. V opačném případě by zahájení jakéhokoli řízení v této oblasti mohlo presumpci neviny potenciálně ohrozit.

(viz body 105–107, 118, 120, 125–127)

4.      Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.

Pokud je rozhodnutí v rámci použití článku 81 ES určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, a zejména ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musejí za uvedené protiprávní jednání nést odpovědnost. Takové rozhodnutí tak musí ohledně mateřské společnosti, jež je shledána společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání, obsahovat podrobný popis důvodů, které mohou odůvodnit přičitatelnost protiprávního jednání této společnosti.

Komise, v případě, že v rámci své rozhodovací praxe činí rozhodnutí jdoucí významně nad rámec dřívějších rozhodnutí, musí každopádně jasně rozvinout své odůvodnění. Poskytnutí souhrnného odůvodnění, zejména pak odkazem na ustálenou rozhodovací praxi, tedy v takovém případě nestačí.

Mimoto, pokud Komise vychází z domněnky, podle níž mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, a pokud dotyčné společnosti v průběhu správního řízení předložily informace směřující k vyvrácení této domněnky, rozhodnutí musí obsahovat dostatečné odůvodnění, které je způsobilé ospravedlnit postoj Komise, že uvedené informace nebyly k vyvrácení dané domněnky dostačující. Jelikož však Komise není povinna zaujmout stanovisko ke všem argumentům, které před ní zúčastněné strany uplatní, nelze jí vytýkat, že na každý argument podniku nepředloží přesnou odpověď. Stručnost odůvodnění může být ostatně odůvodněna skutečností, že argumentace dotyčné mateřské společnosti spočívá v pouhých tvrzeních a není podpořena konkrétními důkazy vztahujícími se k vazbám mezi dotyčnými mateřskými a dceřinými společnostmi v průběhu období protiprávního jednání.

(viz body 130–131, 137, 148–149, 153–154)

5.      Pojem „podnik“ zahrnuje jakoukoli jednotku vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této jednotky a způsobu jejího financování. Pojem podnik v tomto kontextu musí být chápán především jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob. Pokud taková hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí na základě zásady osobní odpovědnosti nést za toto protiprávní jednání odpovědnost.

Porušení unijního práva hospodářské soutěže však musí být jednoznačně přičteno právnické osobě, které mohou být pokuty uloženy. Pokud je tedy existence takového protiprávního jednání prokázána, musí být určena fyzická nebo právnická osoba, jež byla odpovědná za provoz podniku v době spáchání protiprávního jednání, aby za uvedené protiprávní jednání odpovídala. Kromě toho praxe Komise spočívající v tom, že shledá společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení části pokuty uložené jiné společnosti, jestliže jí lze protiprávní jednání této jiné společnosti přičíst, je v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. V takové situaci je dotčené společnosti uložena pokuta za protiprávní jednání, v jehož případě se má z důvodu zmíněného přičtení za to, že se ho daná společnost dopustila sama.

Skutečnost, že rozhodnutí Komise určuje různé právní osoby, jež mají být společně a nerozdílně odpovědné za zaplacení pokuty, tak není s pojmem podniku v rozporu. Naopak, pokud je prokázáno, že dotčený podnik je z právního hlediska složen z více právnických nebo fyzických osob, jedná se o přesné uplatnění tohoto pojmu.

Obdobně nelze ani žádné porušení pojmu „podnik“ vyvodit z pouhé skutečnosti, že tyto různé právnické osoby jsou odpovědné za zaplacení různých částek pokuty. Konstatování, že větší počet právnických osob tvoří jediný podnik odpovědný za protiprávní jednání, totiž nutně neznamená, že všechny prvky, které jsou pro výpočet pokuty relevantní, jim budou přičteny týmž způsobem, zejména pak pokud se složení dotčeného podniku z právnického hlediska časem vyvíjelo.

(viz body 162–166)

6.      V případě, že porušení pravidel hospodářské soutěže je přičteno mateřské společnosti na základě skutečnosti, že tato společnost tvoří se svou dceřinou společností jeden podnik, a nikoliv z důvodu, že byla do protiprávního jednání přímo zapojena, nemá její nevědomost o kartelové dohodě na uvedené přičtení vliv.

V tomto ohledu, jelikož taková mateřská společnost netvrdí, že její dceřiná společnost, která se přímo protiprávního jednání účastnila, o globálním projektu protisoutěžních ujednání nevěděla, její nevědomost o kartelové dohodě není nepřímým důkazem skutečnosti, že závažnost protiprávního jednání, kterého se dopustil podnik, jenž se svou dceřinou společností tvořila, byla nižší, a nemůže tedy být ani důvodem ospravedlňujícím snížení výše pokuty.

(viz body 217–218)

7.      Pokud Komise konstatuje, že se podnik dopustil několika odlišných porušení ustanovení článku 81 odst. 1 ES, jelikož se během téhož období podílel na několika různých kartelových dohodách, může tomuto podniku uložit různé pokuty, a to každou v mezích stanovených čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Každá z těchto pokut musí nutně spočívat na posouzení doby trvání a vlastní závažnosti protiprávního jednání, které sankcionuje. Jelikož uložení pokuty podniku za různé protisoutěžní činnosti vztahující se k jiným výrobkům nemá vliv na existenci konkrétního protiprávního jednání konstatovaného Komisí, nemůže, s ohledem na odrazující cíl pokut, pouhý fakt, že podniku byly nedávno uloženy další pokuty za protiprávní jednání prováděné z části současně, odůvodnit snížení pokuty, která byla Komisí za dotyčné protiprávní jednání uložena.

(viz body 246–247)