Věci T-117/07 a T-121/07
Areva a další
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s projekty plynem izolovaných spínacích přístrojů – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP – Právo na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění – Přičitatelnost protiprávního jednání – Doba trvání protiprávního jednání – Pokuty – Společná a nerozdílná odpovědnost za zaplacení – Přitěžující okolnosti – Vedoucí úloha – Polehčující okolnosti – Spolupráce“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Podnik – Pojem – Hospodářská jednotka
(Článek 81 odst. 1 ES)
2. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Právnická osoba odpovědná za provoz podniku v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání – Výjimky
(Článek 81 odst. 1 ES)
3. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání, jehož se dopustila dceřiná společnost – Přičtení odpovědnosti mateřské společnosti s ohledem na hospodářské a právní vazby, které je spojují
(Článek 81 odst. 1 ES)
4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Žalobní důvod vycházející z chybějícího nebo nedostatečného odůvodnění – Žalobní důvod vycházející z nesprávného odůvodnění – Rozlišení
(Článek 253 ES)
5. Právo Společenství – Obecné právní zásady – Zásada zákazu zpětné účinnosti trestních předpisů – Rozsah působnosti – Hospodářská soutěž
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 4, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 5)
6. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Důkazní břemeno Komise ohledně doby trvání protiprávního jednání
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 3)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Promlčení v záležitostech stíhání – Výchozí bod
(Článek 81 ES; dohoda o EHP, článek. 53; nařízení Rady č. 1/2003, článek 25)
8. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah
(Článek 253 ES)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Společná a nerozdílná odpovědnost za zaplacení – Podmínky
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Společná a nerozdílná odpovědnost za zaplacení – Rozsah
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Společná a nerozdílná odpovědnost za zaplacení – Možnost každého z dlužníků podat žalobu na neplatnost takového rozhodnutí
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
12. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Zásada individualizace trestů – Dosah
(Článek 81 odst. 1 ES)
13. Právo Společenství – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Zakotvení v Evropské úmluvě o lidských právech a potvrzení Listinou základních práv Evropské unie
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
14. Hospodářská soutěž – Zásady – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Účinná soudní kontrola rozhodnutí Komise – Nezávislý a nestranný soud – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci
(Články 81 ES, 229 ES a 230 ES; nařízení Rady č. 17, článek 17, a nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
15. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Kogentní charakter
(Článek 81 ES; dohoda o EHP, článek 53)
16. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání a ukládá pokuta – Povinnost dodržovat zásadu svěřených pravomocí
(Články 5 ES a 81 ES; dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 7 odst. 1 a čl. 23 odst. 2)
17. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Oznámení námitek – Předběžná povaha – Upuštění od námitek, které se ukázaly jako neopodstatněné, vůči některým společnostem, vedoucí k zhoršení postavení té společnosti, které zůstalo napadené rozhodnutí určeno – Přípustnost s ohledem na výkon práva této společnosti být vyslechnuta
(Nařízení Rady č. 17, čl. 19 odst. 1, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 1)
18. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Vedoucí úloha při protiprávním jednání nebo podněcování k němu – Pojem
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, body 2 a 3)
19. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Vedoucí úloha při protiprávním jednání – Úloha zastávaná postupně různými podniky a společnostmi řídícími tyto podniky
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 2)
20. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci
(Článek 229 ES; nařízení Rady č. 17, článek 17, a nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
21. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Zohlednění světového obratu dosaženého v posledním celém roce protiprávního jednání a odpovídajícího výrobkům a službám, které jsou předmětem tohoto jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
1. V právu hospodářské soutěže musí být pojem „podnik“ chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku z hlediska předmětu dotčeného protiprávního jednání. Článek 81 odst. 1 ES se tím, že podnikům zakazuje zejména uzavírat dohody nebo se účastnit jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu, obrací na hospodářské entity, z nichž každá je tvořena jednotnou organizací osobních, hmotných a nehmotných složek, která dlouhodobě sleduje určitý hospodářský cíl a může přispívat ke spáchání protiprávního jednání uvedeného v tomto ustanovení.
(viz bod 63)
2. V oblasti hospodářské soutěže platí, že v souladu se zásadou osobní odpovědnosti, podle které lze každého činit odpovědným pouze za jeho vlastní jednání, osoba, která řídila podnik v době, v níž se tento účastnil protiprávního jednání, v zásadě odpovídá za toto jednání, i když ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání odpovídala za provoz nebo vedení podniku jiná osoba.
Judikatura připouští, že za určitých mimořádných okolností se lze od zásady osobní odpovědnosti odchýlit, pokud se současně použije kritérium hospodářské návaznosti, podle kterého lze porušení pravidel hospodářské soutěže přičítat hospodářskému nástupci právnické osoby, která se protiprávního jednání dopustila, i přesto, že posledně uvedená ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího toto protiprávní jednání nezanikla, a to proto, aby změny zejména právní formy dotyčných společností nezmařily užitečný účinek uvedených pravidel.
Komise se může zdržet použití takzvaného kritéria „hospodářské návaznosti“ a za účast určitého podniku na protiprávním jednání činit osobně odpovědnou mateřskou společnost, která tento podnik přímo řídila předtím, než jej převedla na dceřiné společnosti, jichž byla výlučným nebo téměř výlučným vlastníkem, a to až do okamžiku, kdy tyto dceřiné společnosti a tento podnik s konečnou platností převedla na jinou skupinu.
(viz body 65–66, 72, 78)
3. Ve věcech hospodářské soutěže přísluší v zásadě Komisi, aby prokázala, že mateřská společnost skutečně vykonávala na tržní chování své dceřiné společnosti rozhodující vliv, a to na základě souhrnu skutkových okolností, mezi které patří zejména případná řídící pravomoc mateřské společnosti vykonávaná vůči dceřiné společnosti. Komise může ovšem důvodně předpokládat, že dceřiná společnost, ve které 100% podíl drží mateřská společnost, v zásadě uplatňuje pokyny udělované mateřskou společností a že tento předpoklad odpovědnosti implikuje, že Komise není povinna ověřovat, zda mateřská společnost tuto řídící pravomoc vůči dceřiné společnosti skutečně vykonávala. Pokud Komise v oznámení námitek uvedla svůj úmysl vyvodit osobní odpovědnost mateřské společnosti za protiprávní jednání přičitatelné její dceřiné společnosti s odvoláním na domněnku odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiné společnosti mateřskou společností, přísluší mateřské společnosti, jež má v úmyslu popřít odpovědnost, kterou nese, aby v průběhu správního řízení, nejpozději však před soudem Unie, předložila dostatečně průkazné důkazy k vyvrácení domněnky a prokázala, že dceřiná společnost navzdory tomu, že veškerý její kapitál vlastnila její mateřská společnost, určovala své chování na trhu skutečně samostatně.
Komise musí být totiž schopna v rozhodnutí konstatujícím protiprávní jednání přihlédnout k odpovědím dotčených podniků na oznámení námitek. V tomto ohledu jí musí být umožněno nejen přijímat nebo zamítat argumenty dotčených podniků, nýbrž také provádět vlastní analýzu jimi uvedených skutečností, buď aby upustila od námitek, které by se ukázaly být neopodstatněnými, nebo aby upravila či doplnila jak z hlediska skutkového, tak právního svou argumentaci na podporu námitek, které zachová. Tak tomu je v případě, kdy je rozhodnutí Komise založeno nejen na domněnce odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiných společností jejich mateřskou společností, ale i na skutečnostech předložených v průběhu správního řízení a prokazujících, že:
– provozní uspořádání v rámci skupiny dominovalo nad právní strukturou a inkriminované projekty byly řízeny z nejvyšší úrovně mateřskou společností a jejími předchůdci,
– šest členů správních rad dceřiných společností bylo před pozdějším převodem zastřešujících společností skupiny na novou skupinu souběžně nebo postupně členy jejich správních rad,
– jmenování nového člena mateřskou společností do správní rady svých dceřiných společností působících v rámci dotčeného úseku potvrzuje závěr o tom, že mateřská společnost ovlivňovala tyto dceřiné společnosti rozhodujícím způsobem, a
– v souvislosti s reorganizačními operacemi v rámci skupiny svědčí změna obchodních firem dceřiných společností působících v rámci dotčeného úseku, k níž došlo bezprostředně po převodu mezi skupinami, o jejich začlenění do skupiny.
Komise může také oprávněně dospět k závěru, že delegování výkonu funkcí obchodního charakteru nemůže zbavit mateřskou společnost odpovědnosti, když i ona sama připouští, že v době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání musela schvalovat veškeré návrhy na nabídky týkající se inkriminovaných projektů, které přesáhly určitou hranici nebo které představovaly podstatné riziko pro skupinu.
(viz body 86–87, 91, 97, 116, 144)
4. Pokud jde o povinnost Komise uvést odůvodnění, zejména pokud přijímá rozhodnutí konstatující porušení pravidel hospodářské soutěže, je třeba rozlišovat mezi výtkou vycházející z neexistence nebo z nedostatku odůvodnění a výtkou vycházející z nesprávného odůvodnění rozhodnutí z důvodu nesprávného skutkového zjištění nebo nesprávného právního posouzení. Posledně uvedený aspekt spadá pod věcný přezkum legality napadeného rozhodnutí, a nikoli pod přezkum porušení podstatných formálních náležitostí, a nemůže tedy vést k porušení článku 253 ES.
(viz bod 88)
5. Zásada zákazu retroaktivity trestních ustanovení, zakotvená i článkem 7 Evropské úmluvy o lidských právech, je společnou zásadou pro všechny právní řády členských států a tvoří nedílnou součást obecných právních zásad, jejichž dodržování zajišťuje soud Unie. I když z čl. 15 odst. 4 nařízení č. 17 a z čl. 23 odst. 5 nařízení č. 1/2003 vyplývá, že rozhodnutí Komise o uložení pokut za porušení práva hospodářské soutěže nemají trestněprávní charakter, skutečností zůstává, že Komise je povinna dodržovat obecné zásady práva Unie, a zejména zásadu zákazu retroaktivity, ve všech správních řízeních, která mohou vést k uložení sankcí na základě práva hospodářské soutěže.
Toto dodržování vyžaduje, aby pravidla přičitatelnosti porušení práva hospodářské soutěže fyzickým nebo právnickým osobám odpovídala pravidlům platným v době, kdy k protiprávnímu jednání došlo. Pokud lze za účast jednoho a téhož podniku ve smyslu práva hospodářské soutěže na protiprávním jednání vyvodit osobní odpovědnost vícero osob, je třeba je považovat za solidárně odpovědné za toto protiprávní jednání. Krom toho může osobní a solidární odpovědnost za účast jednoho a téhož podniku na protiprávním jednání nést osoba, která přímo odpovídala za provoz nebo vedení tohoto podniku v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, i osoba, která tím, že skutečně vykonávala kontrolní pravomoc nad prvně jmenovanou a určovala její tržní chování, tento podnik v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, řídila nepřímo.
(viz body 131–134)
6. U doby trvání protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže platí, že zásada právní jistoty stanoví, že jestliže neexistují důkazy, na jejichž základě by bylo možné tuto dobu přímo určit, uplatní Komise alespoň důkazy, jež se vztahují ke skutečnostem, které jsou dostatečně časově blízké, aby tak bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma danými daty. Pokud jde o důkazní prostředky, je běžné, že činnosti, se kterými jsou spojena protisoutěžní jednání a dohody, se odehrávají tajně, že setkání se konají tajně, nejčastěji ve třetí zemi, a že související dokumentace je omezena na minimum. I když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jako jsou zápisy ze schůzky, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz o porušení práva hospodářské soutěže. V případě protiprávního jednání, které trvá několik let, nemá skutečnost, že se kartelová dohoda projevuje v různých obdobích, která mohou být od sebe oddělena delším či kratším časovým odstupem, dopad na existenci této kartelové dohody, pokud jednotlivé skutky, které jsou součástí tohoto protiprávního jednání, sledují jeden a tentýž cíl a jsou součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání.
Z toho plyne, že vzhledem k tomu, že účelem dohod porušujících pravidla hospodářské soutěže v jejich vzájemné souvislosti bylo vyvolávat účinky v období mezi datem, kdy jedna z nich nabyla účinnosti, a datem, kdy jiné skončila platnost, mohla Komise oprávněně považovat tyto dohody za nepřímý důkaz o tom, že protiprávní jednání nepřetržitě pokračovalo po celé dotčené období. Důkazy o opakovaných projevech kartelové dohody, jakož i soubor nepřímých důkazů shromážděných Komisí o tom, že aktivity, jichž se dotyčný podnik účastnil v rámci kartelové dohody, pokračovaly po celé dotčené období, je tudíž třeba považovat za dostatečný důkaz o tom, že kartelová dohoda pokračovala nepřetržitě mezi daty uvedenými v rozhodnutí Komise.
(viz body 164–166, 176–177)
7. Podle článku 25 nařízení č. 1/2003 se pravomoc Komise uložit sankci za porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o Evropském hospodářském prostoru promlčuje po pěti letech. Promlčecí lhůta začíná běžet dnem, kdy došlo k protiprávnímu jednání. V případě trvajícího nebo opakovaného protiprávního jednání však začíná lhůta běžet dnem, kdy bylo ukončeno.
(viz bod 188)
8. Komisi nelze vytýkat, že zvlášť neodůvodnila uložení pokuty, kterou měly v důsledku protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže zaplatit solidárně dvě společnosti, a to s ohledem na skutečnost, že tyto společnosti v den přijetí napadeného rozhodnutí již netvořily jedinou hospodářskou entitu, jelikož podle Komise tato okolnost tomu nebránila. Komise totiž není povinna ve svém rozhodnutí uvádět přesné odůvodnění určitých aspektů, které se jí zdají být zjevně irelevantní, bezvýznamné, nebo při jejím posuzování jasně podružné.
(viz bod 200)
9. Solidarita při placení pokut uložených v důsledku porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) je právním důsledkem automaticky plynoucím z hmotněprávních ustanovení uvedených článků.
Solidarita při placení pokuty uložené vícero osobám v důsledku účasti podniku na porušování článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP vyplývá z toho, že každou z dotčených osob lze považovat za osobně odpovědnou za účast podniku na protiprávním jednání. Jednotnost chování podniku na trhu je pro účely uplatňování práva hospodářské soutěže důvodem pro to, aby společnosti, respektive obecněji právní subjekty, které mohou být shledány osobně odpovědnými za toto chování, byly zavázány solidárně. Solidarita při placení pokut uložených za porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP napomáhá v rozsahu, v němž přispívá k zaručení účinného výběru těchto pokut, k dosažení cíle odrazení, který právo hospodářské soutěže obecně sleduje, a to za současného dodržení zásady ne bis in idem, která je základní zásadou práva Unie, rovněž zakotvenou v článku 4 protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o lidských právech, který zakazuje, aby za totéž porušení práva hospodářské soutěže bylo více než jednou trestáno totéž chování podniku na trhu prostřednictvím právních subjektů, které za něj mohou nést osobní odpovědnost.
Skutečnost, že osobní odpovědnost, již v důsledku účasti jednoho podniku na protiprávním jednání nese vícero společností, není u všech táž, nebrání tomu, aby těmto společnostem byla uložena pokuta, kterou mají zaplatit solidárně, neboť solidarita při zaplacení pokuty pokrývá pouze to období protiprávního jednání, ve kterém tyto společnosti tvořily jednu hospodářskou jednotku, potažmo představovaly jeden podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže.
(viz body 204–206)
10. Žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty v rozsahu, v němž jej lze vykládat jako námitku protiprávnosti směřující vůči pravidlům týkajícím se solidarity při placení pokut v případech protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže, neboť tato pravidla jsou zdrojem nejistoty ohledně zaplacení pokuty, určení dlužníka povinného zaplatit pokutu a ohledně právního postavení každého ze solidárních spoludlužníků, eo ipso předpokládá, že bude rozhodnuto o legalitě samotné úpravy solidarity při placení pokut v právu hospodářské soutěže a přezkoumáno, zda sankcionované společnosti mohly dostatečně přesně znát práva a povinnosti, které z ní plynou.
V tomto ohledu pojem „solidarita při placení pokut“, podobně jako pojem „podnik“ ve smyslu práva hospodářské soutěže, jehož je pouze automatickým důsledkem, je pojem autonomní, který je nutno vykládat s odkazem na cíle a systém práva hospodářské soutěže, jehož je součástí, a případně i s ohledem na obecné zásady vyvozené ze všech vnitrostátních právních řádů. Není-li v rozhodnutí, jímž Komise ukládá pokutu za protiprávní jednání jednoho podniku vícero společnostem, které ji mají zaplatit solidárně, uvedeno jinak, přičítá jim odpovědnost za toto chování rovným dílem. Krom toho společnosti, jimž bylo uloženo solidární zaplacení pokuty, mají povinnost zaplatit jedinou pokutu, jejíž výše se vypočítává ve vazbě na obrat dotyčného podniku.
Z toho plyne, že každá ze společností má povinnost zaplatit Komisi celou částku pokuty a že zaplatí-li pokutu jedna z nich, je vůči Komisi splněn závazek všech. Společnosti, jimž je uloženo solidární zaplacení pokuty a které nesou, není-li v rozhodnutí o uložení pokuty stanoveno jinak, stejnou míru odpovědnosti za protiprávní jednání, musí v zásadě přispět k zaplacení pokuty uložené za toto protiprávní jednání rovným dílem. V důsledku toho společnost, která po případné výzvě Komise zaplatí celou částku pokuty, může na základě rozhodnutí Komise žalovat své solidární spoludlužníky na vydání částek odpovídajících jejich podílům. Pokud tedy z rozhodnutí, jímž je ukládána pokuta vícero společnostem, které ji mají zaplatit solidárně, nelze a priori určit, která z těchto společností bude nakonec vyzvána, aby Komisi uhradila celou částku pokuty, nebrání to tomu, aby každá z těchto společností mohla jednoznačně zjistit svůj vlastní podíl na výši pokuty a podat proti svým spoludlužníkům žalobu na vydání částek, které by uhradila nad rámec tohoto svého podílu.
(viz body 213, 215)
11. Solidarita při placení pokut v právu hospodářské soutěže nebrání právu každé ze sankcionovaných společností podat žalobu na neplatnost rozhodnutí, jímž jí Komise uložila pokutu, kterou mají dané společnosti zaplatit solidárně.
(viz bod 217)
12. Podle zásady personality trestů a sankcí, použitelné na veškerá správní řízení, která mohou vést k uložení sankcí podle práva hospodářské soutěže, má být osoba sankcionována pouze za skutečnosti, které jsou jí individuálně vytýkány. Tak tomu je v případě, kdy jsou z důvodu účasti jednoho podniku na protiprávním jednání sankcionovány dvě společnosti za skutečnosti, které jim Komise individuálně vytkla, a to v důsledku odpovědnosti, kterou nesly jakožto přímé nebo nepřímé vedení tohoto podniku.
(viz body 219–220)
13. Požadavek soudní ochrany představuje obecnou zásadu práva Unie, která vyplývá z ústavních tradic společných členským státům a která byla zakotvena i v článcích 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech. Právo na účinný procesní prostředek je dále zakotveno rovněž v článku 42 Listiny základních práv Evropské unie.
(viz bod 224)
14. Požadavek účinné soudní ochrany se vztahuje zejména na všechna rozhodnutí Komise, jimiž se konstatuje a stíhá porušování práva hospodářské soutěže. Podle článku 17 nařízení č. 17 a článku 31 nařízení č. 1/2003 má Tribunál pravomoc ve smyslu článku 229 ES v plné jurisdikci přezkoumávat rozhodnutí, kterými Komise stanoví pokutu, a může uloženou pokutu zrušit, snížit nebo zvýšit.
V souvislosti se žalobami podle článku 230 ES je třeba přezkum legality rozhodnutí Komise, jímž je fyzickým nebo právnickým osobám přičítáno porušení práva hospodářské soutěže, a z tohoto důvodu je jim uložena pokuta, považovat za účinný soudní přezkum tohoto rozhodnutí. Intenzita soudního přezkumu vykonávaného soudem Unie, potažmo účinnost žalob proti rozhodnutím, jimiž Komise konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže a stanovuje pokutu, je ještě posílena tím, že Tribunálu je v této oblasti přiznaná pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci. Nad rámec pouhého přezkumu legality, který může vést jen buď k zamítnutí žaloby, nebo ke zrušení napadeného aktu, pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, kterou disponuje soud Unie, jej opravňuje ke změně napadeného aktu, aniž jej nutně musí zrušit, s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem, aby například změnil výši uložené pokuty.
(viz body 225–227)
15. Článek 81 ES, a per analogiam článek 53 dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) představují kogentní ustanovení nezbytná ke splnění poslání svěřených Evropskému společenství a EHP, takže odpovědnost a sankce, jimž jsou vystaveny společnosti v případě porušení těchto ustanovení, si tyto společnosti nemohou stanovit dle svého uvážení.
(viz bod 229)
16. Podle článku 5 ES jedná Evropské společenství v mezích pravomocí svěřených mu Smlouvou a cílů stanovených v této smlouvě. Disponuje tak pouze svěřenými pravomocemi.
Když Komise zahájí řízení za účelem přijetí rozhodnutí konstatujícího porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o Evropském hospodářském prostoru, má podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, respektive čl. 7 odst. 1 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jako jediná pravomoc konstatovat toto protiprávní jednání a uložit pokutu podnikům, které se na něm úmyslně nebo z nedbalosti podílely. Komise nemůže delegovat pravomoci, které jí výše uvedená ustanovení svěřují, na třetí osobu, neboť by tím porušila zásadu svěřených pravomocí.
Jestliže Komise určila v rozhodnutí přijatém v určitém případě příslušné podíly odpovědnosti dvou samostatných společností za účast dotyčného podniku na zjištěném protiprávním jednání, a potažmo jejich podíly na částce pokuty, kterou mají zaplatit Komisi solidárně, nelze mít za to, že v tomtéž případě delegovala na vnitrostátní soud nebo rozhodce část svých pravomocí, které jsou jí svěřeny za účelem zjišťování a sankcionování takových protiprávních jednání.
(viz body 233–234, 236)
17. Oznámení námitek je přípravným dokumentem, jehož skutková a právní posouzení jsou zcela předběžná. Z tohoto důvodu Komise smí, a dokonce musí, zohlednit důkazy vyplývající ze správního řízení, aby mimo jiné upustila od námitek, které se ukázaly jako neopodstatněné. Jestliže měla společnost sankcionovaná za porušení práva hospodářské soutěže možnost užitečně vyjádřit své stanovisko k otázce upuštění od námitky, kterou Komise předtím vznesla vůči jiným společnostem, v napadeném rozhodnutí, aby mohla vyvodit jejich solidární odpovědnost s prvně jmenovanou společností za účast jednoho a téhož podniku na protiprávním jednání, před přijetím tohoto rozhodnutí, nebylo její právo na obhajobu porušeno v důsledku nesouladu mezi oznámením námitek a napadeným rozhodnutím.
(viz body 248–249, 262)
18. Úloha vůdce zastávaná jedním nebo více podniky v rámci kartelové dohody musí být zohledněna pro účely výpočtu výše pokuty v rozsahu, v jakém podniky, které takovou úlohu zastávaly, musejí nést zvláštní odpovědnost v porovnání s ostatními podniky. Aby podnik mohl být kvalifikován jako vůdce kartelové dohody, musí představovat pro kartelovou dohodu významnou hybnou sílu anebo nést zvláštní a konkrétní odpovědnost za fungování této dohody. Tak je tomu v případě, kdy podnik zastával úlohu vůdce protiprávního jednání tím, že plnil úkoly „evropského tajemníka“ kartelové dohody, které mu přiznávaly postavení vůdce při koordinování kartelové dohody a v každém případě při jejím konkrétním fungování, a zvláště pak v případě, kdy tento „evropský tajemník“ byl pro účastníky kartelové dohody kontaktním článkem a sehrával klíčovou úlohu při jejím konkrétním fungování, neboť zprostředkovával výměnu informací v rámci kartelové dohody, shromažďoval, třídil a vyměňoval si základní informace o fungování kartelové dohody, zejména informace o některých zvláště významných projektech, s ostatními jejími účastníky, organizačně a sekretářsky zajišťoval pracovní schůzky a příležitostně měnil kódy, které sloužily k utajení těchto schůzek či kontaktů.
(viz body 280, 283, 287)
19. V oblasti hospodářské soutěže vyžaduje zásada rovného zacházení a zásada proporcionality, aby v případě, kdy v průběhu dlouhodobého protiprávního jednání vykonává vedoucí úlohu při protiprávním jednání postupně v prokazatelně stanovených obdobích několik podniků vedených různými společnostmi, bylo zvýšení základní částky pokut uložených společnostem, které řídily jeden nebo více podniků, jež pod jejich vedením zastávaly úlohu „vůdce protiprávního jednání“, rozdílné, jestliže je podstatně rozdílná doba, po kterou tento podnik, respektive tyto podniky, zastával pod jejich vedením uvedenou úlohu. Vedoucí úloha souvisí s fungováním kartelové dohody a na rozdíl od úlohy podněcovatele protiprávního jednání nevyhnutelně probíhá v určitém čase. Je tudíž třeba vzít v potaz, že jedné společnosti, která řídila jeden z podniků, jež se účastnily kartelové dohody, lze přičíst úlohu hybné síly, kterou pro fungování kartelové dohody představovala, maximálně za období o něco delší než jedna čtvrtina celkové doby trvání protiprávního jednání, zatímco jiné společnosti, která řídila jiný podnik, jenž se účastnil kartelové dohody, lze přičíst úlohu hybné síly, kterou pro fungování kartelové dohody představovala, za období téměř tří čtvrtin uvedené doby.
Z uvedeného plyne, že Komise tím, že společnostem, které prostřednictvím jimi řízených podniků zastávaly úlohu vůdce kartelové dohody, zvýšila základní částku pokuty v totožné míře, přestože délky období, po které dotčený podnik, respektive dotčené podniky plnily pod jejich vedením úkoly vůdce kartelové dohody, se podstatně lišily, porušila zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality.
Naproti tomu, i kdyby se Komise tím, že jako vůdce protiprávního jednání nekvalifikovala i určitý podnik, přestože tento sehrával významnou úlohu v rámci kartelové dohody, dopustila protiprávního použití kritérií pro takovou kvalifikaci, nebylo by z důvodu této protiprávnosti, k níž by došlo ve prospěch jiné osoby, možné vyhovět žalobním výtkám vycházejícím z nedodržení zásady rovného zacházení či zásady nediskriminace.
(viz body 307–308, 311–312)
20. Pravomoc přezkumu v plné jurisdikci svěřená soudu Unie článkem 17 nařízení č. 17 a článkem 31 nařízení č. 1/2003 jej opravňuje nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením, a tedy uloženou pokutu zrušit, snížit nebo zvýšit, pokud je mu otázka výše pokuty předložena k posouzení. V rámci tohoto posouzení je třeba zajistit, aby zvýšení související s vedoucí úlohou při protiprávním jednání, kterou sehrával dotyčný podnik, bylo stanoveno na úrovni, která zaručí jeho odrazující povahu.
(viz body 318–319)
21. V případě, kdy jsou několika společnostem uloženy pokuty za účast jimi řízených podniků na protiprávním jednání porušujícím pravidla hospodářské soutěže, a kdy je stanovena výše jednotlivých pokut, se Komise tím, že se při posuzování relativní velikosti a hospodářské síly jednotlivých podniků v době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, rozhodne v zásadě vycházet ze světového obratu odpovídajícího inkriminovaným projektům, dosaženého jednotlivými podniky v posledním celém roce protiprávního jednání, neodchyluje od způsobu výpočtu stanoveného v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, nepřekračuje právní rámec pro sankce stanovený článkem 15 nařízení č. 17 a článkem 23 nařízení č. 1/2003 ani neporušuje zásadu proporcionality. Tak tomu je zejména tehdy, dospěje-li Komise k závěru, že s ohledem na celosvětový charakter určité kartelové dohody je třeba jako základ pro srovnání relativní velikosti každého podniku vzít podíl na světovém obratu odpovídajícím projektům, jež jsou předmětem kartelové dohody, který držely jednotlivé podniky v posledním celém roce účasti podniku na zjištěném protiprávním jednání, neboť tento srovnávací základ věrně odráží schopnost jednotlivých podniků způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům na území Evropského hospodářského prostoru a vypovídá o tom, do jaké míry přispívaly k efektivitě kartelové dohody jako celku, nebo naopak k nestabilitě kartelové dohody, kterou by způsobila jejich případná neúčast.
(viz body 360, 362)