Žaloba podaná dne 19. července 2006 - Total a Elf Aquitaine v. Komise

(Věc T-190/06)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Total SA a Elf Aquitaine (Courbevoie, Francie) (zástupci: E. Morgan de Rivery, advokát, a A. Noël-Baron, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyň

zrušit čl. 1 písm. o) a p), čl. 2 písm. i) a články 3 a 4 rozhodnutí Komise K(2006) 1766 konečné ze dne 3. května 2006;

podpůrně změnit čl. 2 písm. i) rozhodnutí Komise K(2006) 1766 konečné ze dne 3. května 2006 v rozsahu, v němž ukládá Arkema SA pokutu ve výši 78,663 milionů eur, za níž Total SA odpovídá společně a nerozdílně do výše 42 milionů eur, a Elf Aquitaine SA do výše 65,1 milionů eur, a snížit částku dotčené pokuty do přiměřené výše;

v každém případě Komisi uložit náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávanou žalobou se žalobkyně domáhají částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 1766 konečné ze dne 3. května 2006 ve věci COMP/F/38.620 - Peroxid vodíku a perboritan, kterým Komise konstatovala, že podniky, jimž bylo rozhodnutí určeno, mezi nimiž jsou žalobkyně, porušily čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 dohody EHP tím, že se účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě spočívajících ve výměně informací mezi soutěžiteli a dohodách o cenách a výrobních kapacitách, jakož i v dohledu nad prováděním těchto dohod v odvětví peroxidu vodíku a perboritanu sodného. Podpůrně se domáhají snížení výše pokuty uložené jejich dceřiné společnosti, za níž společně a nerozdílně odpovídají.

Žaloba vychází z deseti žalobních důvodů.

Nejprve žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje jejich práva obhajoby, jakož i presumpci neviny.

Zadruhé uplatňují, že napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž je odsuzuje za protiprávní jednání spáchané jejich dceřinou společností, porušuje povinnost odůvodnění, jednak proto, že úvahy Komise, o kterých mají žalobkyně za to, že jsou částečně rozporné, jsou s ohledem na nové stanovisko přijaté vůči nim nedostatečně rozvinuté, a jednak proto, že Komise ignorovala tím, že na ně odmítla odpovědět, přesné skutečnosti uplatňované žalobkyněmi pro odůvodnění toho, že nezasahovaly do řízení dceřiné společnosti.

Žalobkyně se krom toho domnívají, že napadené rozhodnutí porušuje jednotný charakter pojmu podniku ve smyslu článku 81 ES a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003¹, jakož i pravidla, která upravují přičitatelnost mateřské společnosti protiprávních jednání spáchaných její dceřinou společností. Pokud jde o tento posledně uvedený žalobní důvod, žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila rámec vymezený soudem Společenství její pravomoci přičítat mateřské společnosti protiprávní jednání spáchaná její dceřinou společností. Rovněž přijala nesprávný výklad judikatury týkající se přičitatelnosti a potýkala se se svou rozhodovací praxí v této oblasti. Podle žalobkyň Komise krom toho porušila zásadu autonomie právnické osoby.

Žalobkyně mají rovněž za to, že Komise provedla zjevně nesprávné posouzení, když nesprávně uplatnila domněnku přičitatelnosti Total a když měla při posuzování recidivy za to, že její dceřiná společnost odsouzená napadeným rozhodnutím stále patřila Total.

Krom toho žalobkyně uplatňují, že Komise porušila několik základních zásad uznaných členskými státy, které jsou součástí právního řádu Společenství, jako je zásada zákazu diskriminace, zásada odpovědnosti za osobní jednání, zásada osobní povahy trestů, jakož i zásada legality.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že napadené rozhodnutí poškozuje zásady řádné správy a právní jistoty.

Žalobkyně se konečně domnívají, že Komise porušila taková pravidla upravující stanovení pokut, jako je zásada rovného zacházení, jelikož neuplatnila snížení původně uložené částky vůči žalobkyním o 25 %, zatímco jej uplatnila vůči jinému subjektu, kterému bylo napadené rozhodnutí určeno. Podle žalobkyň napadené rozhodnutí krom toho nezohledňuje rámec pravomoci Komise, pokud jde o vzetí v úvahu odrazujícího účinku, přičemž je porušena zásada presumpce nevinny a zásada právní jistoty.

Nakonec žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci, jelikož jim přičítá odpovědnost za protiprávní jednání spáchané jejich dceřinou společností a odsuzuje je nerozdílně s touto dceřinou společností.

Podpůrně mají žalobkyně za to, že pokuta uložená jejich dceřiné společnosti, za níž jsou společně a nerozdílně odpovědné, musí být spravedlivě snížena. Domáhají se toho, aby jim bylo přiznáno snížení jim původně uložené výše pokuty o 25% a aby byly vůči nim zohledněny polehčující okolnosti, jelikož byly téměř souběžně odsouzeny k vysokým pokutám ve dvou podobných věcech.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).