ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
14. prosince 2011
Věc T‑6/11 P
Evropská komise
v.
Isabel Vicente Carbajosa a další
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Oznámení o výběrovém řízení – Otevřené výběrové řízení – Nepřipuštění k účasti na písemném testu z důvodu výsledku získaného ve vstupních testech – Rozdělení pravomocí mezi EPSO a výběrovou komisí – Zásada kontradiktornosti“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 28. října 2010, Vicente Carbajosa a další v. Komise (F‑9/09), a směřující k částečnému zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 28. října 2010, Vicente Carbajosa a další v. Komise (F‑9/09), se zrušuje v rozsahu, v němž zrušil rozhodnutí Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO) nezařadit Isabelu Vicente Carbajosa pro výběrové řízení EPSO/AD/117/08 a Niinu Lehtinen a Myriam Menchén pro výběrové řízení EPSO/AD/116/08 na seznam uchazečů vyzvaných k předložení úplné žádosti o pracovní místo. Rozhodnutí EPSO nezařadit I. Vicente Carbajosa pro výběrové řízení EPSO/AD/117/08 a N. Lehtinen a M. Menchén pro výběrové řízení EPSO/AD/116/08 na seznam uchazečů vyzvaných k předložení úplné žádosti o pracovní místo se zrušuje. Isabel Vicente Carbajosa, N. Lehtinen, M. Menchén a Evropská Komise ponesou vlastní náklady řízení v tomto stupni.
Shrnutí
1. Unijní právo – Zásady – Právo na obhajobu – Zásada kontradiktornosti – Dodržování v rámci soudního řízení – Rozsah – Rozsudek zrušující rozhodnutí na základě důvodu uplatněného bez návrhu, aniž jsou účastníci řízení vyzváni, aby předložili svá vyjádření – Porušení uvedené zásady
2. Úředníci – Výběrové řízení – Pojem – Předběžná fáze sestávající ze vstupních testů skládajících se z otázek s mnohočetným výběrem – Zahrnutí
(Služební řád úředníků, příloha III)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Průběh výběrového řízení – Rozdělení pravomocí mezi Úřadem pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO), orgánem oprávněným ke jmenování a výběrovou komisí
[Služební řád úředníků, čl. 30 první pododstavec; příloha III, čl. 1 odst. 1 a 5 Rozhodnutí 2002/621/ES generálních tajemníků Evropského parlamentu, Rady, Komise, tajemníka Soudního dvora, generálních tajemníků Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a představitele veřejného ochránce práv, čl. 1 odst. 1 a 2 písm. c)]
1. Právo na obhajobu zaujímá významné místo v organizaci a průběhu spravedlivého procesu a zahrnuje zásadu kontradiktornosti. Tato zásada se uplatní na všechna řízení, jež mohou vést k vydání rozhodnutí orgánu, jímž mohou být citelně dotčeny něčí zájmy. Zpravidla zahrnuje právo účastníků řízení zaujmout stanovisko ke skutečnostem a dokumentům, ze kterých bude vycházet rozhodnutí soudu, jakož i vyjádřit se k důkazům a vyjádřením předloženým soudu a právním důvodům uplatněným soudem bez návrhu, na kterých soud hodlá založit své rozhodnutí. Ke splnění požadavků spojených s právem na spravedlivý proces je totiž třeba, aby účastníci řízení měli možnost vyjádřit se kontradiktorně jak ke skutkovým, tak i k právním okolnostem, které jsou rozhodné pro výsledek řízení. Soud musí dodržovat zásadu kontradiktornosti zejména tehdy, když rozhoduje o sporu na základě důvodu uplatněného bez návrhu.
Vzhledem k tomu, že důvod veřejného pořádku nebyl účastníky řízení uplatněn, ani projednán na jednání v rámci věci, ale pouze v rámci jednání v ostatních věcech, a že Soud pro veřejnou službu sporná rozhodnutí na základě tohoto důvodu uplatněného bez návrhu zrušil, aniž byli účastníci řízení během písemné nebo ústní části řízení předem vyzváni k tomu, aby předložili svá vyjádření k tomuto důvodu, porušil Soud zásadu kontradiktornosti. Na základě posouzení konkrétních okolností projednávaného případu je třeba nicméně přezkoumat, zda může být postup přijatý Soudem legitimní z důvodu, že i přes tyto nesrovnalosti nemohl daný postup vést k rozdílnému výsledku, takže nedodržení zásady kontradiktornosti nemohlo mít na obsah rozsudku vliv.
(viz body 25, 30 až 32)
Odkazy:
Soudní dvůr: 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, Sb. rozh. s. I‑11245, bod 54; 17. prosince 2009, Réexamen M v. EMEA, C‑197/09 RX‑II, Sb. rozh. s. I‑12033, body 39 až 41 a 52 a citovaná judikatura
2. V rámci první fáze výběrového řízení k přijímání úředníků mají vstupní testy sestávající z otázek s mnohočetným výběrem srovnávací povahu, která je vlastní samotnému pojmu výběrového řízení, jelikož v dotčených testech nestačilo získat průměrný výsledek, aby bylo možno postoupit do druhé fáze výběrového řízení, ale bylo třeba být mezi předem vymezeným počtem kandidátů, kteří získali nejlepší výsledky ve vstupních testech. Tato fáze tedy tvořila nejen formální součást výběrového řízení, ale měla rovněž sama povahu výběrového řízení.
(viz bod 54)
3. Článek 1 odst. 1 písm. b) a e) přílohy III služebního řádu, podle kterého musí orgán oprávněný ke jmenování ve vyhlášení výběrového řízení upřesnit jeho druh (zda probíhá na základě kvalifikačních předpokladů nebo zkoušek nebo kvalifikačních předpokladů i zkoušek) a v případě výběrového řízení na základě zkoušek, povahu těchto zkoušek a jejich hodnocení, neuvádí žádnou pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování ohledně volby a posouzení témat otázek pokládaných v rámci výběrového řízení. Podle čl. 1 odst. 1 písm. b) této přílohy III služebního řádu se totiž jedná o výběrová řízení na základě kvalifikačních předpokladů nebo zkoušek nebo na základě kvalifikačních předpokladů i zkoušek, přičemž toto ustanovení neupravuje určení obsahu zkoušek. Pokud jde o čl. 1 odst. 1 písm. e) uvedené přílohy, i když stanovení prahových hodnot pro úspěch ve zkouškách spadá do působnosti pojmu „povaha zkoušek a jejich hodnocení“, neplatí to pro určení obsahu otázek, které se budou pokládat v rámci výběrového řízení. Příloha III služebního řádu výslovně nestanoví, kdo určí obsah předvýběrových testů a kdo bude dohlížet na tuto fázi výběrového řízení. Taková pravomoc se výslovně nepřiznává ani orgánu oprávněnému ke jmenování ani výběrové komisi.
Článek 30 první pododstavec služebního řádu a čl. 5 první pododstavec přílohy III služebního řádu stanoví, že výběrová komise vypracuje seznam vhodných kandidátů a určí seznam kandidátů, kteří splňují požadavky stanovené v oznámení o výběrovém řízení. S přihlédnutí k těmto pravomocem má výběrová komise v průběhu výběrového řízení klíčovou úlohu.
Před zřízením Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO) měl orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc k určení podmínek a způsobu pořádání výběrového řízení a výběrová komise měla širokou posuzovací pravomoc ohledně druhu a přesného obsahu zkoušek stanovených v rámci tohoto řízení, přičemž byla zároveň příslušná k dohledu nad případnou první fází předběžného výběru uchazečů organizovanou orgánem oprávněným ke jmenování. Toto rozdělení pravomocí mezi orgánem oprávněným ke jmenování a výběrovou komisí nebylo dotčeno v roce 2002 zřízením EPSO, jehož úkoly, pokud jde o průběh výběrových řízení k přijímání úředníků, jsou zásadně organizačního charakteru. Úkolem EPSO je totiž zajistit použití jednotných měřítek při výběrových řízeních na místa úředníků. Úloha EPSO se týká stanovení postupů výběru úředníků, a nikoliv obsahu zkoušek ve zvláštních výběrových řízeních.
I když tedy EPSO vykonává pravomoci k výběru personálu, které byly svěřeny orgánu oprávněnému ke jmenování v oblasti výběrových řízení, výběr ani posouzení témat otázek pokládaných v rámci výběrového řízení nespadají do jeho pravomoci. V kontextu čl. 1 odst. 1 první věty rozhodnutí 2002/621 o organizaci a způsobu práce EPSO, který stanoví, že EPSO je pověřen pořádáním otevřených výběrových řízení s cílem zajistit za optimálních odborných a finančních podmínek úředníky pro orgány, přiznává odst. 2 písm. c) téhož článku EPSO spíše úlohu asistenta výběrové komise v průběhu výběrového řízení v rozsahu, v němž je pověřen vyvíjením metod a technik pro výběr personálu.
(viz body 60 až 62, 64, 67, 68, 72, 74 a 75)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, Sb. VS s. I‑A‑79 a II‑423, bod 51; 17. září 2003, Alexandratos a Panagiotou v. Rada, T‑233/02, Sb. VS s. I‑A‑201 a II‑989, bod 26; 26. října 2004, Falcone v. Komise, T‑207/02, Sb. VS s. I‑A‑305 a II‑1393, body 31, 38 a 39; 14. července 2005, Le Voci v. Rada, T‑371/03, Sb. VS s. I‑A‑209 a II‑957, bod 41