Žaloba podaná dne 7. ledna 2011 - Bank Melli Iran v. Rada

(Věc T-7/11)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bank Melli Iran (Teherán, Írán) (zástupci: L. Defalque a S. Woog, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit bod 5 části B přílohy nařízení Rady (ES) č. 2010/644/SZPB ze dne 25. října 2010 pozměňujícího rozhodnutí 2010/413/SZPB o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP 2007/140/SZPB¹ a bod 5 části B přílohy VIII nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007², a zrušit rozhodnutí obsažené v dopisu Rady ze dne 28. října 2010;

prohlásit čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010³ a čl. 16 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) (EU) č. 961/2010 za protiprávní a nepoužitelné na žalobkyni;

uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává těchto žalobních důvodů:

Prvního žalobního důvodu, podle nějž došlo k porušení čl. 215 odst. 2 a 3 SFEU, jakož i článku 40 SEU, což zakládá porušení podstatných formálních náležitostí, jelikož:

Rada SZPB přijala omezující opatření, aniž by ponechala jakoukoli posuzovací pravomoc Radě;

rozhodnutí 2010/413/SZPB, z něhož vychází nařízení č. 61/2010, se nesprávně zakládá na článku 29 SEU, jelikož nevymezuje stanovisko Unie ke konkrétní otázce zeměpisné nebo tematické povahy, jak to požaduje článek 29 SEU, nýbrž stanoví přesné povinnosti členských států a osob podléhajících pravomoci jejich soudů;

nařízení č. 961/2010 neobsahuje potřebná ustanovení o právních zárukách, což představuje porušení čl. 215 odst. 3 SFEU.

Druhého žalobního důvodu, podle něhož se zákonodárce Evropské unie dopustil nesprávného právního posouzení ohledně volby právního základu napadeného rozhodnutí a nařízení, jelikož přijaté sankce směřovaly proti žalobkyni a k ní přidružený společnostem, jež jsou právnickými osobami, a nikoli subjekty státu, a nejsou zařazeny na seznam Rady bezpečnosti OSN. V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že:

třebaže je oprávněné použít články 29 SEU a 215 SFEU při provádění rezoluce OSN orgány Unie, není to nutně oprávněné při přijímání správních opatření, jako je zmrazení finančních prostředků právnických osob a nestátních subjektů;

napadená opatření měla být přijata na základě článku 75 SFEU, a tudíž za účasti Evropského parlamentu rámci postupu spolurozhodování.

Třetího žalobního důvodu, podle nějž bylo napadené rozhodnutí a nařízení přijato s porušením zásad rovnosti a zákazu diskriminace, jelikož podobná rozhodnutí byla přijata na jiném právním základě, například článku 75 SFEU, a tudíž v rámci obsahujícím právní záruky přijaté Evropským parlamentem a Radou, čemuž tak nebylo v případě napadených opatření týkajících se žalobkyně.

Čtvrtého žalobního důvodu, podle byla nějž napadená opatření přijata s porušením práva žalobkyně na obhajobu, a zejména jejího práva na nestranné vyslechnutí, jelikož:

žalobkyně neobdržela žádné důkazy nebo dokumenty na podporu tvrzení Rady, neboť další tvrzení z roku 2009 týkající se rozhodnutí z roku 2008 a potvrzená v roce 2009, byla velmi neurčitá, nejasná a zjevně nebylo možné, aby na ně žalobkyně odpověděla;

žalobkyni bylo upřeno právo na nahlédnutí do dokumentů a na to, aby byla vyslechnuta;

nebylo podáno dostatečné odůvodnění ohledně napadených opatření, což porušuje právo žalobkyně na účinnou soudní ochranu.

____________

¹ - Úř. věst. L 281, s. 81.

² - Úř. věst. L 281, s. 1.

³ - Rozhodnutí Rady 2010/413/SZPB ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP, Úř. věst. 2010 L 195, s. 39.