Věc C-73/06
Planzer Luxembourg Sàrl
v.
Bundeszentralamt für Steuern
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Köln)
„Šestá směrnice o DPH – Článek 17 odst. 3 a 4 – Vracení DPH – Osmá směrnice o DPH – Vracení DPH osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku – Článek 3 písm. b) a článek 9 druhý pododstavec – Příloha B – Potvrzení o statusu osoby povinné k dani – Právní dosah – Třináctá směrnice o DPH – Vracení DPH osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství – Článek 1 bod 1 – Pojem ,sídla hospodářské činnosti‘ “
Shrnutí rozsudku
1. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Vrácení daně osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku
[Směrnice Rady 79/1072, čl. 3 písm. b), čl. 9 pododstavec 2 a příloha B]
2. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Vrácení daně osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství
(Směrnice Rady 86/560, čl. 1 bod 1)
1. Článek 3 písm. b) a článek 9 druhý pododstavec osmé směrnice 79/1072 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku musí být vykládány v tom smyslu, že potvrzení podle vzoru uvedeného v příloze B uvedené směrnice v zásadě umožňuje předpokládat nejen, že dotčená osoba je osobou povinnou k dani z přidané hodnoty v členském státě, jehož daňová správa jí vydala uvedené potvrzení, ale rovněž, že je v tomto členském státě usazena v té či oné formě, ať již tam má sídlo hospodářské činnosti, nebo stálou provozovnu, z níž uskutečňuje obchodní operace.
Daňová správa členského státu, v němž je požadováno vrácení daně z přidané hodnoty, je v zásadě vázána, skutkově i právně, údaji uvedenými v takovém potvrzení.
Uvedená ustanovení nicméně nezakazují daňové správě členského státu vrácení, která má pochybnosti ohledně skutečné hospodářské existence provozovny, jejíž adresa je uvedena v tomto potvrzení, ujistit se o této skutečné existenci prostřednictvím správních opatření stanovených za tím účelem právní úpravou Společenství v oblasti daně z přidané hodnoty.
Pokud ze získaných informací vyplyne, že adresa uvedená v potvrzení o statusu osoby povinné k dani neodpovídá ani sídlu hospodářské činnosti osoby povinné k dani, ani stálé provozovně, z níž tato osoba uskutečňuje obchodní operace, má daňová správa členského státu vrácení právo odmítnout vrácení požadované osobou povinnou k dani, aniž je dotčeno případné podání návrhu na zahájení soudního řízení posledně uvedenou osobou.
(viz body 40–41, 49–50, výrok 1)
2. Článek 1 odst. 1 třinácté směrnice 86/560 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že sídlo hospodářské činnosti společnosti je místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obecného řízení této společnosti a kde jsou vykonávány funkce její ústřední správy.
Určení místa sídla hospodářské činnosti implikuje zohlednění souboru činitelů, mezi nimiž se v první řadě nachází sídlo společnosti, místo ústřední správy, místo setkávání řídících osob společnosti a místo, obvykle totožné, kde se rozhoduje o obecné politice společnosti. Další prvky, jako je bydliště hlavních řídících osob, místo konání valných hromad, místo uložení správních a účetních dokumentů a místo hlavního chodu finančních činností, zejména bankovních činností, mohou rovněž být zohledněny.
Fiktivní usazení, jakým je usazení, jež charakterizuje společnost typu „poštovní schránky“ či „nárazníku“, nelze kvalifikovat jako sídlo hospodářské činnosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 třinácté směrnice.
(viz body 61–63, výrok 2)