Věc T‑6/12

(zveřejnění výňatků)

Godrej Industries Ltd

a

VVF Ltd

v.

Rada Evropské unie

„Dumping – Dovoz některých mastných alkoholů a jejich směsí pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie – Požadavek na úpravu měnového přepočtu – Důkazní břemeno – Újma – Konečné antidumpingové clo“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 6. září 2013

1.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma – Prokázání příčinné souvislosti – Povinnosti orgánů – Zohlednění činitelů nesouvisejících s dumpingem – Nepřičtení újmy způsobené těmito činiteli

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 3 odst. 6 a 7)

2.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma – Pojem „výrobní odvětví Unie“ – Dovozy výrobků ze zemí dotčených antidumpingovým šetřením výrobcem z Unie – Zahrnutí – Zohlednění těchto dovozů jako „jiného činitele“ ve smyslu čl. 3 odst. 7 nařízení č. 1225/2009 – Přípustnost

[Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 3 odst. 7 a čl. 4 odst. 1 písm. a)]

1.      Z článku 3 odst. 6 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 vyplývá, že unijní orgány musí prokázat, že dumpingový dovoz působí podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie s ohledem na jeho objem a cenu. Jedná se zde o tzv. analýzu přičtení újmy. Z článku 3 odst. 7 tohoto nařízení rovněž vyplývá, že uvedené orgány musí jednak zkoumat všechny jiné známé činitele, které působí újmu výrobnímu odvětví Unie ve stejnou dobu jako dumpingové dovozy, a jednak zajistit, aby újma způsobená těmito jinými činiteli nebyla přičítána uvedeným dovozům. Jedná se zde o tzv. analýzu nepřičtení újmy.

Cílem čl. 3 odst. 6 a odst. 7 nařízení č. 1225/2009 je tedy zajistit, aby unijní orgány oddělovaly a rozlišovaly mezi škodlivými účinky dumpingových dovozů a škodlivými účinky způsobenými jinými činiteli. Pokud by orgány neoddělovaly a neodlišovaly účinky jednotlivých činitelů újmy, nemohly by platně dospět k závěru, že dumpingové dovozy způsobily výrobnímu odvětví Unie újmu. Orgány mají při zjišťování újmy dále povinnost přezkoumat zejména to, zda je jimi předpokládaná újma důsledkem vlastního jednání výrobců z Unie.

(viz body 62–64)

2.      Pojem „výrobní odvětví Unie“ je obsažen v čl. 4 odst. 1 písm. a) základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009. Zahrnutí výrobce, který sám dováží výrobky označené za dumpingové, do definice pojmu „výrobní odvětví Unie“, však automaticky neznamená, že jeho dovozy již nemohou být považovány za „jiné činitele“ ve smyslu čl. 3 odst. 7 uvedeného nařízení. Skutečnost, že si výrobní odvětví újmu samo přivodilo a že tato újma může být případně důsledkem nákupu uskutečněného výrobcem dumpingových výrobků v Unii ze zemí dotčených antidumpingovým šetřením, přitom je „jiným činitelem“, který musí orgány zohlednit v rámci analýzy újmy. V každém případě ani z nařízení č. 1225/2009, ani z judikatury nevyplývá, že dovozy uskutečněné výrobcem dumpingových výrobků v Unii ze zemí dotčených antidumpingovým šetřením nikdy nemohou být zohledněny v rámci analýzy újmy.

(viz body 65, 67)