Věc T‑278/11
ClientEarth a další
v.
Evropská komise
„Žaloba na neplatnost – Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Implicitní odepření přístupu – Lhůta pro podání žaloby – Opožděnost – Zjevná nepřípustnost“
Shrnutí – usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 13. listopadu 2012
1. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Kogentní povaha – Přezkum i bez návrhu unijním soudem – Závazky přijaté orgánem – Neexistence vlivu
(Článek 263 šestý pododstavec SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 102 odst. 2; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 8 odst. 1 až 3)
2. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Nečinnost nebo nejednání orgánu – Pokládání za implicitní zamítavé rozhodnutí – Vyloučení – Meze – Nepodání odpovědi na potvrzující žádost ve stanovené lhůtě
(Článek 263 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 8 odst. 3)
3. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek běhu – Žaloba proti rozhodnutí implicitně zamítajícímu žádost o přístup k dokumentům
(Článek 263 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 8 odst. 1 až 3)
4. Soudní řízení – Náklady řízení – Povinnost nést náklady řízení – Výjimečné důvody – Zjevné překročení orgánem lhůty stanovené pro odpověď na potvrzující žádost – Uložení povinnosti dotyčnému orgánu nést vlastní náklady řízení a nahradit tři čtvrtiny nákladů vynaložených žalobkyní
(Jednací řád Tribunálu, čl. 87 odst. 3 první pododstavec)
1. Lhůta pro podání žaloby má kogentní povahu, jelikož byla stanovena za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací a za účelem zabránění jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti, a je na unijním soudu, aby ověřil i bez návrhu, zda uvedená lhůta byla dodržena. Lhůty pro podání žaloby nejsou na uvážení soudu ani účastníků řízení.
Okolnost, že orgán písemně přijal výslovné závazky, kterými projevil úmysl přijmout v dané lhůtě konečnou odpověď na potvrzující žádost ve smyslu čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, nemůže mít za následek posunutí data přijetí implicitního zamítavého rozhodnutí ve smyslu čl. 8 odst. 3 tohoto nařízení, a v důsledku toho data, od kterého lhůta stanovená žalobkyni pro podání žaloby na neplatnost začala běžet, jakož i data, k němuž uplynula.
(viz body 30, 31, 43–46)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 32, 33)
3. Pokud jde o implicitní zamítavé rozhodnutí ve smyslu čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, které se považuje za přijaté tím, že orgán neodpoví na potvrzující žádost ve smyslu čl. 8 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení v předepsané lhůtě, musí se lhůta pro podání žaloby na neplatnost takového rozhodnutí na základě článku 263 SFEU počítat od data, kdy bylo rozhodnutí z právního hlediska přijato.
Odkaz v čl. 8 odst. 3 tohoto nařízení na pojem předepsané lhůty namísto odkazu na pevně stanovenou lhůtu lze vysvětlit tím, že se na základě čl. 8 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení může délka doby pro vyřízení potvrzující žádosti pohybovat v rozmezí od 15 pracovních dnů do 30 pracovních dnů od registrace žádosti. V důsledku toho musí být délka předepsané lhůty ve smyslu čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001, po jejímž uplynutí se považuje implicitní zamítavé rozhodnutí za přijaté, vypočítána v každém konkrétním případě s ohledem na průběh vyřizování dotyčným orgánem potvrzujících žádostí, které mu byly předloženy, v souladu s čl. 8 odst. 1 a 2 tohoto nařízení.
(viz body 36–38)
4. Pokud jde o situaci, kdy mnohonásobné výslovné závazky přijaté žalovaným orgánem mohly vyvolat u žalobkyň legitimní očekávání a mohly u nich zajisté neprávem, avšak zcela pochopitelně vzhledem k tomu, že přijaté závazky byly výslovné, vyvolat očekávání, že datum uplynutí předepsané lhůty bylo posunuto, a kdy žalovaný orgán přijal rozhodnutí jeden rok po uplynutí uvedené lhůty pro podání žaloby na neplatnost záporné odpovědi tohoto orgánu na žádost žalobkyň, čímž zjevně a závažně překročil uvedenou lhůtu, je spravedlivé, aby žalovaný orgán nesl své náklady řízení a nahradil tři čtvrtiny nákladů vynaložených žalobkyněmi.
(viz body 49–51)