Žaloba podaná dne 18. července 2006 - Arkema France v. Komise
(Věc T-189/06)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Arkema France (Puteaux, Francie) (zástupci: A. Winckler, advokát, S. Sorinas, advokát, a P. Geffriaud, advokát)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
zrušit na základě článku 230 ES rozhodnutí přijaté Komisí dne 3. května 2006 ve věci COMP/F/38.620 v rozsahu, v němž se týká Arkema;
podpůrně zrušit nebo snížit na základě článku 229 ES výši pokuty, která byla tímto rozhodnutím uložena;
uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Touto žalobou se žalobkyně domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise K (2006) 1766 konečné ze dne 3. května 2006 ve věci COMP/F/38.620 - Peroxid vodíku a perboritan, kterým Komise konstatovala, že podniky, jimž bylo rozhodnutí určeno, mezi nimiž je i žalobkyně, porušily čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 dohody o EHP, když se podílely na jednání ve vzájemné shodě spočívající ve výměně informací mezi soutěžiteli a dohodách o cenách a rozsahu výroby, jakož i v dohledu nad plněním těchto dohod v odvětví peroxidu vodíku a perboritanu sodného. Žalobkyně se podpůrně domáhá zrušení nebo snížení výše pokuty, která byla tímto rozhodnutím uložena.
Na podporu těchto návrhů se žalobkyně dovolává čtyř žalobních důvodů.
V rámci svého prvního žalobního důvodu tvrdí, že Komise tím, že protiprávní jednání, kterého se dopustila Arkema, přičetla Elf Aquitaine a Total na základě pouhé domněnky související s tím, že tyto dvě společnosti držely v rozhodné době téměř veškerý její kapitál, učinila nesprávné právní posouzení, nesprávné skutkové zjištění při uplatnění pravidel o přičitatelnosti jednání ve vzájemné shodě, učiněného dceřinou společností, mateřské společnosti, a porušila zásadu zákazu diskriminace. Žalobkyně tvrdí, že tuto domněnku kontroly napadla v průběhu vyšetřování. Dále uplatňuje, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění, která jí přísluší na základě článku 253 ES, jakož i zásadu řádné správy, když neodpověděla na všechny argumenty uvedené žalobkyní ve své odpovědi na sdělení žalobních důvodů. V rámci svého druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když navýšila o 200 % "počáteční výši" pokuty Arkema z důvodu odrazujícího účinku, přičemž vycházela z obratu těchto dvou mateřských společností, v dané době, Total a Elf Aquitaine, neboť se žalobkyně domnívá, že předmětné protiprávní jednání nemůže být přičítáno jedné či druhé společnosti. Žalobkyně tvrdí podpůrně v rámci tohoto žalobního důvodu, že i kdyby bylo protiprávní jednání přičitatelné mateřským společnostem, Komise porušila zásadu proporcionality a zásadu rovného zacházení, když použila u "počáteční výše" pokuty uložené Arkema násobící koeficient 3 (tedy navýšení o 200 %) z důvodu odrazujícího účinku.
Žalobkyně zatřetí tvrdí, že rozhodnutí navýšit o 50 % "základní výši" pokuty Arkema, z důvodu opětovného protiprávního jednání, je v rozporu s právem. Uplatňuje, že použití pojmu opětovného protiprávního jednání je v projednávaném případě zjevně nepřiměřené a v rozporu se zásadou právní jistoty, co se týče protiprávních jednání, za které Komise uložila sankci na základě skutečností, které jsou vzdáleny od přítomnosti. Žalobkyně krom toho Komisi vytýká, že porušila zásadu "ne bis in idem", neboť existence dřívějšího uložení sankcí byla již Komisí několikrát zohledněna v jiných nedávných rozhodnutích, ve kterých Komise uložila Arkema 50% navýšení pokuty z důvodu opětovného protiprávního jednání. Žalobkyně tvrdí, že jí byla uložena nová sankce z důvodu týchž skutečností.
Žalobkyně nakonec tvrdí, že rozhodnutí není z právního ani faktického hlediska opodstatněné, neboť žalobkyni nebylo přiznáno snížení výše pokuty přesahující 30 % z důvodu spolupráce, kterou poskytla během řízení. Uplatňuje, že Komise se dopustila zjevně nesprávného právního posouzení, jakož i právního omylu, neboť v případě žalobkyně nepoužila hlavu B oznámení o shovívavosti
1 za účelem snížení pokuty o 50 %.