Věc C‑377/16
Španělské království
v.
Evropský parlament
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. března 2019
„Žaloba na neplatnost – Užívání jazyků – Výběrové řízení pro smluvní zaměstnance – Výzva k vyjádření zájmu – Řidiči – Funkční skupina I – Jazykové znalosti – Omezení volby druhého jazyka výběrového řízení na anglický, francouzský a německý jazyk – Jazyk pro komunikaci – Nařízení č. 1 – Služební řád úředníků – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Diskriminace na základě jazyka – Odůvodnění – Zájem služby“
1. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Výzva k vyjádření zájmu za účelem zřízení databáze uchazečů, kteří mají být přijati jako smluvní zaměstnanci – Jazyky pro komunikaci mezi Evropským úřadem pro výběr zaměstnanců (EPSO) a uchazeči – Omezení – Přípustnost – Odůvodnění – Odůvodnění s ohledem na zájem služby – Dodržení zásady proporcionality
(Služební řád úředníků, čl. 1d odst. 1 a 6; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 80 odst. 4; nařízení Rady č. 1, články 2 a 5)
(viz body 38–40, 44, 47, 51)
2. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Výzva k vyjádření zájmu za účelem zřízení databáze uchazečů, kteří mají být přijati jako smluvní zaměstnanci – Omezení výběru druhého jazyka – Diskriminace na základě jazyka – Odůvodnění s ohledem na zájem služby – Nedostatek
(Služební řád úředníků, čl. 1d odst. 6)
(viz body 63, 67, 70, 72–74, 78)
3. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Výzva k vyjádření zájmu za účelem zřízení databáze uchazečů, kteří mají být přijati jako smluvní zaměstnanci – Omezení výběru druhého jazyka – Soudní přezkum – Rozsah
(Služební řád úředníků, čl. 1d odst. 6)
(viz body 68, 69)
4. Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení výzvy k vyjádření zájmu za účelem zřízení databáze uchazečů, kteří mají být přijati jako smluvní zaměstnanci – Legitimní očekávání vybraných uchazečů – Omezení časových účinků – Vyloučení
(Článek 266 SFEU; služební řád úředníků, článek 91)
(viz body 83–88)
Shrnutí
Rozdílné zacházení na základě jazyka není v zásadě přípustné ve výběrových řízeních pro zaměstnance orgánů Unie
V rozsudku Španělsko v. Parlament (C‑377/16), vydaném dne 26. března 2019, Soudní dvůr v rámci žaloby na neplatnost podle článku 263 SFEU zrušil výzvu k vyjádření zájmu zveřejněnou Evropským parlamentem za účelem přijetí smluvních zaměstnanců s cílem zajistit činnost řidiče, v níž byl omezen výběr jazyka 2 výběrového řízení jen na anglický, francouzský a německý jazyk a použití těchto jazyků jako jazyků pro komunikaci pro účely řízení.
Dne 14. dubna 2016 zveřejnil Evropský parlament výzvu k vyjádření zájmu za účelem zřízení databáze uchazečů, kteří by mohli být přijati jako smluvní zaměstnanci pro výkon činnosti řidiče. Oddíl IV této výzvy stanovil, že předmětné přijímání je podřízeno „uspokojivé znalosti [...] angličtiny, francouzštiny či němčiny“ jakožto „jazyka 2“. Toto omezení odpovídalo podle Parlamentu zájmu služby, který vyžadoval, aby „nově přijatí pracovníci byli okamžitě schopni se zapojit do činnosti a efektivně komunikovat při své každodenní práci“, jelikož tyto tři jazyky jsou nejvíce používanými jazyky v tomto orgánu. Uchazeči byli kromě toho povinni podat přihlášku tak, že vyplnili elektronický formulář, který byl k dispozici na internetových stránkách Evropského úřadu pro výběr zaměstnanců (EPSO) jen v těchto třech jazycích.
Pokud jde o případné omezení výběru jazyků pro komunikaci mezi uchazeči a EPSO v dotčeném výběrovém řízení, Soudní dvůr rozhodl, že nelze vyloučit, že uchazeči byli připraveni o možnost použít k podání svých přihlášek úřední jazyk dle své volby, a bylo s nimi tudíž zacházeno rozdílně na základě jazyka. V tomto kontextu Soudní dvůr zejména připomněl, že článek 2 nařízení č. 1/58(1) stanoví, že texty zasílané orgánům Unie osobou podléhající jurisdikci členského státu se sepisují v jednom z úředních jazyků, uvedených v článku 1 tohoto nařízení, dle volby odesílatele. Toto právo zvolit si z úředních jazyků Unie jazyk, který má být použit v komunikaci s orgány, má jakožto základní složka respektu jazykové rozmanitosti Unie, jejíž význam je připomenut v čl. 3 odst. 3 čtvrtém pododstavci SEU, jakož i v článku 22 Listiny základních práv Evropské unie, zásadní význam. Avšak, ve zvláštním rámci výběrových řízení pro zaměstnance Unie mohou orgány stanovit omezení týkající se používání úředních jazyků, pokud jsou taková omezení v souladu s čl. 1d odst. 6 služebního řádu, který je použitelný na smluvní zaměstnance na základě čl. 80 odst. 4 pracovního řádu pro ostatní zaměstnance(2), objektivně a přijatelně odůvodněna legitimním cílem obecného zájmu v rámci personální politiky a přiměřená sledovanému cíli. V tomto případě však Evropský parlament neposkytl žádné odůvodnění, které by mohlo prokázat takový legitimní cíl obecného zájmu, který by mohl odůvodnit omezení volby jazyků pro komunikaci jen na anglický, francouzský a německý jazyk.
Pokud jde o otázku omezení výběru jazyka 2 na tyto jazyky pro účely samotného výběrového řízení, Soudní dvůr konstatoval, že uchazeči, jejichž jazykové znalosti neumožňovaly splnění uvedeného požadavku, byli připraveni o možnost účastnit se tohoto výběrového řízení, a to i tehdy, když měli z hlediska podmínek stanovených v čl. 82 odst. 3 písm. e) pracovního řádu ostatních zaměstnanců dostatečné znalosti nejméně dvou úředních jazyků Unie. Toto omezení může být rozdílným zacházením na základě jazyka. I když zájem služby může jakožto legitimní cíl obecného zájmu vyžadovat, aby přijaté osoby měly konkrétní jazykové znalosti, je na orgánu, který omezuje užívání jazyků výběrového řízení a který má v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc, aby prokázal, že takové omezení je způsobilé uspokojit skutečné potřeby týkající se úkolů, které mají být vykonávány, přičemž toto omezení musí být přiměřené tomuto zájmu a spočívat na jasných, objektivních a předvídatelných kritériích, která umožňují uchazečům pochopit jeho odůvodnění a unijním soudům provést přezkum jeho legality. V tomto případě Soudní dvůr dospěl k závěru, že důvody uvedené v oddíle IV výzvy k vyjádření zájmu samy o sobě nestačí k prokázání toho, že pracovní místa řidičů Evropského parlamentu konkrétně vyžadují znalost jednoho ze tří dotčených jazyků s vyloučením jiných úředních jazyků Unie. Vzhledem k tomu, že Evropský parlament nepřijal vnitřní předpisy stanovující podrobnosti o užívání jazyků v souladu s článkem 6 nařízení č. 1/58, nelze tvrdit, aniž jsou zohledněny pracovní činnosti, které budou mít přijaté osoby konkrétně vykonávat, že tyto tři jazyky jsou nutně nejužitečnějšími jazyky pro veškeré pracovní činnosti tohoto orgánu. Pokud jde o okolnost, že v popisu činností, které mají vykonávat přijatí řidiči, bylo uvedeno, že budou vykonávat podstatnou část své činnost v Bruselu, Lucemburku a Štrasburku, a sice ve třech městech nacházejících se v členských státech, v nichž patří k úředním jazykům francouzský nebo německý jazyk, Soudní dvůr rozhodl, že tato okolnost nestačí k odůvodnění dotčeného omezení. Parlament totiž neprokázal, že omezení na každý z jazyků určených jako jazyk 2 výběrového řízení bylo objektivně a přiměřeně odůvodněno s ohledem na funkční zvláštnosti pracovních míst, která měla být obsazena, a proč se naproti tomu nemohla tato volba vztahovat k jiným úředním jazykům, které mohly být případně relevantní pro taková pracovní místa.
Pokud jde konečně o důsledky zrušení výzvy k vyjádření zájmu, Soudní dvůr dospěl k závěru, že databáze zřízená za tímto účelem musí být zrušena. Měl za to, že uchazeči, kteří byli zapsáni do této databáze, neměli žádnou záruku přijetí do pracovního poměru, a pouhý zápis uchazečů do této databáze tudíž nemohl vzbudit legitimní očekávání vyžadující zachování účinků zrušené výzvy k vyjádření zájmu v platnosti. Zrušení nemělo naproti tomu vliv na případná přijetí do pracovního poměru, ke kterým již došlo.